Michal Klus - Je psáno...

Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: "Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." A Bůh řekl: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!"

Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, řekl služebníkům: "Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme." Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál.

Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna." Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. (Genesis 22, 1-13)

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

Toto je velmi drsné drama. Když si uvědomíme, že se to opravdu stalo, dochází nám, jak hrozivé to bylo. Pokusme se toto drama pochopit a rozdělme si jej do tří dějství: Povolání, Cesta, Oběť. Věřím, že v tom příběhu uvidíme, že přestože Bůh často jedná pro nás nepochopitelně, můžeme Mu důvěřovat, protože je spravedlivý a milující.

1. dějství: Povolání

Dovolte, že připomenu několik událostí z života Abrahama. Když se ještě jmenoval Abram, Pán Bůh ho povolal poprvé. Hospodin řekl Abrahamovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!“ (Genesis 12,1-2) Muselo to být tak jasné povolání, že Abram neváhal, vzal svoji manželku a pár přátel a šel. Kde šel? Nevěděl! Bůh mu neřekl, jaký bude cíl, pouze mu slíbil, že mu to časem ukáže. A Pán Bůh Abrahama opravdu dovedl až na území, které je dnes pojmenované po jeho vnukovi, do Izraele.

Pak přišla další povolání a zaslíbení. Jedno ze zaslíbení bylo, že se mu narodí syn a že z něj vzejde velký národ. Následovaly dlouhé roky bez dětí. Nakonec se Abrahamovi a jeho manželce Sáře ve stáří narodí syn Izák. Právě z Izáka má vzejít obrovský národ, o kterém Pán Bůh opakovaně mluvil.

Po několika letech přichází další Boží povolání. A to se dostáváme to toho prvního dějství našeho dramatu. Pán Bůh Abrahamovi řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (v.2)

To je absolutně zdrcující pokyn. A jak už víme, Abraham ho poslechl. Z toho je zjevné, že neměl ani trochu pochybnost o tom, že toto hovoří Bůh. Je jisté, že to nebyl jen nějaký pochybný sen nebo vnitřní pocit. Pán Bůh musel promluvit zcela jasně a zřetelně. Abraham už tento Boží hlas znal. Měl s ním zkušenost. A proto neváhal a okamžitě poslechl.

Jak mluví Pán Bůh dnes? Jsme přesvědčen, že Pán Bůh dnes mluví jinak než kdysi. Dal nám své slovo, které zapsali proroci a apoštolové a my tedy máme Bibli. To je naše Boží slovo. Přes Bibli k nám dnes Pán Bůh hovoří. A je tady spousta další oblastí, o kterých by bylo dobré mluvit, když rozebíráme to, jak k nám Pán Bůh mluví, ale dnes na to nemáme prostor. Každopádně je našim základem Bible.

Ale otázkou je, co nám Pán Bůh říká. Já vám řeknu to první, co říká. On říká: Pojď a následuj mne. To jsou slova Ježíše a každý z vás si může být absolutně jistý, že to je přesně to, co vám Ježíš Kristus říká. Ježíš nás přišel pozvat na cestu. A tou cestou je následování Ježíše Krista. On jde před námi, my máme jít za Ním. On je ten, kdo nám prošlapává cestu, a my vkládat svoje nohy do Jeho šlépějí.

Stejně jako Abraham, často nevíme, kam přesně jdeme, co všechno nás potká a jaké to bude. Ale Pán Bůh nás přesvědčuje, že je milující i spravedlivý a volá nás, abychom šli za Ním.  Ten, kdo v Bohu našel milujícího a spravedlivého Boha, ten Mu důvěřuje a ten se vydá na cestu. Pokud člověk Boha vidí pouze jako milujícího, tak obvykle nemá potřebu Jej následovat. Zvláště, pokud v jeho životě je láska. Pokud člověk Boha vidí pouze jako spravedlivého, tak má často strach Jej následovat. Zvláště, pokud si uvědomuje svůj hřích. Ale pokud Pána Boha vidíte jako jak milujícího tak spravedlivého Boha, tak se vydáte na cestu, přestože nerozumíte. Abraham se na cestu vydal. On přijal to Boží povolání. Ježíš Kristus povolal na cestu i vás? Jak jste zareagovali? Vydali jste se na cestu za Ježíšem Kristem? Přijali jste vy Jeho povolání? Ten, kdo nevykročil, není křesťanem.

2. dějství: Cesta

Jaké to bylo vyslechnout si tak hrůzný příkaz: Jdi a obětuj syna jako zápalnou oběť. Děsivé. Nesmírně děsivé. Pro nás navíc absolutně absurdní, nepochopitelné. V době Abrahama okolní národy často obětovaly božstvům své prvorozené děti. Bible nám udává příklady národů, které do základů svých měst zaživa pohřbily své děti. Jiné národy je zaživa upálily svým bohům. Prvorození patřili božstvům. Takže pro Abrahama to nebylo tak nepochopitelné, jako pro nás. Abraham si byl určitě také vědomý svých hříchů a vědomý toho, že za hřích musí být oběť. Chápal Boží spravedlnost. Ale přesto to muselo být nesmírně zdrcující. Vždyť je to ten zaslíbený syn! A má být obětován za můj hřích? Je Bůh opravdu takový kruťas?

Ten popis toho příběhu je zvláštní v tom, že ani trochu nenaznačuje žádné myšlenkové pochody Abrahama, nevíme nic o jeho emocích. Vůbec nic. Jen víme, že hned dalšího dne, velmi brzo ráno, se vydal na cestu. A cesta trvala 3 dny. Co se mu muselo honit hlavou? Muselo to být strašné. Ale on šel dál. Určitě se snažil najít v tom smysl. Jak je to možné? Proč se to děje? Vždyť Bůh slíbil, že z Izáka bude národ. Jak může chtít jeho smrt? Musela to být hromada otázek, která se mu valila mozkem.

I u nás je to často podobně. Jsme na té životní cestě. Pán Bůh nás povolal a my jsme díky Boží milosti vykročili. Často se stávají věci, které nechápeme. My si lámeme hlavu. Snažíme se v tom najít smysl. Nechápeme bezdětnost, nemoc, samotu, smrt. Ptáme se Pána Boha po smyslu. Hledáme odpovědi. Rádi bychom pochopili, proč nás všemohoucí Bůh vede takovými cestami. Bůh se nám někdy jeví jako krutý a nepochopitelný. Otázkou je, zde v důvěře pokračujeme v cestě.

Abraham pokračoval. Jistě má co dělat sám se sebou. A do toho přichází ta brutální otázka Izáka, který na svých zádech nese otep dříví: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ (v.7) Jako by vrazil Abrahamovi do srdce nůž. I toto se tak často děje, když trpíme. Najednou se najdou ti, kdo dávají hořké otázky, které působí ještě více bolesti. Najdou se ti chytří, kdo dávají povrchní rady nebo jinak sypou sůl do rány. Těch zdrojů další bolesti je mnoho.

Ale Abraham ustál i tuto otázku a veden Duchem svatým odpověděl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ (v.8) To slovo „vyhlédne“ je důležité. Jako by Abraham říkal: Ty nevidíš beránka, já nevidím beránka, ale Bůh vidí beránka. To je silné vyznání víry. Je inspirativní i pro nás. Já nevidím, co Pán Bůh zamýšlí. Ty nevidíš, co Pán Bůh zamýšlí. Ale On vidí! To je to, co si potřebujeme připomínat, když jsme na cestě. Ve víře, že Bůh vidí, můžeme pokračovat na cestě.

Je moc důležité si všimnout, že Abrahama nepohání poslušnost, ale víra. Víra, že Hospodin vidí, že Hospodin to nějak udělá, že Hospodin to má ve svých rukou. Není zaměřen na sebe, na to, že on to musí dokázat. Je zaměřen na Hospodina. A nakonec i tu horu pojmenuje „Hospodin vidí“. (v.14)

Tři dny mučivé cesty. Jak těžké. Někteří jste šli podobnými cestami. Některé jsou těžší, některé lehčí. Některé jsou delší některé kratší. Ale každý z nás jde tu a tam po cestě nejistoty, strachu, bolesti, prostě stavu, kdy nechápeme, co Bůh dělá. Připomínejme si, že Bůh vidí, že On to má ve svých rukou, že Mu na nás záleží.

Když jsme na cestě, přirozeně hledáme nějaká vysvětlení. Abraham se to také snažil pochopit. Věřil Božímu zaslíbení, že z Izáka bude národ. Bůh ho totiž opakovaně přesvědčil o tom, že je dobrý a milující a že splní to, co zaslíbil. Ale také chápal, že Boží spravedlnost vyžaduje, aby za jeho hřích přišla oběť. V Abrahamovi se jistě bilo to napětí mezi Boží dobrotou a Boží spravedlností. Jediné řešení, které jej napadlo, bylo to, že Pán Bůh vzkřísí Izáka z mrtvých. Věděl, že Bůh je milující a drží své slovo. Věděl také, že je spravedlivý a nemůže ignorovat hřích. A proto jediné východisko nalézal v tom, že Izák vstane z mrtvých. O tom čteme v listu Židům. (Židům 11,19) Boží cesty jsou často velmi překvapivé, možná nám nebudou dávat smysl. Spolehněme se na to, že Pán Bůh vidí a buďme trpěliví. Jendou také uvidíme!

3. dějství: Oběť

A potom přichází okamžik oběti v zemi Mórija. Pán Bůh zastavuje Abrahama a už to není jen Bůh, kdo vidí beránka. Vidí jej i Abraham, vidí jej i Izák. Nicméně, my můžeme toho beránka vidět ještě lépe než Abraham a Izák. Jak je to možné?

Když čteme Bibli dále, tak se dovídáme, že na hoře Mórija v Jeruzalémě postavil Šalomoun chrám Hospodinu. (2.Par. 3,1) A na stejném místě o dalších tisíc let později umírá ten jediný Beránek, jehož krev může očistit hříchy člověka – Ježíš Kristus. Pohleďte – Beránek!

Stejně jako Abraham tak i Bůh Otec vedl svého jednorozeného syna, aby byl obětován. Stejně jako Izák nesl dříví k oběti, Ježíš na zádech nese dřevo kříže.  Stejně jako byl Izák položen na to dřevo, tak i Ježíš byl pověšen na kříž.

Bůh ušetřil Abrahamova syna Izáka. Bůh neušetřil svého syna Ježíše. Byl to jediný způsob jak být milujícím a zároveň spravedlivým Bohem. Trest musel být vykonán a byl vykonán na Jeho vlastním Synu. Ne, Bůh k nám není krutý. Největší bolest zažil On sám, abychom ji my zažít nemuseli. Trpěl vinu všech hříchů lidstva a v utrpení zemřel. My máme navíc výsadu vidět, že po velkém pátku přišla neděle vzkříšení a potom nanebevstoupení a že Ježíš sedí na pravicí Boží a jednoho dne si pro nás přijde.

Tim Keller nám připomíná, že Abraham byl připraven přinést oběť, protože věřil ve spravedlivého a milujícího Boha. Kdyby věřil jen ve spravedlivého Boha, nikdy by na tu horu nevystoupil. Nedal by Bohu svého syna. Nesnesl by takovou bolest. Kdyby Abraham věřil pouze v milujícího Boha, taky by na tu horu nevystoupil. Neviděl by důvod, proč by měl obětovat svého syna.

Abrahám je vzor víry. My taky ve víře potřebujeme vidět Boha jako spravedlivého i milujícího. Potom dokážeme přijmout, že náš hřích způsobuje, že pokud nemáme být odsouzeni my sami, musel být odsouzen Ježíš Kristus. To je spravedlivé. A potom také dokážeme pochopit, že to Bůh udělal. On nás tak moc miluje. A když ve svém životě budeme vidět spravedlivého a milujícího Boha, najdeme sílu, abychom poslechli Boží povolání, šli Jeho cestou a děkovali za Jeho oběť.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.