Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. 6. 2014

Je Bůh se mnou? Kázání ke Dni Otců.

a.jpg

Je Bůh se mnou? Možná jste si také takovou otázku dávali. Možná jste si ji kladli, když přišly těžkosti. Možná jste si ji kladli, když jste dělali těžké rozhodnutí. Možná jste se při tom modlili a možná jste potom zjistili, že jste se rozhodli špatně. Je Bůh se mnou? Možná jste si tu otázku položili jako táta, který si uvědomil, že svému dítěti řekl nebo udělal něco, co bylo špatně. Možná se tuto otázku ptáte často, možná jen občas, možná vůbec.

Podívejme se na text, který je určen na dnešní neděli svaté trojice.  Jde o poslední rozloučení a zakončení druhého dopisu apoštola Pavla korintským křesťanům.

 Audio záznam naleznete zde.

Závěrem, bratři, buďte zdrávi. Spějte k dokonalosti, povzbuzujte se, buďte svorní, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás všichni svatí. Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha Svatého s vámi všemi. (2.Kor. 13:11-13, B21)

 

                Apoštol Pavel tento list končí požehnáním, které často používáme a ve kterém jsou zahrnuty všechny tři osoby svaté trojice. Čteme: „Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha Svatého s vámi všemi.“ (v.13) Jen připomenu, že nikde v Bibli není pro Boha použité slovo svatá trojice. Ale naše chápání Boha, jako jednoho Boha ve třech osobách, je zjevné z mnoha částí Bible.

                A tady máme požehnání, kde jsou všechny tři osoby trojice Boží a to zároveň s přáním. Pavel korintským křesťanům nejprve přeje milost Pána Ježíše Krista. Jde o spásnou milost, kdy je pokání činící člověk nazván svatým. Dále je zde přání lásky Boha Otce. Bůh miluje každého člověka, ale toho, kdo Mu patří, miluje vyvolující láskou, která člověku slibuje věčnost v Boží přítomnosti. A nakonec Pavel křesťanům přeje společenství Ducha svatého. Přeje jim, aby zažívali osobní blízkost Božího Ducha, který je vede, napomíná a povzbuzuje. Pavel tady korintským křesťanům přeje, aby s nimi byl Bůh, aby s nimi byla milost Syna, láska Otce a společenství Ducha.

                Mohli bychom říct, že je fajn, že to Pavel Korinťanům a snad i nám přeje. Je nám také jasné, že Boží přítomnost je Božím darem nám lidem. On přichází k nám. Ale mohli bychom si položit otázku, zda my můžeme dělat něco pro to, abychom mohli žít s jistotou Boží přítomnosti. A apoštol Pavel ukazuje, že ano. On to vlastně říká v jedenáctém verši. Tam čteme: „Spějte k dokonalosti, povzbuzujte se, buďte svorní, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (v.11) Apoštol Pavel tady dává čtyři příkazy a potom dodává, že Bůh lásky a pokoje bude s námi, tedy s těmi, kdo takto žijí. (Z ekumenického překladu se jeví, že by těch příkazů mohlo být dokonce pět. Ekumenický překlad ještě přidává příkaz: radujte se! Ale to je v řečtině běžný pozdrav a tak v Bibli 21 je to pravděpodobně správně přeloženo slovy „buďte zdrávi“.)

                Tento text nám ukazuje, že pokud jako křesťané chceme být příjemci zaslíbení Boží přítomnosti, máme usilovat o to, abychom žili tak, jak nám Pavel přikazuje. Podívejme se spolu na tyto čtyři příkazy.

 

1. příkaz: Spějte k dokonalosti

                Pokud chceme zažívat Boží přítomnost v našich životech, potřebujeme být na cestě k dokonalosti. Tomu se říká posvěcení. Je nám jasné, že té dokonalosti nedosáhneme, ale potřebujeme o ni usilovat, potřebujeme usilovat o to, abychom byli jako Kristus. Dokonce sám Ježíš říká podobná slova o dokonalosti Otcově: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5:48)

                Co to v praxi znamená? Znamená to, že křesťan se nemůže spokojit s tím, jak žije, ale potřebuje se stále proměňovat, aby byl lepším křesťanem, více podobným Kristu. Jak to můžeme dělat? Tak, že se díváme do Božího slova a tam hledáme odpovědi, jak máme žit. Tak, že činíme pokání z toho, když to nezvládáme. Tak, že prosíme o sílu, abychom to příště zvládli lépe. Potřebujeme se zdokonalovat v lásce k člověku. Potřebujeme se zdokonalovat v odpuštění těm, kdo nám ublížili. Potřebujeme se zdokonalovat v tom, že bojujeme s hněvem, závistí či s naším jazykem. Můžeme tady dát jakoukoli oblast lidského života. V každé z nich potřebujeme být více jako Kristus.

                Dnes máme den otců, a tak dovolte, že se zamyslíme nad aplikací pro otce. Otec, který chce spět k dokonalosti, usiluje o to, aby byl stále lepším otcem. Máme k tomu mnoho důvodů. Právě vztah s tátou často ovlivňuje to, jaký obraz Boha Otce si děti tvoří. Někdy je to obraz nepřítomného otce. Někdy je to obraz otce, kterému jsem lhostejný. Někdy je to obraz přísného a tvrdého otce.

                Udělejme si vnitřní kontrolu. Jakým jsem tátou? V jakých oblastech se potřebuji zlepšit nejvíce? Co pro to mohu udělat? Jak žít, aby mé děti viděly, že se měním k lepšímu?

                Nikdo z nás není dokonalým otcem. Tím je jedině Bůh. Ale každý z nás, a nejen otcové, má povinnost, abychom se měnili k lepšímu, k Božímu obrazu. Nezůstaňme stejní! Ono to nemá dopad jen na nás, ale i na naše děti a na děti našich dětí. Někde tady totiž nachází naplnění ona slova proroctví o požehnání nebo prokletí následujících generací. Pokud se budeme měnit, pokud se budeme měnit k Božímu obrazu, budeme otci požehnání, matkami požehnání, dětmi požehnání. A to požehnání trvá často po mnoho generací!

 

2. příkaz: Povzbuzujte se

                To druhé, co máme dělat, abychom zažívali Boží přítomnost v našich životech, je, že se máme povzbuzovat. Možná jste už viděli nějaké záběry z letošního fotbalového šampionátu. Je tam obrovské množství fanoušků. Jak řekl můj syn, na jednom stadionu tam je více lidí než dvojnásobek obyvatel Třince. Jsou tam, aby povzbuzovali. I my se máme povzbuzovat, protože povzbuzování pomáhá vítězit. Pán Bůh nás opakovaně vybízí, abychom se povzbuzovali. Tuto výzvu nacházíme na mnoha místech Bible. Dovolte jeden citát za všechny: „…povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono 'dnes', aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.“ (Židům 3:13)

                To povzbuzovaní tady má konkrétní podobu. Jde o povzbuzování k životu víry. Jde o povzbuzování k tomu, aby vše co děláme, bylo vykonáno tak, jako bychom to dělali Pánu Ježíši Kristu. Jde o povzbuzování k čistému životu a k následování Krista. Umíme se takto povzbuzovat? To je jeden ze základních úkolů církve. Autor listu Židům varuje, že pokud se takto povzbuzovat nebudeme, hrozí nám, že nás oklame hřích a my se vůči Bohu zatvrdíme. To je obrovské nebezpečí. Proto se máme navzájem povzbuzovat.

A kde jinde to má začínat než v rodinách. A kde jinde to má začínat než u otců, kteří povzbuzují své děti. Tátové, to je možná jedna z nejzásadnějších výzev. Povzbuzujme své děti. Ale k čemu? Určitě je dobré povzbuzovat, když hrají fotbalový zápas nebo kreslí obrázek. Děti to naše povzbuzení potřebují ve všech oblastech. Přesto, to největší povzbuzení, které potřebují, je povzbuzení k životu s Kristem a v Kristu. Jak se povzbuzuje nejlépe? Určitě osobním příkladem. Děti potřebují vidět, že my žijeme s Pánem Ježíšem Kristem a že žijeme pro Něj! Ale jistě je tady prostor i pro povzbuzení slovní. To povzbuzení přichází především tehdy, když spolu se svými dětmi otevíráme Bibli, když se spolu modlíme. Vy, kdo ještě máte mladší děti doma, dělejte to s nimi. Otevírejte s nimi denně Bibli. Modlete se s nimi. Ale hledejte i další příležitosti, jak je povzbudit. Povzbuzujete je k tomu, aby ve škole zrcadlili Kristův charakter. Povzbuzujte je k pomoci slabším a potřebným. Povzbuzujte je, aby moderní prostředky, jako je třeba Facebook používali k tomu, aby bylo vidět, že v nich žije Kristus. Otcové, buďme kreativní a hledejme cesty, jak povzbuzovat víru našich dětí. Autor listů Židům říká, abychom se povzbuzovali „den co den“. Hledejme tedy každý den příležitost, jak povzbudit naše děti, jak povzbuzovat jeden druhého.

 

3. a 4. příkaz: Buďte svorní a žijte v pokoji

                Tady máme ten třetí a čtvrtý příkaz, které vedou k tomu, že Bůh je s námi. Je to příkaz ke svornosti a k životu v pokoji. Tyto příkazy jsou si poměrně blízké a tak je sloučím dohromady. Být svorným znamená udržovat jednotu. Žít v pokoji znamená žít ve vyřešených vztazích. A jedno s druhým moc souvisí. Souhrnně můžeme říci, že jsme tady volání k tomu, abychom usilovali o dobré vztahy s druhými lidmi. Na druhé straně to neznamená, že budeme naprosto nekritičtí ke všemu, co se děje. Však si vzpomeňte na Ježíše, jak ostře kritizoval kdejaké falešné chování a učení. Problémem jsou ale lidé nesmířliví, kteří stále vyvolávají konflikty a stále kritizují. Takovými křesťané nemají být. Křesťané mají naopak být těmi, kteří smiřují, vedou k odpuštění a urovnání konfliktů. Připomíná se mi tady verš z Ježíšových blahoslavenství. Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ (Mat. 5:9)

                Boží slovo na mnoha místech vede k tomu, že křesťané mají budovat jednotu a stavět se proti neřešeným konfliktům a sporům. A to se týká nás všech. Přesto bych chtěl i tuto oblast zaměřit zase právě na otce. Tátové, buďme šiřiteli pokoje. Nezůstávejme v pozici hněvu vůči druhým lidem. Nezůstávejme v pozici hněvu především vůči našim dětem. Řešme problémy a nedorozumění. Dovolte vašim dětem, aby viděly, že neshody se dají řešit. Dovolte vašim dětem, aby viděly, že je důležité pokořit se a poprosit o odpuštění, když někomu ublížíme. Dovolte vašim dětem vidět, že manželské problémy se řeší a nezametají pod koberec. Otcové, buďte svým dětem příkladem v tom, že budete ostatní chránit před pomluvami. Nedovolte, aby se ve vašich rodinách kydala špína na druhé. Chraňte děti před diskuzí o problémech v rodinách, ve sboru či církví, na které ještě nejsou zralé. Uvědomte si, že tím je můžete hodně zranit.

                Vážení otcové, Boží slovo nás volá, abychom se stali bojovníky za jednotu a pokoj. Staňme se těmi, kdo působí pokoj. Naučme své děti působit pokoj. A nalezneme jistotu Boží přítomnosti.

                Milí bratři a sestry, žijeme v době, kdy máme krizi otců. Otcové přestávají být pro děti vzory. Já chci všechny táty povzbudit, abychom se dívali na svého nebeského Otce a u Něj hledali vzor. Ten vzor vidíme v Jeho dokonalém vztahu k Ježíši a Duchu svatému. Ten vzor vidíme také v Jeho lásce k nám. Jistě stojíme o to, abychom sami zažívali, že je Bůh s námi. Jistě stojíme i o to, aby to zažívaly i naše děti. Je nám samozřejmě jasné, že víra nejde zdědit a je pouze obrovským Božím darem. Na druhé straně nás Boží slovo povzbuzuje, že když druzí, a to se týká i našich dětí, uvidí náš blízký vztah s Bohem, i oni po něm zatouží. Pusťme se nově do zápasu o to, abychom byli lepšími táty: Spějme k dokonalosti! Povzbuzujme se! Buďme svorní! A žijme v pokoji! Sám Pán Bůh nám k tomu chce dávat sílu a odměnit tento zápas tím, že nám bude blíže než kdy před tím!

                A vy kdo ještě nejste otcové, ale máte předpoklad, že jimi budete, už teď se modlete za to, abyste byli skvělými táty, pokud vám Pán Bůh děti dá. A vy, kdo se tátou asi nikdy nestanete, modlete se za nás, kdo otci jsme. Modlete se, abychom byli moudří a silní tátové, kteří by se stali požehnáním další generaci.  

Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář