Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. 11. 2007

Křesťan neotročí hříchu, ale Bohu

A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti. Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí. Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše. Neboť Bůh, který řekl 'ze tmy ať zazáří světlo', osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. (II Korintským 4:1-6)

 

V neděli 3.prosinec 1967 vykonal doktor Christian Barnard z Kapského Města v Africe první úspěšnou transplantaci srdce a stal se díky tomu hrdinou. Všechny noviny ukazovaly jeho fotografii, a přestože pacient s operovaným srdcem o 18 dní později zemřel, Barnard je nazýván otcem srdeční transplantace. Tento doktor ve své době věděl o lidském srdci více, než kdokoli jiný. Zachránil mnoho životů, protože se naučil dát jim nové srdce. Přesto se stalo něco neobvyklého. Dne 2. září 2001 ten, kdo vyléčil srdce mnohých, zemřel. Příčinou smrti bylo selhání srdce. Není to smutné? Ten, kdo zachránil desítky osob s vadou srdce, umírá, protože jeho srdce selhalo.

Křesťané jsou Boží služebníci a jejich úkolem je poukazovat jiným na hřích a na odpuštění hříchu v Ježíši Kristu. Je smutné, když selže srdce kardiochirurgovi, avšak mnohem smutnější je, když se věřící člověk, který má ostatní varovat před hříchem, sám stane otokem hříchu. Boží služebník nemůže být otrokem hříchu!

 

Tato kapitola začíná slovy „A proto…“. Podívejme se tedy, o čem mluví předcházející verše. Tyto verše mluví o službě evangelia. Čteme o tom, že kde je toto evangelium, tam je Duch svatý a dále pak: „Kde je Duch Páně, tam je svoboda“. A o této svobodě chceme mluvit. V našem textu se to zaměření ze služby obrací na služebníka. Apoštol Pavel nám v tomto textu ukazuje 4 vlastnosti duchovně svobodného služebníka - křesťana

 

1.       Boží služebník není otrokem svých pocitů

První verš mluví o tom, že se při službě „nepoddáváme skleslosti.“ Poddat se skleslosti je velice jednoduché - znamená to být unavený, vyčerpaný, ztratit motivaci, být zklamaný a připravený vzdát to. Pokud stojíte ve službě, tak vás občas tyto pocity asi přepadnou. Když jsem si připravoval toto kázání, znovu jsem si uvědomil, že to je přesně můj problém. Jak lehce propadám beznaději, když vidím, že lidé odmítají Ježíše, když vidím, že lidé z našeho sboru žijí v nemanželských vztazích, když vidím, že mladí lidé nemají čas přijít do sboru, protože pracují 12 hodin denně, když připravíme evangelizaci a nikdo na ni nepřijde. To jsou chvíle, kdy propadám skleslosti. Možná se vám stává něco podobného. Možná propadáte skleslosti, protože vaše děti, vnuci nebo známi nenásledují Ježíše Krista. Možná propadáte skleslosti, protože váš blízký trpí nevyléčitelnou nemocí.

Musíme si uvědomit, že to jsou naše pocity, které nás vedou do tohoto stádia. Satan zneužívá naší psychiky, aby nás vedl do zoufalství. Drazí bratři a sestry, v tomto textu čteme, že se nepoddáváme skleslosti! Znamená to, že nepropadáme beznaději, že nejsme otroci našich vlastních hříšných pocitů.

Uvědomte si také, kdo to říká - apoštol Pavel. Ten Pavel, který napsal o několik kapitol později tyto slova: „Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.“ 2. Kor 11:24-27. V této situaci Pavel říká, že se nepoddává skleslosti. Pavel měl více důvodů poddávat se skleslosti než my všichni dohromady a on to odmítá.

A co ty bratře a sestro - nepodléháš skleslosti? Není to jednoduché nepoddat se. Je to boj s hříšným sklonem, je to dřina. Avšak Boží slovo ti ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného přikazuje: nepoddávej se skleslosti! Byl jsi spasen a Ježíš tě potřebuje jako svobodného muže a ženu v jeho službě.

 

2.       Boží služebník není otrokem svého pokrytectví

Verš 2 mluví o tom, že nepotřebujeme skrývat nic nečestného. Neříká nedělat nic nečestného, jelikož ví, že jsme hříšní, a že hřešíme. Jsme zde ale vyzvání, abychom to neschovávali. Jak často máme tendenci schovávat své hříchy. Avšak pokud hříchy maskujeme, pak jsme jejich otroky a dříve nebo později nás úplně zničí. Stejně jako král David maskujeme náš hřích. On se snažil zakrýt své cizoložství, ale tím napáchal pouze další zvrhlosti. Dostal se tak do jakési spirály sebezničení.  Možná jste i vy v takové destruktivní spirále - okamžitě to Bohu vyznejte.

Maskujeme svou lež, pomluvy, závislost na hrách, to že se občas podíváte v televizi nebo na počítači na nějaký nevhodný film, atd. A čím aktivněji sloužíme, tím nebezpečnější to je. Apoštol Pavel zde říká, k čemu taková služba vede: lstivé počínání, falšování Božího slova. Počínáme si lstivě a falšujeme Boží slovo, protože kážeme něco, čemu se sami nepodřizujme. Zatvrzujeme své vlastní srdce a naše služba nás ničí, protože nesloužíme Bohu, ale otročíme svým hříchům.

Také já jsem musel mnohokrát kleknout ke své posteli a prosit o milost. K tomu nás vyzývá apoštol Pavel v 2. verši - činíme pravdu zjevnou a doporučujeme se svědomí všech lidí. Znakem našeho života není to, že málo hřešíme, ale především to, že své hříchy vyznáváme a snažíme se je neopakovat. A i když se nám podaří ukrýt něco před lidmi, Boha neoblafneme, On nás dokonale zná. Říká to samotné Boží Slovo v Lukáši 12:2 „Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno.“

Nepropadněme spirále sebezničení, nebuďme otroci svého hříchu! Vyznejme jej dnes, vyznejme jej Bohu, ale také našim blízkým nebo přátelům. Je to jediná cesta, jak neotročit svému hříchu.

 

3.       Boží služebník není otrokem svého „já“

Když se podíváme do verše 5. čteme tam, že nezvěstujeme sami sebe. Nezvěstujeme, že my jsme ti nejlepší křesťané, že my jsme ve sboru nejaktivnější, že my máme nejlepší zamyšlení na Biblické hodině, že my dokážeme nejlépe povzbudit smutného bratra, že my se nejlépe modlíme, že my jsme odpracovali nejvíce brigádnických hodin na Hutníku. My zvěstujeme Krista Ježíše jako Pána. Zvěstujme Krista Ježíše, který je Soudce i Spasitel. Jak často s tím bojujeme, že chceme, aby si někdo všiml toho, jak jsme dobří, chceme, aby někdo uvěřil právě po našem svědectví, chceme, aby náš návrh byl přijat.

Apoštol Pavel je nám příkladem. Nezvěstuje sebe jako největšího misionáře všech dob, ale jako otroka, který slouží svým bratrům a sestrám. Taková má být naše služba. Máme oddaně sloužit druhým, aby i oni poznali Ježíše.

Může se stát, že kardiochirurg dostane srdeční příhodu, může se stát, že se automechanikovi pokazí auto, může se stát, že zubaře rozbolí zub, že kovářova kobyla ztratí podkovu, že sklenář má rozbité okno nebo že pekaři doma pochybí chleba. To vše se může stát. Může se také stát, že křesťan duchovně zápasí. To se stává, ale nesmíme dovolit, abychom se nechali zotročit svými pocity, svým pokrytectvím nebo svým „Já.“

 

4.       Boží služebník je otrokem Božím

Otroctví je hrozné, když člověk zotročuje člověka. Bůh nás ale stvořil a je náš naprostý Pán, proto mu s radostí sloužíme, ba otročíme. Ve verši 6 čteme: „neboť Bůh“. Zde vidíme změnu. Předtím jsme četli: my nepodléháme skleslosti, my nepotřebujme skrývat, my nezvěstujeme sami sebe. Teď však apoštol Pavel obrací svou pozornost od služebníka na Boha. A co dělá Bůh? „Bůh osvítil vaše srdce.“ Co jiného to znamená, než že Bůh se v minulosti dotkl srdce a změnil jej ze srdce nevěřícího na srdce věřící Bohu. Pamatujete si na ten okamžik, kdy se vám to stalo? Vyznali jste Ježíše Pánem a uvěřili, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých. Potřebujeme si to pamatovat a připomínat si ten okamžik. U mě to bylo už před 14 lety.

A jak se to stalo? Ten náš text říká „ve tváři Kristově“ - jiný překlad uvádí „v osobě Krista“. To je ta tvář, která byla zbita a poplivána kvůli tvých hříšných pocitů, tvář, která byla rozedrána trny koruny, kvůli tvého pokrytectví, tvář, která krvácela na dřevě kříže, kvůli tvému egocentrismu. To je ta tvář, jejíž ústa řekla: Dokonáno jest, která tobě nabízí odpuštění. Bůh touží po tom, aby dnes mohl osvítit tvé srdce. Bůh touží posílit tě do tvých duchovních bojů s hříchem. Přijď k němu v pokání, přijmi jeho odpuštění, staň se jeho služebníkem, jeho otrokem. Ježíš se chce postarat o tvé pocity. Ježíš chce odpustit tvé pokrytectví. Ježíš chce kontrolovat tvé „já“.