Láska: otázka života a smrti
Žijeme ve velmi zvláštním světě. Hodnoty se rychle mění. To, co mělo význam před časem, je dnes už druhořadé. Žijeme ve světě, který mění význam slov. Poctivost už dnes zdaleka neznamená to, co znamenala kdysi. To samé bychom mohli říci o čestnosti, toleranci a dalších slovech. Jedno z těch slov je i slovo láska. Když se dnes řekne láska, tak si jedni představí sex, druzí si představí domácího mazlíčka, který nikdy nezradí a třetí máchnou rukou a řeknou, že pro lásku už tady není místo. Slyšel jsem o jedné ženě, která kdysi řekla, že by své děti nemohla posílat do křesťanských tříd, protože tam jsou vedeni k pokoře, odpuštění, vzájemné lásce a to už prostě dneska neplatí. Říkala, že chce, aby se její syn uměl o své postavení porvat a k tomu potřebuje patřičnou hrubost, která křesťanům není vlastní.
Nás však Boží slovo vede k tomu, abychom milovali. A tato výzva není zastaralá, neplatila jen před dvěma tisíci lety. Je aktuální a platí i dnes a platí pro každého z nás. Milujme! Podívejme se společně na dnešní text, který zapsal apoštol Jan, a který mluví o lásce.
My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. (1.Jan 3:14-18)
V tomto dnešním textu nám Svatý Bůh odpovídá na dvě zásadní otázky týkající se lásky. Z těch odpovědí uvidíme, že láska je otázkou života a smrti.
1. otázka: Čeho je láska důkazem?
První otázku, kterou nám tento text odpovídá je otázka, čeho je láska důkazem? Ten první přečtený verš tuto otázku odpovídá: „My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry.“ (v.14a) Dozvídáme se tady, že láska k bratru je důkazem toho, že jsme přešli ze smrti do života. Životní styl charakterizován láskou je známkou, že jsme přešli ze smrti do života. Takovýto životní styl je známkou, že patříme Kristu, že jsme vykoupeni a zachráněni pro věčnost. A platí i opak: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ (v.14b) Ten, jehož život je naplněn neláskou, nezájmem nebo i nenávistí a odporem k druhým, zůstává ve smrti a nepatří Kristu.
Ale apoštol Jan jde ještě dále a přidává následující verš: „Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě.“ (v. 15). Kdo nemiluje bratra je vrah. Všimněme si něčeho zásadního. Nenajdete tady už žádnou jinou možnost. Buď milujete nebo nenávidíte. Buď milujete nebo jste vrah. Buď je tady láska nebo vražda. To stejné už říká Ježíš, když v kázání na hoře řekl: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Mat. 5:21-22) Vidíme tedy, že jak Jan tak Ježíš říkají, že jsou jen dvě možnosti: milovat nebo se chovat jako vrah. Pokud někdo miluje, tak je to známkou života s Kristem, pokud někdo nenávidí, pak je to známka, že směřuje k věčnému zatracení. A žádná střední možnost už není.
Milí přátelé, co to pro nás znamená? Znamená to, že potřebujeme mít se svými „bratry“ vztah lásky. A když je tady řeč o bratrech, tak se nemyslí jen naši sourozenci, ale celá duchovní rodina – další křesťané. Dovolte však, že tu aplikaci dnes ponechám velmi úzkou a zeptám se: Jak vypadají naše rodinné vztahy? Jak vypadá váš vztah k vašim sourozencům, k vašim rodičům či dětem, jak vypadá váš vtah k snaše nebo k zeti, k tchánovi nebo tchýni? Jsou tyto vztahy vztahy lásky?
Milí bratři a sestry, mám obavy, že i dnes tady mezi námi je mnoho těch, kdo tyto vztahy nemáme v pořádku. Je nesmírně smutné vidět rodiny dvou sourozenců, kteří se na shromáždění jen chladně pozdraví a jinak spolu nekomunikují. Je nesmírně smutné vidět ty, kdo se dokonce svým rodinným příslušníkům vyhýbají nebo je odmítají. Je nesmírně smutné, když se rodiče ve zlém rozejdou se svými dětmi a nedokážou si vzájemně odpustit a milovat se. Milí přátelé, toto vše jsou hrozné rodinné katastrofy. A ta katastrofa je o to větší, že nám Písmo říká, že pokud nemilujeme, tak něco není v pořádku v našem životě. Mluví ještě tvrději. Pokud nemilujeme, pak nenávidíme. A pokud nenávidíme, jak můžeme mít živý vztah s Hospodinem? Jak je to s tvým životem? Nepotřebuješ tady náhodou něco změnit? Prosme Hospodina, který dává všem upřímně prosícím, aby nám pomohl překonat problémy a naučil nás zase milovat. Bratři a sestry, milovat své bratry je klíčová záležitost, není to druhotné ani volitelné. Je to nezbytné. Je to velmi důležité a je to důležité pro věčnost. Je to otázka života a smrti.
2. otázka: Co láska je?
Pak se tady ale otevírá druhá zásadní otázka. Co je vůbec láska? A i tuto otázku nám apoštol Jan odpovídá. A odpovídá ji tím, že nám dává následováníhodný příklad lásky. Tím příkladem je Ježíš Kristus. Jak tedy můžeme vědět, co je láska? Apoštol Jan zapsal: „Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život.“ (v.16a) Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a tak nám ukázal, co je láska. Dle této Kristovy oběti bychom mohli říci, že milovat znamená přinést nejvyšší možnou oběť, abychom naplnili největší potřeby. Dovolte, že to ještě zopakuji: milovat, znamená přinést největší možnou oběť, abychom naplnili největší potřeby.
Ježíš nemohl přinést větší oběť, než to, že položil svůj vlastní život. Zároveň nemohl udělat více, aby naplnil naše potřeby. Právě svou smrtí naplnil tu největší potřebu, potřebu očištění od hříchu a vykoupení pro věčný život.
Právě takovou lásku máme následovat. Boží slovo v našem textu říká: „A tak i my jsme povinni položit život za své bratry.“ (v.16b) My křesťané jsme teda povinni milovat své bratry podobně. My také máme přinést největší možnou oběť, abychom naplnili největší potřeby našich blízkých. Z velkou pravděpodobností se nikomu z nás nestane, že bude stát před rozhodnutím, zda obětovat svůj život nebo ne. Ale mnozí z nás budou postaveni do situace, kdy budeme muset obětovat hodně, pokud chceme naplnit potřeby našich blízkých. Možná budeme muset obětovat svoji hrdost a přijít za osobou, se kterou už dlouho nemluvíme, omluvit se a poprosit o odpuštění. Možná budete muset překonat svou uraženost a zajít za členem rodiny, který Vám strašně ublížil. Možná budete muset obětovat nějaké finance, abyste pomohli sourozenci, kterému se finančně zrovna nedaří nebo který je bez práce. Možná budete muset obětovat finance, když se obrátíte na sourozence, kterého jste poškodili, s nabídkou vyrovnání. Tak to udělal třeba Zacheus. Aby zachránil své srdce a vztahy s lidmi tak jim vracel peníze a ještě jim přidal. Možná budete muset obětovat svůj čas a své zaměstnání a starat se o nemohoucí rodiče. Možná budete muset obětovat své sebeuspokojení a fakt, že si nalháváte, že je vše v pořádku. Budete si muset přiznat, že není. Možná to bude ten největší čin. Nutně potřebujeme přinést největší možnou oběť, abychom naplnili největší potřeby svých blízkých. Ano, nikdy to nedokážeme dokonale, jako Kristus, ale vždy bychom o to měli usilovat.
Jaký máte vztah s lidmi ve vaší rodině? Ten náš dnešní text říká, že pokud jsme křesťané, pak by to měl být vztah lásky. Možná je tento vztah někdy neopětovaný. Možná my milujeme a oni nás nemají rádi nebo ignorují. Ale my musíme milovat. A pokud nemiluje, pak nás Ježíš volá i dnes k pokání. Volá každého z nás. Pokud vztahy ve tvé rodině nejsou vztahy lásky, ale jsou chladné, pak tě Ježíš volá k pokání. Vyznej Mu dnes, že si uvědomuješ svůj hřích, svoji neschopnost milovat. Popros Ho dnes o odpuštění. Popros Ho dnes, aby ti dal sílu věci napravit. Popros Ho, aby ti ukázal, jakou pro tyto lidi musíš přinést oběť, abys jim pomohl v jejich potřebě. Apoštol Jan zapsal: „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (v.17)
Pokud jste si dnes vzpomněli na někoho z okruhu své rodiny, koho nedokážete milovat, pak vám chci říct, že Bůh je schopen ve vás způsobit, že jej budete milovat, že přinesete největší možnou oběť, abyste naplnili jeho potřeby. Jak jsem řekl, to první, co potřebujeme udělat je říci to Pánu. A já bych vás teď chtěl pozvat k tomu, abyste Mu to řekli. Budeme zpívat společnou píseň a já vás pozývám, abyste přišli tady dopředu a přiklekli si k oltáři, pokud víte o někom z vašich blízkých nebo i třeba z těch z rodiny sboru, které nemilujete. Přijďte to vyznat Pánu Bohu, přijďte poprosit o sílu pro změnu. Ještě jednou to zopakuji, pokud toužíte po tom, aby Pán Bůh proměnil váš vztah s někým z vaší rodiny nebo třeba ze sboru, přijďte, ztište se k modlitbě pokání a k prosbě o Boží vedení a potom se zase vraťte do lavice. Srdečně zvu každého, ale připomínám, že tou modlitbou to nemůže skončit. Apoštol Jan zapsal: „Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.“ (v.18) Pamatujme tedy: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ (v.14b)
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. (2.Tes. 2:16-17)
