Ježíš se stal chudým. A my?
Jednou
z možností jak vyvýšit a oslavit Boha je stávat se takovým, jako je On. Ano, víme, nikdy nebudeme jako On, ale máme usilovat o
dokonalé vlastnosti, které u Něj vidíme. Povzbuzuje nás k tomu i Boží
slovo. Můžeme vybrat třeba verš z Efezským 5:1 „Jako milované děti
následujte Božího příkladu.“ Pokud tím největším Božím činem je Jeho štědré
darování Jeho Syna, pak i my se můžeme zamýšlet nad tím, zda štědře
naplňujeme potřeby našich bližních.
Před třemi týdny jsem při
kázání řekl o štědrosti několik vět. Vlastně jsem pouze definoval štědrost.
Řekl jsem, že štědrost je štědrostí jen tehdy, když nás v něčem omezí,
když pocítíme, že jsme dali. Po bohoslužbách mi jeden bratr ukázal na díru
v této definici, protože podle této definice by byli nejštědřejší ti, kdo
jsou nejvíc lakomí. Ti pocítí i to, když se musí vzdát koruny.
Podívejme se tedy na
biblický model štědrosti. Dovolte napřed krátké vysvětlení. Apoštol Pavel píše
dopis Korintským křesťanům a píše o tom, co se stalo ve sborech
v Makedonii. Naslouchejme tomuto dopisu, jako kdyby k nám skrze
apoštola hovořil Pán Bůh a mluvil třeba o sboru někde ve Lvově, Krakově nebo
třeba v Žilině.
Chceme vám povědět, bratří, jakou
milost dal Bůh církvím v Makedonii. Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z
jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost. Mohu
jim dosvědčit, že dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad
možnost; s velkou naléhavostí nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci
pro bratry v Judsku. Překonali všechno naše očekávání: dali sami sebe předně Pánu
a z vůle Boží také nám. A tak jsme vybídli Tita, který započal toto dílo lásky,
aby je mezi vámi také dokončil. Jako jste ve všem bohatí, ve víře, v slovu, v poznání,
v horlivosti i v lásce, kterou máte k nám, buďte bohatí i v tomto díle milosti.
Neříkám to jako rozkaz, zmiňuji se však o horlivosti jiných, abych vyzkoušel
opravdovost vaší lásky. Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl
bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.
(2.Korintským 8:1-9)
V tomto
textu nacházíme nádherný příklad toho, co členové jednoho sboru udělali pro
druhý sbor. A Pavel tento příklad předává třetímu sboru – Korintským a volá jak
je, tak i nás ke štědrosti, ve které má Bůh zalíbení. Dnes bych chtěl zmínit
tři klíčové faktory, které musí jít ruku v ruce se štědrostí, která se
Bohu líbí.
1.faktor: milost
Podívejme se na první verše
přečteného textu: „Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii. Tak
se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké
chudoby vzešla jejich bohatá štědrost.“ (v.1-2) Tyto slova nám ukazují, že fakt, že makedonští
byli schopni štědrosti, je výsledek Boží milosti. Boží milost ve smyslu Božího
daru k nám. Něco, čeho bychom nebyli sami schopni, co bychom si nikdy
nezasloužili.
Dovolte
teď malou vsuvku. V září jsem měl jedno kázání, kde jsem chybně definoval
milost a milosrdenství. Pokusím se to teď napravit. Milost, je to, že Bůh nám
dává něco, co jsme si nezasloužili. Milosrdenství je to, že Bůh nám nedává to,
co jsme si zasloužili. Toto je jakási základní definice, i když v Bibli
jsou tato slova použita i v jiných významech.
Ale
zpátky k našemu textu. Apoštol Pavel nám říká, že štědrost jde vždy ruku
v ruce s Boží milostí. To znamená, že abychom mohli být schopni štědrosti,
potřebujeme Boží milost. Teď si můžeme položit otázku. Mohou být i nevěřící
lidé štědří? A já osobně bych odpověděl ano. A proč? Díky Boží milosti! Této
milosti někdy odborně říkáme všeobecná Boží milost. Bůh nás o této své milosti
vůči celému stvoření opakovaně ujišťuje. Sám Ježíš říká, že Bůh „dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá
na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Mat
5.45) A to je projev milosti. Díky stejné milosti každý v sobě má nějaký
morální zákon, nějaké svědomí. Je to důsledek všeobecné Boží milosti. Bez této
milosti by žádný člověk nebyl schopen ničeho dobrého. A tak i nevěřící člověk
může být štědrý. Má však Bůh v takovém člověku zalíbení? Nemá! Ať je
člověk jakkoli štědrý, bez toho, aby vyznal, že v Ježíši Kristu má svého
Pána a Spasitele, je ztracen a je nepřítelem Božím. Přesto ho Bůh miluje a
klepe na jeho srdce. Ale právě takoví lidé si často říkají, že jsou dobří a že
Boha nepotřebují. Jak hrozně se mýlí. Přestože tento člověk díky všeobecné Boží
milosti je schopen konat i dobré věci, chybí mu ta spásná milost, která by jej
vedla k pokání a k odevzdání života Ježíši.
V našem textu Pavel říká, že je to milost, že
jsme schopni štědrosti. Je to důsledek Božího působení v nás. Byla to
milost, že i ve svém nedostatku byli makedonští schopni štědrosti. Takže pokud
je někdo štědrý, tak bychom měli děkovat Bohu a až potom člověku. A zároveň
bychom se měli modlit, aby nám Bůh dal milost, abychom byli schopni štědrosti.
2.faktor: motivace
Druhým
faktorem, který musí jít ruku v ruce se štědrostí je motivace. Víte, často
přemýšlím nad různou motivací, kterou lidé mají. Zvlášť v posledních
týdnech, kdy do naší sborové kanceláře přicházejí nejrůznější lidé. Samozřejmě
jsme rádi, když lidé chtějí podpořit život sboru a Boží dílo. Ale občas se
objeví i takoví, kteří nechodí na shromáždění, ale jednou za rok přijdou do
naší sborové kanceláře a přinesou 100 Kč. Jaká je jejich motivace? Nevím?
Asi různá? Ale bojím se, že není správná.
Jaká byla motivace
makedonských? Jejich motivací bylo to, že z dávání měli „nesmírnou
radost“ (v.2) Jejich motivaci bylo, že milovali Boha více než své finance a
„dali sami sebe
předně Pánu“ (v.5).
Jejich motivací bylo, že chtěli, aby se jejich velká láska k druhým
projevila praktickým skutkem. (v.5-6)
Drazí
bratři a sestry, když dáváme na Boží dílo, je to pro nás radost? Radujeme se,
že můžeme sami sebe včetně svých financí vydat Bohu. Pokud vám dávání nedělá
radost a naopak vás trápí, pak něco není v pořádku. Pokud dáváte, protože
se to sluší nebo proto, abyste si
uklidnili svědomí pocitem, že také něco pro Boha děláte, tak je zde něco
špatně.
Víte,
tento svět nám tvrdí, že čím více „věcí“ budeme mít, tím šťastnější budeme. Ale
jak Boží slovo, tak nejrůznější sociologické průzkumy nám dokazují, že to tak
není. V množství věcí není štěstí. Naopak! Víte, kdo je šťasten a naplněn
radostí? Ten, kdo umí dávat!
Naplnilo
mne obrovskou radostí, když jsem si uvědomil, že si Pán Bůh použil těch několik
tisíc, které jsme v minulých letech poslali do Tanzanie. Naši přátelé
z Tanzanie nás informovali, že díky těmto financím mohli začít novou práci
v utečeneckém táboře a že tam
uvěřilo 70 osob. No to je obrovská radost. Na druhou stranu, kdybychom poslali
dvakrát větší částku, pravděpodobně by mohla začít práce ve dvou utečeneckých
táborech. A uvěřilo by ještě více lidí.
To,
co je důležité, je naše motivace. Milujeme ty lidi? Chceme oslavit našeho Pána
a vydat se Mu? Milujeme Jej více než naše pohodlí a bohatství?
Možná si teď řeknete. Zrovna teď není nejvhodnější
doba mluvit o finanční štědrosti. Vždyť žijeme v době ekonomické krize.
Omyl! Teď je ten pravý čas kázat o štědrosti, protože právě v době
krize je potřeba největší. Mnoho misionářů se zrovna teď potýká
s obrovskými problémy, mnozí balí kufry a jedou domů, protože církev nemá
peníze. Například známá americká křesťanská organizace Focus on the Family
(Zaměřeno na rodinu) musela dát z finančních důvodů v listopadu výpověď
149 zaměstnancům. Teď je finanční potřeba mnohem větší než před rokem. Teď se
musí projevit, jak na tom církev je.
Před
jistým časem přišla do naší kanceláře jedna setra v důchodovém věku a přinesla
nemalou částku na Hutník. A řekla mi při tom jasné svědectví. Řekla něco ve
smyslu, že moc chce podpořit tu stavbu, aby ti mladí měli prostor pro scházení
a aby se tak přiblížili Pánu Bohu a věřili v Něj a byli ochráněni od chyb,
které ona sama ve svém mládí v životě udělala. To je příklad
motivace. Záchrana člověka, aby si nezpackal život. Aby ho v mládí mohl
vydat Bohu. Když nám Bůh dal svého Syna, byla Jeho motivace jasná. Chtěl nás
zachránit. Mám já motivaci ke štědrosti? A pokud ano, jaká je ta motivace? A
jak mne ovlivňuje?
3.faktor: možnosti
Prvním faktorem bylo to, že jsme
schopni štědrosti jen díky Boží milosti. Druhým faktorem bylo, že musíme mít
dobrou motivaci a to třetí, o čem je v našem textu řeč, jsou naše
možnosti. Milost, motivace, možnosti. Jaké máme možnosti? Kolik můžeme dát? Jak
to řešili makedonští? Oni si spočítali, kolik si toho potřebují nechat, aby
vyžili, a potom tu částku ještě s vírou snížili. Zbytek poslali na
potřebné. Připomeňme si to znovu: „dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad
možnost; s velkou naléhavostí nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci
pro bratry v Judsku.“ (v.3-4) V tomto textu čteme, že makedonští doslova „žebrali“, aby
mohli dát. A potom dali víc, než si mohli dovolit.
Jak
by to asi vypadalo, kdybychom něco podobného udělali my dnes? Kolik peněz vlastně
potřebujeme? Možná si řeknete, jo, kdybych vydělával jako ten či onen, tak to
bych taky dával. Nebo si řeknete, kdybych vydělával dvakrát tolik, tak to bych
potom dával. Víte jaká je realita? Realita je taková, že téměř devadesát
procent světa je chudší než průměrný Čech. Devět z deseti lidí na tomto
světě jsou chudší než my. (viz: http://www.globalrichlist.com) Tak o kolik více
ještě musíme vydělat, abychom byli schopni pomoci druhým? Člověk totiž
přirozeně nikdy nemá dost a vždy bude více věcí, které potřebuje.
Dovolte ještě jeden příklad.
John Wesley také patřil mezi štědré lidi. V prvním roce jeho služby byla
jeho roční mzda 30 liber. Na živobytí
měl 28 liber, 2 libry dal na Boží dílo. O rok později vydělal 60 liber. Řekl,
že na živobytí mu stačí 28 liber a tak 32 dal na Boží dílo. Podobně pokračoval
celý život. Ví se o tom, že jen z honorářů z prodeje knih dal Bohu
téměř 40 000 liber. Když zemřel, čítal jeho majetek několik desítek liber.
Bratři
a sestry, mým cílem není, abychom se přestěhovali do holobytu a chodili všude
pěšky. Mým cílem je hlásat věrně Boží slovo. A Pán Bůh nás vede k tomu,
abychom nelpěli na svých financích, abychom byli štědří. Pokud sami sebe vydáme
Pánu, pak nás Pán povede i k tomu kolik dát. Určitě nám pomůže, když si
při nějaké investici řekneme, že za každou utracenou tisícovku, by
v Tanzanii mohl sirotek chodit rok do školy.
Víte, myslím, že není
náhodou, že Bible mluví tak moc o penězích. Bible mluví o penězích častěji než
o nebi a pekle dohromady. Proč? Protože peníze mají tendenci ovládat náš život.
A protože štědrost je obrovským znakem působení Boží milosti v našem
životě a neuvěřitelně velkým požehnáním v životě křesťana.
O financích nemluvím proto,
že teď sbor potřebujeme více peněz, ale proto, že věřím, že je to důležitá
oblast našeho života. A pokud mne třeba podezíráte, že mi jde o peníze pro náš
sbor, pak klidně své peníze dávejte někde jinde. Já osobně si sice myslím a
také praktikuji, že alespoň desátek, desetina našeho přijmu, by měl jít do sboru,
kde člověk chodí. Ale co se svými penězi uděláte vy, je na vás. Já jsem vděčný
za mnohé obětavé dárce. Máme ve sboru mnoho chudých vdov, které dávají mnoho. O
mnohých vůbec nevíme. Jsem vděčný za mnohé mladé lidi, kteří se učí dávat včas
a jsou štědří.
V nedávné anketě
presbyterů čtyři z nich zatrhli, že dávají více než 18% svého přijmu na
Boží věci. To byla ta nejvyšší možnost, kterou mohli zatrhnout. Jsem za presbytery
vděčný, jsem vděčný, že jsou příkladem. Ale jsem vděčný za mnohé z Vás,
kteří jste obětaví a štědří.
Základem lidského lakomství je
přesvědčení, že když si nechám víc, budu se mít lépe. Ale devátý verš našeho
textu nám ukazuje Boží pohled, který je přesně opačný: „Znáte přece štědrost našeho Pána
Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou
zbohatli.“ (v.9)
Bůh je radostný, milující a štědrý dárce. Stal se chudým, protože se podělil o
vše, co měl. Jsme i my ochotni se podělit? Přemýšlejme o tom. Mluvme o tom
v našich rodinách. Udělejme si plán. Rozhodněme se pro štědrost. Amen.