Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 8. 2013

Jdou po mně

100_8605.jpg

Pokračujeme v naší letní sérii o Davidovi. První neděli jsme hovořili o Davidově pomazání za krále. Potom o Davidově zápasu s Goliášem. A minule jsme hovořili o přátelství mezi Davidem a Jonatanem. Už minule jsme také zmínili, že právě Jonatánův otec, Saul, byl Davidovým nepřítelem. David měl mnoho nepřátel a významnou část svého života byl pronásledován. Mnoho let byl pronásledován Saulem. Ale byl dokonce pronásledován svým vlastním synem Abšalónem. Byl pronásledován okolními národy.

I my se často dostáváme do situací, kdy po nás někdo jde. Možná je to někdo z nadřízených, kdo nám neustále ztrpčuje život. Možná máme sousedy, kteří nám stále dělají problémy. Možná nám nevěřící kamarádi stále líčí pasti, aby nás mohli morálně zdiskreditovat. Možná je to úředník, který dělá pořád neoprávněné problémy. Někdy i my můžeme mít pocit, že jsme štvanci, podobně jako David. A tak se dnes právě od Davida chceme učit, jak tyto situace zvládat.

K tomu si přečteme popis jedné z událostí, které se stala v době, kdy byl David pronásledován Saulem.

 

David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí. Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: "Hle, David je v poušti Én-gedí." Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži. Tu Davidovi jeho muži řekli: "Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: »Vydám ti do rukou tvého nepřítele.« Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí." David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště. Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky. Svým mužům řekl: "Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!" Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou. Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: "Králi, můj pane!" Saul se ohlédl. David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. David Saulovi řekl: "Proč posloucháš lidské řeči, že David usiluje o tvou zkázu? Hle, na vlastní oči dnes vidíš, že tě dnes v jeskyni vydal Hospodin do mých rukou. Říkali, abych tě zabil. Já jsem tě však ušetřil. Řekl jsem: Na svého pána nevztáhnu ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný. Pohleď, můj otče! Pohleď na cíp svého pláště v mé ruce. Odřízl jsem cíp tvého pláště a nezabil jsem tě. Uvaž a pohleď, že na mé ruce nelpí žádné zlo ani nevěrnost. Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty mi ukládáš o život, chceš mi jej vzít. (1.Sam 24:1-12)

 

                V tom dnešním příběhu vidím několik principů, kterým bych se chtěl společně s vámi dnes učit. Podívejme se společně na ně, a přemýšlejme, zda je můžeme aplikovat i v našich životech. 

               

1.       David ctil protivníka

To je to první, čeho si u Davida všímám. David utíká před Saulem, který ho štve jako zvěř. Už ho má téměř v pasti. Všude kolem jsou vojáci. David je schovaný v jedné z jeskyní. A zrovna tam se uchýlil Saul, tentokrát bez stráže, protože odskočil, aby vykonal svou potřebu. David měl život Saula ve svých rukou. Kdo z nás by to neviděl stejně jako Davidovi muži, kteří řekli: „Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: »Vydám ti do rukou tvého nepřítele.«“ (v.5) Vypadalo to jako Boží zásah. Ale co na to David? Ten řekl: „Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!“ (v.7)

Saul byl Davidův král. Byl král ustanovený Hospodinem. A David odmítl zabít toho, kdo je ustanoven Hospodinem. David měl před Saulem úctu, protože Saul byl vyvolen Bohem.

Tady je první lekce, kterou se my musíme učit. Potřebujeme se učit úcty k člověku, a to dokonce i k tomu, který nám ubližuje, který nás trápí. Ano, je to těžké. Ale my křesťané potřebujeme v každém člověku vidět Boží stvoření. Máme ctít člověka jako Boží stvoření. A ono jde ctít člověka jako Boží stvoření a zároveň odmítat jeho zlé chování. I když jsme v konfliktu, můžeme to dělat bez ponižování druhého a férově. Nejde pouze o to, na čí straně je pravda, ale i o to, jak tuto pravdu prosazujeme. A David to dělal s úctou.

Jak se zachováme, když máme příležitost způsobit našemu nepříteli problémy. Noc moc rádi tomu pomůžeme. Možná se dovíme o nějakém jeho průšvihu, tak to řekneme dál, abychom ho diskreditovali. Je to zakořeněno v nás od dětství. Jak rády naše děti donášejí prohřešky druhých.

Učme se ctít své nepřátelé. Ježíš to učil velmi jasně, když říkal: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.“ (Lukáš 6:27) Tento text nás volá k tomu, abychom nevyužívali příležitosti k tomu, abychom ublížili druhým. Naopak, má nám jít o to, abychom druhým pomohli, aby se oni mohli změnit, aby si uvědomili, že nám ubližují. A jak ještě uvidíme, přesně o to, šlo i Davidovi. Neříkám, že je to lehké. Není. Neříkám také, že si musíme nechat vše líbit. Ale když nám někdo ubližuje, ptejme se Boha, jak máme reagovat, abychom tuto osobu ctili jako Boží stvoření. David věděl, jak na to.

 

2.       David spoléhal na Boha

Jak to, že se David ovládl a zareagoval, jak zareagoval? Jsem přesvědčen, že to bylo proto, že spoléhal na Boha a Boží Duch jej vedl. A pokud tady hovoříme o tom, jak obstát v protivenství, tak to je možná nejdůležitější bod. Potřebujeme spoléhat na Boha, potřebujeme, aby On nám dodával sílu a ukazoval nám jak jednat. Potřebujeme nebrat nezbytně vše do svých rukou, ale spolehnout se na Boha.

David dává svůj postoj jasně najevo i v tom našem příběhu. My jsme to celé nečetli, ale ve verši 13 ten náš příběh pokračuje. David říká: „Ať nás rozsoudí Hospodin. Ať Hospodin vykoná nad tebou pomstu za mne. Má ruka však proti tobě nebude.“ (v.13) David dává svoji těžkou situaci do Božích rukou.

Davidovu závislost na Bohu v době těžkostí vidíme v mnohých žalmech. Už jsme od oltáře četli Žalm 3, který David napsal v době, kdy prchal před svým synem Abšalónem. Dovolím si zacitovat jen jeden verš z tohoto Davidova vyznání: „Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu.“ (Žalm 3:4) Ve chvílích soužení, David vyznává, že Jeho silou nejsou jeho schopnosti a zkušenosti, ani jeho fyzická zdatnost ani velikost jeho armády. Tím, kdo jej chrání a pozvedá, je dle Davida Hospodin.

Co vyznáváme my, když nám je zle? Jak vypadají naše modlitby, když nás někdo ničí? David je pro nás úžasným vzorem toho, jak se znovu a znovu dává do Božích rukou. Kéž bychom se to všichni učili. Kéž bychom místo nervózního naříkání vyznávali Boží svrchovanost. Kéž bychom se místo ustavičného ptaní po tom, proč to Bůh dopustil, učili vyznávat, že Bohu důvěřujeme. 

 

3.       David se nepovyšoval

Tenhle ten princip je velmi podobný tomu prvnímu, kdy jsme hovořili o tom, že David ctil protivníka. Ale zároveň je pravda, že se David nepovyšoval a zůstal pokorný. David byl v té době už pomazán jako příští král. Bůh sám jasně řekl, že si vybral Davida. Ale David toto nikdy proti Saulovi nepoužije. Jedná přesně opačně. Nepovyšuje se, ale jedná s pokorou.  Ve verši 15 naší kapitoly, David stále hovoří se Saulem a takto o sobě mluví: „Proti komu vytáhl izraelský král? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu!  (v.15) David se zde ponižuje mnohem více než by asi udělal kdokoli z nás. Ano, takový typ mluvy už se dnes nenosí, ale kdo z nás by se dokázal takto pokořit a nevyužil by toho, že má na své straně Boha.?

V situaci, kterou popisujeme, měl David navrch. Mohl mluvit z patra, mohl se posmívat, mohl ukázat, s kým je Bůh.  On to nedělá. Nechce v tomto konfliktu vyhrát silou. To nám opět ukazuje, že mu nejde o to, aby porazil Saula, ale o to, aby se děla Boží vůle, aby zvítězila spravedlnost.

Je to opět velká lekce pro každého z nás, abychom v situacích, kde svádíme jakýsi zápas s někým, kdo nám ubližuje, zůstali pokorní. Naše lidskost a přirozenost nás vždy bude vést pýše a povýšenosti. My to budeme chtít druhému nandat. My budeme chtít zvítězit. Ale Kristův přístup je přístup pokory.

 

4.       David usiloval o smíření

A tady je to poslední, co se chci dnes od Davida učit. David mohl zasadit konečný úder a zabít Saula. Nebo mohl působit na Saulův doprovod a přesvědčovat je, že on má být králem. Nicméně celé Davidovo počínání má jediný cíl, smíření a prosazení spravedlnosti. A v ten moment ke smíření opravdu dojde. Saul si uvědomí, jak jedná a prosí Davida o odpuštění. Nicméně, Saul už je stále více a více neschopen držet nějaký názor a jeho hněv se po nějaké době zase obrátí proti Davidovi. Saul totiž nectí protivníka, nespoléhá na Boha, povyšuje se a nejde mu o smíření, ale o moc. Saul je v tomto období opakem Davida.

Smíření je v Bibli nesmírně důležitý aspekt a Boží slovo opakovaně volá, abychom se usmiřovali, pokud máme něco proti druhému. A nový zákon ukazuje, že toto musí být prvotně pravda mezi křesťany. A sám Ježíš dokonce ukazuje, že smíření je důležitější než bohoslužebný život. Ježíš říká: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Matouš 5:23-24)

I dnes nás Davidův příklad má burcovat, abychom se zamysleli, zda nemáme udělat nějaký pokus o smíření. Ano, když druhá strana odmítá, je to těžké. Ale stojí za to to zkoušet. David nám je vzorem v tom, že máme usilovat o smíření s těmi, kdo jsou naší nepřátelé. O to více musíme usilovat o smíření s těmi, kdo nám kdysi byli blízcí: naši rodinní příslušníci, sousedé, spolupracovníci. A naděje na smíření roste, pokud ty, s kterými máme konflikt, budeme ctít, pokud budeme spoléhat na Boha, pokud se nebudeme povyšovat a pokud budeme sami o smíření usilovat.

Když sledujeme život Davida, tak je nám v mnohých oblastech příkladem. Je nám příkladem v tom, jak se chová vůči těm, kdo jej pronásledují. Možná nám David i dnes nastavil zrcadlo a my jsme uviděli svoji slabost v této oblasti. Možná jsme ze sebe zklamaní. Ale máme tu dobrou zprávu. Bůh je dobrý. A Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži právě za tyto naše nedokonalosti, neschopnosti a selhání. A tak dnes Jej můžeme prosit o odpuštění a o sílu ke změně. Dnes můžeme udělat rozhodnutí, že se s Boží pomocí bude k těm, co nám ubližují chovat jinak. A věřím, že Bůh nám dá sílu, aby se dnes něco mohlo změnit.

Audio záznam naleznete zde

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář