Když jsou děti moudřejší než rodiče
Příběh, který je určen na dnešní neděli, nás bere před Velikonoce a to přímo do Palmové neděle, kdy zástupy doprovázely Ježíše, když přijížděl na oslátku do Jeruzaléma. Je významné, že v tom dni se naplnilo mnoho proroctví. Například právě to, že Mesiáš přijede na oslátku. Těch proroctví bylo mnohem více, ale pokračujme v příběhu. Po Ježíšově příjezdu do chrámu se atmosféra trochu mění a my vidíme Ježíše, jak ve svém svatém hněvu nad kupčením s vírou vyhání z chrámu všechny překupníky. A v tom se dostáváme k naší dnešní pasáži.
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a On je uzdravil. Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě "Hosanna Synu Davidovu", rozhněvali se a řekli Mu: "Slyšíš, co to říkají?" Ježíš jim odpověděl: "Ovšem! Nikdy jste nečetli: 'Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu'?" Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval. (Mat 21:14-17)
Ten dnešní text je poměrně specifický. A u takových textů si vždy musíme položit otázku, proč je tady máme. Proč Duch svatý vedl Matouše, aby nám tuto epizodu zapsal? Jsem přesvědčen o tom, že Matouš i tady chtěl čtenářům poukazovat na to, že Pán Ježíš potvrzuje, že je Bohem. Je tady i ta druhá silná myšlenka a to, že i děti a to včetně nemluvňat a kojenců jsou schopny oslavit Pána. Dovolte tedy, že se podíváme na tyto dvě oblasti.
1. Ježíš potvrzuje, že je Bohem
Zde je zjevně to zásadní, co nám dnešní text ukazuje. Vlastně to je jeden z prvotních důvodů pro sepsání evangelií. Evangelisté zapsali svědectví o tom, co se stalo, aby lidé věřili, že Ježíš je Syn Boží. Zřetelně to říká třeba evangelista Jan: „Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ (Jan 20,30-31)
I v našem textu Matouš dokazuje, že Ježíš je Bůh. Snad naposledy v jeho evangeliu tady čteme o tom, že Ježíš projevil svoji moc tím, že uzdravoval. Čteme: „I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a On je uzdravil.“ (v.14) Uzdravení slepých a chromých jistě poukazuje na nadpřirozený zdroj. To nedokáže každý. Tady je jasná nadpřirozená síla.
Ještě silnějším argumentem v tomto textu je to, že Ježíš viděl sám sebe jako Boha. To je totiž něco, co bylo často jistými skupinami zpochybňováno. Žel i v dnešní době vidíme v mnohých církvích západu posun v tom, že se Ježíši odnímá Jeho božství. Sám jsem měl možnost účastnit se rozhovorů s biskupem velké církve, který tvrdil, že vánoční příběh je legenda a že vzkříšení Ježíše Krista není historickou událostí. Toto je velký útok na Ježíšovo božství. Někteří říkají, že Ježíš sám se za Boha nikdy neprohlásil. A je pravda, že nikde nenajdeme větu: „Já jsem Bůh.“ Ale na mnoha místech Ježíš potvrzuje své božstvím jiným způsobem. A pro židy bylo velmi jasné, že se Ježíš za Boha považuje.
Jeden ze způsobů, kterými se Ježíš prohlašuje za Boha, je i zde. Připomeňme si tu situaci. Ježíš je v chrámu a děti provolávají tato slova: „Hosanna Synu Davidovu!“ (v.15) Na to velekněží a zákonicí hněvivě oslovují Ježíše a ptají se, zda slyší, co ty děti vykřikují. Proč je to tak hněvalo? Protože Syn Davidův je titul pro Mesiáše. A oni chtějí, aby tomu Ježíš udělal přítrž a jasně řekl, že není Mesiáš. Chtěli, aby Ježíš okřikl ty nerozumné děti, které dle nich mluvily hlouposti. Ježíšova odpověď je šokující. Ježíš se odkazuje na Žalm 8 a říká: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: 'Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu'?“ (v.16) Poté Ježíš od nich odešel a Matouš už nezaznamenává žádnou jejich reakci. Proč? Protože znali ten žalm a věděli, co jim tím Ježíš říká.
Podívejme se tedy na ten žalm: „Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.“ (Žalm 8,2-3)
To, co je v tomto žalmu jasně vidět, je to, že tento žalm mluví o Hospodinu, o Bohu. A když Ježíš tento žalm vztahuje na sebe, tak vlastně říká, že ta chvála, která náleží Bohu, náleží Jemu. Nejen, že se Ježíš nebrání tomu, že je Mesiášem. On navíc tvrdí, že je Bohem.
Není tedy divu, že o pár dnů později se velekněží domlouvají s Jidášem, Ježíše zatýkají a vedou k ukřižování. Prohlašovat se za Boha je největší rouhání.
Matouš nám tedy dosvědčuje, že Ježíš o sobě tvrdil, že je Božím Synem. Ježíš se považoval za Božího Syna. Jeho následovníci Ho považovali za Božího Syna. Za koho Ježíše považuješ ty? To je nesmírně důležitá otázka. Pro mne je Ježíš Božím Synem. A proto chci žít svůj život pro Něj. Protože On je hoden vší slávy. A tu slávu získává, když my nežijeme sami pro sebe, ale pro Toho, kde za nás zemřel a vstal. Dnes je opět příležitost pro změnu našeho nastavení. Dnes je každý volán, aby v Ježíši uviděl Boha, osobního milujícího Boha.
2. Ježíš potvrzuje, že i děti jej oslaví
To druhé, co jsem chtěl zdůraznit, je místo dětí v životě víry. Vidíme tady totiž, že Ježíš potvrzuje chválu, která vycházela z úst dětí. V té době se lidé na děti dívali často velmi opovržlivě. Zvláště pro mnohé náboženské vůdce to byla chátra, která nezná zákon. Ale tady dochází k něčemu zvláštnímu. Chválu Kristu provolávají právě děti. Ty, kterým scházejí všechny lidské předpoklady, volají pravdu. Dospělí mlčí. Děti provolávají Ježíše Mesiášem. Jak je to u nás?
Právě naše Slezsko je specifické tím, že tady proběhlo probuzení mezi dětmi. Šlo o situaci, která je možná známější v zahraničí než u nás. Dovolte, že zacituji delší pasáž ze zprávy, která byla vydána v německém Halle a která popisuje, co se na Slezsku dělo v zimě v roce 1707.
„Začalo to ve slezských horách a rozrostlo se to na mnoho dalších míst. Děti prokazovaly takovou úctu a oddanost, že je ani rodiče ani nikdo jiný nedokázal zastavit. Krátce po Vánocích, okolo 28. prosince, se toto probuzení začalo šířit a rozšířilo se za 5 dnů do 5 knížectví. Děti, chlapci i děvčata od 4 do 14 let, s naprosto nezvyklou zbožností, vzhledem k jejich věku, se společně shromažďovaly k modlitbám. Scházely se v 7 ráno, v poledne a ve 4 odpoledne. … Scházely se bez toho, aby je k tomu motivovali dospělí. Dospělí jim ani nepomáhali, naopak děti se často scházely proti vůli náboženských a civilních autorit i proti vůli rodičů, kteří jim často vyhrožovali trestem a snažili se jim znemožnit tato setkání. Děti se scházely v osadách, vesnicích i městech, ale když jejich setkání přestaly být tolerovány, scházely se v polích pod širým nebem. Setkání se skládalo z modliteb, čtení Bible a zpěvu. Děti přitom padaly na kolena, na některých místech padaly na tvář, modlily se a činili pokání. Probuzení se rychle šířilo a na některých místech se takto scházely 3 – 4 tisíce dětí.“
Mohl bych číst dále, ale na to úplně nemáme prostor. Tady na tomto území se historicky naplňovalo to, že se Pán Bůh oslavil ústy dětí.
O pár měsíců později v roce 1709 byl podepsán tzv. exekuční reces, kterým byla ve Slezsku povolena stavba 6 evangelických kostelů – tzv. kostelů milosti. Jeden z nich je Ježíšův kostel v Těšíně. Věřím, že toto byla svým způsobem odpověď na modlitby těch dětí.
Pán Bůh se oslavil ústy dětí.
Co si z toho máme vzít dnes my? Dovolte alespoň dvě krátké aplikace.
Pamatujme, že děti jsou Boží dar. A proto je chraňme. Nedovolme, aby naše sobeckost vedla k tomu, že nemáme děti nebo že jich máme málo. Ano, ne každému je dáno, ale sobectví a pohodlí by neměly být faktory, které rozhodují o tom, kolik mít dětí. Ale také nezapomeňme této společnosti připomínat, že život je třeba chránit už před narozením. Smutným faktem posledních voleb v USA bylo to, že se poprvé do volebního programu dostala obhajoba tzv. „late term abortions“. Tzn. Potrat i v poslední fázi těhotenství. Tedy i dítě, které už je bez problému schopno života mimo tělo matky by mohlo být potraceno. Zatím to, díky Bohu, neprošlo. Ukazujme, že život je cenný a chraňme ho. Právě proto se i letos bude pořádat v Třinci pochod pro život. Je to velmi pokojné procesí, které chce ukazovat naději. Děkuji těm, kdo se připojili loni, a povzbuzuji nás všechny k účasti na letošním pochodu.
Modleme se za děti a služme jim. Milí přátelé, modleme se pravidelně za své děti, vnuky, pravnuky. Modleme se za děti. Modleme se každý den. Jak se o ně máme modlit? Modleme se, aby milovaly Pána Ježíše Krista a aby z nich byli oddanější následovníci Pána Ježíše než byla naše generace. Protože pokud nebudou oddanější, tak to půjde s církví i s touto naší společností z kopce. Ano, zdraví je důležité. Ano, dobré vzdělání je důležité. Ano, bezpečí je důležité. Ale nejdůležitější je, aby nová generace milovala Hospodina. My máme udělat více, než se jen modlit. Musíme je vést k Pánu Ježíši. A tak vás povzbuzuji, žehnejte dětem, čtěte s nimi Boží slovo, modlete se s nimi, buďte jim příkladem v ryzí zbožnosti. To je to nejlepší, co pro ně můžete udělat.
Chci tady předložit ještě jednu výzvu. V našem sboru máme službu dětem. Máme nedělní besídky, učíme náboženství, organizujeme tábory. A hodilo by se nám, kdybychom měli více služebníků ochotných dětem sloužit. Prosím, zamyslete se s modlitbou nad tím, zda si vás Pán Bůh v této oblasti nechce použít. Potřebujeme ty, kteří by dětem sloužili i v našem sboru, aby tady v Třinci i ve 21. století děti oslavily Pána Ježíše Krista.
Bratři a sestry, Pán Ježíš velekněžím dokázal, že se považuje za Božího Syna a že Jej oslavují i ti nejmenší. Kéž bychom Pána Ježíše ve svém životě ctili jako Božího Syna, a kéž by naše děti, vzdaly čest Ježíši Kristu. Amen.
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
