Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. 5. 2007

Mateřská péče

Drahé maminky a babičky, dovolte, abych Vám v této chvíli poděkoval za Vaši věrnou službu a péči. Péče o dětí a také jejich vedení k Bohu je jedním ze základních úkolů, které Vám Pán Bůh svěřil. Nesmírně si této služby vážíme a obzvláště si vážíme i Vás, kdo jste se rozhodli, že budete i duchovními matkami. To znamená, že si vážíme i Vás, které jste nezažily tu radost být matkou děťátka, ale přesto jste duchovními matkami a to tak, že vedete další k Pánu Ježíši. Znovu Vám vřele jako celý sbor děkujeme a vyprošujeme Boží požehnání do dalších dní a let.

 

„Budoucnost dítěte je dílem matky.“ To jsou slova Napoleona Bonaparta. Je matka opravdu tou osobou, která rozhoduje o budoucnosti dítěte? Je matka tou osobou, která rozhoduje o tom, kde její děti stráví věčnost? Určitě ne. Přesto jsou v citátu Bonaparta skryty jisté principy, se kterými asi souhlasíme.

Dnes se spolu podíváme do Písma a já toužím po tom, abychom si znovu uvědomili, že o naší budoucnosti rozhoduje svatý Bůh a používá k tomu své Slovo. Na druhé straně si také připomeneme, jak důležitým nástrojem v Božích rukou je právě matka a rodiče vůbec. Podívejme se na dnešní text.

 

Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. (2.Timoteovi 3:14-15)

 

Apoštol Pavel v tomto textu vybízí Timotea, aby setrval v tom, čemu se naučil v dětství. A kdo to byl, kdo Timotea v dětství učil? Byla to maminka Euniké a babička Lóis (2.Tim 1:5). Tyto dvě ženy vnesly do života Timotea ten správný základ a apoštol Pavel Timotea povzbuzuje, aby na tomto základu i nadále stavěl. Nepotřebuje změnu základu, má stavět na tom, k čemu ho vedly maminka a babička. Podívejme se tedy společně na dvě pravdy, kterým nás učí dnešní text.

 

1.pravda: Zbožná matka vede děti k poznání Písma

Jak již jsme řekli, v našem dnešním textu vyzývá apoštol Pavel Timotea, aby setrvával v tom, čemu se naučil. Hned vzápětí vysvětluje, že jde o znalost Písma, která mu byla vštěpena v dětství. Když tedy dnes máme den matek, tak bych chtěl zdůraznit jednu zásadní pravdu a to, že jedním z hlavních úkolů matky je vštěpovat svým dětem poznání Božího slova. Samozřejmě to je úkol i pro otce, takže přestože dnes budu mluvit především o matkách, myslím, že téměř stejné principy platí i pro otce. Pamatujme tedy, zbožní rodiče vedou své děti k poznání Písma.

                Pokud poslechneme Písmo a rozhodneme se vést děti k poznání Božího slova, tak si musíme položit otázku, kdy s tím začít. Máme začít učit dítě Božímu slovu už před konfirmací? Máme to začít dělat, když začne chodit do školy? Kdy? I na tuto otázku nacházíme odpověď v dnešním textu. Slovo, které máme přeloženo jako dětství, je v řečtině odvozeno od slova nemluvně nebo miminko. To znamená, že už od nejútlejšího věku byl Timoteus vyučován Božímu slovu. A apoštol Pavel to chválí.

                Je to velká výzva pro nás, abychom naše děti už od ranného dětství vystavovali Božímu slovu. Když teda víme, kdy to máme dělat, tak se musíme zamyslet nad tím, jak to máme dělat. První předpoklad je ten, že budeme sami vystaveni Božímu slovu. Maminky a tatínkové potřebují udělat všechno proto, aby byli sami vystaveni Božímu slovu a aby to na nich jejich děti mohly poznat. A to je první, nejdůležitější a zároveň asi nejtěžší úkol.

                Jeden z nevýznamnějších žijících teologů, D.A.Carson, jednou na konferenci pastorů naší církve a Církve bratrské řekl, že jediní lidé, kterým je schopen omluvit výpadky ve čtení Božího slova jsou maminky. To samozřejmě neznamená, že maminky nemusí číst Boží slovo, ale tím chtěl říci, že chápe, když to maminky nezvládnou, protože při té mateřské dovolené to často nevypadá jako dovolená. Opak je pravdou. Veškerý systém je narušen a maminky musí být velmi silné, aby si hledaly chvilku, kdy se mohou ztišit nad Božím slovem. Ale znovu si musíme připomenout, že je to nesmírně důležité. Matka může vést své děti k poznání Písma jen tehdy, pokud sama Písmem žije.

                Zdůraznili jsme si tedy fakt, že děti vedeme k poznání Písma vlastním příkladem. Teď se ale ptáme, jak dále vést děti k poznání Písma? To je samozřejmě náročná otázka. Mohli bychom o tom číst desítky knih a já vám opravdu doporučuji, abyste četli. Osobně si myslím, že tím největším úkolem je to, abychom z dětí neudělali biblické teoretiky. To znamená, musíme dětem ukázat, že nejde jen o nějaké příběhy, ale že Boží slovo musí mít dopad na náš každodenní život.

                Při svých setkáních s lidmi, při jejich přípravě na křest nebo svatbu se opakovaně setkávám s těmi, kteří něco z Božího slova znají. Pamatují se některé příběhy, znají některé verše. Ale při tom všem tyto verše vůbec nechápou a neuvědomují si, co říkají. Takoví lidé mi často říkají, že v Boha věří, ale ve skutečnosti Boha vůbec neznají a nic o něm neví. Oni jen prostě věří v existenci nějaké inteligentní bytosti nad námi. Ale to je moc málo. 

Musíme děti naučit, že je třeba Bibli vnést do života. Když čteme o potopě, dítě musí pochopit, jak hrozné následky má jeho vlastní hřích. Když čteme o Davidovi a Goliášovi, dítě se musí učit spolehnutí na Boha. Taky je třeba abychom o Bibli a o Bohu nemluvili jen večer, když si čteme z Bible, ale abychom v průběhu dne připomínali čtené pravdy. To je velký úkol rodičů a prarodičů. Vést děti k poznání Písma.

Moc si vážím všech babiček či dědečků, kteří vodí své vnuky na nedělní besídku. To je obrovská služba, kterou děláte. Chci vás povzbudit k tomu, abyste hledali i další příležitosti, jak učit děti Božímu slovu. Modlete se s nimi, vyprávějte jim biblické příběhy, mluvte s nimi o tom, co slyšeli na nedělní besídce. Využijte každou příležitost.

Zbožná matka, ale i babička, dědeček či otec, vede své děti k poznání Písma. A ti, kdo nemají své děti, mohou vést další a stát se jim tak duchovními otci či matkami. Veďme děti k poznání Písma, veďme děti ke Kristu.

 

2.pravda: Písmo vede ke spasení

V tom 15 verši vidíme tu druhou pravdu. Apoštol zapsal: „Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.“ Apoštol Pavel říká, že znalost Písma může dát moudrost ke spasení. Samozřejmě je nám jasné, že jakkoli dobrá znalost Bible nikoho nezachrání. Musíme si tedy všimnou ještě jednoho detailu. Znalost Božího slova může dát moudrost ke spasení. Není to samozřejmost. Spasení je Boží milost a přestože jako matky či tátové uděláme maximum, naše děti stejně nemusí uvěřit tehdy, kdy chceme. Vždyť i ďábel zpaměti citoval biblické verše a přesto je zavržen pro věčnost. Nejsme spaseni a zachráněni tím, že věříme Bibli, ale tím, že vírou přijímáme Kristovu záchranu.

                Přesto všechno platí, že znalost Božího slova je nástroj, který Bůh často používá k záchraně hříšného člověka. Bůh používá Boží slovo, aby nás usvědčoval z hříchu a aby nám zvěstoval evangelium, zprávu o záchraně pokání činícího hříšníka skrze nevinně prolitou krev Ježíše Krista.

                Mluvili jsme o tom, že Písmo je nástrojem, který vede lidi ke spasení. Chci vám připomenout ještě jednu důležitou věc. Je nesmírně důležité, abychom věděli, zda naše děti vědomě přijaly Ježíše Krista. A teď mám na mysli naše dospívající nebo dokonce dospělé děti. Možná je vašim dětem už třicet nebo čtyřicet. Ale stále je tady ta otázka, zda mají živý vztah s Pánem Ježíšem Kristem. Já se teď neptám, zda slušně žijí. Neptám se na to, zda se z nich nestali zapřísáhli ateisté. Ptám se, zda mají živý vztah s Kristem. Pokud nemají, tak nejsou spasení a vy si to musíte uvědomit.

Musíme si to uvědomit, abychom se za ně mohli specificky modlit. Modlitba o spasení dětí je tou nejdůležitější modlitbou každé maminky a tatínka. A dokud děti nemají živý vztah s Pánem Ježíšem, pak se tuto modlitbu musíme vytrvale modlit. Nejde ale jen o modlitby, jde o to, abychom je neutvrzovali v tom, že je s nimi všechno v pořádku. Samozřejmě je to nesmírně těžké, protože jím prostě nemůžeme neustále připomínat, že jsou hříšníci na cestě do pekla. Musíme prosit o Boží moudrost, abychom jím citlivě ukazovali, že potřebují Krista, že potřebují změnu. I když jsou už děti z domu, můžeme využít společný čas, abychom se s nimi dělili o Boží slovo, abychom se s nimi dělili o svědectví toho, co sami prožíváme ve vztahu s Bohem. Využijme slavnostních příležitostí jako jsou oslavy narozenin, svatby či jiné radostné příležitosti, aby bylo slyšet Boží slovo, protože je to právě Písmo, které dává moudrost ke spasení.

Nespokojme se s tím, jak žijí naše děti. Někdy se nám zdá, že už se nic nezmění. Ale Pán Bůh je mocný a zachraňuje v každém věku. Bojujme o ně. To je naše základní misijní pole. Nejde nám o to, aby nás tady bylo více, abychom si mohli říci, že náš sbor žije. Jde o to, aby naše děti, naši vnuci a další byli zachráněni pro věčnost.

                Drahé maminky, ale i tatínkové. Chci Vás dnes povzbudit, abyste bojovali za své děti a vnuky. Přinášejme jim Písmo, modleme se o ně a pamatujme, že Písmo dává moudrost ke spasení. Čiňme pokání z toho, že nejsme dobrými otci a matkami a prosme o novou milost pro to duchovní mateřství a otcovství. Bůh je milostivý a On se přizná k naší upřímné touze.