Ježíš na cestě marnotratného syna
Dnešním dnem končí tzv. Alianční týden modliteb. Alianční týden modliteb je pořádán Českou evangelikální aliancí, organizací, která sdružuje evangelikální církve a křesťany. Mnozí z vás jste se některých z těchto modlitebních setkání účastnili. Chci povzbudit i Vás, kdo jste ani neplánovali přijít, abyste se podobných akcí pokusili zúčastnit. Jsem přesvědčen, že by jste přijali mnohé požehnání a povzbuzuji vás, abyste se účastnili i jiných shromáždění než jen bohoslužeb.
Na letošním aliančním týdnu modliteb jsem se zabývali podobenstvím o marnotratném synu. Většině z vás je ten příběh pravděpodobně známý. Mladší ze dvou bratrů požádá předčasně otce o dědictví, zpeněží je a uteče do světa. Tam to promrhá při uspokojování svých choutek a nakonec zůstane bez peněz, bez přátel a stane se pasákem prasat.
Kolik je dnes takových marnotratných synů a dcer kolem nás! Možná je někdo takový dokonce i tady. Možná i tady je někdo, kdo vyměnil Boží požehnání za nemanželský poměr. Možná je tady někdo, kdo vyměnil Boží požehnání za slávu. Možná je tady někdo, kdo vyměnil Boží požehnání za uspokojení se sebou samým. Možná je tady někdo, kdo předstírá, že je u Boha jako ten starší bratr v tom podobenství, a ve skutečnosti je jeho srdce plné závisti a kritiky.
To podobenství končí pozitivně, pokáním a návratem k otci, který tohoto syna přivítá s otevřenou náručí. A o to se i dnes modlíme. Modlíme se o to, aby každý, kdo odešel z Boží náruče, činil pokání a vrátil se.
Dnešní bohoslužbou alianční týden modliteb zakončujeme. V programu stojí napsáno: Bohoslužba za marnotratné syny. Přečtěme si tedy text, který byl určen ke dnešnímu kázání.
Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Filipským 2:5-8)
Možná jste se po přečtení tohoto textu vnitřně ptali, co má společného s marnotratným synem. Taky jsem se nejprve ptal. Ale pak jsem pochopil, že tento text popisuje Ježíše na cestě marnotratného syna. Ježíš také odešel od Otce a také přišel o vše, dokonce o svůj život. Ale je samozřejmé, že u Ježíše šlo o něco úplně jiného než u toho marnotratného syna. Podívejme se tedy společně na Ježíše na cestě marnotratného syna.
1. Ježíš v poslušnosti odešel od Otce
Marnotratný syn odešel z domu jako syn, který se vzepřel otci. Pohrdl tím, co mu otec nabízel, pohrdl domovem, pohrdl otcem. Ježíš také odešel od svého Otce. Ale ne proto, že by jím pohrdl, ale proto, že jej Bůh poslal a On poslušně šel. Náš text o Ježíši říká: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.“ (v.6-7)
Z tohoto textu se dovídáme o Ježíši ještě více. Čteme, že byl roven Bohu. To určitě nemohl říci marnotratný syn o svém otci. Ve své kultuře nebyl roven ani svému staršímu bratru. Přesto se rozhodl pro vzpouru. Pohrdá tím, co má u otce, pohrdá hodnotami, ke kterým ho rodiče vedli, pohrdá vztahy s nejbližšími a odchází, protože je přesvědčen. že sám nejlíp ví, co je pro něj nejlepší. U Ježíše vidíme přesný opak. Jako vševědoucí Bůh Ježíš jednoznačně věděl, že to nejlepší má u Otce. A přesto na tom nelpěl. Rozhodl se pro cestu ponížení, utrpení a sebeobětování. Čteme, že se rozhodl sám sebe zmařit, obětovat.
Proč to Ježíš udělal? Protože pouze tehdy, když byl na cestě marnotratných synů, mohl těmto marnotratným synům pomoci. Zákon říká, že za hříchy marnotratného syna musí být zaplaceno smrtí. Jediný způsob, jak mohl Bůh zemřít za marnotratné syny byl ten, že se stal člověkem. A tak se Ježíš Kristus dobrovolně stal člověkem, aby mohl zemřít. Ježíš Kristus byl Bohem a zároveň člověkem, aby zachránil nás všechny, protože my všichni jsme byli marnotratní: „Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování.“ (Titovi 3:3-5)
Ježíš se vydal na cestu marnotratných synů a dcer. Aby nás zachránil, stal se člověkem.
2. Ježíš přišel k prasatům
Marnotratný syn se ve své honbě za štěstím dostal do bodu, kdy začaly docházet finanční zdroje. A jak docházely peníze, docházeli i přátelé a hezký život. Koncem všeho bylo, že se stal hlídačem prasat. Není náhodou, že Ježíš ve svém příkladu používá prasata a ne třeba kozy či ovce. Prasata jsou symbolem hříchu, nečistoty. Být v kontaktu s prasetem bylo pro Žida ohavností. Ale ohavnost neohavnost, když měl marnotratný syn prázdné břicho, pak dokonce toužil po tom, aby mohl jíst to, co jedla prasata. Ale ani to se mu nedostávalo.
Ježíš přišel na tento svět, který byl plný hříchu. Přišel mezi hříšné lidi. Můžeme použít podobnost s příběhem o marnotratném synu a říci, že přišel mezi prasata. Život mezi hříšníky musel být pro Ježíše podobně odporný jako pro člověka život mezi prasaty. Hřích je totiž v Ježíšových očích odporný. Přestože Ježíš věděl, kam jde, přesto do takového světa přišel.
Marnotratný syn nevěděl, kde skončí. Kdyby to věděl, nikdy by neodešel. Ježíš odešel. Ježíš žil mezi hříšnými lidmi. Ale Ježíš šel dál. Přestože Jeho cílem byla Jeho smrt, nešel cestou nejmenšího odporu. Naopak, stal se služebníkem druhých. Stal se přítelem hříšníků. Dotýkal se těch, kteří byli posedlí ďáblem. Mluvil s těmi, kdo Ho chtěli zabít. Myl nohy těm, kdo ho měli zradit a zapřít.
Ten náš dnešní text říká: „vzal na sebe způsob služebníka“ (v.7). Slovo služebník a otrok je v řečtině stejným slovem. Ježíš se rozhodl stát se otrokem ostatních lidí, těch, kteří mu byli tak odporní. Proč? Protože je miloval. Apoštol Jan zapsal: „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ (1.Jan 4:9-10)
Bůh si nás zamiloval. Není to úžasné? To je nejlepší zpráva v historii lidstva. Bůh miluje člověka, který mu svou hříšností je tak hrozně odporný. Přestože Bůh bytostně nenávidí naše jednání a náš hřích, nás miluje tak moc, že přišel na tento svět a obětoval za nás úplně všechno. Ze své velké lásky se Ježíš rozhodl jít cestou marnotratného syna.
3. Ježíš podstoupil smrt
Text, který jsme dnes četli končí tím, jak Ježíš ukončil svou pozemskou cestu svou smrtí. Čteme, že Ježíš „se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“(v.8) Proč musel Ježíš zemřít, to většina z nás dobře ví. Musel zemřít, abychom my nemuseli být na věky zavrženi. Svou smrtí na sebe vzal trest za mou hříšnost, za hříšnost každého z nás, jak jsme tady, za hříšnost všech dětí, které jsou ve vedlejší budově, za hříšnost celého světa včetně těch, kdo zemřeli ještě před Jeho smrtí, ale také za hříšnost těch, kdo se ještě nenarodili.
Ježíš umírá i za ty, kdo se rozhodli pro cestu marnotratného syna. Ježíš umírá i za ty, kdo o Něm ví, a přesto se rozhodli od Něj odejít a jsou na útěku. Za ně také Ježíš zemřel. A právě proto je tady možnost návratu. Každý, kdo od Boha utíká, se může zastavit, obrátit a vrátit k Němu. Protože Ježíš za něj svou smrtí zaplatil tu největší cenu, tak ho nečeká trest, ale odpuštění, radostné přijetí a otevřená náruč milujícího Boha.
Kdyby Ježíš Kristus nezemřel za naše provinění, pak by nebylo žádné odpuštění. Pak by nás Bůh nikdy nečekal s otevřenou náručí. Pak by nás Bůh nikdy nepřijal. On totiž ve své blízkosti nesnese žádný hřích. Ale protože Ježíš zaplatil svým životem za náš hřích, můžeme se vrátit a máme se kde vrátit. Náš hřích může být odpuštěn, zapomenut a my můžeme být nazváni Božími dětmi. Můžeme být naváni svatými, protože náš hřích bude odpuštěn a zapomenut. Nestojí to za návrat?
Každý člověk má na výběr. Můžeme utíkat od Boha – ale to je útěk do strašné tragédie. Můžeme utíkat k Bohu – to je útěk do Boží náruče. Kde chceme být?
I v tom minulém roce bylo v našem sboru několik těch, kdo se mnou mluvili a kdo řekli, že utíkali od Boha, ale Bůh je zastavil a přijal s otevřenou náručí. Byli to především lidé mladí, ale také lidé starší. Kde jsi dnes ty? Na cestě za Bohem nebo od Něj.
Chtěl bych Vás povzbudit, abyste mi řekli, když zažijete takový Boží dotek nebo návrat. Řekněte mi také, pokud toužíte po tom se vrátit, ale nemáte sílu, potřebujete, aby šel někdo vedle vás. Chci vám pomoci, chci se společně s vámi radovat. Řekněte mi také, když se modlíte o nějakého marnotratného syna nebo dceru. Chci být v tom zápase s vámi a modlit se s vámi. Děkujme dnes Bohu, za to, že prošel cestou marnotratného syna a vybojoval nám slavné vítězství a odpuštění hříchů.
