Jdi na obsah Jdi na menu
 


26. 7. 2020

Naše identita, část 3. – Láskyplné vztahy

nase-identita.jpgČeská republika je stále na špici v počtu rozpadlých manželství. Když se podíváme na statistiky, tak se stále rozvádí téměř polovina uzavřených manželství. Mezi jednoznačně nejčastěji úředně zaznamenaný důvod rozvodu se úředně uvádí rozdílnost povah, názorů a zájmů. Z podrobnějších sociologických průzkumů pak vyplývá, že hlavní příčinou je neschopnost akceptovat názory druhého. Prostě obě strany chtějí, aby bylo po jejich, a nedokážou se domluvit. To je smutné.

Nicméně ještě žalostnější je, že se někdy rozpadají i církve a sbory a často je to ze stejných důvodů. Většinou nejde o učení církve, ale o osobnostní střety, které mohou vést k rozpadu. A tak máme sbory, které se rozpadly proto, že se dvě strany nemohly shodnout na barvě koberce, na hudebním stylu či na tom, kdo bude zodpovědný za úklid. To je tragédie.

Jaká je Boží odpověď na krize ve vztazích? Přečtu slova Pána Ježíše, která zazněla po Poslední večeři Ježíše s učedníky. Přečteme je z Janova evangelia:

 

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13,34-35)

 

Boží slovo nám ukazuje, že ochranou před krizemi je láska, láskyplné vztahy. A to je třetí hodnota naší identity, o které v této sérii mluvíme. Už jsme hovořili o Zdravém učení a Osobní zbožnosti. Dnes tedy přidáváme láskyplné vztahy.

Je nesmírně těžké mluvit o láskyplných vztazích v církvi, když jsme v období, kdy si na shromáždění nemůžeme ani potřást rukou, kdy nevidíme své úsměvy. Pandemie vnesla do života církve vzdálení a jistý chlad. O to více o láskyplné vztahy musíme zápasit. Pojďme společně přemýšlet o slovech Ježíše a hledat v nich povzbuzení pro naše vztahy.

Chtěl bych na základě Božího slova připomenout, že láska v církvi je Ježíšův příkaz, dar a nástroj. Zamysleme se nad tím!

 

1. Láska v církvi je Ježíšův příkaz

Pán Ježíš Kristus založil církev a stal se její hlavou. Každý, kdo Pánu Ježíši uvěřil a nově se narodil do Jeho rodiny, je součásti této církve. Víra a vztah k Pánu Bohu není sólo-jízdou. Za Kristem jdeme spolu, ve společenství. Když to zdůrazňoval Charles Spurgeon, tak říkal: „Křesťané nejsou připodobňováni k medvědům, lvům nebo jiným zvířatům, které žijí samy. Ti, kteří patří Kristu, jsou nazýváni ovcemi, protože potřebují být spolu. Ovce žijí ve stádu a stejně tak i Boží lid.“

Když žijete s dalšími, tak nezbytně narážíte na různost. A tak jako se novomanželé učí žít s tím, že vedle sebe mají někoho jiného, někoho, kdo má občas jiné názory, komu se líbí jiné věci, kdo má jiný vkus, tak i křesťané v církvi se učí žít s dalšími bratry a sestrami, kteří nemají stejné názory. Tato různost se buď stane kamenem úrazu, nebo požehnáním. O tom, co z toho to bude, rozhoduje, zda je přítomná láska.

Láska způsobuje, že mi nejde o to, aby bylo po mém, ale že se vzdám svých výhod ve prospěch druhého. Taková láska drží pohromadě jak manželství, tak sbory. Taková láska přináší naplnění a radost. A takovou lásku nám, křesťanům, třineckým evangelíkům Ježíš přikazuje. „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali.“ (v.34)

Ježíš říká, že je to jeho přikázání. To je silné slovo. Ježíš takové slova nepoužívá často. O to významnější to je. Mně a vám tedy přikazuje, abychom se navzájem milovali. Nejde Mu jen o to, abychom se snášeli. Nejde Mu jen o to, abychom to spolu vydrželi. Láska je víc než nekonfliktnost. Jak zpíváme, láska je činem.

Dle průzkumu prováděného ve Spojených státech zná průměrný člen sboru dalších 67 osob ve sboru. A teď to neříkám, abyste zjistili, zda jste pod nebo nad průměrem. Říkám to proto, že samozřejmě budeme mít s různými lidmi různé vztahy, podle toho, jak moc je známe. Nejsme schopni dobře znát všechny. Ani my pastoři to nezvládneme. Ale na druhé straně je moc důležité, aby nikdo nebyl ve sboru sám, abychom navazovali vztahy, abychom projevovali zájem jeden o druhého a učili se mít se rádi. Nečekejme, až se někdo začne zajímat o nás. Mně a tobě Ježíš přikázal, že máme další sborovníky milovat. A začíná to zájmem o druhého.

Na začátku jsem zmínil, že Ježíš ta slova řekl po Poslední večeři. A to je moc důležité. Pamatujete si na to, co předcházelo samotné večeři? Ježíš vzal vodu a ručník a myl učedníkům nohy. Když nám Ježíš říká, že se máme milovat, On nemluví jako teoretik. On také nemluví o nějakých romantických pocitech. On mluví o činech lásky.

V Kristově činu lásky vidíme minimálně dva rozměry. Vidíme, že odložil svůj statut Mistra a stal se služebníkem. A tím druhým rozměrem je to, že prakticky sloužil. A to je nádherný obraz lásky ve společenství. Láska, která je činem, je to, že odkládáme své statuty, své postavení ať už veřejné či církevní a prakticky posloužíme druhým. Možná to bude rozhovorem, možná tím, že za ně uděláme nějakou službu, možná modlitbou, možná návštěvou.

Pamatuji, že v době, kdy jsem studoval v USA tak jsme chodili do sboru, který se scházel v tělocvičně, protože ještě neměli kostel. A jeden kardiochirurg přijížděl každou neděli o hodinu dříve a stavěl židličky. Ten člověk mohl ve sboru dělat mnohem odpovědnější věci, byl velmi moudrý. Jeho čas byl jistě vzácný a nikdo by se nezlobil, kdyby to nedělal. Ale on sloužil takto. Nehleděl na tituly, prakticky sloužil.

A potom ještě poslední myšlenka k přikázání lásky. Ježíš říká, že nám dává nové přikázání. V čem je nové? Už starý zákon přece přikazuje lásku. Jak ten verš pokračuje? „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ (v.34)

To přikázání je nové, protože díky tomu, co se odehrálo v následujících hodinách, lidé pochopili, jak nás Ježíš miloval a jak máme tedy milovat. Miloval nás tak, že šel za nás na kříž. A volá nás k tomu, abychom milovali po Jeho vzoru a křižovali sami sebe z lásky k druhých. To přikázání je nové, protože jsme nově pochopili, co znamená Boží láska k nám.

My třinečtí evangelíci toužíme a chceme usilovat i to, aby mezi námi byly takovéto láskyplné vztahy.

 

2. Láska v církvi je Ježíšův dar

Láska v církvi je tedy Ježíšův příkaz, ale je také Ježíšův dar. To vidíme, když se podíváme o dvě kapitoly dále. Tam nacházíme to známé slovo o kmeni a ratolestech. Ježíš je kmen, a díky tomu, že nás Bůh Otec narouboval do tohoto kmene, do Ježíše, díky tomu Mu věříme, jsme Jeho a neseme ovoce. Bez spojení s kmenem usycháme a neneseme ovoce. A potom Ježíš říká: „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.“ (Jan 15,9) Tedy Kristova láska je něco, v čem máme zůstat. A z kontextu je jasné, že pokud zůstáváme v tom kmeni, v Kristu, pokud Mu věříme, tak zůstáváme v Jeho lásce a bude sklízet ovoce láskyplných vztahů. A kdybychom tu část četli dále, zjistili bychom, že Ježíš blízce spojuje zůstávání v Něm se zůstáváním v Božím slově. A to dává smysl. Boží slovo dává a posiluje víru, díky které jsme zakotveni v Kristu.

Tady, když jsme mluvili o naši identitě poslední dva týdny, tak jsme zmiňovali, že Zdravém učení je ovocem zůstávání v Božím slově, že Osobní zbožnost vychází z Božího slova a dnes dodáváme, že láskyplné vztahy taky stojí na Božím slově, které proměňuje naše srdce a dává růst ovoci lásky.

Tedy láska v církvi je Ježíšovým darem, když pěstujeme lásku k Němu. Chcete, aby vám druzí lidé ve sboru nebyli lhostejni? Investujte do vztahu k Ježíši. Chcete, aby vám někteří lidé ve sboru lezli méně na nervy? Investujte více do vztahu k Ježíši. Chcete být spokojenější s tím, co se ve sboru děje? Investujte do vztahu k Ježíši. (A také připojte ruku k dílu. J)

Láskyplný vztah k Pánu Ježíši produkuje láskyplné vztahy ve sboru.

 

3. Láska v církvi je Ježíšův nástroj

Podívejme se na ten druhý verš našeho dnešního textu. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (v.35) Láska v církvi je nástroj, který má být svědectvím o Pánu Ježíši Kristu. Co k tomu dodat? To všichni chápeme. Tam, kde se lidé mají rádi, tam, kde se nezraňují, tam, kde si na nic nemusí hrát, tam, kde mohou být upřímní, tam, kde mohou mluvit o svých pádech a slabostech, tam se lidé budou rádi vracet, protože uvidí lásku Ježíše Krista. Možná ani nebudou vědět, co to vlastně vidí, ale bude jim tam dobře. A my se modlíme, aby jednou uviděli, že to působí láska Kristova.

Od oltáře jsme četli Žalm 133. Mám ten žalm moc rád. Začíná slovy: „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!“ Je to vlastně žalm oslavující lásku ve společenství. A jak ten žalm končí? „Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.“ (Žalm 133,3) Tam, kde jsou v církvi láskyplné vztahy, tak přichází to nejkrásnější požehnání. Lidé přijímají věčný život. Láska v církvi je totiž nástrojem, který si Pán Bůh používá, aby lidé uvěřili tomu, kdo je zdrojem lásky, Ježíši Kristu.

Přidám ještě jednu statistiku z USA. Žel u nás podobné statistiky neexistují. V dotazníkovém šetření se ptali členů církví, proč si vybrali právě ten sbor, do kterého chodí. V USA se lidé často stěhují a mění svoje sbory a navíc mají obrovský výběr. Ve městě, kde jsem studoval, byly desítky evangelických sborů, do kterých bych autem dojel do 15 minut. Lidé si tedy vybírají. 93% respondentů řeklo, že si sbor vybrali podle pastora. Hledali především dobrého kazatele, vůdčí osobnost, apod. A když se této skupiny zeptali, zda ze sboru odejdou, když odejde pastor, tak opět 93% řeklo, že ne. Proč? Protože ve sboru měli dobré vztahy s dalšími lidmi. Přišli kvůli pastora, zůstali kvůli dobrých vztahů.

Milí přátelé, žijeme v době, kdy se o vztazích hodně hovoří. Hodně se hovoří také o vztazích v církvi. Někdy se z těch dobrých vztahů dělá to vůbec nejdůležitější a to může být nebezpečné. Nejde nám jen o dobré vztahy. Jde nám o láskyplné vztahy, které nejsou produktem strategií, ale které jsou ovocem toho, že jsme zakořeněni v Kristu. Jinými slovy, my jsme ty láskyplné vztahy zařadili na třetí místo po zdravém učení a po osobní zbožnosti. Je zde jasná souvislost. Když bude zdravé učení, když bude osobní zbožnost, přijde i ovoce láskyplných vztahů. Přesto vše nás chci vyzvat, modleme se o to, abychom více milovali ty, kteří jsou kolem nás. A nenechme to náhodě. Chci Vám dnes dát domácí úkol: Přemýšlejme a modleme se, jak někomu ve sboru tu lásku v nejbližších dnech vyjádřit. A mějme na paměti, že Ježíš to udělal tím, že učedníkům očistil nohy. Ježíš to udělal tím, že zemřel, aby mně i tobě, očistil srdce.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář