Modlitba za církev
Ve středu nám začíná postní období a my dnes končíme sérii kázání o modlitbě. Dotkli jsme se různých aspektů modlitby a pro dnešní kázání jsem vybral text, který nehovoří o modlitbě, ale který je modlitbou.
Jistě mi dáte za pravdu, že příklad je mnohdy více než vysvětlování. A proto dnes zakončíme pohledem na kousek z modlitby apoštola Pavla. Je to z jeho modlitby za křesťany v Efezu.
Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste Ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. (Efezským 1, 17-19)
Toto je pouze část Pavlovy modlitby za efezské křesťany. V dalších jeho listech, hlavně v listech Koloským a Filipským najdeme velmi podobné modlitby. Dovolte, že připomenu, že tito křesťané zažívali velmi těžké věci, byli utiskováni pro svoji víru, přicházeli o domovy, umírali na nemoci. Ale v těch modlitbách se Pavel neprosí, ale Pán Bůh zastavil pronásledování, aby jim dal lepší vládce, aby je chránil od nemocí nebo aby jim dal ekonomickou prosperitu. A tak by možná někdo řekl: „Aha, tak o tyto věci se asi modlit nemáme a měli bychom se modlit jen o ty otázky lidské duše.“ Ale víme, že to není pravda. Pán Ježíš nás učí, že se máme modlit i za ten denní chléb. Apoštol Pavel nás na jiných místech učí, že se máme modlit za vládce a za světový mír. A na jiných místech jsme voláni, abychom se modlili za nemocné. Takže ano, i za tyto oblasti se církev modlit má!
Když se díváme na modlitby apoštola Pavla za ty zmiňované sbory, tak tam nikde takové modlitby nenaleznete. Proč? Protože se modlí za něco, co považuje za důležitější. To samozřejmě neznamená, že by se i za politiku, zdraví či bezpečí efezských nemodlil. Myslím, že se modlil i za to. Ale do dopisu zapsal to nejdůležitější. Je totiž přesvědčený, že pokud budeme mít to nejdůležitější, pak nezávisle na tom jaké jsou okolnosti, život zvládneme a obstojíme. A na druhé straně, pokud nebudeme mít to nejdůležitější, pak i kdyby ty ostatní okolnosti byly ty nejlepší, tak bude náš život stále povrchnější a my budeme slabší. Pavel si je tím naprosto jistý. A proto Pavel ve svých dopisech nezapisuje modlitby za ty okolnosti, tedy z apolitiky, zdraví a bezpečí. Modlí se o to nejdůležitější. Chce i efezským křesťanům připomenout, co je nejdůležitější.
Podíváme se tedy, za co se modlí a na to proč se za to modlí.
1. Pavel se modlí za ducha moudrosti a zjevení
V té modlitbě jsme četli: „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení.“ (v.17) O co se to modlí?
Modlí se o ducha moudrostí a zjevení. Kdo je moudrý a zjevuje? No přece Duch svatý. Ale tato modlitba není modlitbou o to, aby přijali Ducha svatého. Toho oni už měli. Oni už uvěřili. Takže jde ještě o něco jiného. I naši překladatelé tomu tak rozumí a překládají to slovo duch za použití malého písmena d.
Podívejme se do knihy Koloským, protože tam se modlí podobně. Tam čteme: „Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli.“ (Koloským 1, 9) Tady Pavel používá spojení duchovní pochopení. Tedy on se modlí, abychom chápali duchovní souvislosti. Samozřejmě, to je něco, co dělá Duch svatý v nás. On nás vede, abychom chápali duchovní věci správně.
Pojďme tedy zpátky k tomu našemu textu. Je tam řeč o duchu moudrosti a zjevení. Moudrost si ještě dokážeme představit, ale co myslí tím zjevením? Z kontextu jsem přesvědčen, že Pavel se tady nemodlí o to, abychom zažívali nějaká nadpřirozená Boží zjevení typu, že k nám Pán Bůh promluví přímo. Pavel jinde píše o tom, že apoštolové přijali zjevení od Pána a že ho zaznamenali. A tady když je řeč, o duchu zjevení, tak je řeč o tom, abychom tomuto zapsanému zjevení, tedy Bibli, porozuměli. A to nejen, abychom pochopili informace, ale aby se nás Boží slovo dotýkalo, aby nám zjevovalo život měnící pravdy.
Toto je pro apoštola Pavla tak zásadní, když se modlí za křesťany. Modlí se, aby k nám Boží slovo mluvilo, aby se nás dotýkalo, aby nám to prostě při čtení či naslouchání Božího slova docházelo.
Když se tedy ptáme, jak se modlit za církev, modleme se o ducha moudrosti a zjevení. Tedy modleme se, aby nám Pán Bůh skrze Bibli zjevoval to, co potřebuje uvidět. Modleme se o to, před bohoslužbou, před setkáním dorostu, mládeže či jiné skupiny.
My lidé máme tu vlastnost, že rádi přidáme Pánu Bohu i radu, co přesně má Pan Bůh zjevit. Pane Bože, ukaž jim, že mají dát více na sbírku. Pane Bože, ukaž jim, že se mají přihlásit na brigádu. Pane Bože, ukaž mu, že má být na mne laskavější. Ukaž mu, že se chová hnusně.
Pavel má také něco na mysli. Co to je?
„Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste Ho poznali.“ (v.17)
2. Pavel se modlí, aby poznali Otce
Pavel ví, že to nejdůležitější pro náš život je, aby nám stále více docházelo, jaký je Pán Bůh. A Bible je zdrojem, který Duch svatý aplikuje na náš život a my skrze ní můžeme Pána Boha poznávat.
A opět to musíme připomenout. Nejde o informace. Informace samotná nepomůže. I démoni mají informace.
V Markově evangeliu čteme: „V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží."“ (Marek 1, 23-24) Když se modlí Pavel, abychom znali Otce, jistě mu jde o jiné poznání Otce.
Poznávat Otce, znamená růst ve vztahu k Němu. A to se děje, když to, co poznáváme v Bibli, se promítá do našeho života.
Bible pro to poznání používá obraz vztahu muže a ženy. U proroka Ozeáše čteme: „Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“ (Ozeáš 2, 21-22)
Tady máme obraz zasnoubení a poznávání. Bible nám představuje obraz nevěsty, církve, která se těší na svého ženicha, Pána Boha, a teď už je s Ním a každý den poznává, že ten manžel je ještě mnohem lepší, než si představovala. Pán Bůh je ten dokonalý ženich, nad kterým se stále žasne.
Naše zkušenost je omezená, protože i u skvělých manželů se po prvotní zamilovanosti zjistí, že ten manžel není až tak skvělý, protože v noci chrápe, sprchuje se méně, než by měl, a opakovaně zapomíná pochválit oběd.
Ale Pán Bůh je dokonalý, a tak čím více Ho poznáváme, tím více žasneme.
A když se znovu a znovu přesvědčujete, jak dobrý Otec Pán Bůh je, tak se to stává zdrojem jistoty, bezpečí, pokoje, radosti. I ve chvílích, kdy kolem bouří nejrůznější živly těžkostí, důvěřujeme tomu, o kom se přesvědčujeme, že je našim dobrým nebeským Otcem.
Proto se Pavel modlí, abychom skrze Boží slovo, poznávali Otce. Mějme toto i my jako zásadní modlitbu. Protože kdo poznává Otce, ten kráčí životem dobře.
Četl jsem příběh o ženě, která byla hned po narození adoptována. Jmenovala se Katherine a byla z USA. Když dospívala, měla obrovskou touhu poznat své biologické rodiče. Když se v roce 1982 osamostatnila a vdala, začala pátrat. Relativně brzo vypátrala matku. Ale ta ji velmi ostře a bezcharakterně odmítla a zakázali je, aby ji a její rodinu kontaktovala. Na chvíli ji to odradilo od dalšího pátrání, ale po několika letech začala hledat znova. Ale moc se neposunovala. Nasbírala jen nějaké matné stopy. Dokonce znala i potenciální jméno, ale osob s tímto jménem byly spousty. V roce 2015 našla webovou stránku, kde byla nabídka testu DNA a jeho srovnání s veřejně dostupnou databází DNA. Za 99 dolarů si nechala udělat test a čekala. Po několika týdnech dostala emailem odpověď se jménem ženy v Anglii, která měla velice blízkou DNA. Potom už to šlo rychle. Přes tuto ženy získala další informace a následně se zjistilo, že strýc oné ženy je její otec. Po 33 letech pátrání, ve svých 53 letech se setkala s tátou. Našla v něm nesmírně příjemného a hodného člověka a je nadšená, že udělala to rozhodnutí jej hledat.
Milí přátelé, poznat Nebeského Otce, je to nejlepší, co se člověku může stát. On se nám neztratil. My jsme se Mu skrze hřích odcizili. On na nás stále čeká. Pokud jste Ho ještě nenašli, dnes k Němu můžete přijít v modlitbě. On se chce s vámi sejít. A vy, kdo už Ho znáte, pamatujte, že Ho stále potřebujeme více a více poznávat. To je záruka požehnaného života. A tak tedy, modleme se pravidelně o ducha moudrosti a zjevení, abychom poznali Otce. Takto se máme modlit za církev. Církev potřebu znát svého Otce.
