Křesťan v době epidemie
Zpívali jsme píseň, že Pán Bůh je úžasný vesmíru Vládce. A pokud vládne vesmírem, tak má jistě moc nade vším. Má jistě moc i nad nemocí. A my dnes chceme přemýšlet o nemoci, o epidemii. Proč to Pán Bůh dopustí? Jak se máme chovat? To jsou otázky, které si chceme dnes klást, a hledat na ně odpověď v Božím slově a to i tentokrát s pomocí Komenského.
Když byl Jan Amos Komenský v Lešně, udeřila morová nákaza. A Komenský byl překvapen, jak krutě a necitlivě se k nemocným chovají místní. A tak napsal brožurku, která byla nedávno vydána pod názvem Kratičká zpráva o morové nákaze (původně Zpráva kratičká o morním nakažení). Touto brožurkou se dnes budeme inspirovat.
Dovolte, že na začátek přečtu Boží slovo. Ani dnes to nebude výkladové kázání, přesto se od toho textu odrazíme a na konci se k němu vrátíme.
Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry. (Galatským 6,7-10)
Apoštol Pavel tady do praktické stránky překlopuje to napětí, které je v každém z nás. Z jedné strany nás stará přirozenost táhne k sobectví. Z druhé strany nás Boží Duch vede k posvěcenému životu. Takový život se projevuje i tím, že nesobecky sloužíme druhým, těm, kteří to potřebují, zvláště těm, kdo jsou naši bratři a sestry.
A přesně o to šlo Komenskému a tak napsal tuto brožuru, aby ukázal, jak má křesťan v době epidemie myslet a jednat. Brožura má tři části. Podívejme se společně na ně.
1. část: Proč přicházejí nemoci
Komenský v první části hovoří o tom, proč nemoci či epidemie vůbec přichází. Je to moc důležitý základ pro jeho další myšlenky. Komenský jasně ukazuje, že epidemie neznamená, že by se něco Pánu Bohu vymklo z rukou. Naopak, Komenský celkem jednoznačně hovoří o tom, že epidemie posílá Pán Bůh a odkazuje se na mnoho biblických textů. Mezi nejznámější snad patří to, jak Pán Bůh posílal nejrůznější katastrofy na Egypťany, tzv. egyptské rány. Možná by se slušelo dodat, že původcem všeho zlého, tedy i nemoci je ďábel. Na příkladu Jóba vidíme, že Pán Bůh není ten, kdo by zlo nemoci sám působil, ale On prostě ještě v tomto světě nechává zlu prostor. Jednou to všechno ale skončí. A proč někdy dovolí to a jindy ono? Proč někdy nemoc přijde a jindy ne? To je pro nás tajemstvím.
To, co mne v této části zaujalo, je, jak Komenský vysvětluje cíle takového Božího jednání. Podle něj to Pán Bůh dělá z těchto důvodů:
1. Aby trestal. To je zrovna příklad těch egyptských ran. Pán Bůh někdy dovoluje zlo, aby potrestal zlé chování lidí. Buď je to volání k nápravě, nebo soud. Upřímně, když se dívá na náš bezbožný životní styl tady v Evropě, tak se ptám, jak to, že nás Pán Bůh trestá tak málo. V listu Židům čteme: „Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.“ (Židům 12,6) A tak se někdy ptám, zda už to s námi Pán Bůh nevzdal. Máme se totiž mnohem lépe, než si zasloužíme. Na druhé straně je jasné, že ne vždy Pán Bůh posílá těžkosti proto, aby trestal. Opakovaně o tom hovoří i Ježíš, protože Jeho současníci většinou viděli každou tragédii jako Boží trest. Není tomu tak, zdůrazňuje i Komenský a přidává další důvody.
2. Aby nás vedl k pokání a k modlitbám.
3. Aby vyzkoušel naši víru a trpělivost.
4. Aby u některých prokázal svoji moc tím, že jim pomůže.
5. Aby některé vzal ze světa a tím ukončil jejich utrpení nebo učinil přítrž tomu, aby dále trápili druhé.
6. Aby nás vyzkoušel, jak soucitní a milosrdní jsme v péči o druhé.
7. Aby nás učil obětavě sloužit a nebát a neštítit se smrti.
Ke každému z těch důvodů by se dalo dlouze mluvit. Tady je moc důležité si uvědomit, že otázkou není až tak moc, jaké záměry se současnou pandemií má Pán Bůh. Nemusíme se přít o to, zda to je soud nad Evropou nebo ne. Máme se zamýšlet nad tím, co mně chce Pán Bůh skrze tuto situaci říct a co chce ve mně změnit. To je ta zásadní otázka. Tak si klidně k těm důvodům Komenského vraťte a s modlitbou se Pána ptejte, co ve vás chce změnit.
2. část: Jak se chovat při epidemii
V této části Komenský hovoří o tom, jak se mají chovat jednotlivci, ale mluví také o tom, jak se mají chovat kněží, panovníci a vrchnost. Dovolte citát z části pro vrchnost, ze které lze vidět, že některé věci jsou podobné jako dnes: „Nepovolovat chození po hostinách, trzích a zbytečné toulání; naopak má zakázat schůzky v hospodách, společné hry i poplašné zvěsti. Pečovat o to, aby měli poddaní snadný přístup k lékařské péči.“ A našli bychom i další rady. V jedné oblasti se ale dnešní doba zásadně liší. Komenský vrchnosti radí, že mají „pilněji a častěji navštěvovat bohoslužby a přimět k tomu i své poddané.“ Takže, když budete s premiérem, tak mu řekněte, ať si častěji pustí třeba naše online bohoslužby. J
Ale pojďme se raději podívat na dvě konkrétní rady pro jednotlivce. První rada zní: „Všichni především potřebují pečlivě chránit své duše před duchovní nákazou skrze bludy, pověry, hříchy a nevěru.“ Komenský jasně ukazuje, že epidemie nemoci by nás měla vést k tomu, že si uvědomíme, že epidemie hříchu je ještě strašnější. A volá nás, abychom v čase epidemie ještě pozorněji chránili svoji duši. A dává také rady jak. Začíná výzvou k horlivým modlitbám (i společným) a k pravému pokání. Potom pokračuje výzvou, abychom se sami sebe ptali, zda vskutku žijeme z víry, zda opravdu patříme Kristu, zda máme naději věčného života. Dále si máme více než jindy prokazovat milosrdenství, usilovat o smíření a odpuštění ve vztazích. A přidává ještě další praktické rady, jak dbát o své srdce.
Potom Komenský přidává druhou radu: „Je třeba chránit svá fyzická těla před tělesnou nákazou, ale přitom dál ponechávat plnou vládu nad svým životem Pánu Bohu.“ Máme tedy udělat vše, co můžeme, abychom se před nemocí chránili, ale máme být zároveň připraveni přijmout i nemoc, pokud ji Pán Bůh dopustí. A potom Komenský přidává konkrétní rady, které nám jsou moc povědomé. Máme zůstat doma a neopouštět svůj domov, pokud to není nezbytně nutné. Nemáme se vystavovat nezdravému prostředí a životnímu stylu. Máme užívat zdraví prospěšné prostředky, dnes bychom řekli vitamíny či prostředky na posílení imunity.
Tady jaká je Komenského rada pro křesťany? Chraňte svoji duši, ale chraňte také své tělo.
3. část: Jak sloužit druhým při epidemii
Dovolte, že tu třetí část uvedu citátem Luthera. Ten shrnuje naše předchozí dvě části a uvádí nám část třetí. A všimněte si i toho, jak Luther na začátku hovoří o původci epidemie: „Z Božího dopuštění na nás nepřítel vypustil svou jedovatou a smrtelnou nákazu. Budu se tedy modlit, aby nás Bůh před ní milostivě ochránil. A potom budu čistit vzduch vykuřováním, budu podávat a přijímat léky, budu se vyhýbat osobám a místům, kde nejsem potřeba, abych sám nepřišel k úhoně a abych nenakazil mnoho dalších a nezapříčinil tak svou nedbalostí jejich smrt. Ovšem, chce-li si mě Bůh vzít k sobě, najde si mě. Udělám ale, co jsem udělat měl, a nebudu vinen smrtí svou ani druhých. Bude-li mne ovšem potřebovat můj bližní, nebudu se vyhýbat místu ani osobám, ale ochotně půjdu a pomohu.“
Moc se mi toto Lutherovo shrnutí líbí. Kromě jasného pojmenováni toho, který stojí za epidemií, Luther také přidává aspekt odpovědnosti za to, abychom my nešířili nemoc a svoji nedbalostí nezpůsobili, že někdo zemře. Ale tento citát jsem zde zařadil především kvůli toho závěru. „Bude-li mne ovšem potřebovat můj bližní, nebudu se vyhýbat místu ani osobám, ale ochotně půjdu a pomohu.“ Úplně stejně to má Komenský. Ten přidává citát z prvního listu Jana: „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.“ (1Jan 3,17-18) V podobném duchu mluvil i ten text, který jsme četli na začátku: „V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.“ (Gal. 6,9-10)
Podle Komenského i Luthera, ani strach z nákazy by neměl být důvodem, abychom někoho nechali bez duchovní nebo tělesné pomoci. Samozřejmě, nemáme být lehkovážní a máme udělat vše proto, abychom se před nákazou chránili. Ale máme tady být pro nemocné, pro potřebné. Komenský opakovaně zdůrazňuje, že je důležité, aby lidé nebyli sami. Také zdůrazňuje, že se kromě praktické pomoci máme také za nemocné horlivě modlit.
Dovolte na konec této části ještě dvě praktické rady ve vztahu k nemocným. Komenský říká, že se budeme chovat křesťansky: „když budeme snášet hrubé jednání, slova a neslušné způsoby nemocného, a pokud možno si je budeme vykládat po dobrém.“ To je velmi praktická rada, protože nemocní lidé se často chovají iracionálně.
A ještě jedna velmi praktická rada. Nekřesťansky podle Komenského jednají ti: „kdo chovají vražednou nenávist k lidem, o nichž se domnívají, že skrze ně přišla nebo by mohla přijít nákaza.“ Především v první vlně letošní pandemie se mluvilo o mnohých, kteří se stali terčem nenávistných komentářů a výhružek, protože byli nemocní a nezaviněně způsobili, že se nakazil někdo jiný. Komenský říká, že toto se nesmí stávat.
Komenský v té poslední části hovoří o tom, co je křesťanské a co nekřesťanské chování. Dovolte, že se vrátím k našemu textu: „Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.“ (Gal 6,8) Myslím, že to dnešní kázání bylo povzbuzením, abychom nezasévali pro vlastní sobectví, ale pro Božího Ducha. Upřeme nyní pozornost na to zaslíbení, kterým ten text končí. „Kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.“ Bratři a sestry, vše co děláme, má věčný dopad. A Boží slovo nám tady dnes zaslibuje, že když budeme zasévat pro Božího Ducha, sklidíme věčný život. A to je úžasný Boží příslib. Bible nám tady říká, že když se budeme Pána Boha ptát, co nám chce skrze různé i bolestné situace říct, tak že budeme sklízet věčný život. Boží slovo nám tady říká, že když se v době pandemie budeme dobře starat o svoji duši i o své tělo, pak sklidíme život věčný. Boží slovo nám ukazuje, že když budeme prokazovat milosrdenství a budeme milovat bližního činem, pak sklidíme život věčný. A to zaslíbení neplatí jen pro nás, ale i pro ty, kteří jsou kolem nás, pro ty kterým sloužíme.
Ne, nechci říct, že si zasloužíme život věčný. Nechci ani říct, že někoho dotlačíme do nebe. Chci říci, že takový život je důkazem toho, že nežijeme sami sobě, ale jsem vedeni Božím Duchem. A tam, kde je Boží Duch, tam Pán Bůh skrze Pána Ježíše dává milost věčného života. A to je ta dobrá zpráva. Dávejme více prostoru Božímu Duchu v našich životech a budeme požehnáni a zároveň se staneme požehnáním pro mnohé. Amen.
Otázky k diskuzi či zamyšlení:
1. Co mne Pán Bůh skrze toto období učí? Co jsem si uvědomil, že potřebuje ve mně měnit?
2. Uvědomuji si, že epidemie hříchu mne ohrožuje ještě více než současná pandemie? Co je mým východiskem či lékem na epidemii hříchu?
3. Co mohu udělat pro ty, kteří jsou kolem mne, abych se choval křesťansky? Nejsou v mém okolí ti, kdo jsou sami, nebo potřebuji pomoct? Jak mohu druhým v této situaci projevit křesťanskou lásku?
