Křesťan, který slouží
Bratři a sestry, jak už jsme několikrát zopakovali, dnes máme neděli diakonie. Samozřejmě, když se řekne diakonie, tak se nám vybaví Slezská diakonie, protože toto je diakonie naší církve, našeho regionu. Ale dnešek není dnem Slezské diakonie, dnešek je dnem diakonie. O čem je tedy řeč? Co se myslí touto diakonií?
Diakonie obecně znamená praktická služba druhým. V české Bibli toto slovo nenajdeme. Ale v řeckém originálu ano. Toto slovo najdeme třeba u příběhu, kdy je Ježíš na návštěvě u Marty a Marie. Marie poslouchá Ježíše a Marta chystá a slouží - dělá diakonii. Když Ježíš uzdravil Petrovu tchýni z horečky, tak ona vstala a sloužila jim – dělala diakonii. Bible také říká, že v doprovodu Ježíše bylo často mnoho žen, které Mu sloužily - dělaly diakonii. Ale také apoštolové po letnicích říkají, že se nesluší, aby opustili zvěstování Božího slova a sloužili – dělali diakonii – a tak zvolili diakony.
Takže můžeme říci, že diakonie je služba bližnímu. A jak vidíme, tak zdaleka v těchto případech nešlo pouze o ty bližní, kteří byli v problémech. Je to obecně jakýkoli skutek lásky vůči druhému člověku. To je diakonie a my si dnes připomínáme, že církev takto potřebuje sloužit.
Dnes přečteme jeden z nejznámějších textů, které hovoří o diakonii, a které vlastně hovoří konkrétně o diakonii vůči těm nejpotřebnějším.
Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.' Tu mu ti spravedliví odpoví: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?' Král jim odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.' Potom řekne těm na levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' Tehdy odpoví i oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'On jim odpoví: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.' A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života." (Matouš 25:31-46)
Dovolte, že začnu tím, že převyprávím přečtený příběh. Jde o Kristovo podobenství. Čteme je z dvacáté páté kapitoly a tato a předchozí kapitola hovoří především o tom, že jednoho dne přijde Ježíš znovu na tuto zem, ale tentokrát ve slávě a v doprovodu andělů. A když přijde, tak se potom posadí na trůn slávy a všichni lidé budou před něj shromážděni a On je rozdělí do dvou skupin. Jedné skupině řekne, že jsou požehnaní, a pozve je aby si přivlastnili Boží království. Druhé skupině lidí řekne, že jsou prokletí, a vyžene je do věčného ohně připraveného ďáblu a jeho andělům. A oběma skupinám Ježíš také dá důvod tohoto dělení. Řekne jim, že rozdíl je v tom, zda Mu dali najíst, napít, zda se Ho ujali, zda Ho oblékli, zda Ho navštívili v nemoci a ve vězení. Jinými slovy, jak to říká verš 44, řekne jim, že rozdíl je v tom, zda Kristu sloužili či nesloužili, zda Mu činili nebo nečinili diakonii.
Na základě tohoto textu ale i dalších míst v Bibli, bych dnes chtěl odpovědět na dvě základní otázky týkající se právě diakonie. Ta první otázka zní: Proč by se měl třinecký evangelík zabývat diakonii? Ta druhá zní: Komu by měl třinecký evangelík sloužit? Hledejme tedy společně odpovědi.
1.otázka: Proč by se měl třinecký evangelík zabývat diakonii?
Po přečtení tohoto textu se může zdát, že je to velmi lehká otázka. Měl bych se zabývat diakonií, abych se dostal do nebe. Budu se tedy starat o nuzné, jednou měsíčně něco udělám pro druhé a dostanu se do nebe. A pokud bych to chtěl mít úplně zicher, tak se nechám zaměstnat v diakonii nebo v jiných sociálních službách nebo třeba odjedu někde kopat studny do Afriky.
Tohle nám ale asi nezní nějak správně. Vždyť tady často slýcháváte něco jiného, v Bibli čtete něco jiného. Třeba můžeme zmínit slova apoštola Pavla: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezským 2:8-9) Tady jako bychom četli dokonce přesný opak toho, co jsme četli v tom dnešním textu. Dle tohoto textu nejsme spaseni na základě skutků, naší služby, naši diakonie, ale na základě víry v Ježíše Krista. Dle tohoto a jiných textů můžeme mít jistotu věčnosti v nebi tehdy, když jsme vírou přijali fakt, že Ježíš Kristus je Boží Syn, který přišel na tento svět, aby tady svojí smrtí zaplatil za naše hříchy a takto nám vydobyl odpuštění našich hříchů a život věčný. Takže je to Boží dílo a ne naše. My k tomu našemu spasení nemůžeme nic přidat.
Ale v textu, který jsme četli jako základ kázání je řeč o tom, že kdo dělá diakonii, ten se dostane do nebe. Tak jak to je? Máme tady rozpor v Bibli? Rozhodně ne! Tento text, jako mnoho dalších textů, ukazuje na to, že když se člověk ve víře spolehne na Ježíše, tak potom bude toužit dělat to, co nám Bůh radí či přikazuje. A toto se potom stane jasným důkazem víry. Tedy ještě jednou, jsme spaseni z víry, ale s vděčnosti za spasení a s důvěrou ve Spasitele, toužíme dělat to, k čemu nás volá. A On nás mimo jiné volá i k diakonii.
Boží slovo nám ukazuje, že není možné mít víru a nesloužit – nedělat diakonii. A proto Ježíš jako soudce hovoří o službě – o diakonii. Můžeme třeba citovat Jakuba, který říká: „Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jakub 2:15-17)
Pokud víre nejde ruku v ruce se skutky, a to i s diakonií, pak je mrtvá, pak je k ničemu, pak to není víra.
Když tedy někdo neslouží – nedělá diakonii, tak jsou tady dvě možná vysvětlení. Buď neví o tom, že má sloužit nebo nechce. Ta první šance je poměrně nepravděpodobná a pro vás už určitě nepřichází v úvahu, protože už víte. Dnes to tady čteme v Bibli. Ale když někdo nechce sloužit druhým, pak je jeho víra mrtvá, neexistující. To je Ježíšova logika. Pokud věříte, pak budete sloužit - dělat diakonii.
Proč by se tedy třinecký evangelík měl zabývat diakonii? Protože uvěřil v Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele a našel v této víře své štěstí a svůj pokoj. V Ježíši Kristu našel svého Pána, kterému chce sloužit. A z lásky k tomuto Bohu chce milovat i své bližní a být poslušný Ježíšovu poslání a sloužit druhým – dělat diakonii. Pokud naše diakonie nevychází z víry, z radostného vydání se Kristu, pak neděláme tu diakonii, ke které nás volá Ježíš. Ano, i tak můžeme pomoci lidem, ale neděláme to, co chce Ježíš. A pokud neděláme to, co chce Ježíš, pak Mu nevěříme a to znamená, že jsme ti, kdo jednou dostanou ten titul prokletí a vůbec nebude záležet na tom, zda jsme byli zaměstnání v diakonii, denně navštěvovali nemocnou sousedku nebo strávili život službou někde v třetím světě. Bez víry v Ježíše Krista je naše diakonie pouze sociální službou, pouze projevem nějakého humanismu.
2.otázka: Komu by měl třinecký evangelík sloužit?
Už jsme se tedy zamysleli nad motivací ke službě a teď se ptáme komu máme sloužit? Jak jsem již ukázal v úvodu, diakonie v Bibli se netýká vždy jen těch potřebných. Máme sloužit – dělat diakonii – i jeden druhému. Ten náš dnešní hlavní text zase hovoří především o službě potřebným. Podívejme se na ten text ještě jednou. Ježíš v tom textu říká, že On hladověl, On žíznil, On byl na cestách, On byl nahý, On byl nemocný, On byl ve vězení. Obě skupiny se oprávněně ptají: „Kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, na cestách, nahého, nemocného, ve vězení?“ A Ježíš poprvé odpovídá: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (v.40) A podruhé říká: „Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.“ (v.45)
Ježíš zde vysvětluje, kdy mu tito lidé sloužili nebo měli příležitost sloužit. Bylo to tím, že sloužili – dělali diakonii - Jeho nepatrným bratřím. A kdo jsou Jeho nepatrní bratři? Možná je nám to jasné, ale poslechněme si Ježíšovo vysvětlení z jiného místa. Ježíš řekl: „Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka." (Matouš 12:50) Ten, kdo činí Boží vůli, je Kristův bratr a sestra. Takže On tady mluví o dalších křesťanech.
Z tohoto dnešního textu se tedy dovídáme, že máme sloužit – dělat diakonii – věřícím lidem. A to nám ukazují i další biblické texty. Například apoštol Pavel zapsal: „A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.“ (Galatians 6:10) Tento text nám ukazuje, že máme sloužit - dělat diakonii – všem, ale především věřícím lidem. Proč? Protože jsou naši! Jsou naši bratři a sestry, jsou naše rodina! A máme jeden druhému sloužit, abychom posilnili to nejdůležitější, naši víru.
Už ten posledně citovaný text nám ukázal, že nejsme povoláni dělat diakonii pouze věřícím, ale všem. To je jasné i z jiných výroků Ježíše. Například řekl: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.“ (Lukáš 6:27) A Boží slovo dává také důvod, proč jim máme sloužit: „Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu 'v den navštívení'. (1.Petr 2:11‑12) Tady tedy vidíme, že cílem naší služby – naši diakonie – je to, aby ti, kdo nevěří Ježíši, uvěřili. To samozřejmě neznamená, že jim přestaneme sloužit, když nám řeknou, že nikdy neuvěří. Sloužíme jim, dokud jsou živí.
Sloužíme tedy – děláme diakonii – jak věřícím, tak nevěřícím. Jak těm, kdo mají zjevnou potřebu z důvodu nějakých životních komplikací tak těm, kdo vypadají v pořádku. A když to vezmeme prakticky, tak můžeme sloužit – dělat diakonii - tím, že někoho pozveme na večeři, nebo třeba tím, že nemocnému sousedovi nakoupíme, nebo třeba tím, že navštěvujeme nějaké zařízení diakonie, nebo třeba tím, že adoptujeme sirotka v Tanzanii. Je spousta nejrůznějších možností, jak sloužit – jak dělat diakonii. A Ježíš ukazuje, že pokud jsme věřící, tak nebudeme lhostejní.
Ďábel nicméně vždy bude chtít, abychom si uchlácholili svědomí nějakým činem. Třeba tím, že něco hodíme na sbírku určenou na diakonii nebo že uděláme jednu návštěvu. Ale to nemusí být tím, co pro nás Pán Ježíš Kristus připravil. On nás volá k lásce k lidem a k takovému myšlení jaké má On sám. Máme se ptát, jak víc můžeme sloužit - dělat diakonii svým bližním. Ježíš nás volá, abychom se ptali, co On od nás očekává? Co On pro nás připravil? Spolu s apoštolem Pavlem vyznáváme, že jako ti, kdo jsme uvěřili Ježíši „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“(Efeským 2:10) A tak se modleme se a ptejme se: „Co od nás, Pane, očekáváš? Co jsi pro nás připravil?“ Ano víme, že jsme nedokonalí služebníci. A víme, že On nás i takové přijímá. Ale z lásky k Němu Mu chceme sloužit co nejlépe. A tak prosme, aby nám On sám právě dnes ukazoval, jak Mu, Kristu, můžeme posloužit – dělat Diakonii.
Pokud tedy my, třinečtí evangelíci, jsme skutečnou Kristovou církví, tak s vděčnosti za spasení budeme sloužit - dělat diakonii. A budeme to dělat proto, že jsme uvěřili Ježíši Kristu. A budeme dělat diakonii pro věřící – jeden pro druhého a pro další křesťany, abychom se navzájem povzbudili ve víře. A budeme dělat diakonii pro nevěřící, aby i oni mohli uvěřit a najít v Ježíši Kristu svého Zachránce. Kéž je táto neděle diakonie výzvou pro každého z nás, abychom byli církví a byli poznatelní dle toho, že sloužíme – že děláme diakonii. Amen.
Audio záznam naleznete zde.
