Když je nutkání příliš silné
Je vždycky blízko. V každé situaci je připraveno něco nám nabídnout. Jeho nabídka zní často lákavě. Říká, že mu jde pouze o to, abychom se měli hezky. Když se jím dáme přesvědčit, často toho litujeme. O kom že je řeč? O pokušení.
Pokračujeme v naší sérii a hovoříme o tom, že mnohé z toho, co prožíváme, prožíval i Ježíš. A dnes si připomeneme, že i Ježíš byl pokoušen. A protože byl pokoušen, rozumí naší situaci a je s námi, když pokušení čelíme my. Přečtěme si známý text z Matoušova evangelia.
Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." On však odpověděl: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'" Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!" Ježíš mu pravil: "Je také psáno: 'Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.'" Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.' V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. (Matouš 4, 1-11)
V těchto verších vidíme, že Pokušitel je mocný, ale ne všemohoucí. Ježíš jeho nástrahám odolá a z konfliktu vychází jako vítěz. Dnešní kázání bych chtěl založit na třech falešných předpokladech, které křesťané někdy mají, když čelí pokušení.
- falešný předpoklad: Když duchovně žiji, pokušení nepřijde
Někdy máme představu, že pokušení přichází pouze na ty, jejichž duchovní život chřadne. Myslíme si, že pokud chodíme do společenství, čteme Boží slovo, modlíme se, tak by nás ta pokušení měla obcházet. Ale velmi často je opak pravdou. Když už duchovně prohráváme, tak o nás ďáblovi už tak moc nejde. Jemu o nás jde, když duchovně žijeme.
Před pokoušením na poušti Ježíš prožíval období, kdy byl povzbuzen ve svém vztahu k Bohu. Připravoval se na své poslání, byl určitě nadšený, motivovaný, připravený využít maximum ze svého krátkého času. Také prožil křest, ve kterém se k Němu Bůh přiznal. Čteme: „Otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." (Matouš 3, 16-17)
Po této události Ježíš odešel do pouště, aby nasbíral duchovní síly pro svou misi. Chtěl prožít, a určitě prožil, čas v Boží blízkosti. A právě v tomto čase blízkosti s Bohem, před důležitou službou, se objeví ďábel se svým pokušením. A protože je rafinovaný udeřil na velmi citlivé místo. O Ježíši čteme: „Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: ‚Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.‘" (v.3)
To stejné se děje často v našich životech. Prožili jste nějaké duchovní povzbuzení a potom přijde pokušení a tlak. Mnozí jsme byli velmi povzbuzeni slovem na XcamPu nebo třeba službou na táborech. Třeba jste odhodlaní v poslušnosti Pánu udělat důležitá životní rozhodnutí. A najednou přijde pokušení. A vy váháte, začnete si ospravedlňovat kroky, které nejsou správné, začnete si pohrávat s hříchem. Ďábel neztrácí čas. On se snaží nás rozbít.
Bratře a sestro, pokud duchovně žiješ, pak budeš pokoušen. A budeš pokoušen právě v době, kdy jsi osloven Božím slovem a chystáš se něco udělat, připravuješ akci ve sboru, chystáš se vydat někomu svědectví, začínáš chodit na domácí skupinky. Kdykoli uděláš krok k Bohu, ďábel se tě pokusí dostat o dva kroky zpět. Pokud nezažíváš žádná pokušení, pak se obávám, že duchovně nežiješ. Ďábel se totiž nezabývá mrtvolami.
Jak se z toho tedy máme poučit? Znamená to, že se nemáme přibližovat ke Spasiteli? Naopak, buďme připraveni, že ta pokušení přijdou, a nebudeme jimi překvapeni. Pokud sloužíš Bohu, tak jsi ďáblu nebezpečný a on udělá vše, co může, aby tě dostal. Takže čekejme ta pokušení a dívejme se na Ježíše. On byl také pokoušen a je pro nás příkladem, ale také zdrojem vítězství. Pokušitel je sice mocný a přesně ví, kde má udeřit, ale není všemohoucí. Pán Bůh je mocnější.
- falešný předpoklad: Když zvládnu pokušení, ďábel uteče
Vidíme, že ďáblovo pokoušení začíná zcela nevinnou snahou o nasycení Ježíše: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." (v.3) Ježíšova reakce je ale jednoznačná: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'" (v.4)
Proč Ježíš reagoval takto? Proč by bylo špatné, kdyby si opatřil potravu takovým způsobem? Vždyť Ježíš zázračně nasytil zástupy, proč to bylo tak hříšné zázračně nakrmit samého sebe? Cílem tohoto pokušení mělo být odvést Ježíše od společenství s Bohem, mělo Ho to vést k poslouchání ďábla. A ďábel to dělal tak rafinovaně, že bychom za tím téměř neviděli pokušení. A teď bychom čekali, že ďábel uteče. Ale ne, nevyšlo to jedním způsobem, on to zkouší dále.ˇA On své útoky zesiluje. Čteme: „Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!" (v.5-6) Ptáte se, proč to bylo tak silné pokušení? Protože Židé znali verš z Malachiáše 3, 1 „Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“ Podle své tradice, Židé čekali, že Mesiáš sestoupí z oblaků. Ďábel tady Ježíši nabízí: „Přijď a přijď tak, jak tě čekají! Vždyť víš, že když přijdeš tak, jak to plánuješ, tak Tě budou odmítat, budou Tebou pohrdat a mnozí Tě nikdy neuznají. Přijď a staň se slavným!“ Ježíš odmítá.
A zase, mysleli bychom, že teď už to ďábel vzdá. Ne, on pokračuje. A další ďáblův pokus je ze všech nejzákeřnější: „Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." (v.8) Ďábel tady nabízí Ježíši panství nad světem. Tedy říká Ježíši, že se může stát Pánem lidí a nemusí na Golgatu. To byla nejtěžší zkouška, ale Ježíš obstál.
Tenhle satanův postup je pro nás velkým varováním. Ďábel to nikdy nevzdá. Víme, že to nevzdal to ani tehdy. Zkoušel to třeba i skrze Petra až Ježíš musel říct: "Jdi mi z cesty, satane!“ (Matouš 16, 23) Dokud budeme na tomto světě a budeme pánu věrni, on to bude zkoušet. A nejednou uspěje.
Známe smutné příklady toho, že i bratři a sestry, kteří byli velmi aktivní na Božím díle, se stali objekty extrémních ďáblových svodů a prohráli v nich. Někdy to došlo tak daleko, že odešli od Pána Boha. Ďáblova to tož bude zkoušet stále.
Ano, on je silný. Ale my máme na své straně toho nejsilnějšího. Máme Ježíše, který ví, co je být pokoušen, a který má moc nám pomoct a projít s námi vítězně životem.
- Falešný předpoklad: Pokud se dostatečně modlím, zvítězím v pokušení
To je třetí falešná představa, kterou chci zmínit. Někdo chce bojovat s pokušením tím, že vyznává: Já se modlím, chodím do kostela, já pečuji o svůj duchovní život, já poprosím druhé, aby se modlili. Já to zvládnu. Občas dokonce někdo řekne, že před pokušením nebude utíkat a vyhýbat se mu, že je třeba s ďáblem bojovat.
Milí přátelé, to mi připomíná tříleté dítě, které říká, že se medvěda nebojí a že se s ním popere. To je sebevražda. S takovým přístupem nikdy nezvítězíte.
Jediná šance, jak zvítězit nad pokušení je v tom, že rezignujeme na naše já. Kdykoliv Martin Luther mluvil o ďáblu, tak byl velice ilustrativní. Jednou se ho někdo zeptal, jak odolává pokušení. On na to odpověděl: „Ďábel často přichází ke dveřím mého srdce a ptá se ‘Kdo zde bydlí?‘ V tomto případě jde Ježíš otevřít a říká ďáblu: ‚Martin Luther tady kdysi bydlel, ale teď tady bydlím Já.‘ Když ďábel uvidí probodnuté ruce a bok, pak se okamžitě otáčí a mizí.“
My sami ďábla nemůžeme porazit, může ho porazit jen Pán Ježíš Kristus. Pokud s ním bojujete vy, vždy prohrajete! A jak to tedy dělat? Máme si pověsit na krk křížek, na stěnu pověsit obrázek Ježíše nebo si dát na auto nálepku, jakou jsem viděl v Tanzanii? Tam bylo napsáno: Toto auto je kryto krví Ježíše.
To všechno jsou skvělé pomůcky, ale ony samy o sobě nepomohou. Člověk může mít i několik křížků na krku a přesto prohrávat. Jedinou nadějí je to, že v našem srdci nebude vládnout naše Já, ale náš Ježíš. Jedině před Ježíšem ďábel prchne.
Podívejte se znovu na ten zápas Ježíše. Právě fakt, že znal Boží slovo, způsobil, že se nenechal zviklat, když Mu ďábel nabízel všechna království: „Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: ‘Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.‘“ (v.8-9) Ježíš věděl, že Bůh Mu tyto království může dát, kdykoli o ně poprosí. V žalmu, který mluví o Mesiáši, čteme: „Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.“ (Žalm 2, 8)
Ježíš také věděl, že se ďáblu nesmí klanět a zase to věděl z Písma: „Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“ (v.10)
Boží slovo ďábla zahnalo. Potřebujeme si uvědomit, že Ježíš neobstál, protože byl Bohem, ale obstál jako člověk, protože se opíral o Boží slovo. Ani jednou neřekl já! Neopíral se o svoji moc a autoritu.
I my potřebujeme obstát. Jak to máme udělat? V prvé řadě dovolte Ježíši, aby odpovídal, když pokušení klepe na dveře. Dovolte Ježíši, aby řekl, Jan Novák tady kdysi bydlel, ale teď tady bydlím já. Pokud chcete obstát v pokušení, toto musí být pravda ve vašem životě. Ježíš musí vládnout ve vašem srdci a On tam bude vládnout jen tehdy, když Mu v pokání vyznáte, že sami jste slabí a nedokážete vést svůj život, a pak Ho poprosíte, aby On sám byl Pánem vašeho života. Pak už ďáblu neodpovídáte vy, ale váš Pán.
A to druhé co potřebujeme dělat, je zdokonalovat se v poznání a v používání Božího slova. A já vás dnes vyzývám, abyste se pro to rozhodli. Vyzývám vás, abyste se rozhodli, že ho budete více studovat. Vyzývám vás, abyste ho nestudovali jen sami, ale i s dalšími. Právě proto máme ve sborech biblické hodiny a domácí skupinky studia Bible. Pokud vám záleží na tom, abyste neprohrávali zápas s pokušením, tak hledejte, kde můžete poznávat Boží slovo lépe.
Pokušitel je sice mocný, ale ne všemohoucí. Všemohoucí je Pán Ježíš. Pokud stojíme na Ježíši a na Jeho slovu, tak bude přibývat situací, kdy obstojíme v pokušení, pak se nám stane to, co Ježíši: „V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.“ (v.11)
