Michal Klus - Je psáno...

Bratři a sestry, hovoříme o osobách kolem kříže. Minulou neděli jsme mluvili o dvou politicích. A dnes budeme mluvit o dalších dvou osobách. Jde o osoby, které byly Kristovu kříži velmi blízko. Zkusíte uhádnout, koho mám na mysli? Bude mluvit o dvou zločincích. A přečteme se o nich z evangelia Lukáše.

Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji." (Lukáš 23, 39-43)

Bible nám neříká, proč byli ti zločinci ukřižováni. Nevíme, co bylo jejich zločinem. Stejné pojmenování násilníků je použito, když Ježíš vypráví podobenství o milosrdném Samařanu. Takže si můžeme představit, že tito mužové byli podobní těm, kdo číhali někde u cesty v odlehlém místě, až někdo půjde sám. Potom ho přepadli, zbili nebo zabili, pak okradli a utekli. V případě těchto dvou ukřižovaných nicméně nejde o omyl soudnictví jako v případě Ježíše. Jsou obviněni právem a minimálně jeden z nich si to uvědomuje (v.41). Oba dva se zpočátku Ježíši vysmívají. Víme to z evangelia Matouše a Marka. Ale potom se něco stalo – jeden lupič se změnil. Podívejme se blíže na ty zločince.

1. Vysmívající se zločinec

O tomto první ze zločinců čteme: „Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"“ (v.39) Nepřijde vám to zvláštní? Já bych předpokládal, že bude proklínat ty, co ho ukřižovali, ale on proklíná toho, kdo sdílí stejný úděl – Ježíše. Proč to dělá? Když čteme v evangeliích popis ukřižování, tak zjišťujeme, že se Ježíši posmívá kdekdo. Posmívají se římští vojáci, posmívají se členové rady, posmívají se kolemjdoucí. Tento zločinec se prostě přidává k davu a vysmívá se Ježíši. Člověk se asi cítí lépe, když se posmívá, než když je terčem posměchu. Nicméně v Písmu jasně vidíme a vidíme to i v našem příběhu, že Ježíš nenechává nikoho chladným. Buď člověka přitahuje, nebo odpuzuje. Buď se před Ním skloníte, nebo se Mu vysmíváte. Buď k Němu vztahujete ruce a voláte „Můj Ježíši“ nebo si Ho berete do úst, když při leknutí klejete nebo když se rozčílíte.

Pojďme se ale podívat konkrétněji, co tento zločinec říká Ježíši, ale ještě předtím dovolte, že připomenu jednu situaci z pokušení Ježíše ďáblem. V textu o třetím z pokušení čteme: „Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět."“ (Matouš 4, 8-9) Ďábel Ježíši říká, že pokud se mu Ježíš pokloní, dá Mu ďábel vládu nad celou zemí. Bez velkého vysvětlování chci připomenout, že ďábel tady nabízí Ježíši zkratku. Říká, že Mu dá vládu nad zemí a že tedy nebude muset na kříž. Lživě nabízí, že Mu vyklidí prostor dobrovolně. Tedy tímto největším pokušením je vyhnutí se tomu strašnému kříži.

A přesně tato pokušení zaznívají i kolem kříže. Členové židovské rady říkali: „“Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží“. (v.35) Vojáci mluví podobně: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe“. (v.36) Ve slovech toho ukřižovaného zločince slyšíme něco podobného: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!” (v.39) Jakoby tady říkal: „To je všechno co uděláš jako Mesiáš?“ Tento zločinec se ve své beznadějné situaci se chytá posledního stébla – je ochoten uvěřit, že Ježíš je Mesiáš. Dělá to ale špatným způsobem. Místo pokorné prosby si na Ježíši spasení vynucuje a přikazuje: „Zachraň sebe i nás!“ (v.39). Neuvědomuje si svůj hřích a jde mu pouze o záchranu z kříže. Netouží po duchovním spasení, nečiní pokání, pouze diktuje Ježíši, co má vykonat.

Jak často děláme to stejné, co tento zločinec. Žijeme si ten svůj život a nemyslíme na Pána Boha. Myslíme si, že vše zvládneme sami.

Když dojde k problémům a jsme zoufalí, tak se obracíme k Bohu a diktujeme Mu, co má dělat. To ale není správné. Je to ostudné.

Když zmiňovaný zločinec u Ježíše nepochodil, tak umírá. Byly mu zlomeny nohy, aby nemohl dýchat, a on umírá fyzicky i věčně. A je to strašná smrt. Smrt tak blízko tomu, kdo ho mohl zachránit. Dokážete si to představit? Ten zločinec odchází do pekla a je doslova několik centimetrů od Spasitele, od Zachránce. Slyšel Ježíše mluvit, viděl Ho na kříži, mohl se Ho zeptat na cokoli. Jeho ignorantství je šokující.

Drazí přátelé, z toho nám plyne důležité ponaučení. Člověk může být tak blízko u Ježíše a přesto žít bez Něho. Je možné chodit pravidelně do sboru a přesto žít bez Ježíše. Je možné dělat milion dalších dobrých a správných věcí a přesto žít bez Něho. Je dokonce možné věřit, že Bůh existuje, znát všechno o Ježíši a dokonce si i myslet, že je skutečně Mesiášem, Spasitelem, jak si to myslel ten zločinec, a přesto žít bez Něho.

Musím se vás dnes zeptat: Je Ježíš Pánem vašeho života? Jste dnes pouze blízko Ježíši nebo On opravdu žije ve vašem srdci? Můžete být pokřtěni, můžete dokonce říci, že jste uvěřili v nedělní besídce nebo v dorostu, ale já se ptám, zda teď žijete s Ježíšem. Ptám se, zda byste šli do nebe, kdybyste dnes zemřeli. Jaké místo ve tvém životě má dneska Ježíš? Neobelhávejme sami sebe, nesnažme se ukázat ani druhým, že jsme blízko Ježíši. Být pouze blízko Ježíši nestačí.

2. Omilostněný zločinec

Už jsme řekli, že také druhý ze zločinců nejdříve Ježíše proklínal. Ale něco se stalo a došlo ke změně. Podívejme se na některé zásadní rysy jeho chování.

Vidíme, že najednou tento člověk poznal, že je vinen. Nevíme, co ho k tomu vedlo, ale je zjevné, že si uvědomil svůj hřích. Řekl: „A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu.“  (v.41) Je důležité zdůraznit, že to je vždy Boží milost, když člověk dokáže Bohu vyznat, že je hříšný. Apoštol Pavel se křesťanů v Římě ptal: „Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?“ (Římanům 2,4) Ano, je to Boží dobrota a Jeho milost, která člověka vede k pokání.

Když si uvědomil svůj hřích, nezůstal potichu. Okřikl druhého zločince, napomenul ho, zastal se Ježíše. V našem textu jsme četli: „Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš?“ (v.40) Ten pokání činící zločinec najednou bojuje s hříchem, napomíná druhé, varuje je před hříšným chováním. To je obrovská změna. Vždyť ještě před chvílí byl úplně stejný. Koho se dotkne Boží milost, ten se začíná měnit. A my vidíme tuto změnu i tady.

A tak zatímco ten první zločinec umírá bez Ježíše, ten druhý zločinec prosí Ježíše o to, aby na něho pamatoval. Řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ (v.41) Představte si komu to říká. On vidí muže, který má před sebou poslední minuty života. Vidí muže tak zbitého, že Ho téměř nelze poznat. Vidí muže zkrvaveného, blouznícího v horečce a v smrtelné agonii, bojujícího o každý nádech. V tomhle člověku tento zločinec vidí toho, který odchází na svůj trůn! Tento zločinec byl možná první člověk, kdo uvěřil ve Velikonoce – kdo uvěřil ve vzkříšení. Tento zločinec říká Ježíši: „Pamatuj na mne.“ A tato slova jsou více než jenom prosba, aby mu Pán Ježíš poslal z nebe pohlednici. Toto je pokorná prosba o spasení.

Mnoho biblických postav prosilo tak, jak tento zločinec: Samson, Chana matka Samuele, Nehemjáš, Jób. Biblický význam tohoto slova „pamatuj na mne“ je spojen s představou začátku Božího působení. Bible říká, že Bůh pamatoval na Noeho a vody začaly opadat. Bible říká, že Bůh pamatoval na Abrahama a zachránil Lota. Bible říká, že Bůh pamatoval na Ráchel a Chanu a ty, ačkoli byly neplodné, otěhotněly. Bible říká, že Bůh pamatoval na smlouvu s Izraelem a poslal Mojžíše do Egypta, aby vyvedl Boží lid z otroctví.

Ježíš pamatoval na tohoto zločince. A my to vidíme na Jeho odpovědi, když řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (v.43) I když tento člověk tragicky proplýtval svůj život, jeho smrt byla vítězstvím. Z tohoto světa odcházel s důvěrou v Boží slovo, se zaslíbením ráje, se zaslíbením blízkého a čestného společenství s Bohem.

Přátelé, my všichni jsme jako tito zločinci. Jsme hříšníci, kteří umírají. Nedokážeme udělat nic, abychom se zachránili. Dneska se vás ptám, kterému z nich je váš život podobný? Jste jako ten první, nebo jako ten druhý zločinec? Umíráte s Ježíšem nebo bez Něho? Možná mi řeknete, že nejste podobní ani jednomu. A opravdu, je tady ještě jedna možnost. Ještě jeden kříž. Kristův. Ale tady si jsem naprosto jistý. Nejste jako Kristus. Nikdo z nás není. On je jedinečný.

Pokud už jsi zažil pokání, poprosil o milost a žiješ vírou v Ježíše, pak Jeho spravedlnost očišťuje i tebe. Děkuj Mu za to.

Pokud jsi to ovšem ještě neprožil, pak mám i pro tebe dobré pozvání. Kdekoli jsi, kříž Ježíše Krista je vždy blízko, tak blízko jak byl těm zločincům. Jen několik málo centimetrů od tebe. Bůh z Jeho velké milosti nabízí odpuštění i tobě. Tady a teď. Dnes můžeš být s Ním v ráji. Rozhodni se následovat příklad toho druhého zločince. Popros Ježíše, aby na tebe pamatoval. Pak i pro tebe bude platit zaslíbení zapsané prorokem Izajášem: „Nebudeš už nikdy plakat. Milostivě se nad tebou smiluje, až budeš úpěnlivě volat; uslyší a odpoví ti.“ (Izajáš 30, 19)

Nečekej už déle! Popros Ho dnes! Potom ti Bůh zaslibuje společenství v ráji.

Slovo ráj si Židé přinesli z asyrského zajetí. Peršané totiž tímto slovem označovali královskou zahradu. Bylo to nejvznešenější místo celého královského komplexu. Když chtěl král poctít někoho opravdu významného, pozval ho na procházku po své zahradě. Tohle i tobě Ježíš zaslibuje – čestné místo v Jeho přítomnosti v nebeské zahradě. On tě chce poctít tou nejvyšší poctou. Chce s tebou strávit věčnost. Zavolej k Němu, vyznej svoji hříšnost a pros o záchranu.