Jdi na obsah Jdi na menu
 


31. 12. 2022

Jak mít šťastný rok?

2023.jpgTak jaký byl váš rok? Ano, byli jsme rádi, že se covid pomalu, ale jistě uklidňoval. Na druhé straně mne hrozně rozhněvala ruská agrese na Ukrajině. Jen těžko se přemýšlí o bolesti, kterou mnozí naši sousedé zažívají. Konflikt má samozřejmě i širší dopady. V Tanzanii, kde se angažujeme, pocítili důsledky tohoto konfliktu, když potraviny zdražily až trojnásobně.

V osobní rovině jsme také zažili bolest, když zemřely tři sestry moji maminky. Na druhé straně ona sama se zotavila z těžkého covidu a navíc si letos prošla onkologickým onemocněním. Zdá se, že zatím úspěšně. Do toho přišly další osobní bolesti členů naši širší rodiny.

I ve sboru jsme zažili nelehké věci. Zdá se že covid nám ublížil více, než se na první pohled zdálo. Někteří se po covidu už do kostela nevrátili, někteří zůstali pouze u svých počítačů a hodně nám tady chybí. Ubylo nám ochotných dobrovolníků, kteří by pomohli. O to více si vážím těch, kteří ochotně přiloží ruku k dílu, kteří se modlí a kteří povzbuzují druhé.

Nebyl to jednoduchý rok. Na druhé straně jistě máme spoustu důvodů k vděčnosti. Pán Bůh nám dal mnoho dobrého.

S čím tedy budeme tento rok zakončovat a s čím vstupovat do roku nového. A co udělat, abychom ten příští rok prožili šťastně? Pro dnešní kázání jsem vybral jedno vyznání, které reflektuje postoj mého srdce, a snad i toho vašeho. Je to kratičký úryvek z Žalmu 31.

 

Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou." (Žalm 31,  15-16)

 

 

V tom přečteném vyznání nalézáme vlastně tři věty a ten náš překlad u každé té věty má vždy i zájmena já a ty. Je to vyznání krále Davida, který hovoří o tom, jak vnímá svůj vztah s Pánem Bohem.

Když jsem přemýšlel, co mi to vyznání připomíná, tak jsem si uvědomil, že mi připomíná manželský slib. Tam také hrají velkou roli zájmena já a ty. Já beru si tebe. Já ti slibuji. Já s tebou zůstanu. Jak v manželském slibu, tak v tomto vyznání vidíme smluvní jazyk. Máme tady dvě strany. Podívejme se tedy na ty tři věty našeho textu. Jsem přesvědčen, že v nich nacházíme návod na šťastný nový rok, který si tak často přejeme.

 

 

 

1. věta: důvěřuji tobě

Žijeme v době, kdy se otázka důvěry nesmírně protřásá. Na jedné straně je obrovská krize důvěry. Lidé si navzájem nevěří a jsou podezíraví. Na druhé straně, jsou někteří lidé často hrozně naivní. Těch příkladů máme mnoho.

Letos jsme se třeba v novinách mohli dočíst o jednapadesátileté ženě z Lovosicka, která se na sociálních sítích seznámila s údajným americkým lékařem, který sloužil na misii. Ten si u ní časem získal důvěru. Potom se na ní obrátil s prosbou, zda by ji mohl poslat balík, obsahující velký finanční obnos a další cennosti s tím, že si ona z toho může vzít finance na pokrytí nákladů. Když souhlasila, tak se ji potom začal ozývat údajný přepravce, který opakovaně požadoval platby za přepravu a návazné služby. Žádal třeba úhradu pojištění balíku, celní poplatek, protiteroristický poplatek a další. Poškozená vše prováděla podle instrukcí. Celkem přeposlala na různé bankovní účty finanční prostředky ve výši přesahující 2 miliony korun. Až potom ji došlo, že se asi stala oběti podvodu. Někdy naprosto žasneme, jak naivně lidé dokážou důvěřovat podvodníkům.

David píše: „Já však, Hospodine, důvěřuji tobě.“ Jak může David vědět, že také pouze někomu nenaletěl? Jak může David vědět, že se nestal pouze figurkou v rukou toho, komu jde jen o vlastní prospěch?

Vrátím se ještě k tomu svatebnímu slibu. Jak mohu vědět, že můj partner je důvěryhodný? Své rozhodnutí dělám na základě předchozí zkušenosti. Já jsem s Šárkou před svatbou chodil 4 roky. A i když  jsme byli každý v jiném městě a nebyly mobily ani další moderní komunikační kanály, tak jsme se za ty 4 roky dostatečně poznali, abychom si složili svatební slib. Ten slib jsme složili, protože jsme za ty 4 roky zjistili, že si můžeme důvěřovat.

David se sám přesvědčil, že Pánu Bohu může důvěřovat. Zjišťoval to od mládí, kdy o něm čteme, že jeho srdce bylo Hospodinovi milé. Zjišťoval to ve vyhrocených situacích, například když čelil Goliášovi. Zjišťoval to i v těžkostech, kdy se zdálo, že nic nevychází a vše je proti němu. Zjišťoval to, když věci zvoral a našel u Pána Boha odpuštění a milosrdenství. David se přesvědčil, že důvěřovat Hospodinu je nejlepší.

Možná jste se také přesvědčili. Možná nevíte. Možná se Bohu důvěřovat bojíte. Nepřesvědčíte se, pokud to sami nezkusíte. Zkušenosti mnohých ukazují, že důvěřovat Hospodinu se vyplatí!

S čím půjdeme do nového roku vy. Řeknete „Já budu důvěřovat tobě!“? Nebo řeknete „Já důvěřuji sobě!“? Já jsem se přesvědčil, že důvěřovat Pánu Bohu je vždy lepší, než důvěřovat pouze sobě.

 

2. věta: Ty jsi můj Bůh

Tady máme druhou Davidovu větu, která upravuje vztah mezi já a ty. David vyznává, že Hospodin je jeho Bohem.

A opět si pomůžeme jinými příklady. V praxi slyšíme různá vyjádření definující vzájemné vztahy: Ty jsi můj manžel. Ty jsi můj syn. Ty jsi můj nadřízený. Ty jsi můj účetní. Každá tato role znamená něco jiného. Víme, co znamená, když je někdo náš manžel, náš syn, náš nadřízený nebo náš účetní. Z toho vztahu něco vyplývá.

Stejně tak něco vyplývá z toho, když Bohu řekneme, že je náš Bůh. Když je někdo Bůh, tak z definice tohoto slova vyplývá, že je to někdo, kdo je věčný, kdo je Stvořitelem všeho, tedy i mne, kdo zná vše včetně budoucnosti, kdo je dokonale inteligentní, kdo je neomezený v moci, kdo je nezávislý na čemkoli jiném. Bible nám navíc odhaluje, že On je dobrý, milující, záleží Mu na každém člověku, je soucitný, je trpělivý a je ochoten obětovat svůj život, abychom byli navěky s Ním. A to je pouze to nejzákladnější. Mohli bychom toho říci mnohem více. Bůh takový je nezávisle na tom, zda tomu věříme či ne.

David navíc přidává to osobní zájmeno. Ty jsi můj Bůh. A co tím říká? Tím říká: Já se skláním před tvou autoritou a chci svůj život prožít podle Tvé vůle a ke Tvé slávě.

Jaká je další alternativa k takovému životnímu stylu? Je jich více, ale vlastně všechny ostatní alternativy lze nakonec shrnout do jedné. Já jsem můj bůh. Já budu žít, jak chci já. Já budu žít, jak se mi zdá dobré. Já sám si budu vybírat, jak žít a jak ne. A nepleťme se, i život takového člověka může vypadat zbožně. I takový člověk se může rozhodnout chodit do kostela, zpívat ve sboru nebo pomáhat u techniky. Ale při tom všem je on sám sobě bohem.

Jsi sám sobě bohem, nebo celý tvůj život vede Pán Bůh zjevený v Ježíši Kristu? To je nesmírně důležitá otázka a myslím, že zásadně ovlivní to, zda nový rok bude rokem šťastným nebo ne.

Dnes můžeš zase vyznat: Ty jsi můj Bůh. Dnes můžeš znovu poprosit o odpuštění toho, že sis i v tom končícím roce až příliš často hrál na boha ty sám. Dnes můžeš poprosit o odpuštění, že jsi tak málo toužil po Boží blízkosti, po poslušnosti Pánu Bohu, po hledání Jeho vůle. Dnes můžeš poprosit o odpuštění, že jsi nenaslouchal dostatečně Jeho hlasu skrze Jeho slovo – Bibli. Dnes Ho můžeš opět poprosit, aby On plně a neochvějně vládl ve tvém srdci. Dnes můžeš opět poprosit o poslušné srdce, které by Ježíše následovalo. Dnes můžeš položit základ pro šťastný rok 2023. Ten bude šťastný, když ho prožiješ s vyznáním, že Pán Ježíš je tvůj Bůh.

 

3. věta: Moje budoucnost je ve tvých rukou

Poslední věta našeho textu. Je to věta, která se dívá dopředu. Nevíme, kdy to David vyznával. Zažil spoustu situací, kdy to s jeho budoucnosti nevypadalo vůbec dobře. Na druhé straně to byl schopný člověk, který byl zkušený vojevůdce, úspěšný státník, vážený král. Mohl si věřit, mohl věřit svým zkušenostem. Přesto vyznává, že jeho budoucnost je v rukou Pána Boha, ne v jeho vlastních rukou, ne v rukou jeho odpůrců.

Milí přátelé, Bible nám přináší jasné svědectví, že naše budoucnost není ani v rukou Putina, ani v rukou Zelenského, ani v rukou Bidena či nově zvoleného českého prezidenta. Naše budoucnost není ani v rukou médií, ani v rukou finančních institucí. Naše budoucnost je v Božích rukou.

Pamatujete si na rozhovor Mezi Pánem Ježíšem a Pilátem? „Pilát řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?" Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry."“ (Jan 19, 10-11)

Naše budoucnost je v Božích rukou. Dnes tady jsme, za rok tady být nemusíme. Jedna nepozornost na přechodu, jedna žilka v mozku, jedna virová infikace, a všechno může být úplně jinak. Pán Bůh ví, kde budeme za rok.

To samozřejmě není výzva k apatii, nicnedělání a rušení plánů. Nic není vzdálenější pravdě. Vědomí, že Pán Bůh má naši budoucnost ve svých rukou je zdrojem síly pro vše, co děláme, protože On s tím počítá, On si to použije, On bude s námi. Takže buďme velice aktivní, plánujme, pracujme, tvořme, služme a při tom všem vyznávejme, že naše buducnost je v Božích rukou.

Vyznejme dnes Pánu Bohu naši závislost na Něm. Vyznejme, že On je naší budoucností. On je to jediné jisté co máte. Vše se za rok může změnit, Pán Bůh a Jeho vztah k nám se nezmění.

Když doma připojím svůj telefon k počítači, tak se mi na telefonu objeví otázka: Důvěřujete tomuto počítači. Programátoři nás chrání před tím, abychom si nezavirovali své zařízení nebo nepřišli o citlivá data. Pokud důvěřujeme, klikneme ano.

Dnes před nás Boží slovo klade otázku: Důvěřujete tomuto Bohu zjevenému v Ježíši Kristu? Je vašim Bohem? Chcete vložit svoji budoucnost do Jeho rukou, pak klikněte ano. Tedy, řekněte mu to v modlitbě.

 

Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou." (Žalm 31,  15-16)

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář