Ježíš potvrzuje, že je hoden uctívání
I dnes pokračujeme v sérii, kdy se díváme na to, co se odehrávalo v nitru Ježíše. Začínali jsme Jeho prvním zázrakem a pak pokušením na poušti. Dnes už se významně přiblížíme ke dnu Jeho smrti. Dnešní příběh nás zavede do soboty, týden před smrtí Ježíše Krista. Den před tím Ježíš přijel do Betanie ke svým dobrým přátelům, k Lazarovi, kterého vzkřísil z mrtvých, a k jeho sestrám Martě a Marii. Společně prožili sabat, a když sabat skončil, tak byli v domě Šimona, kde se odehrálo něco velmi zvláštního. Připomeňme si ten známý příběh.
Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje? Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni.
Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila." (Marek 14, 3-9)
Včera to bylo 16 let, co jsem tady měl kázání založené na tom textu. Tehdy jsem se soustředil především na tu Marii a na to, jakým je pro nás vzorem. Dnes se ovšem chceme soustředit především na Ježíše. To hlavní poselství, které chci tedy dnes zdůraznit je to, že Ježíš potvrzuje, že je hoden uctívání. Podívejme se společně na ten příběh a dovolte, že se podělím o tři skutečnosti z tohoto textu:
1. Ježíš si nechává sloužit
To první, co v tom příběhu vidíme, je to, že Ježíš si nechává sloužit. On neprotestuje. Protestují jiní. Evangelista Jan nám říká, že tou ženou, která ho pomazala, byla Marie. Ježíš Marii dovoluje, aby udělala tento skutek služby. A šlo opravdu o obrovskou oběť, kterou táto žena přinesla.
Z evangelií se dovídáme, že Marie na Ježíšovu hlavu a nohy vylila parfém z pravého vzácného oleje z nardu. Už tady slyšíme, že to bylo něco vzácného. Nešlo o všední věc, byla to opravdová vzácnost. Historikové nám to potvrzují. Parfém z nardu se vyráběl z kořenů rostliny nardu, která se pěstoval v Indii. Potom je tam řeč, že to bylo z pravého oleje z nardu. Už i v té době jistě byly různé napodobeniny, levnější verze. Tak je tomu dodnes. Když jsme v Tanzanii, tak každá druhá žena ve městě má kabelku Gucci a děti teplákovky Adidas. Samozřejmě jsou to napodobeniny.
Tento parfém byl z pravého oleje, který se po nanesení pomalu odpařoval a zanechával krásnou vůni. Jan zaznamenal, že celý dům byl naplněn jeho vůní. Je také zajímavé, že byl v alabastrové nádobě. Alabastr je druh zářivě bílého sádrovce a v orientu se z něj dělaly nádobky pro vzácný obsah. Čteme, že toho parfému byla asi libra, tedy nějakých 350 ml. Obsah byl uzavřen voskovou zátkou, aby se neodpařil. Když tento parfém chtěl někdo použít, odlomil úzké hrdlo nádobky a obsah vylil. Nešlo to používat po troškách. Marie tento parfém vylila Ježíši na hlavu a na nohy.
A ještě něco víme. Jidáš říká, že by se tento parfém dal prodat za 300 denárů. Kolik to bylo peněz? Víme, že na 200 denárů učedníci odhadovali náklady na večeři pro shromáždění čítající 5000 mužů. Asi tam byly navíc i ženy a děti. Když si tedy vezmeme, že večeře by stála stovku, tak docházíme k částce půl miliónu korun. A když je to 300 denárů, pak tedy tři čtvrtě miliónu.
Milí přátelé, ten parfém měl opravdu obrovskou hodnotu. Marie ho použije na Ježíše a Ježíš se nebrání. Naopak.
Učedníci jsou v šoku. Proč? Protože Ježíš se nikdy nechoval jako celebrita – rozdával, staral se o druhé, nevyužíval výhod své popularity. To On je naučil nelpět na věcech a sloužit druhým. Dokonce ten Ježíš řekl: „…Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20,28) Ale tady je něco jinak. Ježíš přijímá tuto službu, tuto obrovskou oběť, tuto poctu. On to dělá, protože v této situaci ukazuje, kým On je. Ukazuje, že je hoden uctívání, je hoden toho nejlepšího.
Říkal jsem, že budu mluvit o Ježíši, přesto udělám malou odbočku. My dnes už přesně víme, kdo je Ježíš a čeho je hoden. Dali bychom Mu to nejvzácnější, co máme? Utratili bychom na Ježíše my tři čtvrtě miliónu? Co jsme schopni dát, abychom Ježíše oslavili.
Ano, úkolem církve je sloužit potřebným, jak naznačuje Jidáš, ale úkolem církve je také dát to nejlepší Hospodinu. Proto Izraelci měli tak velkolepý chrám plný zlata a nádhery. Proto křesťané stavěli nádherné katedrály, aby dali to nejlepší Ježíši. Proto v těch katedrálách malovali obrazy nejslavnější umělci. Proto pro bohoslužbu skládali hudbu ti nejlepší skladatelé. Proto tam zpívali ti nejlepší zpěváci. To nejlepší chceme dát Ježíši. A nechci říct, že to v minulosti bylo vše v pořádku. Mnohdy se stavěly velkolepé věci se špatnými motivy a mnohdy se vykořisťovalo chudé. Ale princip jako takový, je to moc důležitý.
Mám dojem, že dnešní doba je charakteristická tím postojem učedníků, ne tím postojem Marie. Když se dnes staví kostel, tak to ani nejde poznat, že je to kostel. Ztrácí se v průměru. A možná i naše bohoslužby se v něm ztrácí. Zkusme dát to nejlepší Ježíši. A teď nechci, abychom řekli, že tím pádem my nemůžeme sloužit, protože nejsme dost dobří. Chci, abychom si položili otázku, co mohu udělat, aby to co dělám, bylo ještě lepší. Jak udržovat a opravovat kostel, aby byl hezčí. Jak připravit vystoupení, aby písně byly krásnější. Jak připravit promítání, aby to bylo nejlepší. Jak přečíst text, aby to vyznělo krásně. To nejlepší pro Ježíše. Protože my už víme, kým On je.
2. Ježíš se zastává těch, kdo Ho uctívají
Podívejme se na Ježíšovu reakci na ty učedníky, kterým se to nelíbilo. Čteme: „Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek … Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. "“ (v.6 a 8)
Ježíš se tady Marie jednoznačně zastává. Ano, On sám se vždy zříkal toho, aby přijímal výhody. Ale teď je to jiné. Marie uviděla, že je hoden uctívání. A Ježíš ví, že už za pár dnů bude viset na kříži. On ví, že vstane z mrtvých. A On ví, že je hoden veškeré slávy a uctívání. Tak jako Izraelci nosili to nejlepší do chrámu tak On je teď tím, komu se má přinášet to nejlepší, protože On se stal Vykupitelem.
Marie to pochopila a přinesla tuto obrovskou oběť. Co ji k tomu přimělo? Nevíme. Snad ten okamžik, kdy seděla u nohou Ježíše, zatímco Marta obsluhovala. Snad ten moment, kdy Ježíš nechal otevřít hrob jejího tři dny mrtvého bratra Lazara a křikl dovnitř: Lazare, pojď ven. A on vyšel. Snad na základě těchto zkušeností si uvědomila, že Ježíš je opravdu očekávaný Mesiáš a že má být uctíván. A tak sehnala to nejcennější, co šlo sehnat. Nechtěla mu dát kávu a bonboniéru, protože věděla, že Ježíš by to rozdal druhým. Chtěl dát něco, co by bylo pro Něj a co by nerozdal. A tak daroval nejdražší možnou vůni. Možná musela prodat nějaké pozemky, aby na to měla. Možná se proto rozhodla společně s Martou a Lazarem. Nevíme. Ona to udělala. A Ježíš potvrzuje, že to měla udělat. A brání ji proti těm, kterým se to nelíbí. Proč? Protož On je hoden uctívání. A chce, aby to Jeho nejbližší jednou pochopili.
Někteří to pochopili, jiní ne. Když zažijete to, že je Ježíš uctíván, tak vás to buď vede k podobnému postoji, nebo se to ve vás vzepře. Když vidíte, jak druzí dávají to nejlepší pro Ježíše, tak se také přidáte, nebo se otočíte zády. Jidáš se otočil zády. Marek s Matoušem popisují, že příští kroky Jidáše vedly za velekněžími, kterým Jidáš Ježíše zradil.
Ježíš chce, abychom Ho uctívali, a On sám nás bude bránit, abychom k tomu měli příležitost.
3. Ježíš ukazuje svoji jedinečnost
Dnes si tady zdůrazňujeme, že v posledních dnech svého života Ježíš ukazuje svým blízkým, že je hoden uctívání. Ježíš říká, že důvodem je jeho jedinečnost: „Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.“ (v.7)
Ježíš není jako jiní lidé. Ukazuje na svoji jedinečnost. Kdyby toto řekl obyčejný člověk, znělo by to hodně pyšně. Ale Ježíš je Bůh.
A touto větou už dopředu ukazuje, že odchází, abys splnil to, proč přišel. Ukazuje, že je Mesiáš, který přišel, aby za nás zemřel. Ukazuje, že On je Immanuel, Bůh s námi. Jan nad tím tajemstvím později žasne a říká: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.“ (1.Jan 1:1) Samozřejmě Jan mluví o Ježíši, který je věčný, kterého poslouchal, viděl, kterého se dotýkal. Toho teď Jan zvěstuje, protože poznal, že Ježíš je jedinečný a je chvály hodný.
Ježíš je jiný než ostatní lidé. Ježíš si zaslouží veškerou naši úctu a oslavu. Marie svým činem předběhla dobu. Janovi a ostatním učedníkům to došlo až později.
Milí přátelé, dochází nám, kým je Ježíš? Dokážeme nad tím žasnout? Dokážeme Jej oslavit tím, co máme? Je to naší touhou? Kéž bychom se stále znovu a znovu přesvědčovali a na vlastní kůži zažívali, že On je náš Zachránce.
Ježíš je jedinečný právě v tom, co pro nás udělal. Přišel do tohoto světa, aby nám přinesl smysl života, aby nám daroval odpuštění všeho zlého, aby nám přinesl radostné očekávání dalších dnů. A to je dost pro to, abychom Mu dávali to nejlepší, co máme. Prosme Ho i dnes o to, abychom Ho viděli jako jedinečného a radostně Jej následovali. Amen.
