Ježíš nevzdoruje svému údělu
Milí přátelé, představte si, že se dozvíte, že na vás někdo nastražil nějakou past. Co uděláte? Pasti a léčky jsou součásti života. Používají je myslivci a lovci. Používají je i lidí. A to jak ve válkách tak třeba i jinak. Pasti se používají třeba i ve hrách, třeba v šachu. Já jsem při své karanténě opět po mnoha letech vytáhl šachy, tak jsem si to trochu prozkoušel. I v šachu jde připravit takovou past. Třeba tím, že nabídnete nějakou figuru, ale ve skutečnosti tím získáte velkou výhodu. Je to stejné jako třeba s pastí na myši. Vidina sýra či špeku je tak silná, že se zapomene na pozornost, a pastička sklapne.
Co dělá člověk, když si uvědomí, že někdo na něj líčí past? Samozřejmě se té pasti vyhne. Neudělá to, co nepřítel čeká. A v lepším případě dokonce tu past otočí proti útočníkovi.
Jidáš a velekněží připravují na Ježíše past. A dnes budeme číst o tom, jak ta past sklapla. Ale dnešní text nám opět potvrdí to, o čem jsme tady už opakovaně hovořili. Ježíš věděl, co se chystá. Ježíš věděl, že Jidáš a velekněží nastavili past. Přesto se jí nevyhne, ale vkráčí přímo do ní. Pojďme se podívat na příběh popisující zatčení Ježíše tak, jak nám ho přináší evangelista Jan.
Po těch slovech šel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil On i jeho učedníci. Také Jidáš, který Ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval. Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi. Ježíš, který věděl všecko, co Ho má potkat, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ Odpověděli Mu: „Ježíše Nazaretského.“ Řekl jim: „To jsem já.“ Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil.
Jakmile jim řekl ‚to jsem já‘, couvli a padli na zem. Opět se jich otázal: „Koho hledáte?“ A oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít.“ Tak se mělo naplnit slovo, které řekl: ‚Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.‘ Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos.
Ježíš řekl Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali Ho. Přivedli Ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid. (Jan 18,1-14)
Jak se cítí člověk, který ví, že je pro něj připravená past a přesto se rozhodne, že se jí nevyhne, ale jde dál? V běžném životě je to skoro nereálná situace. Ale Ježíš není běžný člověk. Ježíš je Bůh, a proto to udělá. Udělá to, protože ví, že toto je cesta záchrany ne pro Něj, ale pro lidstvo. Je to lehké? Určitě ne. Vždyť si vzpomeňte, jak evangelia popisují tu agonii, když se v Getsemane Ježíš modlil.
Když se podíváme na tento text, tak jasně vidíme, že Ježíš se nechce kříži vyhnout. Naopak, jde mu naproti. Podívejme se na 5 okamžiků, které to potvrzují.
- Ježíš jde na místo, které zná Jidáš
Všichni si jistě pamatujete, že Ježíš označil Jidáše jako toho, kdo Ho zradí. Jidáš odešel. Ježíš ještě chvíli pobude s učedníky a předává jedno ze svých posledních učení. A pak jdou. A kam? Tam, kde vždycky. Do Getsemane. Tam, kde to Jidáš zná. Tam, kde Ho Jidáš bude hledat.
Určitě bylo spousta míst, kde se Ježíš mohl alespoň na čas s učedníky schovat. Ale Ježíš se neschovává. Jde přímo tam, kde Ho Jidáš najde. Má ještě několik hodin času. Má čas se modlit. Ostatní jsou samozřejmě po velkém jídle zmoženi spánkem. Oni nic netuší. Oni nevědí. Ale Ježíš ví moc dobře. A pak už i slyšel. Slyšel zvuky přicházejících lidí. Neutekl. Věděl, o koho jde. Vykročil jim naproti. On věděl, že tady se odpočítávají poslední hodiny před Jeho smrtí. „Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi.“ (v.3)
- Ježíš vítá příchozí
„Ježíš, který věděl všecko, co Ho má potkat, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ Odpověděli Mu: „Ježíše Nazaretského.““ (v.4-5) Ježíš jasně věděl proč přišli. A On jim dokonce ulehčuje jejich úkol a jde hned k věci. Snad i proto, aby zabránil nějaké potyčce, aby ochránil ostatní učedníky. Sám se ptá, koho hledají.
Někde v tomto okamžiku asi také dochází k události, kterou známe z jiných evangelií. Matouš zapsal: „Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho zatkněte." A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře", a políbil Ho.“ (Mt 26,48) Ježíš na to řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ (Lk 22,48) Poslední otázka na Jidáše. Poslední důkaz toho, že Ježíš vše ví. Poslední možnost nechat se zlomit láskou Ježíše a činit pokání. Jidáš odmítá a pak to končí jeho osobní tragédií.
- Ježíš ukazuje svoji moc
Přečtěme si znovu ten první rozhovor, ke kterému tam dochází. „Ježíš, který věděl všecko, co Ho má potkat, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ Odpověděli Mu: „Ježíše Nazaretského.“ Řekl jim: „To jsem já.“ Stál s nimi i Jidáš, který Ho zradil. Jakmile jim řekl ‚to jsem já‘, couvli a padli na zem.“ (v.4-6)
Ježíš říká, že On je ten, koho hledají. Ale říká to zvláštním způsobem. Doslovně říká: „Já jsem.“ Důvod, proč je to zvláštní, je ten, že takto se představil Bůh Mojžíšovi z hořícího keře. Použil stejná slova. A to spojení „Já jsem“ se tedy používalo jako Boží jméno.
A všimněte si, co to způsobilo. Oni padli na zem. Ne, nepadli, aby vzdali úctu. Takovou moc mělo to Boží slovo. Ježíšovo slovo ukazující Jeho identitu je srazilo na zem. Ježíš měl moc, ale On je na zemi nenechává a pomáhá jim opět na nohy opakováním otázky.
Ježíš měl takovou moc, že v ten moment mohl udělat cokoli. Slovíčko by je porazilo. Matouš zaznamenává slova, která o chvilku později řekl Ježíš Petrovi: „Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?"“ (Mt 26,53-54)
Ježíš zdaleka nebyl bezbranný. Mohl lehce přemoci tu skupinku ozbrojenců. Mohl lehce uniknout zatčení a ukřižování. Neudělá to, protože ví, jaké je Jeho poslání. Udělá to, protože má na mysli také mne a Tebe.
- Ježíš brání ostatní
Už jsem zmínil, že vidíme, že Ježíš chtěl ochránit ostatní učedníky. Čteme: „Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít.“ … Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos. Ježíš řekl Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?““ (v.8-11)
Ježíš nejprve žádá, aby učedníci mohli odejít. A posléze také zastaví Petra v jeho touze bránit svého Mistra. Ne snad, že by nebylo třeba stavět se zlu, ale proto, že do této pasti Ježíš vstoupil dobrovolně. Byl to jeho kalich, Jeho cesta, byla to Jeho mise. A tak zastavuje Petra, aby sám mohl dokončit to, pro co přišel. Zastavuje ho také proto, aby jej ochránil před zatčením a popravou. S Petrem a ostatními učedníky měl svoje plány. A potřeboval je ještě živé. Oni měli být svědky Jeho vzkříšení.
- Ježíš jde zemřít za lid
Ježíš je tedy zatčen a odveden. Jan připomíná, kde vedla Jeho cesta: „Přivedli Ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.“ (v.13-14)
Ježíše vedli nejprve k Annášovi. Jde o bývalého velekněze, který byl Římany sesazen roku 15 po narození Krista. Nicméně, jak je vidět v evangeliích, stále měl velkou moc. Až později Ježíše vedli k řádnému veleknězi, tedy ke Kaifášovi. A ten už před tím pronesl ono nechtěné proroctví: „Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ (Jan 11,49-50)
Kaifáš měl na mysli samozřejmě něco jiného. Myslel tím, že je lepší odstranit jednoho buřiče, než mít rozvrat v celém národě. Neplánovaně tak přesně popsal, proč Ježíš přišel. Ježíš přišel a vlezl do této velekněžské pasti, aby On sám zemřel nejen za národ, ale za celý svět. Zemřel, aby každý, kdo věří, nezahynul, ale měl život věčný. Proto Ježíš vstoupil dobrovolně do pasti, kterou nastražili. Udělal to z lásky k nám. A nešlo to jinak. Lidé totiž v Adamovi a Evě také vstoupili do pasti, do pasti ďábla. Jediná cesta, jak nás zachránit tkvěla v tom, že do této pasti za nás nyní vstoupil On, Ježíš Kristus. Náš Pána a Zachránce. Díky tomu můžeme být svobodní a žádná past už nad námi nemá moc. Žádná. Děkujeme, Pane Ježíši.
