Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 4. 2013

Jděte a řekněte

b.jpg

Jeden člověk šel po ulici velkého města a v jednom okamžiku se zastavil před výlohou, protože ho tam upoutal obraz. Byl to obraz scenérie ukřižování Krista. Stál před tím obrazem a zíral na něj mnohem déle, než si uvědomoval, a ani si nevšiml, že se vedle něj objevil malý chlapec a pozoroval ho. Najednou si chlapce všiml a zeptal se: „Synku, co to znamená?“ Chlapec se na něj překvapeně podíval a říká: „Vy to nevíte? Ten muž uprostřed to je Ježíš. Ta plačící žena je jeho matka Marie. A tady jsou římští vojáci. Ti ho zabili.“ Muž se usmál, a vykročil dále svou cestou. Za malou chvíli uslyšel za sebou kroky někoho, kdo běží. Když se otočil, uviděl dobíhajícího chlapce, se kterým mluvil před výlohou. A chlapec na něj, sotva popadajíce dech, vyhrkl: „Pane, pane, … On nezůstal mrtvý!“

         Milí shromáždění, On nezůstal mrtvý! Proto jsme dnes tady. Proto se scházíme každou neděli. Protože v neděli zazněla zpráva, že Ježíš Kristus nezůstal mrtvý. A to je zpráva, na kterou nesmíme zapomenout. Je to zpráva, se kterou máme běžet. A my si ji dnes přečteme z Markova evangelia.

        

         Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?" Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: 'Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.'" Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály. (Marek 16:1-8)

        

         Dovolte, že si znovu připomeneme, co se stalo. Ježíš umírá v pátek okolo třetí hodiny odpolední. Jelikož od pátečního večera začínal lidem sabat a nebylo přípustné, aby v té době byl někdo na popravišti nebo aby mrtvé tělo nebylo pohřbeno, bylo důležité, aby i Ježíš byl rychle pohřben. Josef z Arimatie nabídl svoji hrobku. Nikodém přispěchal s velkým množstvím parfému. Tělo bylo zabaleno do bílého plátna pokryto parfémem a uloženo na kamenné lože v hrobce, která byla vytesána do skály. Většinou tam ostatky ležely tak dlouho, dokud tělo úplně nezetlelo. Potom byly kosti sebrány do urny a uloženy na své trvalé místo v hrobce. Vstup do hrobky byl uzavřen masivním kamenem.

         Ježíš je pohřben. Zdá se, že je po všem. Ale přece jen tady je někdo, kdo si vzpomenul, že Ježíš učil o svém vzkříšení. Kdo to byl? Někdo z učedníků? Ne! Překvapivě to byli farizeové a velekněží. Oni si vzpomněli. Chtěli si být jisti, a proto v sobotu po pohřbu znovu přišli k Pilátovi a zacitovali mu slova Ježíše, který říkal, že bude po třech dnech vzkříšen. Pilát tedy nechal ten náhrobní kámen zapečetit a poslal tam ozbrojenou stráž, aby hrob hlídla.

         A potom skončil sabat a přichází neděle. Ženy běží k hrobu. Ne, neběží vítat vzkříšeného Ježíše. Běží prokázat poslední poctu zemřelému Ježíši tím, že jeho tělo namažou vonnými mastmi. Asi ani nevěděly, že to už udělal Nikodém. Asi ani nevěděly, že hrob je zapečetěn a že tam stráže nikoho nepustí. Když ale přicházejí, nacházejí hrob prázdný a dovídají se tu klíčovou novinu, že Ježíš žije. A to je ta dobrá zpráv Velikonoc. Nejenže Ježíš zemřel za naše hříchy. Nejenže Ježíš všem, kdo Mu věří, vydobyl odpuštění hříchů a věčný život. On tam vstal z mrtvých a ukázal, jakou má moc. On ukázal kým vskutku je! Je Bohem, který je vzkříšený a který svou mocí jednoho dne vzkřísí všechny, kteří Mu věří.

         A z té dobré zprávy o Kristově vzkříšení bych chtěl dnes vyzdvihnout dvě aplikace pro nás. Dvě výzvy, před které nás staví Boží slovo.

 

1.       Nezapomínejte na dobrou zprávu

Ta první výzva je, abychom nezapomínali na dobrou zprávu. Žijeme v době, kdy jakoby bylo dobrých zpráv málo. Žijeme v době, kdy dobré zprávy netáhnou. Ve zprávách spíše slyšíme o lumpárnách. A když je někdo optimista, tak ho okolí rychle zchladí tím, že se z dané věci přece jen nakonec vyklube nějaký podvod. 

Následovníky Ježíše taky přepadl pesimismus. V palmovou neděli, když Ježíš vjížděl do Jeruzaléma, tak ho vítaly asi stovky, možná tisíce poutníků. Ale potom, co ho viděli zemřít, je přepadla opět skepse, ona blbá nálada, protože z toho zase nic nebylo. A jak už jsem řekl, i ti nejbližší zapomněli na zaslíbení vzkříšení. Pamatovali pouze velekněží a farizeové. Respektive, abychom byli přesnější, ty jako jediné vzpomínka na proroctví vedla k akci.

Dovolte, že připomenu ještě jednoho, který ve Velký pátek věřil ve vzkříšení. Byl to zločinec na kříži. Ten viděl zmučeného a umírajícího Ježíše, ale zároveň v něm viděl Krále, který vstupuje do svého království.

A i to je odkaz Velikonoc. Vzkříšený Ježíš nám připomíná, že se nemáme nechat ubít tou temnotou kolem nás. Vzkříšený Ježíš nás zve k tomu, abychom viděli světlo. Ten zločinec se díval dopředu, a přestože neviděl a nedožil se vzkříšení, vírou věděl, že přijde. My to máme jednodušší. My se díváme zpět. My víme, že vzkříšení přišlo. A proto bychom měli být silní a nenechat se přemoci strachem, temnotou, beznadějí.

Milí přátelé, možná mnozí z vás se teď cítí obklopeni pouze temnotou. Možná je to temnota toho, že vás bolí, jak žijí vaši rodinní příslušníci. Možná je to temnota toho, že jste přišli o iluze ve svém zaměstnání. Možná je to temnota toho, že jste si uvědomili slabost svého charakteru a to, že se vám nedaří změnit se. Možná je to temnota toho, že se vám zdá, že se už snad všechno spiklo proti vám a čeho se dotknete, to se sype. Možná je to temnota, které přišla spolu s diagnózou od lékaře. A myslím, že nemusím pokračovat. Víme, co je temnota. Žijeme v temném světě. Žijeme ve světě, kde deprese a strach ničí mnohé. Ale Velikonoce přinášejí klíčovou zprávu. Je to zpráva o tom, že i když všechno vypadá naprosto ztraceně, Bůh na nás nezapomněl. Bůh má stále vše ve svých rukou. A často i ve chvílích, kdy vidíme jen temnotu, On působí a chystá něco velkého.

Stejně tak tomu bylo u smrti Ježíše. V lidských očích to vypadalo jako největší fiasko. Ale ono to bylo největší vítězství. Poučme se od učedníků i od těch žen. Nenechme se ovládnout beznadějí. Svoji naději hledejme v Kristově vzkříšení a v Božím ujištění, že On má životy těch, kdo Mu patří, pevně ve svých rukou. A pokud nevíte, zda Mu patříte, nebo pokud víte, že Mu nepatříte, pak se dnes na Něj můžete obrátit a prosit Jej o to, aby vás přijal. Žijte v naději! Můžete!

 

2.       Jděte a řekněte

A to mne vede k té druhé výzvě, kterou pro nás má Boží slovo. Anděl ženám řekl: „Jděte a řekněte!  Toto je zásadní výzva Velikonoc. Je úžasné, že se o vzkříšení jako první dověděly ženy. V té době, byla pozice ženy úplně jiná, než dneska. Soudy nepřijímaly výpověď žen. Když něco viděla žena a dosvědčila to, tak to reálně bylo, jako by nikdo nic neviděl. Ale Ježíš i těmto ženám a později i mužům a vlastně všem křesťanům říká, aby šli a řekli to dál. Bůh chce, aby to všichni věděli. Proto křesťané dostali tento úkol. Mají to říci dále. Mají to říct do všech koutů světa. Mají říct, že hrob je prázdný a že je Ježíš vzkříšený. To je úkol křesťanů. Proto ještě nepřišel konec světa. Úkol církve není setkat se o Velikonocích v kostele a meditovat nad tím jak je to dobrá zpráva. Úkol křesťanů není nakreslit si vzkříšeného Ježíše na obraz v oltáři a chodit se na něj jednou za čas podívat. Úkolem těch žen, ale každého z nás je, abychom šli a řekli dále, že Ježíš Kristus je vzkříšený. To je to nejdůležitější na našem praktikování naší víry.

Jak se nám to daří? Možná mi někdo řekne, že v dnešní době to už moc nejde. Protože, když řeknete, že Ježíš vstal z mrtvých, tak si v naší zemi mnozí lidé začnou klepat na čelo a doporučí vám léčbu v psychiatrickém zařízení. V takovém světě totiž dnes žijeme. Žijeme ve světě, který odporuje Kristu. Možná vás překvapím, ale v době učedníků to nebylo moc jiné. Když apoštol Pavel kázal v Aténách, mnozí byli osloveni. Pozvali ho proto přímo na Areopag a on jim tam mluvil o Ježíši. Když mluvil o Bohu, mnozí pozorně naslouchali. Poslouchejte, jak to dopadlo po tom, co Pavel řekl, že Ježíš vstal z mrtvých: „Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: "Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy."“ (Skutky 17:32) Diplomaticky Pavlovi naznačili, ať si ty pohádky nechá na jindy. Lidé o vzkříšení Ježíše nechtějí slyšet. Tomu dnešní člověk věřit nechce.

Když budete mluvit o Ježíši, který je láska, který miluje, který pomáhá, tak po Něm někteří šáhnou. Zvláště ve chvílích krizí a těžkostí. Ale když řeknete, že věříte v Ježíše, který opravdu vstal z mrtvých, tak mnozí nad vámi mávnou rukou a budou si myslet svoje. Přesto je důležité, abychom se k tomu hlásili, protože Kristova smrt a Jeho vzkříšení je základ křesťanství a základ naší víry a naděje.

Žijeme v době, kdy za to, že se přiznáme ke Kristovu vzkříšení, sklidíme v tom nejhorším případě posměch či nějakou urážku. Přesto máme někdy strach a neumíme se ke vzkříšení Krista přiznat. Vlastně i ty ženy měly strach. Možná i ony měly strach, že jim nikdo neuvěří. Jasně jsme to tam četli. I ti učedníci měli strach. Ale potom se setkali s Kristem a byli proměněni a stali se odvážnými posly Kristova vzkříšení. A mluvili o tomto vzkříšení všude. A lidé se jim smáli. Ale nejen to. Lidé je ponižovali. Lidé je chtěli umlčet a říkali, že o tom nesmí mluvit. Ale oni se nedali umlčet. Byli zabíjení jako jatečný dobytek, ale nepřestali mluvit. A ani to, že trpěli, je nevrátilo do pesimismu, který zažívali na Velký pátek. Trpěli a umírali z radostí, protože měli světlé vyhlídky. Měli naději, která šahá až za hrob.

Pokud oni dali všechno, pokud oni obětovali své životy, tam my bychom taky měli otevřít ústa. Pokud dnes křesťané v některých zemích jsou mučeni a zabíjení, protože nechtějí mlčet, tak i my bychom měli otevřít svá ústa. Vždyť máme co říct! Ano, ne každý je evangelista. Ne každý je schopen se postavit a všechno vysvětlit. Ale zrovna teď o Velikonocích můžeme znovu lidem přirozeně ukázat, že tyto svátky se slaví na počest toho, že Kristus byl vzkříšený a žije. Jděme tedy a řekněme to!

Apoštol Jan byl povzbuzen zjevením, kdy ho Kristus posiluje a vyzývá:  „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“  (Zjevení 1:17-18)

A to je povzbuzení i pro každého z nás. Nezapomínejme na tuto dobrou zprávu a řekněme ji dále. Buďme jako ten chlapec v tom příběhu na začátku. Pamatujme, že nesmíme zapomenout na to podstatné. Utíkejme se zprávou, že Ježíš byl mrtev a je živý. Ježíš má moc nad smrtí a hrobem. On má moc i nad mou smrtí a nad mým hrobem. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

vzkříšení

Kurt Müller , 22. 1. 2016 19:38

Milý bratře v Kristu, kde je psáno, že Ježíš vstal v neděli? Je psáno, že Ježíš - syn člověka je pánem soboty,
proto světme neděli? Kde je psáno, že Ježíš zemřel v pátek? A jak se shoduje pátek a neděle s veršem Mat 12,40?

Re: vzkříšení

Michal, 22. 1. 2016 22:43

Milý bratře, odhaduji, že na tom se asi neshodneme a předpokládám, že cokoliv bych napsal, stejně by to vlastně až tak moc pro vás neznamenalo, protože máte svůj názor. Takže raději budu šetřit naším časem. Ale děkuji za další pobídku ke studiu Písma.