Jít za Boha
Milí bratři a sestry, přátelé, dneškem zahajujeme lednovou sérii kázání, kdy budeme přemýšlet o Jonášovi. Myslím, že ten příběh většina z vás zná. Už jako děti jsme slýchávali příběh o prorokovi, který se rozhodl neposlechnout Pána Boha, ale Pán Bůh ho na útěku zastavil a to i za použití velké ryby.
Ale ten příběh je mnohem intenzivnější a nese nám spoustu důležitých myšlenek. Vlastně je to příběh o tom, jak se máme my, tedy věřící lidí, chovat k těm, kteří v Pána Boha nevěří. A my chceme začít tento rok právě tímto tématem, protože si uvědomujeme, že základním úkolem křesťanů v tomto světě je, aby byli Božími vyslanci a ukázali lidem, jak dobrý je Pán Bůh. A proto o tom chceme hovořit. Uvědomujeme si svoje nedostatky a chceme se modlit o to, aby nás Pán Bůh i tímto přemýšlením nad Jeho slovem měnil.
Dnes si přečteme pouze první tři verše této biblické knihy.
Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář." Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina. (Jonáš 1, 1-3)
Milí přátelé, přečetli jsme si něco o vyslání Jonáše. Dovolte, že si ten příběh trochu zasadíme do historického kontextu. Jonáš se tradičně zařazuje do doby izraelského krále Jarobeáma II – tedy asi 150 - 200 let po smrti krále Šalamouna. Jde o dobu rostoucího vlivu asyrské říše, která roku 722 zničila Severní království Izraele. Jonášův příběh se tedy odehrává krátce před tím.
My jsme přečetli pasáž o vyslání Jonáše. Pán Bůh posílá Jonáše, aby šel za Něj, aby šel v Jeho jménu. Když se pozorně na tu knihu Jonáše podíváte, a já vás moc povzbuzuji, abyste si ji tento týden přečetli, je vidět, že se tam vlastně dvakrát opakuje podobná struktura. Pán Bůh dvakrát Jonáše vysílá, dvakrát dochází ke konfrontaci mezi Jonášem a pohany a potom dvakrát dochází k interakci mezi Pánem Bohem a Jonášem.
Dnes tedy budeme hovořit o Jonášovu prvním vyslání a jeho reakci na něj.
1. Výzva: Bůh vysílá
Ten začátek příběhu je jasný. Pán Bůh dává pokyn svému proroku Jonášovi: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.“ (v.2) Jonáš má jít do Ninive, protože toto město je plné zla. Jeho úkolem bylo volat proti tomu městu. Tedy Jonáš měl vyhlásit Boží soud za zlo, kterého se dopouštějí. Ale my z tohoto příběhu i z jiných míst Bible víme, že Pán Bůh vyhlašuje soud, protože chce, aby lidé činili pokání, aby zanechali zla a obrátili se k Němu.
Ten text před nás klade první důležitou otázku. Vysílá Pán Bůh i dnes? Vysílá i dnes, abychom za Něj mluvili? Jsem přesvědčen, že poslání Jonáše bylo jedinečné. Jsem přesvědčen, že pozice proroků byla unikátní. Na druhé straně jsem také přesvědčen, že Pán Bůh vysílá muže a ženy, chlapce a děvčata i dnes. Vyslal vás už Pán Bůh, abyste mluvili za Něj? Jsem Pánu Bohu vděčný, že On vysílá. O Vánocích tady o tom v rámci slůvka pro děti mluvila i sestra Renáta Rusnioková. Hovořila o tom, jak vnímala, že ji Pán Bůh posílá, aby si před konfirmací promluvila se svojí sestrou. A mluvila o tom v souvislosti s působením Ducha svatého.
I v dnešní době si Pán Bůh používá svého Ducha, aby nás takto vysílal. Někdy víme úplně jasně, že nás k něčemu povzbuzuje Pán Bůh. Někdy tu jistotu možná nemáme a jsme schopni to vyhodnotit až zpětně. Tak či onak, Pán Bůh skrze svého Ducha i dnes posílá křesťany s poselstvím k druhým.
Podívejme se ještě na ten text. Jak to tam čteme? „Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu.“ (v.1) Je zde řečeno, že se to slovo stalo. Je to taková zvláštní formulace. Je to velmi silný výraz, který nespecifikuje, jak Pán Bůh promluvil, ale který zdůrazňuje tu neotřesitelnou realitu, že se to stalo.
Bratři a sestry, toužím po tom, aby náš sbor byl společenstvím lidí, kterým se Boží slovo stává. Tedy, toužím po tom, abychom nejen četli nebo slyšeli, ale abychom prožívali, že k nám Pán Bůh mluví. On může mluvit ve chvílích, kde jsme ve ztišení nad Biblí. On může mluvit, když jsme na bohoslužbě. On může mluvit, když se modlíme. On může mluvit, když řídíme auto, tlačíme kočárek nebo jdeme od autobusu. Jsou to ty okamžiky, kdy si bytostně uvědomíme, že nám něco Pán Bůh říká. Slyšeli jsme to i v tom dnešním svědectví Adama. On věděl, že Pán Bůh k Němu mluví!
Bratři a sestry, vstupme i do toho roku s modlitbou, aby k nám Pán Bůh mluvil. Modleme se, abychom zažili Jeho oslovení. Modleme se, aby nás vysílal. Modleme se, aby o našem sboru platilo, že jsme citliví na Boží hlas. Pak nás bude Pán Bůh vysílat. Pak zažijeme mnoho radosti z Boží blízkosti. Pak se staneme požehnáním druhým!
2. Problém: Lidé nevěří
Je určitě úžasné, že Pán Bůh posílá Jonáše. Je to skvělé, že On i dnes vysílá jednotlivce, aby byli nositeli dobré zprávy o Boží dobrotě. Ale žijeme ve světě, který je poničen hříchem. A vidíme to i v příběhu Jonáše. „Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.“ (v.3)
Jonáš zažil to setkání s Bohem. Pán Bůh k němu promluvil. Jonáš přesně věděl, co od Něj Pán Bůh žádá. Přesto reaguje přesně opačně. Proč?
Abychom z toho mohli vyvodit nějaké závěry, pomůže nám, když se znovu zamyslíme nad jeho situací. Jonáš je z Izraele. Je Žid. Ale nad jejich zemí se smráká. Jeden bezbožný král střídá druhého a celá země se točí k Hospodinu zády. Pro Jonáše to musí být velmi depresivní. A Pán Bůh posílá mnoho proroků. A ti volají národ k pokání. Také předpovídají, že přijde velký národ a zničí Izrael. Mnohým je jasné, že jde o Asýrii, která buduje obrovské království a pohlcuje jeden národ za druhým. Dokonce už i zaznívají proroctví o tom, že nakonec bude zničena i Asýrie. Asyřané byli neuvěřitelně brutální. Přestože v této době bylo z našeho pohledu brutální skoro všechno, tak Asýrie v těch brutálnostech jistě vynikala. A do významného města asyrské říše, do Ninive, Pán Bůh posílá Jonáše.
Když to pastor Tim Keller chtěl připodobnit něčemu, co si umíme představit, tak říkal, že jít kázat do Ninive pro Jonáše bylo, jako kdybyste poslali židovského kazatele do hitlerovského Berlína v roce 1941, aby volal Německo k pokání. Pán Bůh posílá Jonáše do jámy lvové. A Jonáš navíc moc dobře ví, proč ho tam Pán Bůh posílá. Posílá ho tam, aby je varoval, aby se změnili, aby nemuseli být zničeni.
Ale jak to má Jonáš? Jonáš nechce, aby oni vyvázli. Jonáš chce, aby je Pán Bůh potrestal, zničil. Vždyť jsou hrozní, jsou to nepřátelé Božího lidu. A ti musí přece zaplatit za svoji bezbožnost. Proč se tady Boží plány rozcházejí s plány zbožného Jonáše? Protože si Jonáš myslí, že jeho řešení je lepší. Jonáš nevěří Božím plánům. Jonáš nevěří Bohu.
Naše neposlušnost Božímu povolání vychází vždy z toho, že je slabá naše víra. Máme prostě pocit, že lépe než Pán Bůh víme, co je dobré. Největší pokušení je pokušení nevíry. Největší pokušení je myslet si, že já teď vím lépe než Pán Bůh, co je dobré. A to je problém starý jako tento svět. Adam s Evou věděli, jaké instrukce jim dal Pán Bůh, ale jednají podle toho, jak to vidí oni. My všichni se s tím pereme také.
Vzpomeňte si na Mojžíše. Pán Bůh ho vysílá do Egypta. A co on na to? Vždyť já neumím mluvit. Jinými slovy říká, Pane Bože, tvůj nápad je docela blbý. Dovol, abych ti poradil. Já nejsem úplně dobrý kandidát. My někdy z Pána Boha děláme hlupáka, který potřebuje, abychom Mu poradili. Prostě Mu nevěříme. A často Mu nevěříme, ani když nás vysílá do konkrétní služby. Tak lehce máme milión výmluv, proč zavrhnout to Boží povolání. Ať už to je o tom, že na to nemáme, nebo to je o tom, že to je příliš nebezpečné, nebo teď nemáme čas, protože se musíme věnovat svým zájmům, nebo si ti lidé naši pomoc nezaslouží. Bratři a sestry, čiňme pokání ze své nevíry a prosme Pána, aby nám dal poslušné srdce, které by šlo tam, kdo Pán Bůh vede.
3. Důsledek: Lidé utíkají
Ta nevíra a neposlušnost má hrozné důsledky. Vraťme se k Jonášovi: „Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.“ (v.3)
Jonáš nevěřil Pánu Bohu. Jonáš nesouhlasil s Božím plánem. A tady vidíme jedno hrozivé varování. Nevíra vede k útěku od Pána Boha. Jonášův příklad to dokazuje velmi názorně. Co dělá Jonáš? Má jít na východ. On jde na západ k moři a tam si lístek do Taršíše. Taršíš byl ve Španělsku. To je opačný konec středozemního moře. Tam někde končil svět, který běžní Izraelci znali. Měl jít na východ, plul, jak nejdále na západ to šlo.
Bratři a sestry, to poselství není pro nevěřící. Je pro nás. Každá naše neposlušnost způsobuje, že se k Pánu obracíme zády a jdeme přesně opačným směrem, než Pán Bůh chce. Každá naše neposlušnost způsobuje, že se tak jak Jonáš dáváme na útěk. A to je obrovský risk. Cesta od Boha totiž vždy vede k destrukci. Cesta od Boha z nás dělá utečence a štvance. Cesta od Boha hrozně bolí.
Vzpomínám si na svědectví jedné ženy z našeho sboru, která ještě v mládeži sdílela svědectví o tom, jak se vědomě rozhodla jít od Boha. Když někdo nemá s Pánem Bohem osobní zkušenost, tak se mu od Něj jde docela pohodlně. Ta slečna říkala, že pro ni, která se setkala s Pánem Bohem, byla cesta od Něj plná zoufalství a trápení, protože někde uvnitř jasně věděla, jak dobře by jí bylo s Ním.
Milí přátelé, Pán Bůh vysílá každého z vás. Věříte Mu natolik, abyste poslechli, nebo od Něj utíkáte. Já nevím, k čemu vás vysílá, ale jsou některé věci, které jsou z Bible jasné. Pokud jste někomu ublížili a nikdy jste se neomluvili, tak vás vysílá, abyste to udělali. Nebo naopak, pokud vám někdo ublížil a vy jste stále neodpustili, tak vás dnes znovu Pán Bůh vysílá, abyste za tou osobou zašli a řekli, že odpouštíte. Pokud je jediným důvodem, proč nechodíte na bohoslužby lenivost, pak vás dnes Pán Bůh vysílá, abyste to změnili. Pokud jste se na pracovišti ještě nepřihlásili ke své víře, tak vás Pán Bůh dnes vysílá, abyste to moudře udělali. Možná máte v hlavě milión důvodu proč to neudělat. To se ozývá naše nevíra. Ale pozor, nevíra způsobuje, že utíkáme od Pána Boha. Rozhodněme se Pánu věřit.
Bratři a sestry, zmiňoval jsem, že ten, kdo vysílá, je Duch svatý. A tou dobrou zprávou je, že Boží Duch nás také povzbuzuje, abychom věřili Pánu a spolehli na Něj a ve víře šli tak, kde On vysílá. Nejsme na to sami, není to jen o našich silách. On je naší silou. A když se vkrade nevíra, On nás vede k pokání. On nás vede k obrácení. On nám zase ukazuje, jak dobrý Pán Bůh je. Jemu totiž moc záleží na tom, abychom neutíkali, ale šli za Ním. A to je moc dobrá zpráva.
Bratři a sestry, naslouchejme tento týden Božímu hlasu a rozhodněme se v moci Ducha svatého poslušně Pána následovat a konat to, k čemu nás vysílá!
