Jít od Boha
Milí přátelé, bratři a sestry, minulý týden jsme začali naše uvažování nad Jonášem. Mluvili jsme o jeho vyslání a o tom, že i nás Pán Bůh vysílá. Také jsme hovořili o tom, že lidská nevíra často způsobuje, že neposloucháme a že důsledkem je potom náš útěk od Boha.
Dnes se s Jonášem potkáme na lodi směřující do Taršíše, kde Jonáš utíká od Pána Boha. A v dnešním textu si všimněme, co se děje v životě člověka utíkajícího od Boha, jaký to má dopad na ty, kteří jsou mu blízko, a jak v této chvíli reaguje Pán Bůh.
Chtěl bych tedy připomenout dvojí Boží jednání v životě těch, kdo utíkají od Pána Boha. Uvidíme, že Pán Bůh ztěžuje cestu od Něj a zároveň připravuje cestu zpátky.
1. Pán Bůh ztěžuje cestu od Něj
Bible je plná příběhů, kdy Pán Bůh nad těmi, kdo od Něj utíkají, nemávne rukou. Pán Bůh jim sice dává svobodu, ale z druhé strany tak často milosrdně zasahuje, aby je zastavil. Jonáš je toho názorným příběhem. Jonáš doufá v poklidnou a rychlou jízdu na západ, pryč od Boha. Pán Bůh posílá bouři. Čteme: „I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání. Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu“ (v.4-5)
Toto bylo drsné zastavení. Čteme, že bouře byla veliká, nad možností lodi, hrozilo ztroskotání a i zkušení námořníci končí se svým námořnickým řemeslem a modlí se. Nic jiného jim nezbývá. Pán Bůh zasáhl, aby Jonáše zastavil, aby ukázal, že tudy cesta nevede.
Čteme dále: „Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili.“ (v.5) Námořníci dělají to jediné, co mohou, vyhazují všechno přes palubu, aby zvýšili šanci na přežití. Zboží, které převážejí, má najednou malou hodnotu, když jde o život. Všechno musí ven. Nevíme, co přesně přepravovali, ale jistě to byly hodnotné věci. Bouře byla pro námořníky katastrofa. Bylo jasné, že buď zemřou, nebo se zachrání, ale budou chudáci.
Milí přátelé, to nám připomíná jednu nesmírně důležitou pravdu. Když utíkáme od Boha, lidé kolem nás trpí a zažívají ztráty a škodu. A mnozí z vás s tím máte osobní zkušenost. Když vaše dítě nebo partner utíká od Boha, žije si po svém, kolik bolesti to působí. Kolik neprospaných nocí, kolik zdravotních a psychických problémů. Kolik peněz to stojí, když se je snažíte zachraňovat a tahat z bryndy. Pokud nás poslouchá někdo takový, kdo od Pána Boha utíká, tak chci říct, že to není nikdy jen mezi vámi a Bohem. Ono to hrozně ublíží i mnohým z těch, kdo jsou kolem vás. Volba utéct od Boha má obrovské následky, protože ty bouře, které útěky doprovází, poškodí i mnohé další.
Pokračujeme v našem příběhu: „Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul.“ (v.5) Zuří bouře, námořníci házejí všechno přes palubu a Jonáš si jde dát do podpalubí šlofíka. Jak je to možné? Když utíkáme od Boha, činí nás to slepými, hluchými, sobeckými. Jonáš asi nevidí, že se ho Pán Bůh snaží zastavit. A pokud to případně vidí, tak nemá zájem. On reaguje apaticky. Pamatujete na Eliáše, jak ve stresu také odpadne a spí a chce umřít? Možná je to to trochu podobná reakce. Navíc také velmi sobecká, protože se nesnaží ani pomoci druhým. Lidé utíkající od Boha se takto chovají. Nevidí a neslyší, že je Pán Bůh chce zastavit. Nereagují na to. Ignorují to. A navíc jsou hrozní sobci a nereagují na to, že jejich blízcí trpí škodu, oni jdou dále svojí destruktivní cestou od Boha.
Dalším typickým projevem těchto lidí je to, že ani když jim teče do bot, tak nehledají pomoc u Pána Boha, ale často jdou do dalších ještě větších problémů. Přečtěme si následující verš: „Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: "Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme."“ (v.6) Náš příběh se odehrává v době, kdy lidé věřili v mnoho bohů. A když přišla takové katastrofa, bylo třeba zjistit, který bůh se hněvá a usmířit si ho. I ti pohané věděli, co by měl Jonáš dělat. Ale Jonáš nereaguje. Nevidíme, že by Jonáš v modlitbě prosilo záchranu svou nebo námořníků.
2. Připravuje ti cestu zpátky
Mojí zkušeností s lidmi utíkajících od Boha je, že vždy přesně vědí, kde je zdroj jejich problémů. Vždy vědí, kdo jim ublížil, kdo se k nim chová špatně, nebo dokonce přesně vyjmenují, kdy je Pán Bůh zklamal či reagoval špatně. Společným jmenovatelem je často to, že problém vidí u kde koho, jen ne u sebe. Když Pán Bůh připravuje cestu zpátky, začíná nejprve ukazovat na to, že problém leží v našem srdci, ne v druhých či v Pánu Bohu. A stejně je to v našem příběhu: „Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: "Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí." Losovali tedy a los padl na Jonáše.“ (v.7)
Pán Bůh připravuje cestu zpátky k Němu tím, že nám ukazuje, že my jsme ti viníci naší životní mizérie. Nemohou za ní ti druzí. Nemůže za ni Pán Bůh. Můžu si za to sám, pokud utíkám od Pána Boha. A pokud se má člověk k Pánu Bohu vrátit, musí prožít ten aha moment, kdy si uvědomí, že on sám je vinen. Pán Bůh měl v rukou los pohanských námořníků a ten ukázal jasně. Jonáš je vinen.
Pamatujete na Ježíšův příběh o marnotratném synu? Je moc podobný příběhu Jonáše. On také svým způsobem utíká od otce. Až když si konečně uvědomí, že za své problémy si může on sám, až když je připraven se omluvit, až když prožije pokání, pak se teprve dostává na cestu zpátky. Pán Bůh připravuje cestu zpátky tím, že dává milost, abychom uviděli svůj hřích a svoje viny. Pán Bůh připravuje cestu zpátky, když se přestaneme vymlouvat a přiznáme pravdu.
Příběh Jonáše pokračuje: „Řekli mu: "Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu?" Odpověděl jim: "Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu." Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: "Cos to udělal?" Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl. Zeptali se ho: "Co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo napokoji?" Neboť moře se stále více bouřilo.“ (v.8-11)
Jonáš už si na nic nehraje a jde s pravdou ven. Uznal, že utíká od Hospodina. A i ti pohané jsou z toho zděšeni. Minule jsem říkal, že v příběhu Jonáš se dvakrát opakuje stejný rytmus. První část je vyslání, druhá část je interakce s pohany a třetí část je Boží reakce. To vše dvakrát. A všimněte si toho, jak vždy vyjdou ti pohané v lepším světle, než Jonáš. On pohany pohrdá. Není ochoten jít a volat je k pokání. Místo toho utíká od Boha. Ale pohanští námořníci mu opakovaně dávají lekci. Tady mu dávají lekci z toho, že by pro něj mělo být samozřejmě poslouchat Hospodina a neutíkat od Něj!
Čteme dále: „Odpověděl jim: "Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá napokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně." Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale marně. Moře se proti nim bouřilo stále víc. Volali tedy k Hospodinu: "Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš."“ (v.12-14) Jonáš sice ví, že on je vinen tou bouří, ale není připraven činit pokání. Jeho pokání by jistě bouři zastavilo. Ale na to jeho srdce ještě není připraveno. On raději umře, než aby prosil Hospodina o odpuštění.
Ale pohané mu dávají další lekce. Jedna je v tom, že nejsou ochotni vzít jeho život. A tak veslují, zápasí s mořem, protože nechtějí Jonáše vydat jisté smrti. To je i pro ty pohany příliš. Ale ještě silnější lekcí jsou jejich modlitby. Oni už se nemodlí ke svým bohům, ale k Hospodinu. Prosí o záchranu a zároveň vyznávají, že Pán Bůh může dělat, co chce, že je svrchovaný! Jaký kontrast k Jonášově teologii. Jonáš utíká od Boha, protože si myslí, že by Bůh neměl dělat to, co zamýšlí. Jonáš utíká, protože Bůh chce zachránit ninivské, ale to by neměl! Jonáš utíká, aby Bůh nemohl udělat, co chce. Ale pohané v modlitbě k Hospodinu, kterého právě poznali, ve víře vyznávají, že On může dělat, co chce, že Bohu nemá smysl radit.
Nakonec tedy s modlitbou a v důvěře v Hospodina námořníci Jonáše vrhnou přes palubu. Čteme: „I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit. Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby.“ (v.15-16) Jak Jonáš předpověděl, moře se utišilo a pohanští námořníci se přesvědčili, že Hospodin je Bohem!
Milí přátelé, když čteme tento příběh, tak vidíme, že Pán Bůh dělá vše pro to, aby Jonáš zastavil na jeho útěku od Něj. On dělá také mnohé kroky, aby mu připravil cestu k návratu. A používá si k tomu pohanské námořníky.
Dovolte jeden dotaz. Všimli jste si mnohých paralel mezi tímto příběhem a příběhem z Markova evangelia čtvrté kapitoly, kde Ježíš utišil bouři? V obou případech hraje roli veliká bouře. V obou případech Jonáš i Ježíš spí. Za oběma přiběhnou ostatní a ptají se, jak mohou spát a vyzývají je, aby s tím něco udělali. V obou případech Pán Bůh zázračně utiší bouři. Ale samozřejmě, zda se, že je tady jeden velký rozdíl. Ježíše nehodili do moře. Ale je to skutečně pravda?
Souhlasím s teology, kteří v tom popisu utišení bouře vidí snahu Marka ukázat na podobnost těchto příběhů a na to, že nám autor evangelia chce říci, že Ježíš přišel právě proto, aby byl jako Jonáš vržen do bouře, a to do bouře s velkým B. On byl vržen do bouře Božího hněvu, který je určen pro ty, kdo utíkají od Boha a nečiní pokání. Tímto svým chováním urážejí Boha a On se na ně hněvá. Je to stejné, jako když my se hněvá, když slyšíme o někom, kdo zneužívá děti nebo o někom, kdo okrádá důchodce. Stejně se Boží hněv obrací proti hříchu. Bible to opakovaně říká. Například apoštol Pavel v listu Římanům: „Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.“ (Římanům 2,5)
Ježíš však se nechal dobrovolně vrhnout do moře Božího hněvu, On se obětoval, abychom my nemuseli ztroskotat. On se stal příjemce Božího spravedlivého hněvu místo nás. On se obětoval, abychom my mohli být zachráněni a žít. Smíření s Bohem, totiž vždy vyžaduje oběť. A tak se příběh Jonáše stává předobrazem příběhu Ježíše, který se obětoval a ukázal nám, že Bůh ve své lásce připravuje cestu zpátky pro ty, kdo od Něj utíkají. Ježíši tak moc záleží na všech, kdo od Něj utíkají, že se nechal vrhnout do moře Božího hněvu. Ježíši tak moc záleží na tobě. Tak se projevila Jeho láska k nám. Tak nás miluje, ať ještě utíkáme, nebo už ne.
Utíkáš od Hospodina? Pak pamatuj, že dnes tě Hospodin zve na cestu zpátky. On udělal vše, co je třeba, aby ses vrátil. A pokud od Něj neutíkáš, tak děkuj, že díky Jeho oběti, můžeš jít za Ním.
