Michal Klus - Je psáno...

Už od pátku se na stránkách novin objevují nejrůznější hodnocení roku 2019. Zároveň se také objevují různé prognózy toho, jaký bude rok 2020. Mnozí ukazují na to, že jsme měli ekonomicky dobrý rok. Tím, že žijeme v míru a pokoji, tak už se často rok hodnotí pouze podle ekonomických měřítek. A i vyhlídky jsou často ekonomické.

Prezident Masaryk, ve svém vánočním projevu v roce 1935 hovoří o tom, jak se musíme vracet k evangeliu, k odkazu andělů, kteří zvěstovali, že příchodem Ježíše přichází pokoj lidem dobré vůle. A následně říká: „Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými – problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní.“

Myslím, že je to stejné dnes. Ale nerozčilujme se pouze mravními problému druhých. Je třeba se zamyslet na našimi vlastními problémy. Je třeba se ptát, jak žít život, který by se Pánu Bohu líbil. To je důležitá otázka na předělu roku.

Abychom si mohli tuto otázku dobře odpovědět, potřebujeme rozumět životu. Dnes se chceme podívat, co se o životě učíme od krále Šalamouna.

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;

je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;

je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;

je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;

je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;

je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.

 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo. (Kazatel 3, 1-15)

Kniha kazatel je knihou, s jejíž výkladem je třeba být velmi opatrný. Na druhé straně je to kniha, která přemýšlí o podstatě věcí, o našem bytí. A to se určitě hodí ke konci roku. Zkusme se zamyslet nad tím dnešním textem a ptát se, co nás učí o životě. Podívejme se tedy na 4 lekce od krále Šalamouna.

1. lekce: Život je plný zvratů

To jsme viděli v té první přečtené části, která hovořila o tom, jak nám do života přicházejí často protichůdné věci. Nebudu to už číst celé. Přečtu jen pár veršů: „Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat.“ (v.2-4)

Známe to dobře. Jeden den se raduje z narození dítěte a o pár dnů později zažíváme úmrtí dědečka. Jednoho dne stavíme nový dům a další den se demoluje dům, který už dosloužil. Jeden den zažíváme velký zármutek a druhý den se smějeme, protože to nakonec dopadlo dobře. Prostě život je plný zvratů.

I tento týden jsme zažívali smutek z náhlého odchodu ženy, která se těšila na důchod, na vnoučata, na odpočinek a náhle, nečekaně, bez varování do jejího života vkročila smrt. A nejen do jejího života, ale i do života jejich nejbližších.

Život je plný zvratů. A my ho nekontrolujeme. Přestože člověk díky posunu v lékařství dokáže vzdorovat mnohým nemocem, díky ochranným pomůckám můžeme být bezpečnější při cestách či na pracovišti, díky rozumné politice můžeme žít v míru, přesto nemáme věci ve svých rukou. A život je plný zvratů. Možná jste letos zažili nějaké velké překvapení. Možná je zažijeme příští rok. Nevíme.

Jistěže toužíme po bezproblémovém životě, ale moudrý člověk počítá s tím, že mohou přijít problémy a že život může být úplně jiný, než jsme si ho vysnili. Pamatujme, my život nevlastníme. My ho nekontrolujeme. My jsme ho dostali darem a žijeme ho.

2. lekce: Člověk nepochopí Boží cesty

Přečtěme si verš 11: „On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.“ Král Šalamoun říká, že Pán Bůh vše tvoří krásně.

Tak proč je na světě tolik bolesti a zla, ptáme se zákonitě. A Šalamoun říká, že člověk není schopen vystihnout či pochopit to, co Pán Bůh dělá. Vždycky, když přijde něco bolestného, tak se budeme ptát, Bože proč. Ale my to tady na této zemi nikdy nepochopíme. Protože přestože dostaneme i dobré odpovědi, tak bolest se nedá vyléčit jen dobrou odpovědí. Bolest je třeba prožít, zpracovat, vyplakat.

Nicméně Pán Bůh nás nenechává úplně bez odpovědi. Vzpomínáte na ten příběh, který jsme četli z Matoušova evangelia od oltáře. Byla tam řeč o tom, jak nepřítel nasel do pole plevel. Když to potom vzešlo, mezi obilím rostl také plevel. Služebníci chtěli plevel odstranit, ale hospodář jim řekl, že kdyby trhali plevel, zničili by i pšenici. Mají počkat do žní.

Tento příběh vysvětluje, že Pán Bůh by mohl přijít a skoncovat se zlým už teď. Ale On dává člověku ještě čas, aby dozrálo to dobré, co ještě může dozrát. Jinými slovy, aby se lidé ještě ve víře k Němu obrátili, než bude konec. On chce, aby byli zachráněni. A proto dovolí, aby tady ještě zlo mělo prostor. Zničit zlo by znamenalo zničit vše živé, protože v každém z nás je něco zlého. On je ale trpělivý a dává lidem čas.

Ano, nepochopíme sice proč se jednomu děje to a jinému ono. Boží cesty jsou pro nás nepochopitelné. Ale můžeme pochopit tolik, že některé věci se dějí prostě proto, že Pán Bůh je s lidmi trpělivý.

3. lekce: Pán Bůh dává lidem dobré dary

To je třetí lekce, kterou nám Šalamoun připomíná. Čteme: „A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.“ (v.13) Ten náš život nazývá Šalamoun pachtěním. Je to ten zápas, abychom udělali to, co je třeba. A mnohdy je to hodně únavné. Ale všimněte si, že Šalamoun neříká, že výsledkem té naší práce jsou dobré dary. On říká, že všechny dobré věci jsou dary od Pána Boha.

Jsme přesvědčený, že pokud to tak máme v životě nastaveno, žije se nám mnohem lépe, protože jsme jaksi svobodnější. Pokud mám pocit, že si všechno dobré musím zajistit sám, tak jsem stále nespokojený, protože nikdy nemám dost. Stále mám pocit, že mi něco chybí. Nicméně pokud vidím v Pánu Bohu dárce dobrých darů, tak mne to vede k vděčnosti a k pokojnému životu.

Jaký jste měli letošní rok? Vidíte ty dobré dary, které vám Pán Bůh dával? Já jsem moc vděčný za dobré dary, které mi Pán Bůh dal. A nebylo jich málo. Ale chci zmínit ty, které Pán Bůh dal v minulém roce našemu sboru. Jsme vděčný, za bývalého kurátora, mého tchána, a za roky, kdy tady stál ve vedení sboru. Jsem vděčný, že jsme našli nového kurátora v bratru Karlu Zientkovi. Oba dva jsou vzácnými dary v mém životě a i v tomto sboru. Jsem vděčný za presbytery, kteří jsou ochotni vstupovat do služby. Jsem vděčný za služby, které už tady fungují roky či desítky let. Jsem vděčný také za nové věci. Letos jsem obzvláště vděčný, že vznikl nový pěvecký sbor Gloria Deo. Jsem vděčný, že mohly začít ony Večerní bohoslužby, které jsou hojně navštěvovány a přicházejí ti lidé, pro které to děláme. Jsem vděčný, že naší mladí na ně zvou své přátelé. To všechno jsou dobré dary, které náš sbor dostává od Pána Boha. A já za ně chci děkovat.

Jistě, spousta věcí může být lepších. A doufám, že bude lepších, ale vidím Pána Boha, jak mně osobně, ale i našemu sboru, dává mnohé dobré dary. On je dárce dobrých darů. A Vánoce nám připomenuly, že největším darem je záchrana, kterou jsme dostali díky Pánu Ježíši Kristu.

4. lekce: Šťastnými nás činí život v bázni před Hospodinem

To nejběžnější sváteční přání zní „Veselé Vánoce a šťastný Nový rok.“ Jak tedy prožít šťastný rok 2020?

Jak už jsme řekli, Pán Bůh je v tomto světě aktivní. Mnohdy je život plný zvratů a určitě nejeden z nás zažije v roce 2020 zásadní neočekávané zvraty. A pravděpodobně mnohdy nebudeme rozumět, proč to Pán Bůh dopustil. Ale Pán Bůh nás volá, abychom Mu věřili, abychom věřili, že přes to vše nám chce dát dobré dary.

Myslím, že Šalamoun k tomu má také co říct: „Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.“ (v.14)

Jak tedy při tom všem prožít šťastný rok? Šťastný rok nebude tehdy, když vše půjde podle našich představa a když nás nebudou čekat žádná překvapení. Šťastný rok bude tehdy, když v jakýchkoli okolnostech budeme žít v bázni před Hospodinem, jak říká Šalamoun. Bázeň před Hospodinem je v Bibli veliké téma.

Co znamená, že se máme bát Pána Boha? Nám to mnohdy zní poněkud cize. Strach je něco, co přece nechceme. Když Luther v malém katechismu cituje první přikázání a ptá se, co znamená, tak odpověď zní: „Boha se máme bát a milovat Ho a důvěřovat Mu nade vše.“

Tedy ta bázeň jde dohromady s láskou a důvěrou. Bát se Pána Boha tedy znamená, že Ho máme milovat tak moc, a důvěřovat Mu tak moc, že budeme žít tak, abychom Ho nezarmucovali, ale naopak, abychom Mu svým životem dělali radost.

A Šalamoun říká, že i když nám potom život přinese cokoli, pokud máme takový životní postoj, pak budeme šťastnými lidmi. Šťastný je totiž ten, kdo si Pána Boha váží natolik, že Mu svůj život podřídí. A takto šťastný rok 2020 vám přeji.

O Vánocích jsem tady citoval Broučky, tak dovolte, že to opět udělám i dnes. Když broučci jednou svítili, tak si sedli na okno kostela a poslouchali. Když mělo přijít na kázání, tak čteme o pastorovi toto: „A když si zas sedli, tu jim pěkně vypravoval, když se někdo bojí Pána Boha, že se nemusí nikoho bát, ba že ani nesmí, protože Pán Bůh to nechce. Pak se zas modlili a zas zpívali…“

Milí bratři a sestry, pokud se budeme tím správným způsobem bát Pána Boha, tak se nemusíme ani v novém roce bát nikoho a ničeho. Ano, ten rok může přinést různé zvraty, ale ti, kdo se Pána Boha bojí, nemusí se bát, ale mohou mít jistotu, že budou mít šťastný rok!