Modlitba k pastýři
V úterý se na setkání Ráno s Biblí svědectvím sdílela Rebeca z Ugandy. Mimo jiné hovořila o tom, jak ji duchově vedla její babička. Řekla nám, jak už ve věku 10 let chodila s babičkou na společné modlitby a půst. Popisovala také, že v jejich sboru mají vedle kostela budovu, která slouží jako modlitební místnost. Když se někdo rozhodne strávit den či více v modlitbách, jde do té budovy. Tam se ráno s nimi pastor či evangelista pomodlí a zahájí jejich modlitební den. Večer to potom zase společně zakončí. Rebeka říkala, že tam téměř pořád někdo je a lidé se takto modlí a postí třeba i tři dny.
Když poslouchám ta svědectví modlitebního života, tak se ptám, zda není souvislost mezí naší modlitební vlažností a slábnutím církve a sekularizací naší společnosti. Myslím, že na tom něco bude. Ano, žijeme v odlišné společnosti, v odlišných okolnostech, ale jak dlouho vůbec dokážeme setrvat v modlitbě? Pět minut? Čtvrt hodiny? Hodinu? Dokážeme se modlitebně soustředit den nebo déle? Možná je to výzva, abychom se znovu učili oddělit pro modlitbu více času.
Ale samozřejmě nejde pouze o kvantitu. Vždyť sám Ježíš kritizoval farizeje, kteří se často a hlasitě na obdiv modlili. Postoj srdce je zásadní. Na dnešní neděli dobrého Pastýře jsem vybral pouze jeden verš, jehož autorem je král David. A ten verš je modlitbou k nebeskému Pastýři a proto si jej chceme přečíst a inspirovat se jím.
„Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!“ ( Žalm 28,9)
Jak už na některých setkáních zaznělo, s presbytery teď čteme knihu o modlitbě od Johna Onwuchkwy. Dovolte, že zacituji jednu větu, která mne hodně zasáhla a která nám připomíná, že je velmi důležité hlídat si své modlitby. V knize jsme četli: „Je možné modlit se za věci, které jsou dobré a přijatelné, a přitom ve skutečnosti žádat Boha, aby podpořil naše modlářství.“ (str.51)
To je obrovské varování. My se totiž lehce můžeme zbožně modlit, ale ve skutečnosti nám jde o to, aby se posvětilo naše jméno, aby se budovalo naše království, aby se děla naše vůle. Tedy my se zbožně můžeme modlit, ale může nám stále jít především o nás.
A právě proto se dnes chceme znovu dívat do Božího slova, aby korigovalo náš život a naše modlitby. A z toho jednoho verše krále Davida se chci s vámi sdílet se dvěma důležitými pravdami pro naše modlitby.
1. pravda: Záchrana vede k požehnání
Přečtěme první část toho verše: „Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému.“ Když mluvíme o požehnání, tak si potřebujeme uvědomit, že to slovo jde použít v mnoha různých smyslech. V tom nejširším slova smyslu můžeme říct, že každý člověk je svým způsobem požehnán. To, že máme život, je požehnání. To, že žijeme na zemi, která je krásná a je schopná nás sytit je obrovské požehnání. A mohl bych mluvit o dalších univerzálních požehnáních, která přijímá každý, ať věřící, tak nevěřící.
Ale jsou i požehnání, která zjevně patří jen těm, kdo uvěřili. Samozřejmě, největší z nich je věčnost v Boží přítomnosti. Ale pak jsou tady třeba tzv. ovoce Ducha. Jen ten, kdo věří, dokáže tady na zemi skutečně zažít tu Boží lásku, radost, pokoj a další skvělé dary.
Tedy je zjevné, že člověk musí být prvně Pánem Bohem zachráněn, aby toto vše mohl zažít. A proč to zdůrazňuji? Dělám to proto, abychom si uvědomili, co je nejdůležitější a abychom se podle toho i modlili. Všimněte si, že i David se prvně modlí o Záchranu či spásu a až potom o požehnání. A toto je zásadní pořadí.
Když se modlíme za sebe, za své děti, za svůj národ, tak se samozřejmě můžeme modlit za různá požehnání. Můžeme se modlit za ochranu, za uzdravení, za práci, za finance, za dobré vztahy v rodině a za mnoho dalších skvělých věcí. Ale tomu všemu musí předcházet modlitba k tomu, aby byli zachráněni ti, za které se modlíme. A to slovo zachráněni zde znamená, aby měli v Ježíši Kristu svého Zachránce, Spasitele. Aby Mu věřili. Aby Mu patřili. Aby pro Něj žili. To je to první. To je to zásadní. Pokud je toto, pak přichází i mnohá požehnání.
Včera mne oslovila jedna naše spolusestra s prosbou o modlitbu za nemocné členy její rodiny. A napsala: „Díky Bohu jsou stabilizovaní, ale vím jistě, že to není žádná náhoda. Z celého srdce prosím za přímluvy u našeho Pána, hlavně o duchovní zdraví a víru, kterou nemají.“
Přesně toto se snažím dnes říci. Přesně o to jde Davidovi. Nejdůležitější je duchovní záchrana a z ní vychází i mnohá další požehnání. Slovy Ježíše: „Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši?“ (Marek 8, 36) Co prospěje člověku získá-li třeba i své zdraví, ale ztratí svou duši pro věčnost?
A tak bratři a sestry, modleme se za spásu lidí. Modleme se za spásu rodin. Modleme se za spásu společnosti a národů. To je to nejdůležitější. Mějme to jako prioritu svých modliteb. A když se modlíme za ty, kdo jsou věřící, modleme se, aby se drželi Pána Ježíše a nikdy od Něj neodpadli.
Zkusme si všímat našich modliteb a zkusme vědomě vždy začít přímluvou za to, aby byli Pánem Ježíšem zachráněni. A samozřejmě nezáleží na to, jak to formulujeme. Ale chceme mít spásu jako první a nejdůležitější téma v přímluvné modlitbě za jednotlivce či skupiny. A potom prosme za další požehnání.
2. pravda: Patřit Pastýři vede k nesení
Přečtěme si druhou část Davidovy modlitby. „Buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!“ Opět tady nejprve prosba o to, aby se Pán Bůh stal izraelskému národu Pastýřem a aby jej nesl na ramenou. To je priorita naší modlitby. Aby se Pán Bůh stal Zachráncem, Pastýřem. A potom je prosba, aby nás nesl.
Dovolte tady připomenutí, co znamená, že Pán Bůh někoho nese. Rodiče to jistě znají. Když jdete s malými dětmi na výlet, tak po chvilce dítě prosí, abyste je vzali na ramena. Jsou rády, že se nesou. Ale potom přijde moment, kdy už se jim to nelíbí. A když je dáte na zem, zamíří opačným směrem, než chcete vy.
To je tak silný obraz toho, jací jsme. My voláme, aby nás Pán Bůh nesl, když je zle, jsme znaveni a potřebujeme ochranu. O chvíli později bychom zase byli rádi, kdyby nás pustil a moc se nedíval, co děláme, protože víme, že se mu nelíbí, když běžíme do bláta či děláme jiné dětinské hlouposti.
Pokud najdete v Ježíši svého Pastýře, tak Mu vlastně říkáte, že už nechcete žít podle svého, ale chcete jít jen s Ním, jen za Ním, jen Jeho směrem. Říkáte Mu, že chcete, aby vás nesl, protože víte, jaké jsou touhy vašeho srdce a jak vás to táhne do toho bláta. Říkáte Mu, že pouze, když vás ponese, budete v bezpečí před sebou samým.
Říkám to často, ale znovu to připomenu. Nevěřící lidé někdy o věřících hanlivě říkají, že potřebují berličku. Ale Ježíš je více než berlička. On není malá pomůcka, která nám dává stabilitu, abychom nespadli. On není jen tím, kdo pomůže v krizi. On nás křesťany nese. On nás nese vždycky. A to je to nejbezpečnější, co můžeme zažít.
Milí přátelé, modleme se za lidi kolem nás. Zápasme o ně. Modleme se, aby byli zachráněni, aby našli svého Pastýře a aby pak byli požehnáni tím, že On je ponese. To je to největší požehnání! A tak k Pánu volejme: Zachraň mého syna, mou dceru a žehnej jim, buď jim pastýřem a nes je na ramenou věčně! Zachraň mého manžela, manželku a žehnej jim, buď jim pastýřem a nes je na ramenou věčně! Zachraň mé rodiče a žehnej jim, buď jim pastýřem a nes je na ramenou věčně! Zachraň mého spolužáka, spolupracovníka a žehnej mu, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně! Zachraň mou sousedku a žehnej ji, buď ji pastýřem a nes je na ramenou věčně! Tak nás učí David modlit se. Amen.
