Jak se modlit (nejen o Adventu)
Milí přátelé, advent je období očekávání na příchod Pána Ježíše. A samozřejmě přemýšlíme o Jeho druhém příchodu. Ale zároveň nám jde i o to, aby On přicházel do těch našich nejrůznějších životních situací. A tak se také modlíme, aby Pán Bůh zasáhl. Ale jak se vlastně máme správně modlit?
Jsou křesťané, a já k nim také někdy patřím, kteří se v modlitbě zaměřují na to duchovní a těmi každodenními věcmi, jakoby Pána Boha ani nechtěli obtěžovat. Na druhé straně jsou křesťané, kteří prosí o kde co, a jsou potom hrozně zklamaní, že Pán Bůh nevyslyšel jejich modlitby. A ostatní křesťané jsou někde mezi tím.
A tak se naskýtá otázka, jak se vlastně máme modlit? Myslím, že modlitbě se učíme celý život. Ale vím jedno, Bible nám ukazuje, že lidé víry úpěnlivě prosili o nejrůznější věci a Boží slovo nás k tomu jistě povzbuzuje. Žalm určený na druhou adventní neděli je Žalm 80 a právě tento žalm je inspirací pro to, jak se modlit nejen v adventu.
1 Pro předního zpěváka. Podle "Lilií". Svědectví pro Asafa. Žalm.
2 Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trůníš nad cheruby, před kmeny Efrajim, Benjamín, Manases!
3 Vzbuď svou bohatýrskou sílu a přijď zachránit nás.
4 Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni.
5 Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem při modlitbách svého lidu?
6 Chlebem slzí jsi je krmil, pít jsi jim dal slzy plnou měrou.
7 Pro sousedy jsme předmětem sváru, nepřátelům pro smích.
8 Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!
9 Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil.
10 Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi.
11 Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry,
12 rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece.
13 Proč pobořils její zídky? Aby trhali z ní všichni, kdo jdou kolem?
14 Rozrývá ji kanec z lesa a spásá ji polní havěť.
15 Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, popatř, ujmi se té révy,
16 kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, jejž sis vypěstoval.
17 Spálena je ohněm, porubána, zachmuřil jsi tvář a hynou.
18 Nad mužem své pravice drž svoji ruku, nad synem člověka, letorostem, jejž sis vypěstoval.
19 Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno.
20 Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!
(Žalm 80)
Většina biblistů zařazuje vznik tohoto Žalmu do doby po pádu tzv. Severní království. To by tedy byl rok 722 před narozením Krista. Historici si tedy myslí, že je to modlitba věřících ze severního Izraele, kteří se přišli modlit do jeruzalemského chrámu. Ale i kdyby se historici mýlili a tento žalm byl z jiné doby, nic to nemění na tom, že je to žalm, kde vidíme modlitbu, která pramení z utrpení a která volá po tom, aby Pán Bůh přišel a zachránil svůj lid. Je jasné, že se v utrpení často modlíme jinak než v časech, kdy je vše dobré. Přesto je často pravda, že právě v utrpení se učíme modlitbě nejintenzivněji.
Pojďme se tedy tímto žalmem inspirovat i pro náš modlitební život.
1. inspirace: Připomínejme Boží působení v našem životě
První inspirací z tohoto žalmu je to, že autor připomíná Pánu Bohu a vlastně také sobě, co všechno Pán Bůh v minulosti vykonal. Začíná to devátým veršem. A už předem podotknu, že vinná réva byla symbolem Božího lidu, Izraele:
„Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil.
Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi.
Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry,
rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece.“ (v.9-12)
Toto samozřejmě není nic jiného než popis toho, jak vznikl Izrael. Pán Bůh je zázračně vyvedl z Egypta. Pamatujete na deset egyptských ran? Na rozdělené moře? Na manu a křepelky? Na vodu ze skály? A potom popisuje, že před nimi ze zaslíbené země Pán Bůh zázračně vyhnal národy, které tam sídlily. Všechno připravil a dal vzniknout Izraeli v zaslíbené zemi. Pán Bůh Izraelce požehnal a oni jako ta vinná réva pokryli zemi a především za kralování Davida a Šalamouna vybudovali mocné království, stabilní jako ty vzrostlé cedry, královské stromy, ke kterým toto království autor přirovnává. Cedr je dlouhověký jehličnatý strom. V biblických dobách byl velmi rozšířený, ale dnes se vyskytuje jen vzácně, protože byl používán pro své skvělé dřevo. Nejstarší exempláře mají přes tisíc let. Cedr se dorůstá až 40 m, jeho kmen může mít v průměru až 3 m. Symbolizuje nejstatnější ze stromů. A autor přirovnává stálost tehdejšího Izraele k těmto mocným stromům. Potom je řeč, že se Izrael rozrost až k Řece. Tou řekou není nic jiného než Eufrat. Až tam v dobách slávy sahal Izrael.
Autor tohoto žalmu se modlí za národ a tak připomíná, co Pán Bůh dělal pro národ. My se také můžeme modlit za národ a připomínat v modlitbě, co všechno Pán Bůh pro náš národ už udělal. Můžeme připomínat Cyrila a Metoděje, Jana Husa, Jednotu bratrskou, Jana Ámose Komenského, Třanovského a duchovní obnovu na Těšínsku, probuzení za pastora Kulisze nebo Sanatriuse, či cokoliv jiného. Pán Bůh nám bohatě žehnal.
Ale ne vždy se modlíme za národ. Mnohem častěji se modlíme za sebe či za svoji rodinu. I tady je dobré pojmenovat a děkovat za to, co Pán Bůh pro nás vykonal. Příběh každého z nás bude jiný! Já budu Pánu Bohu děkovat za upřímně věřící předky, prarodiče a dokonce praprarodiče. Budu děkovat za příklad víry v životě rodičů. Budu děkovat za sbor, ve kterém jsem vyrůstal, za úžasný dorost a mládež. Budu děkovat za ženu a děti, které mi Pán Bůh dal a kteří jsou povzbuzením pro moji víru. Budu děkovat, že mne Pán Bůh povolal do služby. Budu děkovat za období studia teologie, které bylo tak požehnané. Budu děkovat za náš sbor, který je pro mne oporou. Budu děkovat za své spolupracovníky a spoluslužebníky, za mnohé z vás, protože si vás Pán Bůh používá proto, aby mne formoval a i ve vás vidím Boží dobrotu. Ve svém životě opravdu tak zřetelně vidím ten Boží otisk a děkuji Pánu Bohu. A je mi líto, že Mu to tak málo říkám. A co vy? Máte Pánu Bohu za co děkovat? A děkujete Mu? Inspirujme se tímto žalmem a velmi konkrétně děkujme.
2. inspirace: Pojmenujme Pánu Bohu naši bolest
Autor žalmu jde dále a popisuje Pánu Bohu také svoji bolest. Nejprve ve verších 5-7 čteme:
„Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem při modlitbách svého lidu?
Chlebem slzí jsi je krmil, pít jsi jim dal slzy plnou měrou.
Pro sousedy jsme předmětem sváru, nepřátelům pro smích.“
Autor žalmu se ptá, jak dlouho se ještě Pán Bůh bude hněvat a neodpovídat. Izraelský národ jako celek totiž žil bezbožně a Pán Bůh poslal trest, před kterým varoval, tedy zničení skrze nepřátelé. A my nevím, zda autor tohoto žalmu byl nějakou výjimkou a zachoval si víru, nebo zda později činil pokání a změnil svůj život. Nicméně teď prosí o milost a také říká, že toho trápení, už bylo dost, těch slz už bylo dost. Připomíná, že ostatním národům jsou teď jen pro smích.
Potom se ozývá ještě jednou, drží se toho přirovnání k vinné révě a říká:
„Proč pobořils její zídky? Aby trhali z ní všichni, kdo jdou kolem?
Rozrývá ji kanec z lesa a spásá ji polní havěť.
Spálena je ohněm, porubána, zachmuřil jsi tvář a hynou.“ (13, 14, 17)
Autor se Pána Boha ptá, proč pobořil ochranné zídky kolem vinice. Proč tedy přestal svůj lid chránit. Vždyť důsledkem je, že tu vinici devastuje lesní zvěř. Navíc přichází oheň a sekera a z vinice už není téměř nic. Ve vzduchu je ta otázka proč.
Je v pořádku, když Pánu Bohu popisujeme, jak se cítíme. Je v pořádku Mu říct o tom, že se cítíme, že jsme devastování, ničeni, že už nám skoro nic nezbývá. A je také v pořádku, když se Pána Boha ptáme proč, jak se ptá autor tohoto žalmu.
Lidé, kteří trpí, se totiž ptají proč. A mnozí vědí, že nenajdou odpověď, ale stejně se ta otázka stále dere na mysl a do úst. I lidé, kteří důvěřují Pánu Bohu, se mnohdy ptají, proč to či ono Pán Bůh dovolil. Nebo dokonce, jak to vůbec mohl dovolit. Ty naše emoce totiž v utrpení s námi cloumají. Lepší než si to nechávat pro sebe a někde to dusit, je říct to Pánu Bohu v modlitbě.
Jsem si jistý, že i mezi námi jsou ti, kdo procházejí obdobím bolesti a trápení. Inspirujme se tímto žalmem. Řekněme o tom všem Pánu Bohu. Nehrajme si na silné. Nesnažme se chovat a mluvit v modlitbě tak, jak si myslíme, že je to dobře. Prostě Mu vylejme své nitro. A někdy může pomoct i tužka a papír.
Známy britský autor C. S. Lewis vypsal svoji bolest po úmrtí manželky a později ji vydal v knize Svědectví o zármutku. Lewis byl dlouho svobodný. Až v pokročilém věku se oženil, ale manželství netrvalo dlouho a jeho manželka zemřela na onkologické onemocnění. V anotaci k jeho knize se píše: „Jaký vlastně máme důvod věřit tomu, že Bůh je "dobrý"? Cožpak nás všechno, co vidíme, nenutí věřit v naprostý opak? Otázky, které se zdály být uspokojivě zodpovězeny, znovu vyvstávají ve své trýznivé a bolestné podobě.“ Pojmenujte Pánu Bohu svoji bolest. A někdy je důležité pojmenovat ji stále znovu a znovu. A nejde jen o ty velké věci, ale i o ty drobné či každodenní. Je to lék, který od Pána Boha máme.
3. inspirace: Prosme o záchranu
Prosbou o záchranu celý žalm začíná: „Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trůníš nad cheruby, před kmeny Efrajim, Benjamín, Manases! Vzbuď svou bohatýrskou sílu a přijď zachránit nás.“ (v.2-3) Autor vyznává, že Pán Bůh má moc, aby pomohl a prosí o záchranu. On věří a prosí.
A prosí ještě jednou, opět za použitím toho obrazu vinné révy.
„Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, popatř, ujmi se té révy,
kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, jejž sis vypěstoval.
Nad mužem své pravice drž svoji ruku, nad synem člověka, letorostem, jejž sis vypěstoval.“ (v.15, 16, 18)
Bože vrať se k nám, podívej se na nás, ujmi se nás, drž nad námi svoji ruku, vždyť jsme tvoji. Milí přátelé, nepřestávejme úpěnlivě prosit o záchranu. Ale všimněte si jednoho. Tento žalmista nedává Pánu Bohu žádné návrhy, jak to má udělat. Nemá konkrétní způsob. Neprosí, aby se mohli vrátit do své země. Neprosí za zničení nepřátelského národa. Neprosí o politické řešení.
Myslím, že to je obraz zralé modlitby. Modleme se o konkrétní oblasti. Popišme Pánu svoje trápení a prosme o pomoc. Nemusíme se unavovat tím, že Pánu Bohu budeme předkládat konkrétní řešení, jak to má udělat. Prosme o Jeho intervenci. On ví, co je dobré. On nepotřebuje rady. A co více, my se někdy tak upneme na nějaké konkrétní řešení, až se stáváme slepí na jiné cesty. Prosme o záchranu a nechme to v Božích rukou.
4. inspirace: Nezapomínejme, že nejdůležitější je obnova našeho srdce
To, čeho jsem si v tom žalmu všiml, je realita toho, že ač autor zažívá velkou bolest a prosí o pomoc, on si zároveň uvědomuje, že to nejdůležitější je, aby jeho srdce bylo tam, kde má být.
Třikrát se v tomto žalmu jako refrén opakuje téměř stejná věta: „Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni.“ (v.4)
Zkuste se nad tím se mnou zamyslet. Takto se modlí zjevně zbožný člověk, který prosí o Boží milost. On není jako ti bezbožní, kvůli kterých Pán Bůh Izraelce potrestal. A přesto prosí, aby i jej Pán Bůh obnovil. Nemodlí se, aby Pán Bůh obnovil ty bezbožníky. Modlí se, aby Pán Bůh obnovil je všechny, tedy včetně něj.
Milí přátelé, ať už se modlíme za cokoli, prosme i o obnovu svého vlastního srdce. Prosme, aby to naše srdce bylo tam, kde má být.
Autor tohoto žalmu prosí nejen o změnu okolností, ale opakovaně prosí o proměnu srdce. A to je něco, co se chci rozhodně učit. Moje srdce musí být obnoveno, pokud chci vidět více Boží přítomnosti v naší rodině. Moje srdce musí být obnoveno, pokud chci, aby náš sbor mohl být plně vydán Kristu. Moje srdce musí být proměněno, aby se něco změnilo v české společnosti a aby tady měl více prostoru Ježíš Kristus. A tak se modlíme, Pane Bože změň tuto zemi a začni ode mne. Dobrou zprávou je, že On už začal. Ježíš Kristus obnovuje naše srdce a vrcholem této obnovy je to, co pro nás udělal na kříži. V tom je naše naděje.
Milí bratři a sestry, modlitba je nástroj, kterým vítáme Ježíše, který přichází. Modlitba je nezbytnou součástí adventu. Inspirujme se žalmy. Inspirujeme se tímto žalmem a připomínejme si Boží působení v našem životě, pojmenujme Pánu Bohu naši bolest, prosme o záchranu a nezapomínejme, že nejdůležitější je obnova našeho srdce. Potom budeme zachráněni, potom Ježíš přijde!
