Michal Klus - Je psáno...

Dnes dokončujeme naši sérii, kdy studujeme list Galatským a hovoříme o svobodě v Kristu. Dnešní pasáží apoštol Pavel shrnuje své učení. Zároveň se dotýká něčeho velmi podstatného a to pokušení duchovních kompromisů. 

Především, když jsem v kolektivu nevěřících lidí, jsme v pokušení přistoupit na kompromisy. Ke kompromisům přistupujeme, z několika důvodů. Patří mezi ně to, že nás přitahuje hřích, že ignorujeme Boží slovo nebo prostě proto, že se nesprávným způsobem snažím přiblížit dnešnímu člověku. Apoštol Pavel se a kompromisy podívá ještě z jednoho úhlu pohledu. Pojďme se na něj společně podívat.

Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma. Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše. Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.

Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování. Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy Ježíšovy. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen. (Galatským 6, 11-18)

Milí přátelé, v první části tohoto textu nám Pavel dává příklad těch, kdo dělají nějaké kompromisy, a v druhé nám ukazuje, co chrání jej před těmito kompromisy. Podívejme se tedy společně na tento biblický text.

1. Důvody pro kompromisy

Projděme si pozorně Pavlova slova. Pavel svoji rukou na závěr dopisu píše: „Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat.“ (v12) Hned tady je zmíněn jasný důvod pro ty kompromisy. Ti jednotlivci chtějí dobře vypadat před lidmi. O co šlo? Byli to lidé, kteří uvěřili v Ježíše Krista, ale nechtěli si naštvat místní židovskou populaci. Proto se na jedné straně hlásili ke Kristu, ale zároveň tvrdili, že je třeba zachovávat židovský zákon. Je důležité si uvědomit, že tady nejde pouze o jakousi kulturní citlivost. Vždyť sám Pavel o sobě píše. Že pro Žida je Židem a pro Řeka Řekem. Jde o duchovní kompromis, ve kterém trochu spoléhám na Krista a trochu na dodržování zákona.

Pojďme si ale přečíst ten verš do konce. Celý verš zní: „Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše.“ (V.12) Pavel říká, že další motivací je to, že lidé nechtějí být pronásledován. Tedy, mnozí křesťané dělali kompromisy proto, že se báli pronásledování kvůli kříže Ježíše Krista. A my víme, že to pronásledování se projevovali i vykázáním z komunity, veřejným ponižováním, vězením a někdy dokonce smrti. Strach často vede ke kompromisům.

A potom si všimněte toho, že ti, kdo sami kompromitovali, tlačí ke kompromisům i druhé. Chtějí tak ulehčit svému svědomí. Čteme: „Chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.“ (v.13) Tito lidé svádí na stejné scestí i druhé. A ta motivace je zase stejná. Chtějí se chlubit. Chtějí být oblíbení. Chtějí si šplhnout před druhými.

Milí přátelé, každého z nás ohrožují takové duchovní kompromisy. Jde nám o to, abychom dobře vypadali před lidmi, a zároveň máme strach před důsledky křesťanského života. Pavel píše křesťanům, kteří žili v kontextu náboženských židů. My žijeme v kontextu svobodné sekulární společnosti. Ohrožuje nás strach. Ale nebojíme se mučení, vězení nebo smrti. Bojíme se, že nás budou považovat za hlupáky, bojíme se, že nás budou považovat za náboženské fanatiky, bojíme se, že nás vytěsní z kolektivu. A všichni nějak chceme být uznávaní, oblíbení. A platí to o všech generacích. Přesto možná největší tlak zažívají mladí v době dospívání. A to právě proto, že kamarádi hrají v jejich životě zásadní roli. Ale velkou roli to hraje mi v každém dalším věku. Modleme se tedy jeden za druhého, ale i za naše mladé, aby je Pán Bůh ochránil od kompromisů.

Dovolte, že vyberu jednu zásadní oblast kompromisů. Jsou to kompromisy v oblasti svědectví: „Budu křesťan, ale nikdo to přece nemusí vědět.“ Tak přece nejde křesťanský žít. Vždyť hlavním posláním křesťana je být svědectvím o Kristu. Když rezignujeme na svědectví, rezignujeme na Bohem dané poslání, rezignujeme na Krista. Kvůli našeho svědectví jsme ještě tady na tomto světě. Jinak by si nás Pán Bůh dávno val.  Ale On chce, abychom pod vedením Ducha svatého hledali příležitosti, jak být moudře svědectvím o Pán Ježíši Kristu těm, které nám On posílá do života.

Jsem moc vděčný, kdykoli slyším, jak někdo vydává svědectví o Pánu Ježíši. Jsem vděčný, když slyším, jak mladí zvou své spolužáky na křesťanské setkání. Jsem vděčný, že tak mnoho z vás někoho pozvalo na ty naše Večerní bohoslužby, které mají být právě místem, kde se lidé srozumitelným způsobem seznámím s Pánem Ježíšem Kristem. Kéž bychom byli ještě lepším svědectvím o Pánu Ježíši Kristu. Kéž bychom ze strachu nebo ze snahy neztratit přátelé nekompromitovali tento rozměr našeho křesťanského života.

A navíc, je tady ještě jeden obrovský bonus. Jsem přesvědčen, že ten, kdo nedělá kompromisy v oblasti svědectví, ten je chráněn od dalších kompromisů v morální oblasti. A naopak, kdo udělá kompromis v oblasti osobního svědectví víry, bude ve větším pokušení dělat kompromisy v dalších oblastech. Jsou tady totiž i další oblasti kompromisů. Kompromisy hrozí na všelijakých oslavách, které se často zvrhávají. Kompromisy hrozí na pracovišti, kde se jedná nečestně. Kompromisy hrozí, když přejímáme destruktivní životní styl tohoto světa v otázce partnerských vztahů čí honby za majetkem. A mohli bychom tady nacházet další oblasti. Ale pojďme už k té dobré zprávě. Pavel našel záchranu od kompromisů.

2. Záchrana od kompromisů

Kompromisy tedy přicházejí, protože máme strach a protože chceme dobře vypadat před lidmi. Ta první část dokonce končila slovy o tom, že se kompromitující křesťané svými kompromisy chlubí a jsou na ně hrdí. Na to Pavel reaguje: „Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista.“ (v.14) Před chvíli Pavel řekl, že kvůli toho kříže Ježíše Krista jsou lidé pronásledování. Přesto Pavel vyznává, že on se chce chlubit pouze křížem Krista. A to i s vědomím, že to přinese pronásledování. Proč to dělá? Proč se žene do problémů?

Poslechněme si ten verš znovu a celý: „Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.“ (v.14) Pavel vidí kříž Krista, jako něco, co staví zásadní bariéru mezi něj a mezi svět. Tedy kříž Ježíše Krista zabil touhy po hříšném světě, tedy po uznání mezi vrstevníky. Kříž Ježíše Krista zabil moc hříšného světa nad Pavlem. Svět už nemůže nad Pavlem vládnout díky tomuto kříži. Pavel vidí, že kříž ho vysvobodil z moci světa. A proto se chlubí křížem Ježíše Krista.

Co v Pavlovi způsobilo takovou změnu? Jak je to možné, že člověk má za cennější kříž Ježíše Krista než popularitu mezi vrstevníky? Je to výsledek nějakého zápasu, odříkání či poustevnického životního stylu? Ne, je to výsledek toho, že Pán Bůh promění naše srdce.

Pavel píše: „Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.“ (v.15) Pavel říká, že to jediné, na čem v tomto zápasu záleží, je nové stvoření. O jaké nové stvoření mu jde? Koritským Pavel napsal: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2Kor 5,17) Novým stvořením je ten, kdo je v Kristu. Jak můžeme být v Kristu? Dovolte ještě jeden citát z předchozí kapitoly: „V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.“ (Gal 5,6)

Být novým stvořením, tedy být v Kristu znamená z Boží milosti věřit a z Boží milosti tu víru žít. Je to Boží milost, která nás pozvedá a pomáhá nám vidět velikost Pána Ježíše Krista, Jeho oběti, Jeho vzkříšení, Jeho lásky k nám. A když toto z milosti vidíme, pak je pro nás lákadlo světa menší, pak se strach ztrácí, pak se chceme více líbit Pánu Bohu než tomuto světu, pak ve chvílích zkoušky vítězíme ne svojí mocí, ale mocí toho, který za nás zemřel a vstal. Jaké je tedy východisko? Prosme o více víry. A žijme podle slova, které zapsal apoštol Jakub: „Mocnější však je milost, kterou (Bůh) dává. Proto je řečeno: 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.' Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jakub 4,6-7)

Dovolte, že zakončím dvěma příklady z poslední doby. První je příklad z pohřbu Karla Gotta. Po tom, co se rodina rozhodla pro pohřeb v kostele, byla to příležitost národu sdělit poselství evangelia. Na pohřbu promluvil kněz Zbigniew Czendlik. Ten ve své modlitbě Pánu Bohu radil, aby si zašel v nebi na Gottův koncert a Gottovu smrt přirovnával ke smrti Pána Ježíše. Nevím jak vy, já to považuji minimálně za nevyužitou příležitost, či spíše za ostudu hraničící s rouháním. Ano, mnozí Češi mu jistě tleskali a byli nadšeni. Takový Pán Bůh totiž běžnému Čechovi velmi vyhovuje a s takovým Bohem nemá problém. Osobně bych toto jednání zařadil mezi ty kompromisy ze světem, o kterých tady mluví Pavel. Ale nechci být soudce. Všichni děláme chyby a Pán Bůh je milostivý.

Na druhé straně jsem viděl silný příběh ze soudní síně v USA. Souzená byla policistka Amber Guygerová, která zastřelila černošského muže, když si prý spletla cizí byt se svým, který byl ve skutečnosti o patro níž. Údajně si myslela, že ji do bytu někdo vnikl a po muži vystřelila a usmrtila ho. Zastřelila ovšem nevinného muže, který byl ve svém vlastním bytě. Když u soudu vypovídal bratr zavražděného, řekl vražedkyni mimo jiné toto:

„Vím, že pokud se obrátíte na Boha a poprosíte Jej, On vám odpustí. Nechci tady říkat, že doufám, že shnijete v cele a zemřete tak, jako zemřel můj bratr. Naopak, já vám přeji to nejlepší… Já dokonce nechci, abyste šla do vězení. Přeji vám to nejlepší, protože přesně to by vám přál i můj bratr. A tím nejlepším by bylo vydat svůj život Kristu… Vydat svůj život Kristu by bylo přesně to, co by můj bratr chtěl, abyste udělala.“

A po těchto slovech požádal soudkyni, zda by mohl obviněnou obejmout. Soudkyně po chvilce váhání souhlasila. To bylo nesmírně silné svědectví víry. Takovou sílu dává pouze Pán Bůh a dává ji těm, kdo jsou novým stvořením.

Bratři a sestry, ďábel bude chtít, abychom dělali kompromisy. Pán Ježíš nás ovšem díky svému kříži učinil novým stvořením. Držme se vírou Jeho kříže a Pán Bůh si nás bohatě použije ke své slávě a ke svědectví pro mnohé. Kéž by nám Pán Bůh dal milost, abychom žili v Kristem vydobyté svobodě a kéž by nám Pán Bůh dal milost, že si to použije ke spáse mnohých.

 „A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování. … Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen.“ (v.16,18)

Michal Klus, pastor

Otázky k zamyšlení:

1. Nehraje v mém životě strach nebo snaha zalíbit se druhým nezdravou roli?

2. V jakých situacích jsem nejčastěji v pokušení kompromitovat svoji víru?

3. K jakým konkrétním krokům mne Pán Bůh volá, abych se mohl ještě pevněji držet jeho kříže?