Ježíš počítá s křížem
Milí přátelé, dnes začínáme sérii, kterou jsme nazvali Ježíš před křížem. A chceme se zamýšlet nad tím, co se skutečně dělo v mysli Ježíše před tím, než byl odsouzen a popraven. Myslím, že je to nesmírně důležité, protože nám to pomůže pochopit, proč Ježíše přišel na tento svět, proč zemřel a jaký to má dopad na náš život.
Pro to první přemýšlení o tomto tématu jsem vybral situaci už ze samotného začátku služby Ježíše a jde o první Ježíšův zázrak. Ježíš nám nechává nahlédnout do svého nitra a my tam vidíme, že Ježíš počítá s křížem. Pojďme si ten text přečíst.
Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka a na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když začalo docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: „Nemají víno.“ „Ženo, co ode mě chceš?“ odpověděl jí Ježíš. „Má chvíle ještě nepřišla.“ Jeho matka pak řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou.“ Když je naplnili až po okraj, řekl jim: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ A tak to udělali. Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejdříve nejlepší víno, a když jsou hosté opilí, podává to horší. Ty jsi zachoval nejlepší víno až do konce.“
Toto Ježíš udělal v Káně Galilejské jako počátek svých zázraků. Tehdy zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili. (Jan 2, 1-11, B21)
Milí přátelé, pojďme se podívat důkladně na tento první Ježíšův zázrak a uvidíme, že Ježíš už na začátku své služby počítá s křížem. Uděláme to tak, že se podíváme na ty pouhé čtyři věty, které tady Ježíš pronesl, protože každá z nich v sobě něco odhaluje.
1. věta: Ženo, co ode mě chceš?
Na svatbě tedy došlo víno, je to samozřejmě trapas a ostuda hostitele, a tu se matka obrací na tesaře Ježíš a říká: „Nemají víno.“ (v.3) V reakci na toto oznámení Ježíš říká: „Ženo, co ode mě chceš?“ (v.4) Tato odpověď naznačuje, že Ježíš věděl, že Mariino oznámení nebylo pouhým oznámením, ale prosbou, aby s tím něco udělal. Marie věřila, že On může.
Ale dnes nebudeme až tak moc přemýšlet nad vírou Marie. Pojďme zpátky k té větě Ježíše. Co ode mne chceš? To je poněkud nervózní odpověď, nezdá se vám? Je to, jako když za vámi přijde někdo, když jste velmi zamyšlení a nad něčím hloubáte, a pak dotyčného odstřelíte: Co zase chceš. Ježíš určitě nečeká odpověď. Je to pouze nějaká okamžitá reakce na vyrušení.
Všimněte si dalšího zajímavého detailu. Všimněte si, jak Ježíš oslovuje Marii. Říká ji „ženo“. To je velmi neobvyklé oslovení matky. Kdo z nás by svoji maminku oslovil „ženo“. Nikdo. Zní to jaksi nepatřičně, divně. Autoři ekumenického překladu Bible to dokonce vyhodili ze svého texty, aby to čtenáře příliš nerozhodilo. Nicméně je nutno podotknout, že toto oslovení nebylo v té době až tak drsné, jak ho vnímáme my dnes.
Nicméně já chci poukázat na něco jiného. Chci poukázat na to, že stejně Ježíš oslovil Marii už jen jednou. Řekl ji: „Ženo, hle, tvůj syn!“ (Jan 19, 26) Pamatujete, kdy to řekl? Bylo to v době, kdy visel na kříži a svěřoval Marii do rukou svého přítele Jana.
Jsem přesvědčen, že i tím nám Ježíš ukazuje spojitost mezi prvním zázrakem a křížem. Ježíš tady myslí na kříž. Ježíš zažívá bolest. A Marie, kterou evangelia popisují jako tu, která uchovávala v paměti, co slyšela, si možná pod tím křížem vzpomenula právě na tuto svatbu. Na svatbu, kdy ji Ježíš také oslovil titulem „ženo“. Tento první zázrak je spojen s křížem.
2. věta: Má chvíle ještě nepřišla.
„Má chvíle ještě nepřišla.“ (v.4) To je hned následující věta, kterou Ježíš vyslovuje. Jelikož jde o první Ježíšův zázrak, tak se někteří domnívají, že tím Ježíš myslí, že ještě nepřišla chvíle na to, aby se zázrakem projevil. Ale to by bylo docela hloupé, kdyby Ježíš řekl, že ještě není čas udělat zázrak a hned po tom by ho udělal. Ano, lidé to tak někdy dělají, ale tady máme Ježíše.
Jde o něco hlubšího. A tady je zase pro změnu lepší ekumenický překlad. Doslovně Ježíš říká, že ještě nepřišla Jeho hodina. A v evangeliích Ježíš často mluví o oné hodině. A když jinde nacházíme toto spojení, tak to většinou odkazuje na Ježíšovu smrt, odkazuje to na kříž. On si uvědomuje, že Jeho hodina se blíží. On si uvědomuje, že kříž se blíží. Ježíš na té svatbě myslí na svojí smrt.
Je možné, že stejně tak jako prožíval úzkost, když se byl modlit v tu noc před svojí smrtí v Getsemanské zahradě, tak prožíval úzkost i v tomto momentu. On věděl, co se stane. Na druhé straně se uklidňuje, protože hodina Jeho smrti ještě nepřišla. Ještě má čas. Ale ví, že když se zjeví ve své moci, tak se rozjedou události, které povedou k Jeho smrti. Ale nyní ještě Jeho hodina nenastala.
3. věta: Naplňte ty nádoby vodou
Třetí větu říká Ježíš služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou.“ (v.7) Už před tím Marie služebníkům řekla, aby udělali, co jim Ježíš řekne a oni poslechli. Naplnili těch šest kamenných nádob po okraj. Byly to nádoby, kde se Židé rituálně umývali. Smývali ze sebe prach, ale byla tam i ta symbolika očištění od všeho zlého, hříšného. A my víme, jak to dopadlo. Z vody, která byla určena, aby smývala lidskou špínu, se stalo nejkvalitnější víno.
Co jiného v tom můžeme vidět než obraz toho, co Ježíš vykonal na kříži. Proto Ježíš přišel. Proto Ježíš šel na kříž. Tam odňal naší špínu zla a hříchů a nabídl nám něco dokonale krásného, víno požehnání. Všichni víme, že Ježíš opakovaně připodobňuje svoji prolitou krev k vínu. Když je tady řeč o vínu, Ježíš vidí svoji prolitou krev.
Co je třeba, abychom dostali víno? Potřebujeme hrozny zdrtit na kaši, aby se potom mohly zkvasit. Ježíš dělá tento zázrak a ví, že On musí být zdrcen na kaši, aby výsledkem bylo něco dobrého. Proto Ježíš přišel. Přišel, aby byl rozdrcen. Tím nám připravil odpuštění a proměnu z těch, kdo jsou ztotožněni se špínou na ty, kteří mohou být ztotožnění s dokonalostí.
Ježíš nepřišel, aby na jedné svatbě nezažili novomanželé trapas. Nepřišel proměnit špinavou vodu ve víno. Přišel proměnit hříšné srdce v srdce naplněné Božím Duchem. Proto přišel. A On si moc dobře uvědomoval, co ho to bude stát. Na konci našeho textu se dočteme, že tento první zázrak je znamením, a to znamení ukazuje, proč Ježíš přišel. Přišel, aby proměnil to špinavé, v něco vzácného. To nikdo jiný nedokáže. To dokáže jen Ježíš. Kdykoli to udělá, je to zázrak.
4. věta: Doneste správci svatby
Pak Ježíš vydá už jen poslední pokyn: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ (v.8) Správce okusí a je nadšený. Hostina je zachráněna, veselí může pokračovat.
Ježíš je na svatbě a díky tomuto zázraku svatba nekončí fiaskem. Ježíš si jistě uvědomuje, že On přišel na tento svět, aby se mohla odehrát velkolepá svatba. Na mnoha stránkách Bible čteme, že sám Ježíš bude ženich a církev, tedy věřící, jsou Jeho nevěstou. Věčnost je tedy jednou velkou svatební hostinou. Už starý zákon hovoří o věčnosti, jako o hostině. Dovolte jeden příklad za všechny: „Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.“ (Izajáš 25, 6-8)
Čeká nás krásná hostina. A Ježíš sedí na této svatbě, vyhlíží krásnou hostinu v nebi, ale zároveň ví, co se musí stát, aby ta hostina mohla proběhnout. Do Boží přítomnosti totiž nikdo nedokonalý nemůže. A jediná cesta, jak zbavit člověka špíny a jak jim umožnit vstup na tu hostinu, je zemřít za ně. Jediná cesta, jak mne a tebe zbavit špíny, je nechat se rozdrtit. Ježíš to ví a prožívá to v tomto okamžiku.
Milí přátelé, chodíte rádi na svatby? Většina z nás ano, ale jsou takoví, kteří se na svatbách necítí moc dobře. Jsou takoví, kteří se necítí dobře ani na bohoslužbách s potvrzením manželských slibů. Proč? Možná proto, že jsou svobodní a chtěli by partnera. Možná proto, že sami přišli o partnera či se jim rozpadlo manželství. Když se mluví o svatbě, tak je to zraňuje, působí to bolest a tak o svatbě raději nechtějí slyšet.
Ježíš nás nezve na svatbu, abychom zažívali bolest, ale aby byl konec s naší bolestí. Přítomnost na této svatbě bude znamenat, že všechno to staré a bolavé bude pryč a zažijeme naplnění z Jeho přítomnosti, budeme dokonale šťastní.
Na takovou hostinu jsme pozváni. Život s Bohem je takovou hostinou. Ale musí se stát to zásadní. Musíme přijmout ten Kristův kalich a pít z něj. Jak to říká Ježíš? „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,54) Ježíš se stává tím vínem.
Tady je něco moc důležitého. Nešlo o to, že správce věděl, že mají dobré víno. On zkusil a přesvědčil se a pak se už pouze radoval.
Přátelé můžete o Kristu vědět všechno, můžete přečíst evangelia stokrát, ale to zásadní je, abychom zkusili a zakoušeli, jak dobrý je Bůh. To je možné pouze tehdy, když Mu věříme. Když Mu věříme, pak jsme na svatbě. Když Mu věříme, pak slavíme s Ním. Když Mu věříme, tak se stále znovu přesvědčujeme, jak dobrý je a už nikdy nechceme být jinde, než na té hostině, kterou zažíváme s Ním. Ta hostina nám dává obrovskou radost už teď, ale to nejlepší, to je stále před námi.
Milí přátelé, Ježíš už na začátku své služby vidí kříž. Nebyla to pro Něj pouze radostná svatba. Byla to svatba, která mu připomenula, co je před Ním.
Pastor Timothy Keller svatbu v Káně popisuje takto: „Ježíš je na radostné svatbě, kde pije z kalichu bolesti, abychom my mohli v tomto bolestném světě pít z kalichu radosti.“ Pijme z Něho všichni.
