Kladivo tříštící skálu
Milí přátelé, představte si lékaře, který by vám dělal vyšetření a přitom by zjistil, že vám téměř nefungují třeba ledviny. Ale protože je velmi empatický, tak se ten lékař vžil do vaší situace a uvědomil si, jak by vás trápilo, kdyby vám to řekl. Starali byste se, nespali byste, možná byste z toho upadli do deprese. A tak se ten lékař rozhodne, že vám nic o vaší nemoci neřekne. Když je po vyšetření, tak vám oznámí, že vám nic není a ať si užíváte života. A že máte bolesti? Každého přece občas něco bolí!
Co byste si o takovém lékaři mysleli? A co by o něm třeba řekl soudce, kdybyste zemřeli a zjistilo se, že vám lékař zatajil vaši nemoc? Soudce by ho asi označil za spoluzodpovědného za vaši smrt. On věděl o vašich problémech a nevaroval vás.
A přesně o tom je náš dnešní text. Nicméně není o lékařích těla, ale o lékařích našeho ducha, tedy o prorocích či kněžích. Přečtěme si záznam z proroka Jeremjáše.
Toto praví Hospodin zástupů: "Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, obluzují vás přeludy, ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne to, co vyšlo z úst Hospodinových." Stále říkají těm, kteří mě znevažují: "Hospodin promluvil: Budete mít pokoj", a každému, kdo chodí se zarputilým srdcem, slibují: "Nedolehne na vás nic zlého." Kdo však byl v důvěrném obecenství s Hospodinem? Kdo viděl a slyšel jeho slovo? Kdo věnoval pozornost jeho slovu a naslouchal? … Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?"
(Jeremjáš 23, 16-18 a 29)
Milí přátelé, dovolte, že hned zmíním, že tento text nám ukazuje, že pouze Boží slovo vede k životu v pravdě. Potřebujeme žít v pravdě. Ježíš říká, že pravda nás osvobodí. Život v pravdě přináší štěstí a dává smysl. Štěstí nepřináší život ve falešné představě.
John Lennon napsal známy hit Imagine - Představ si. V písni zpívá o tom, co vše si máme představit. Mimo jiné si máme představit, že není žádné nebe a peklo. Je to podobné, jako když si nemocný pacient představuje, že je zdravý. Nezáleží na představách. Záleží na realitě, na pravdě. Jaká je pravda o nás?
Dnešní text z Jeremjáše nás učí, že úkolem nás křesťanů, tedy následovníků Pána Boha, kteří chtějí žít v pravdě, je nedávat falešné jistoty, ale naslouchat Božímu slovu a vést k pokání. Podívejme se na to do našeho textu.
1. úkol: Nedávat falešné jistoty
Jeremjáš píše svá proroctví v době, kdy se na Judsko valí pohroma. Lidé zapomněli na Hospodina. Země byla plná modloslužby, nemorálnosti, lide uctívali kdejaká božstva, slabí a bezbranní byli utiskování a nemohli se dovolat spravedlnosti, prostě země byla plná zla. Pán Bůh už měl dost nevěry a hříchu svého lidu a využil babylonskou říši, aby se stala vykonavatelem soudu.
V té době jsou nejhlasitější ti proroci a kněží, kteří místo toho aby lid vedli k pokání, tak vykřikují, že vše je v pořádku. Jeremjáš zaznamenal jejich poselství: „Stále říkají těm, kteří mě znevažují: "Hospodin promluvil: Budete mít pokoj", a každému, kdo chodí se zarputilým srdcem, slibují: "Nedolehne na vás nic zlého."“ (v.17)
Oni předstírají, že přijali poselství od Pána Boha, a zlým lidem vyhlašují, že se ničeho nemusí bát, že se jim nic zlého nestane, že budou žít v pokoji. Nic nemohlo být vzdálenějšího pravdě! Nicméně tito lidé to nevěděli a žili si spokojeně dál, jako by si žil nemocný pacient, kterého lékař ujistil, že je vše v pořádku. A potom přišla strašná katastrofa.
Srovnejte si tento příběh s příběhem jiného nemorálního lidu asi o 200 let dříve. Šlo o lid žijící v Ninive. Pán Bůh se na ně zlobil, protože konali hrozné zlo. A tak poslal proroka Jonáše, aby jim ohlásil Boží soud. Jonášovi to sice nějaký čas trvalo, než se tam dostal, ale když tam přišel, vyhlašoval Boží soud. Lidé byli zasaženi v srdci, uvědomili si své zlo, činili pokání a Pán Bůh jim odpustil. Soud se nekonal.
Nicméně v Judsku proroci nevolali k pokání, ale ujišťovali lidi, že vše je v pohodě, že Pán Bůh jim pomůže, že On se o ně postará. Místo toho, aby ukazovali na hřích a zlo mezi lidmi, tak ho maskovali. Důsledek byl katastrofální. Nepřišlo pokání, přišel soud.
I dnes žije spousta lidí tak, že mají pocit, že v jejich vztahu s Bohem je vše v pořádku. Do společenství nechodí, Boží slovo nečtou, modlí se, jen když teče do bot, a jejich morální život může být různý. Ale považují se za věřící evangelíky a mají naději, že je Pán Bůh jednou v nebi přijme. A zdůvodňují si to různě. Jedni říkají, že Pán Bůh by přece nikoho neposlal do pekla. Druzí říkají, že jsou přece lepší než ten ožrala soused. Zase jiní říkají, že chodí dvakrát ročně ke zpovědi. Další říkají, že člověk přece nemusí být fanatik, aby se dostal do nebe.
Ale dost už mluvení o nich. Pokud my patříme Pánu Bohu, pak tento text je úkolem pro nás. My jim máme přinášet Boží slovo. Pastoři potřebují kázat tak, aby nemazali med kolem úst. Je třeba, aby zněl i zákon, tedy slova o tom, že Pán Bůh nenávidí hřích. Nestačí jen mluvit, že Pán Bůh je láska. My všichni potřebujeme zvát k Bohu nejen řečmi o tom, jak je to super být věřící. Potřebujeme ukazovat i na hříšnost a konkrétní hříchy. Ano, musíme to dělat se vší láskou a pokorou. Ne v povýšenosti, protože to by byla zase jiná katastrofa.
Mám dojem, že dnešní doba je velmi podobná té době Jeremjáše. Neříká se druhému lehce, že žije v hříchu. Já se hlásím jako první, že jsem nejednou ve chvílích, kdy jsem měl mluvit, mlčel. Máme strach, že nás potom nebudou mít rádi. Máme strach, že se naštvou. Máme strach, že nás nazvou fanatiky.
Ten text mne volá k pokání. Prosím Pána o odpuštění, že jsem mnohdy mlčel nebo nebyl dost jasný, když bylo třeba ukázat na hřích.
Milí bratři a sestry, není to i váš případ? Nemlčeli jsme příliš. Nebo co více, nedávali jsme falešné jistoty? Neujišťovali jsme nemocné v přesvědčení, že jsou zdraví? Hrozí, že my budeme spoluzodpovědní za jejich smrt. Modleme se, aby nás Pán učil mluvit pravdu v lásce a pokoře. Modleme se, abychom mohli říct skutečnou diagnózu. Modleme se, abychom svými slovy ani postoji nedávali falešné jistoty. Pán Ježíš v tom měl jasno: „Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (Lukáš 13,3)
2. úkol: Naslouchat Božímu slovu
Jeremjáš potom pokračuje sérii řečnických otázek: „Kdo však byl v důvěrném obecenství s Hospodinem? Kdo viděl a slyšel jeho slovo? Kdo věnoval pozornost jeho slovu a naslouchal?“ (v.18) Jeremjáš jasně ukazuje, že mluvit za Pána Boha může jen ten, kdo Jej slyšel, kdo slyšel Jeho slovo, kdy je Pánu Bohu blízko.
Ano, opakujeme to znovu a znovu, ale Boží slovo je základem pro náš život, ale také základem pro naši službu. Abychom my sami žili, potřebujeme se sytit Božím slovem. Abychom my sami dokázali v pokoře a lásce předat druhým pravdivou diagnózu, musíme být v Božím slově.
Jeremjáš tady znovu přidává velké varování. Pokud nebudeme naslouchat Božímu slovu, nikdy nedojdeme k dobré diagnóze. Je to Boží slovo zmocněné Božím duchem, které dovoluje dělat diagnózu našeho srdce. Ono mně ukazuje, co není v pořádku. Ono mně ukazuje, že je tady nemoc. Ono mně ukazuje, že musím k lékaři, jinak mne mé hříšné srdce zabije. Ono nám stejným způsobem pomáhá i s diagnózou druhých.
Boží slovo nám neukazuje jen problém, ono přináší také východisko. Ukazuje nám totiž také na lékaře, na Pána Ježíše Krista. Bez Božího slova není diagnóza. Bez Božího slova není léčba. Proto vás znovu zvu do Božího slova.
Jsem rád, že přicházíte tady, abyste Boží slovo slyšeli. Jsem rád, že přicházíte i na další setkání, které organizujeme, abyste slyšeli. Ale otevírejme Boží slovo také doma. Máme spoustu pomůcek, které nám pomáhají to Boží slovo vnímat. Máme Dobré setby, máme další materiály, spousta zdrojů online. Dnes bych chtěl připomenout křesťanské Rádio 7. Mají teď spoustu pořadů v podcastech, které můžete poslouchat. Využijme toho, naslouchejme Božímu slovu. Ale samozřejmě ne jen proto, abychom si udělali čárku, ale abychom slyšeli Pána mluvit, abychom, slovy Jeremjáše, byli v důvěrném obecenství s Hospodinem.
3. úkol: Vést k pokání
Úkol nás křesťanů je vést k pokání. Bible nás učí, že není víry bez pokání. Cesta k Ježíši vede přes pokání. Pokání znamená uznat svoji hroznou nemoc, uznat, že se sám nevyléčím a požádat Ježíše, aby byl lékařem mého srdce. Zlo v našem nitru nás totiž paralyzuje. Ale pokání nás vede k Ježíši. Jak to napsal Jeremjáš? „Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?“ (v.29)
Jeremjáš říká, že Boží slovo je jako oheň či jako kladivo. To nezní úplně pozitivně. Už jste viděli, aby lékař léčil kladivem? A teď nemyslím ortopedické kladívko na vyšetření reflexů. Navíc tady čteme, že to kladivo má tříštit. To kladivo má rozbít vše zlé. To kladivo nás vede k pokání.
Kdybychom kladivem léčili srdce, tak zabijeme. Ale Boží slovo často dopadá jako kladivo. Bum - zase jsi ji pomluvil. Bum – zase ses díval, na to, na co jsi neměl. Bum – zase jsi nepomohl. Bum – zase jsi na něho byla hnusná. Bum – zase sis neudělal čas na ztišení. Bum – zase jsi byl lenivý jít na bohoslužbu. Když nasloucháte Božímu slovu, tak část slyšíte ty rány, jak nás Boží zákon odsuzuje. To kladivo drtí skálu našeho srdce. A ta skála musí být rozdrcena. Jinak to nejde. Skálu neodstraníte hlazením. Boží slovo nás chce zachránit od hříchu.
Nicméně je tady problém. Pod tou skořápkou ze skály je živé srdce. Je možná rozbíjet skálu kolem srdce a nezabít? Bohužel není. Pokud bychom na to byli sami, tak to kladivo zákona rozdrtí i naše srdce. Stejně tak jako velké kladivo rozdrtí i jádro ořechu, když chceme rozbít pouze skořápku.
Ale je tady dobrá zpráva. Ježíš Kristus přišel, aby nás to kladivo nerozdrtilo. On přišel a dovolil, aby to kladivo místo našeho rozdrtilo to Jeho srdce. To kladivo Jej přibilo na kříž a tam On zemřel, abychom my mohli žít.
Ježíš je ten jediný, kdo nás mohl zachránit, protože byl dokonale spravedlivý. Jeho srdce nebylo z kamene. Jeremjáš to viděl už 600 let před narozením Ježíše. Ve stejné kapitole, kterou jsme četli, zapsal: "Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí. A nazvou ho tímto jménem: »Hospodin - naše pravedlnost«." (Jeremjáš 23,5-6)
Ježíš vzal naší nespravedlnost a dal nám svou spravedlnost. To kladivo dopadlo na Něj, přestože byl spravedlivý. To kladivo dopadlo na Něj, abychom my mohli žít. On je naše spravedlnost. On je ten jediný lékař, který se dokáže postarat o naše srdce. On má i to kladivo ve svých rukou. On jediný dokáže to kladivo používat s chirurgickou přesností tak, aby odstraňoval naší nespravedlnost a chránil naše srdce živé. Proto chceme druhý říkat i bolestnou diagnózu, aby našli dokonalého lékaře, Pána Ježíše Krista.
