Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. 10. 2008

Kde najdu sílu?

Jedna z nejpalčivějších otázek následovníků Ježíše Krista je otázka: Kde hledat sílu? Kde hledat sílu do zápasu s hříchem, abych zase nepodlehl? Kde hledat sílu, abych zase někoho nepomluvil, abych zase „neujel“, když jsem se spolupracovníky, abych zase nebyl hrubý na své děti, atd. A také, kde hledat sílu, když procházím těžkostmi, když se roky starám o nemocné rodiče, když nepřichází dítě, po kterém tolik toužíme, když mi můj manžel tolik ubližuje. Kde hledat sílu tohle vše unést? Kde zažívat radost z mého spasení, když je všude kolem tolik těžkostí a pokušení?

Věřím, že i apoštolové si podobných napětí byli vědomi, a proto tuto otázku odpovídali docela často. Je to pravda i o apoštolu Janovi. Zaposlouchejte se do jeho slov:

Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládenci, že jste zvítězili nad Zlým. Napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od počátku. Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a  zvítězili jste nad Zlým. (1Janův 2:12-14)

Co je tedy tou odpovědí, kterou nám dává apoštol Jan? Co je tedy tou Boží odpovědí? Kde máme hledat sílu uprostřed zkoušek a potíží? V evangeliu. Co je evangelium? Evangelium je zpráva o tom, že bezhříšný Ježíš Kristus zemřel za mé hříchy na dřevě kříže, vstal z mrtvých, slavně zvítězil nad smrtí a ďáblem, aby nebylo žádného odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. (Řím. 8:1) To je evangelium. A teď poslouchejte pozorně. Nikdy si nemyslete, že evangelium je něco, co potřebujeme jen proto, abychom uvěřili a byli spaseni. Nikdy si nemyslete, že evangelium už nepotřebujete, že teď potřebujete něco hutnějšího, abyste rostli ve víře. Jsme posilování evangeliem každý den, do posledního dne, který strávíme tady na zemi. Nikdy se nestane, že bychom už nepotřebovali evangelium. Evangelium je zásadní nástroj, který nám dává sílu do každodenního života, do každodenního zápasu s hříchem.

A i tohle nám říká apoštol Jan v tomto jeho textu. Tento text je v klíněn mezi verše, které říkají s jakými hříchy je třeba bojovat. Před tím čteme, že je třeba budovat vztahy lásky s příbuznými a ne je nenávidět. Potom zase píše o tom, jak nemáme milovat tento svět, jak nemáme hledat naplnění v ničem jiném než v Bohu. A mezi těmito verši se nachází text, který jsme četli. Apoštol Jan tady vysvětluje, co je evangelium. Píše ty podobné věc dvakrát za sebou. A oslovuje přitom děti, otce a mladíky. Já jsem ale přesvědčen, že jde o stylistiku a že vše platí pro všechny. Takže je pro vás celé kázání, nejen jedna část. J Zamysleme se nad těmito třemi pravdami evangelia.

               

1.pravda evangelia: Jsou nám odpuštěny hříchy

Jan napsal: „Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno.“ (v.12) To je absolutně klíčová pravda evangelia. Řecká gramatika téhle věty je nesmírně důležitá. Je tady použit takový slovesný tvar, který říká, že se v minulosti něco stalo, že je to dokončeno a že následky této události trvají dodnes. Apoštol Jan veden Duchem svatým nám tady připomíná, že nám v minulosti, když Ježíš zemřel na kříži, byly odpuštěny hříchy. Říká taky, že to odpuštění je hotovo a nic už k němu není třeba přidávat. Říká nám, že důsledek tohoto odpuštění trvá dodnes. Všechny naše hříchy, minulé, současné i budoucí, byly už na kříži odpuštěny. Není to úžasné?

Jenže je tu ďábel a ten chce, abychom tomu nevěřili. Jedna z velkých zbraní ďábla je to, že obviňuje. Vytahuje staré hříchy a chce člověka odvést od Boha, od Božího lidu. Ale Boží slovo nás opakovaně ujišťuje, že naše hříchy jsou odpuštěny. Dovolte několik úžasných biblických veršů.

·         Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1Janův 1:9)

·         Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. (1 Janův 2:1-2)

·         Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. (Izajáš 1:18)

·         V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost. (Efezským 1:7)

·         On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. (Koloským 1:13-14)

·         Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. (Žalm 103:12)

Takové je bohatství Boží milosti: dokonalé a absolutní odpuštění hříchů. Vzpomínáte si na ty hříchy? Víte, ďábel je skvělý hráč a ví, jak je připomenout. Určitě dobře víte, co patří mezi vaše největší životní selhání? A přesně i za to Ježíš zemřel na dřevě kříže a odpustil všechno. Všechno, všechno, všechno ti odpustil. Není nic, co by nedokázal odpustit. Dokážeš to vůbec pojmout ve své mysli?

Je mi jasné, že nám všem hrozí obrovské nebezpečí. Protože hřích je tak sladký a vábivý a protože víme, že nám Bůh odpustí, tak k životu přistupujeme poněkud laxně a příliš lehce se vzdáváme a podléháme hříchu. A můžeme to dělat podvědomě. To hrozí tam, kde lidé znají doktrínu o odpuštění, ale nezažívají Boží blízkost. Kdo ale zažívá Boží blízkost, toho rmoutí hřích a ten v modlitbě prosí o Boží vedení.

Pamatujme tedy, Bůh nám, svým dětem, všechno odpustil.

2.pravda evangelia: Poznali jsme Boha

Čteme: „Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku.“ (v.12) I tady je zase stejná gramatická forma a já myslím, že to je nesmírně důležité. Tady není řeč o tom, jak Boha poznáváme. Tady je řeč o tom, že my jsme poznali Boha. Že jsme Ho poznali někdy v minulosti a že důsledky tohoto poznání trvají dodnes. O jakém poznání je tady řeč? Mluví se tady o úzkém vztahovém poznání. Slovíčko poznat používá Bible taky k tomu, aby popsala intimní, sexuální vztah mezi mužem a ženou. A tady je řeč o tom, že my jsme poznali Boha. Je to o osobní zkušenosti, o vztahu blízkosti. Mluví se tady o tom, že jsme zažili Boha ve svém životě.

A to je ta druhá klíčová pravda evangelia. Nejen že nám Bůh na Golgatském kříži odpustil všechny naše hříchy, On se nám, hříšníkům dal poznat. Dal se nám poznat, mohli jsme v Něj uvěřit, patříme Mu, je náš Otec, jsme Jeho děti. Máme s Ním vztah lásky a důvěry. A není to v žádném případě výsledek naší lidské dobroty, dokonalosti, snahy či čehokoli jiného. Je to dokonalý Boží dar, Boží milost. Vyslechněte opět několik veršů.

·         Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. (1Janův 3:1)

·         V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. (Efezským 1:13-14)

·         Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. (1Janův 5:20)

·         Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. (2Petrův 1:3)

Bůh ze své velké milosti se nám dal poznat. To je ta druhá zásadní pravda evangelia. Připomínejme si ji.

3.pravda evangelia: Překonali jsme Zlého

To je ta třetí a poslední pravda evangelia: „Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a  zvítězili jste nad Zlým.“ (v.14) Jaký myslíte, že je tady použit slovesný tvar. Opět stejný jako u těch předchozích sloves. Někdy v minulosti jste porazili toho Zlého a důsledky tohoto konečného vítězství trvají dodnes. To nás lehce může svést k názoru, že jsme ti zduchovnělí borci, kteří se Satanem zatočili a teď si to rozdají s jakýmkoli démon, uzdraví kohokoli, překonají všechny překážky. Vůbec ne. Ďábel by nás rozdrtil svým dechem nebýt Boží milosti, která nás drží a chrání. A sami nikdy nedokážeme nic, než to, co dělá skrze nás svatý a dokonalý Bůh.

Jak tedy může apoštol říci, že jsme porazili toho Zlého? Vede nás to opět do dne, kdy nás Bůh vytrhl ze smrti do života, stali jsme se Jeho dětmi, dostali jsme se na Jeho stranu barikády a ďábel prohrál. Prohrál proto, protože náš život je v Kristu a on nás nikdy z Jeho ruky nevyrve. A to je další část evangelia. Ten Zlý možná zvítězí ještě v několika bitvách. Ještě nás pošpiní. Ještě nás potrápí. Ještě to není nebe. Jsem si jist, že už to, že o tom mluvím se někde podepíše. Bude mi škodit. Ale Kristus zvítězil. A protože jsme na Jeho straně tak i my jsme ti, kdo zvítězili na tím Zlým. Tak i my jsme Ti, kdo jej porazili.

A toto evangelium je obrovským zdrojem povzbuzení a naděje. Ten Zlý je poražen. Bude mi sice škodit, bude ubližovat, ale nezvítězí, protože vítězem je vzkříšený Ježíš Kristus.

Milí bratři a sestry, dnes jsme mluvili o evangeliu. Občas se mi stane, že za mnou někdo přijde a řekne mi, že mluvím pořád to stejné. Že musím mluvit více o tom, jak se k sobě vzájemně chovat, jak si odpouštět, jak se mít rádi, jak ... Pokud se náš křesťanský život smrskne pouze na život podle nějakých pravidel, pak je to obrovská katastrofa a náš duchovní život je odsouzen k zániku. Příkazy a rady nás nikdy u Krista neudrží. To, co nás udrží u Krista je evangelium, zpráva o tom, co pro nás Kristus vykonal a co stále platí. Toto evangelium nám Bůh dal v Pánu Ježíši Kristu, toto evangelium nám dal ve svém slově. A dnes jsme četli, „jste silní a slovo Boží ve vás zůstává.“(v.14) Jsme silní, pouze když zůstáváme v Božím slově, v evangeliu.

Víte proč je tato Bible tak tlustá, proč tady mám 978 stránek, protože je tam ukázáno, jak je evangelium důležité a osvobozující ve všech životních situacích.

Nesnažte se být silní o svých vlastních silách. Nesnažte se žít slušný křesťanský život o svých vlastních silách. Protože jak jednou budete potřebovat sílu, žádnou mít nebude. Jediný zdroj síly, který je vždy k dispozici je ten, který dává Bůh – evangelium.

My všichni bojujeme se svými hříchy. Bojujeme třeba s tím, že nemáme dostatek radosti v následování Krista. Pamatujte na to, že hříchy, se kterými bojujete jsou odpuštěné hříchy. Že nedostatek radosti, který zažíváte je odpuštěný nedostatek radosti. Všechny moje odporné hříchy jsou obmyty krví Ježíše Krista.  A tak když bojujeme s hříchem, připomínejme si evangelium, připomínejme si, že všechny hříchy jsou odpuštěny, že patříme Bohu a že satan je poražen. To je jediná šance jak zvítězit nad hříchem. Pak bude Váš charakter proměněn a budete tak blízko Kristu, jak jen člověk může být.

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář