Jít s Bohem
Bratři a sestry, počtvrté v řadě se dnes setkáme s Jonášem. Poprvé jsme mluvili o tom, jak Pán Bůh vysílal Jonáše, aby šel za Něj, na Jeho místě. Podruhé jsme se s Jonášem setkali, jak od Pána Boha prchal. A minule jsme se s Jonášem setkali, když v nitru mořské obludy šel v modlitbě k Bohu. Nejprve šel tedy za Boha, potom od Boha, následně k Bohu. A v dnešní části uvidíme Jonáše, jak jde s Bohem. Žel, tady to ještě nekončí. Přečtěme si tedy dnes třetí kapitolu.
I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé: "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny.
Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno." I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela. Potom dal v Ninive rozhlásit: "Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme."
I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak. (Jonáš 3)
Vzpomínáte, jakými slovy končila druhá kapitola? Poslední Jonášova slova v druhé kapitole zní: „…co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!“ (2,10) A co vidíme na počátku třetí kapitoly? Vidíme Jonáše, který poslušně plní, co slíbil. A to je jistě dobrá zpráva.
1. Jonáš poslušně plní, co slíbil
V předchozích kázáních jsem říkal, že kniha Jonáš se skládá ze dvou částí, které mají velmi podobnou strukturu. Na počátku jsme četli, jak Pán Bůh posílá Jonáše a tady čteme velmi podobná slova znovu. Máme tady druhé vyslání. Čteme: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím.“ (v.2)
Je moc důležité si všimnout něčeho podstatného. Bůh si pro svoje záměry povolává i ty, kteří kdysi selhali. To je moc důležité! Bůh je totiž milosrdný. On dává druhou šanci. A tento příběh je o tom, že Pán Bůh dává druhou šanci Jonášovi. Bible je plná dalších příkladů těch, kdo se obrátili proti Bohu a dostali druhou šanci. Vzpomeňte si třeba na apoštola Pavla, který pronásledoval křesťany, ale dostal druhou šanci.
Potkal jsem lidi, kteří žijí s tím, že oni už nemají šanci. Vidí, že selhali, a chtějí si ten život dožít někdo v koutku, protože mají pocit, že mají na rukou navěky špínu. Ale Pán Bůh odpouští dokonale. A dává druhou šanci. Často to není hned, často to chce čas, ale Bůh je Bohem druhých šancí.
Na druhé straně jsem viděl ty, kteří si druhou šanci nárokovali, ale nebulo u nich vidět žádné pokání, žádná změna. Oháněli se odpouštějícím Bohem, ale jejich život byl stejně sebestředný, jako vždycky. Bůh dává druhou šanci těm, kdo prožili pokání.
Je důležité, abychom se ne ty, kdo žili ve viditelné vzpouře proti Pánu Bohu, ale potom prožili pokání, nedívali spatra a neměli pocit nadřazenosti. Pokud Pán Ježíš dokázal nabídnout odpuštění i Jidášovi, i my máme být připraveni odpustit a dát druhou šanci každému, komu ji dá Pán Bůh. Ano, je pravdou, že my na rozdíl od Pána Boha nevidíme, co se děje v nitru. Někdy nedokážeme rozeznat, zda je pokání skutečné nebo jen hrané. Ale přesto toužím, abychom byli sborem, který lidi nesoudí, ale dává druhou šanci, a přitom nesnižuje závažnost hříchu.
Minulou neděli jsem na jedněch z šesti bohoslužeb, které jsem navštívil, byl svědkem zajímavé události. Sbor přijímal zpět do svého kruhu mladičkou ženu, která byla před tím vyloučena, protože se dopustila cizoložství. Nechci hodnotit celý proces, protože nevím, jak probíhá, ale bylo pro mne povzbudivé vidět tu radost sboru z toho přijetí. Bylo to doprovázeno potleskem a radostným zpěvem. Jasně tak vyjádřili, že mají radost z toho, že Pán Bůh dává druhou šanci. Jasně tak vyjádřili její přijetí. Buďme lidmi, kteří radostně dávají druhou šanci!
V první kapitole jsme po tom vyslání četli: „Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina.“ (1,3) Nyní ovšem čteme: „Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil.“ (v.3) Předchozí zkušenost Jonáše změnila a Jonáš poslechl. Jonáš využil druhou šanci. Jonáš splnil, co slíbil.
Nám všem dal Pán Bůh druhou šanci. Buďme lidmi, kteří splní to, co slíbili. A slibovali jsme toho jistě hodně. Slibovali jsme věrnost Pánu Bohu. Věřím, že v mnohých okamžicích jste Pánu vyznávali, že Mu chcete věřit, že Mu chcete sloužit, že Ho chcete následovat. Plňme, co jsme slíbili. Slibovali jsme i jiné sliby. My ženatí a vdané jsme slibovali věrnost a lásku za všech okolností. Neslibovali jsme věrnost a lásku, když nám to bude vyhovovat. Neslibovali jsme věrnost a lásku, když to budeme cítit. Slibovali jsme ji bezvýhradně. Plňme, co jsme slíbili. My rodiče jsme při křtu slibovali, že děti povedeme k Pánu Bohu. Plňme, co jsme slíbili. Nemusíme jít cestou Jonáše. Může být poslušní hned. To přináší požehnání! Neposlušnost vede k útěku od Pána Boha, pamatujete?
2. Naši poslušnost si Pán Bůh používá, aby lidé věřili Bohu
Dnes teda hovoříme o tom, že „Jít s Bohem“ znamená, poslechnout Jej. Jonáš poslechl a přišel do Ninive. Procházel městem od jednoho konce ke druhému a kázal. Jaká byla reakce? „I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího.“ (v.5)
Toto byla možná nejúspěšnější evangelizace všech dob. Celé obrovské několikasettisícové město činilo pokání. Tak úspěšnou evangelizaci vidíme jen málokde. Někteří ten evangelizační úspěch připisují Jonášovu zjevu. Představte si, že se před vás postaví člověk, který páchl a vypadal, jako by vylezl ze záhrobí, tedy z rybí mršiny. Žaludečními šťávami rozleptaná kůže, plný rybího slizu, cítit ho muselo být na kilometry. Ano, trochu si z toho možná dělám legraci, nicméně tak jak tak, lidé na jeho zvěst reagovali pokáním.
Zase nám je tady připomenuta jedna zásadní biblická pravda. Největším evangelizačním nástrojem je naše poslušnost Pánu Bohu. My si někdy myslíme, že druhého člověka změníme, když mu budeme stále připomínat jeho chyby, když mu stále budeme říkat, jak se má chovat, když mu stále budeme doporučovat, co mu pomůže.
Bible opakovaně říká, že naší největší zbraní je to, když budeme poslušni Pánu Bohu, když naše srdce Mu bude plně vydané, když sami budeme žít v Boží blízkosti.
Dovolte opět příklad z oblasti manželství. Jak se má podle Bible chovat člověk, který uvěřil, ale který má nevěřícího partnera? Petr píše: „…můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží.“ (1Petr 3,1-2) Žijme čistý život, žijme život v bázni Boží, žijme život v poslušnosti. To je to největší, co můžeme udělat. Na toto se zaměřme. Hledejme nejprve Jeho království a všechno ostatní nám bude přidáno. (Mat. 6,33)
3. Pokání je základní nástroj změny
Jonášova poslušnost vedla ke změně v Ninive. Místní činili pokání. A to od nejmenších až po krále. Čteme: „Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela.“ (v.6)
Je úžasné vidět, že když Boží slovo zasáhne člověka, pak následuje pokání. V jiných situacích často vidíme výmluvy, svalování viny na druhé, sebeospravedlňováni či ignoraci. Tak fungujeme. Máme potřebu chránit svoje já. Takový život je destruktivní.
Nicméně když přijde Duch svatý, tak už se nepotřebujeme hájit. Uvidíme totiž Pána Boha v Jeho velikosti. A když uvidíme spravedlivého Pána Boha, tak prostě nemáme co říct. Je nám jasné, že nemáme nic na svoji obhajobu. Pak přijde pokání.
Milí přátelé, pokud žijete mizerný život, pokud jste utrápení, pokud jsou utrápení lidé kolem vás, proste o milost k pokání. Pokud vám Pán Bůh dá prožít pokání, pak přichází změna. Ta změna přišla i pro ninivské a Pán Bůh jim daroval život. Těm hrozným, brutálním, zlým lidem dal Pán Bůh druhou šanci. On jim odpustil.
Znovu se přesvědčujeme, jak je Pán Bůh milostivý. On je dobrý! On nám říká: „Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít.“ (Ezechiel 33, 11) Pán Bůh zachraňuje člověka. Pán Bůh se slitoval i nad brutálními ninivskými a dal jim příležitost pokání a oni se ji vírou chytili. Čteme: „I uvěřili ninivští muži Bohu.“ (v.5) Boží milost se opět projevila ve své zachraňující kráse.
Já a vy nejsme před Bohem lepší. I my jsme hříšníci. I my jsme bez Něj ztraceni. I my jsme bez Něj Jeho nepřátelé. I nám Pán Bůh dal nebo nabízí druhou šanci, odpuštění, Jeho milost. Proto přišel do tohoto světa, proto zemřel na kříži, aby nám podal ruku na znamení odpuštění a smíření.
Když šel Jonáš k Bohu, prožil pokání. Když šel Jonáš s Bohem, prožili pokání lidé kolem něj. A pokání přineslo uzdravení.
Bratři a sestry, náš národ potřebuje pokání. Když v minulosti přicházely pohromy, lidé reagovali pokáním. Jak reagujeme my? Debatujeme o tom, co by měli politici dělat jinak. Řešíme to, zda se očkovat nebo neočkovat. Hádáme se, jaký postup by se měl vybrat. Pojďme to změnit. Reagujme po vzoru ninivských. Co udělali?
- Odvrátili se od zlé cesty,
- naléhavě se modlili,
- postili se.
Bratři a sestry, prosme o milost, abychom viděli své hříchy a odvrátili se od nich. Prosme o milost, abychom se naléhavě modlili a přemýšlejme, jak to dělat. Prosme o milost, abychom se uměli postit. Zareagujme v tomto týdnu jako ninivští. Přemýšlejme o hříchu, který potřebujeme opustit, naléhavě se modleme a zařaďme do tohoto týdne půst. A jak čteme na konci kapitoly: „Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme." (v.10)
