Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak být radostný

5. 5. 2019

tanzanie-2013-1119.jpg

Před týdnem jsme tady měli hosta z Norska a on nám přečetl jeden text, a řekl, že by se neměl číst pouze o Vánocích. Pamatujete? Šlo o tu andělskou zvěst, kdy pastýři uslyšeli táto slova: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Luk 2, 10-11)

Anděl zvěstoval radost a pastor Westman nám říkal, že křesťané, tedy ti, kdo věří Kristu, by měli žít radostné životy. Ale jak na to? Co když to zrovna nějak nejde? Co když je ta radost něčím udušená? O tom budeme dnes přemýšlet na základě Žalmu 100.

 

 1 Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země!

 2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před Jeho tvář s plesem!

 3 Vězte, Hospodin je Bůh, On nás učinil, a ne my sami sebe, jsme Jeho lid, ovce, které pase.

 4 Vstupte do Jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří Jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte Mu chválu, dobrořečte Jeho jménu,

 5 neboť Hospodin je dobrý, Jeho milosrdenství je věčné, Jeho věrnost do všech pokolení! (Žalm 100)

 

Všimli jste si těch výzev k radosti? Hlahol Hospodinu! Kralický překlad říká „pokřikuj“. Možná ani nevíme, co by to mohlo znamenat, pokřikovat Hospodinu. Naše kultura to moc nezná. Ale v některých jiných kulturách má to radostné pokřikování prostor.

Potom je zde řeč, že máme radostně sloužit Hospodinu. A Bible říká, že vše, co děláme, může být služba Hospodinu. Tedy nejen služba v církvi. Péče o děti nebo přestárlé rodiče může být služba Hospodinu. Projektování či stavění domu může být služba Hospodinu. Bible totiž říká, že pokud to všechno děláme ve víře v Pána Boha, tak je to jako bychom to dělali Jemu. Ale tady je řečeno, že to máme dělat radostně. Tedy můžeme říct, že je to výzva, aby křesťan radostně pracoval a sloužil.

A pak je tady řečeno, že máme vstupovat před Jeho tvář s plesem. Vstupovat před Boží tvář je spojeno s přicházením k Božímu slovu, k modlitbě, k bohoslužbě. A autor říká, že máme přicházet s plesem – to je vyjádření silné radosti.

Přišli jste tady dnes s velkou radostí? No nevím, zda radost byla ta nejsilnější emoce, kterou dnes prožívali naši konfirmandé. Možná přišli s obavami, s trochou nervozity nebo snad i se strachem. Ale co my ostatní? Radovali jsme se z toho, že můžeme jít do shromáždění? Plesali jsme?

Ale autor toho žalmu ještě nekončí. Je tam drobná mezihra a on potom přidává: „Vstupte do Jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří Jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte Mu chválu, dobrořečte Jeho jménu.“ (v.4) Tedy další výzvy k vděčnosti, k chvále Bohu, k dobrořečení. V tomto Žalmu opravdu vidím výzvu, aby naše srdce přetékalo vděčností k Pánu Bohu.

A my si to tady přečteme, ale co dál. Mohu zkusit vám to přikázat: Nechť vaše srdce přetékají radostí z Pána Boha. Už to cítíte? Změnilo se něco? Zkusím to ještě jednou: Pořádně se radujte z Pána Boha. Už cítíte nějakou změnu? Asi ne.

A nejen že to nedokážu přikázat vám, já to nedokážu přikázat ani sám sobě. A přesto nám Bible tak často přikazuje, abychom se radovali. Známý je třeba ten verš z Filipským 4, 4: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!

Víte, když Bible říká, že nemám lhát, tak tak trochu vím, jak na to. Když říká, že mám pomoct potřebným, tak také trochu vím, co mám dělat. Ale když mi říká, že se mám radovat, tak co mám dělat? Jak na to? Jak si přivodit emoci radosti? To je mnohem těžší úkol.

A právě tento žalm nám dává odpověď na otázku, co dělat, když chceme být radostní křesťané, když chceme radostně žít. Všimněte si toho. Druhý a čtvrtý verš tohoto žalmu nás volá k radosti a třetí a pátý je jakýmsi vodítkem, abychom pochopili, jak na to.  

Poslechněte si to ještě jednou:

v. 2: „Radostně služ Hospodinu! Vstupte před Jeho tvář s plesem!

v. 3: „Vězte, Hospodin je Bůh, On nás učinil, a ne my sami sebe, jsme Jeho lid, ovce, které pase.“

v. 4Vstupte do Jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří Jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte Mu chválu, dobrořečte Jeho jménu,“

v. 5neboť Hospodin je dobrý, Jeho milosrdenství je věčné, Jeho věrnost do všech pokolení!

Všimli jste si toho? Autor tohoto žalmu prokládá výzvu k radosti s připomenutím toho, co je důvodem naší radosti.  A tedy, způsob, jak učinit ze svého život radostný život, je ten, že si připomínáme ty pravdy, které jsou zdrojem radosti. Tedy radost přichází, když si připomínáme zásadní životní pravdy.

Řeknu to ještě z té novozákonní perspektivy. Apoštol Pavel nám říká, že radost je část z ovoce Ducha svatého. Já si to ovoce nedokážu vyprodukovat sám, ale mohu dávat ve svém životě více místa Duchu svatému, který plodí toto ovoce v mém životě. A to dělám tím, že si připomínám ty zásadní pravdy o Bohu a Jeho vztahu ke mně.

Dovolte jednu ilustraci. Představte se, že jste rodič a že se rozhodnete překvapit své desetileté dítě a přihlásíte ho na tábor. Těšíte se, že bude mít radost, ale místo toho se vám odvděčí kyselým obličejem. Jak zareagujete. Řeknete: „Ale vždyť to je skvělé, raduj se.“ Nebo přitvrdíte a řeknete: „Přikazuji ti, aby ses radoval, že jedeš na ten tábor.“ Asi ne. Snad každý rodič zcela automaticky udělá to stejné, co autor našeho žalmu. Začne vypočítávat důvody, proč se to dítě může na tábor těšit. Řekne: „A pojede také tvá nejlepší kamarádka Anička. A jako vedoucí tam jede tvá milovaná teta Běta. A budete tam každý den jezdit na koních. A můžete mít u sebe mobil.“

Co tedy dělají rodiče, aby se dítě radovalo? Připomínají mu důležité pravdy, které působí radost. Co tedy mají dělat křesťané, aby zažívali radostný život? Mají si připomínat ty zásadní pravdy, které jsou zdrojem radosti. A přesně to dělá autor našeho žalmu. To je klíč k radostnému křesťanskému životu. Potřebujeme si připomínat ty důležité pravdy. Podívejme se, jaké pravdy si připomínal autor našeho žalmu.

To jsou ty liché verše našeho žalmu. Verš 3: „Vězte, Hospodin je Bůh, On nás učinil, a ne my sami sebe, jsme Jeho lid, ovce, které pase.“ Nejprve vyznává, že ten, kterému věří, Hospodin, hebrejsky Jahve, je Bůh. On je tím, který je Pánem tohoto světa. A potom vyznává, že On je náš tvůrce. On nám dal život a to znamená, že nás dokonalé zná. To znamená, že Mu patříme. Nepatříme sami sobě. A to se odráží v tom dalším vyznání, které říká, že jsme Jeho lid, ovce, které pase. Dnes máme neděli dobrého pastýře a náš autor vyznává, že Pán Bůh je ten dobrý Pastýř a že se stará i o nás, protože jsme Jeho stádem. Máme dobrého Boha, který nás vede, neopouští, hledá nás, když se ztratíme, a ošetřuje nás, když jsme ubití. Tohle autor našeho žalmu vyznává.

A potom je tady verš 5, který je ještě konkrétnější: „neboť Hospodin je dobrý, Jeho milosrdenství je věčné, Jeho věrnost do všech pokolení!“ On vyznává, že Pán Bůh je dobrý. On není jen to velkou autoritou, On je ke mně a k tobě dobrý, jako ten, kdo nás mám rád. A dále vyznává, že Jeho milosrdenství je věčné. Tedy Jeho milosrdná vlídnost vůči nám nikdy neskončí. I když toho mnoho zkazíme, vždy nám nabídne pomocnou ruku. Dává nám novou šanci. A potom říká, že Jeho věrnost je do všech pokolení. Všude kolem sebe vidíme, jak to vypadá, když přijde nevěra. Ona ničí vztahy. Ničí přátelství, ničí také obchodní vztahy. Pán Bůh je však vždy věrný. On nás nepodvede. On nás nezradí. A toto vše vyznává autor toho žalmu. Pro něj, je to velkým zdrojem radosti, ale určitě také pokoje či štěstí.

Když jsem tyto řádky psal, tak jsem doslova vnímal, jak mne zaplavuje vděčnost za to, že mohu takovému Bohu věřit. Už u toho psaní mi přibylo radosti. Přesně jak to tvrdí autor toho žalmu. Když si tedy připomínáme pravdy o Bohu, tak jako dítěti vyjmenováváme skvělé věci, které ho čekají na táboře, tak potom přichází radost.

Ale co se stane, když dítě žádnou ze jmenovaných aktivit nemá dost rádo? Pak se radost nedostaví. Milí přátelé, je možné, že ty pravdy o Bohu, které tady žalmista uváděl a které jsem připomínal, s vámi nic nedělají, tedy nepřinášejí radost. Pokud tomu tak je, tak je to pravděpodobně tím, že pro vás nejsou důležité a že to vlastně pro vás nejsou ty zásadní pravdy, na kterých byste stavěli život. Prostě to, že je tady Bůh, který je Stvořitel, který o nás pečuje jako Pastýř, který je dobrý, milosrdný a věrný, prostě to ve vašem životě moc neznamená. A to ukazuje na fakt, že Pán Bůh ve vašem životě moc neznamená. A pokud se nic nezmění, tak asi ani nikdy nezažijete tu plnou životní radost, pro kterou i vás Pán Bůh stvořil. Ta radost má totiž základ ve vztahu s Ním. A to je velmi smutná vyhlídka.

Vím také, že jsou i ti, kteří tu radost nedokáží plně prožívat z důvodu nemoci duše. Ale sám jsem se přesvědčil, že pokud oni vyznávají víru v Pána Boha, tak ta radost tam uvnitř je. Často jsem ji viděl. Jen se tak lehce z důvodu nemoci nedostane napovrch.

Mám na závěr ještě jednu dobrou zprávu pro každého člověka. Pokud tu radost nemáte, ještě se to může změnit. Král David nám ukazuje cestu k radosti. Je to cesta modlitby pokání: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.“ (Žalm 51, 12-13)

Když Pán Bůh stvoří čisté srdce, když Pán Bůh dá svého svatého Ducha, pak přichází radost z Boha jako zachránce a ta radost je doprovázené našim věrným následováním. A my si pak vděčně připomínáme ty důležité pravdy a ony nás znovu a znovu vracejí k radosti. A k těm vyznávaným pravdám tohoto žalmu přidáváme ještě další důležitá vyznání, o kterých ten autor ještě nevěděl a která jsou ještě silnějším důvodem k radosti. Můžeme totiž vyznávat, že nás Pán Bůh tak miloval, že na tento svět poslal Pána Ježíše Krista. A že Pán Ježíš si nás tak moc zamiloval, že za nás zemřel. Můžeme vyznávat, že On je tak mocný, že zvítězil nad smrtí. Můžeme vyznávat, že odešel, abychom i my jednou na věky mohli být s Ním. A toto vyznání, mi přináší velikou radost.

Pokud po této radosti toužíte, pomodlete se spolu se mnou tou modlitbou krále Davida, kterou jsme četli: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.“ (Žalm 51, 12-13)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář