Kurz pastýřství
Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy. (1.Petrův 5:1-4)
Dnešek je důležitým dnem našeho sboru a to proto, že svůj slib složí nově zvolené presbyterstvo. Prožíváme určitě významné období, protože je zde nová šance přijít s novými podněty, s novými silami a znovu se zamýšlet, jak lépe můžeme jako sbor sloužit našemu Pánu.
Text, který jsme četli je radou apoštola Petra „starším“. Slůvko které bychom tam našli v řečtině je „prysbyteros“. Takže tyto rady jsou určeny především presbyterům, ale jistě také každému z nás. Petr tady presbytery vyzývá, aby se starali o stádce, aby se starali o svůj sbor. Apoštol Petr tady zdůrazňuje tři zásady pro práci presbytera, ale také každého křesťana.
1.zásada: dobrovolnost
Apoštol Petr řekl: „Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá.“(v.2) Bůh žádá, abychom mu sloužili dobrovolně. Samozřejmě tady nejde o to, zda jsem za tu službu placeni či nikoli, ale jde tady o to, abychom měli tu správnou motivaci. Nesloužíme Bohu proto, abychom si zasloužili nebe. Nesloužíme Bohu, protože nám to někdo přikázal. Nesloužíme Bohu, abychom byli mezi lidmi populární. Bohu sloužíme, protože jsme se pro to dobrovolně rozhodli. Poznali jsme tu dokonalou Boží lásku a proto dobrovolně sloužíme našemu skvělému Bohu.
V Božím plánu vidíme dobrovolnost ve mnoha oblastech. Například ve starém zákoně čteme o tom, že Izraelci měli dávat desátky a nadto se doporučovalo přinášet dobrovolné dary. Sám král David řekl: „Vždyť co jsem já a co je můj lid, že máme možnost takto přinášet dobrovolné dary? Od tebe pochází všechno. Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou.“ (1.Paralipomenon 29:14) Král David tady vyzdvihl zásadní princip dobrovolnosti. Všechno patří Bohu, my mu jen dáváme z toho, co Mu patří. Jak bychom mohli nedávat Bohu? Jak bychom mohli nedávat mu svůj čas, své peníze, své schopnosti?
Jsem nesmírně vděčný za mnohé z Vás, kdo dáváte. Mohl bych tady zmínit mnoho jmen. Ale řeknu jen pár obecných příkladů z různých oblastí. Jsem vděčný za ty, kdo dobrovolně učí naši nedělní školku. Jsem vděčný za ty, kdo dobrovolně opravují zvony na kostele nebo třeba naše služební auta. Jsem vděčny za ty, kdo dobrovolně zpívají i za ty, kdo vytírají podlahu v kostele. Jsem vděčny za ty, kdo dobrovolně udělají krásné řezby na Hutník i za ty, kdo tam stráví hodiny malováním pokojů. Jsem vděčný za každého, kdo přiloží srdce k dobrovolné službě Bohu. Děkuji. A protože mluvíme o presbyterech, tak chci také říct, že jsem vděčný za všechny ty, kdo dobrovolně souhlasili s kandidaturou na presbytera. Jsem vděčný za jejich odhodlání sloužit Bohu v této pozici.
V listu Židům čteme: „Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.“ (Židům 12:28) Bratři a sestry modleme se, aby Pán Bůh přidával našemu sboru těch, kdo by mu dobrovolně sloužili. Potřebujeme jich mnohem víc.
2.zásada: ochota
Apoštol Petr nás vyzývá, abychom sloužili ochotně. Řekl: „ Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, … ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou.“ (v.2) Ta ochota jde ruku v ruce s dobrovolností. Ochota znamená, že jsme pohotoví k nezištné pomoci.
Jak se to projeví v životě sboru a jednotlivce? Měli bychom ochotně hledat k čemu nás volá Pán. A to v každé chvíli našeho života. Máme být připraveni udělat to, co od nás očekává Ježíš.
Mladí křesťané po celém světe, ale především v anglicky mluvících zemích nosí náramek s písmeny WWJD. Jde o první písmena anglického sloganu: „Co by udělal Ježíš?“ Cílem toho náramku je vést mladé lidi, aby se v těžkých situacích řídili příkladem Ježíše a ptali se po Jeho vůli. Ale to nepotřebují jen mladí. To potřebují i ti starší, to potřebují i presbyteři. Toužíme po tom, aby naši presbyteři byli muži, kteří se ptají po Boží vůli pro svůj život a pro náš sbor a kteří ochotně a nezištně dělají to, k čemu je vede sám Pán.
Jak je to s námi? Ptáme se po Boží vůli? Hledáme příležitosti, jak Mu ochotně sloužit? Ptáme se, co chce abychom pro Něj učinili? Pokud ne, pak se modleme o ochotné srdce. Modleme se, aby nás Bůh změnil.
3.zásada: osobní příklad
Tohle je ta poslední a velmi důležitá zásada. Petr zapsal: „Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, … ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem.“ (v.2-3) Petr nás vyzývá, abychom nezneužívali důvěru, kterou dává sbor, ale abychom vedli příkladem. A to je klíčové. Presbyter není ten, kdo bude ukazovat druhým svou moc, kdo tady bude diktovat, kdo bude šéfovat. Zároveň určitě platí, že presbyter by se neměl poznat podle toho, že má na bohoslužbách oznámení nebo podle toho, že rozdává kancionály. Presbyter by se měl poznat podle toho, že je příkladem. Jak? Především svou osobní zbožností. Presbyter je ten, kdo se příkladně účastní sborového života. Presbyter se pozná podle toho, že nejen ohlásí sborové modlitební shromáždění, ale že na to shromáždění přijde a bojuje na modlitbě za sbor. Presbyter by se měl poznat podle toho, že nejen rozhodne o nějaké změně ve sboru, ale že je s lidmi, že vysvětluje, smiřuje a vede. To je presbyter dle Božího slova.
V čem ještě máme být příkladem? Pavel zapsal: „Ty sám jim dávej dobrý příklad. Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné.“ (Titovi 2:7) Dále čteme: „Těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě.“ (1.Tim. 4:12) Co k tomu můžeme dodat? Máme být příklady ve všech oblastech. Jsme jimi?
Musím vyznat, že já často nejsem dobrým příkladem. Kolikrát jsem už selhal. Kolikrát jsem mluvil nevhodně před dalšími křesťany, kolikrát jsem dostatečně nemiloval některé z Vás, kolikrát moje láska k Ježíši nebyla dostatečně zjevná. Chci Vás proto v této chvíli poprosit o odpuštění. Prosím, promiňte mi, že často nejsem dobrým příkladem. Prosím, modlete se za mne, modlete se za presbytery.
Já vím, že náš Spasitel je milostivý a odpouští nám, když činíme pokání. Na golgotském kříži to odpuštění zaplatil. Jednoho dne se postavíme tváří v tvář Ježíši. A pokud žijeme vírou a pokáním, pak Ho nemusíme čekat s obavou z trestu. Můžeme Ho čekat s velkou radostí.
Petr tu rozpravu o presbyterech končí slovy: „Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.“ (v.4) A to je tou naší nadějí. Ježíš nám odpouští naše selhání a je připraven nás přijmout do nebe. Těšme se na ten den a pamatujme, že dokud jsme tady na zemi, On od nás očekává dobrovolnost, ochotu a osobní příklad. Ať vám Pán žehná v naplňování Jeho očekávání. Amen.
