Naše životní identita
V naší letní sérii hovoříme o životě na cestě. Hovořili jsme nejprve o životě v živé naději a minule jsme hovořili o zápasu o svátost.
Když jste takhle na nějaké své cestě, občas se potkáte s lidmi, kteří se ptají, kdo jste. Tak někde v cizině na tuto otázku odpovím, že jsme rodina z Česka. Za týden půjdeme na čtyřdenní túru po slovenských horách, a když se nás někdo zeptá, kdo jsme, tak asi řeknu, že skupinka evangelíku z Třince a okolí. Když se mne někdo zeptá u jiné příležitosti, tak občas řeknu, že jsem evangelický farář z Třince, jindy vzhledem k okolnostem se představím jako táta Bena nebo manžel Šárky. To všechno tvoří naší identitu, tedy to kdo jsme.
V dnešním textu nám apoštol Petr říká, kdo jsme jako křesťané. Zaposlouchejte se tedy do další části prvního listu Petrova.
Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste 'okusili, že Pán je dobrý!'
Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je 'vyvolený a vzácný'. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: 'Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.' Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to 'kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným', ale i 'kamenem úrazu a skálou pádu'. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni.
Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste 'vůbec nebyli lid', nyní však jste lid Boží; pro vás 'nebylo slitování', ale nyní jste došli slitování. Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu 'v den navštívení'. (1. Petr 2, 1-12)
Apoštol Petr jednoznačně ukazuje, že naše identita je v Pánu Ježíši Kristu, ale potom přidává tři obrazy, aby ji ještě více specifikoval. A nad těmi třemi obrazy se chceme zamyslet.
1. obraz: Živé kameny
Petr píše: „Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je 'vyvolený a vzácný'. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům…“ (v.4-5)
Petr tedy říká, že Ježíš je ten základní živý kámen. Podobný text hovoří, že je úhelný kámen. Úhelný kámen byl kámen, který se dával do rohu budovy a který stanovoval úhly budovy. Vše se tedy odvíjelo od něj. Ale Petr používá termín živý kámen. A nedává nám moc dalšího vysvětlení, co tím myslí. A říká, že i my máme být takovými živými kameny napojenými na Něj.
Co se vám vybaví, když se řekne živý kámen. Mně se vybaví buňka. Možná je to proto, že se zrovna prokousávám knihou Štěpána Ruckého nazvanou Ve víru evoluce. Buňka je základní stavební kámen organismů. A dnes už víme, že buňka je jako obrovská továrna, kde probíhá spousta procesů. Například v jedné buňce je okolo půl milionu ribozomů, které potřebujeme, aby vyráběly bílkoviny. Je fascinující vidět propracované vazby buňky a pro mne je to důkaz, že jsme stvořeni nekonečně moudrým Stvořitelem. Každému, koho tyto věci zajímají, knihu moc doporučuji, především studentům. Takže rodiče, prarodiče, toto je dobrý tip na dárek.
Když apoštol Petr píše o živých kamenech, tak určitě nerozumí komplexnosti buňky, ale myslím, že si tu buňku můžeme použít jako dobrý a dokonce biblický obraz, protože například apoštol Pavel přirovnává křesťany k tělu.
Co znamená, že jsem živým kamenem, živou buňkou, napojenou na Krista? V prvé řadě máme být živí – mrtvá buňka zaniká. Na začátku této kapitoly jsou nějaké rady, jak být živým. Petr psal: „Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení … Přicházejte tedy k němu, kameni živému.“ (v.1-4)
Jak být živí? Máme odhazovat hřích. Hřích zabíjí život. Jaký hřích se teď usídlil v mém životě? Této týden mi Pán Bůh opět ukázal na některé hříšné věci v mém životě. Věřím, že ukazuje i vám. A pokud neukazuje, tak proste, aby ukázal. A pak čiňme pokání a prosme o změnu. To nás drží živými.
To další, co Petr zmiňuje je, abychom toužili po duchovní stravě. Máme teď prázdniny. Ale to nejsou prázdniny od Božího slova. Naopak, hledejme způsoby, jak se právě teď sytit Božími pravdami. Udělejte si čas na intenzivnější čtení Božího slova. Vezměte si na dovolenou dobrou křesťanskou knihu. Jezděte tento týden na evangelizace do Smilovic. Tak se duchovně sytíme. Tak se udržujeme živí. Zamysleme se, co vše jsme schopni udělat pro své tělesné zdraví. Investujme i do toho duchovního!
A potom je tam ta výzva, abychom přicházeli k Pánu Ježíši. Ano, modlitba je to, co činí vztah s Pánem Bohem živý. Stejně jako důvěrný rozhovor udržuje živé manželství či jiné mezilidské vztahy, tak rozhovor s Pánem Bohem v modlitbě nás udržuje živé. Bratři a sestry, naší identitou je, že jsme živé kameny.
2. obraz: Svaté kněžstvo
V naší církvi nepoužíváme pro faráře a pastory oslovení kněz a to právě proto, že Boží slovo nám říká, že po tom, co Pán Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, už nepotřebujeme prostředníka – kněze, abychom přicházeli k Pánu Bohu. Při Ježíšově smrti byla protržena chrámová opona a to symbolizuje, že my všichni k Němu můžeme přicházet. Všichni jsme knězi. Právě to nám tady říká Petr.
A Petr dodává, že jsme svatí, jsme svaté kněžstvo. Myslím, že to, že jsme svatí je obdobné k tomu, že jako kameny jsme živí. Svaté kněžstvo je kněžstvo sloužící svatému Bohu, které je krví Ježíše očištěno od hříchu. Proto jsme svatí.
Ale co přesně Petr o této naší identitě hovoří? Přečtěme si to znovu. Petr o té kněžské identitě píše dvakrát. Čteme: „I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“ (v.5) „Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (v.9)
Petr tady zmiňuje dvě úlohy kněžstva: přinášet oběti a hlásat mocné skutky Pána Ježíše – tedy vydávat svědectví o našem Spasiteli.
Máme tady ve sboru za sebou druhý příměstský tábor. A já jsme extrémně vděčný za každého, kdo přikládá ruku k dílu, kdo přináší oběť, aby sloužil. Dnes bych chtěl ocenit především všechny sestry, které tam slouží v kuchyni. Většina z nich je v důchodovém věku. Mohly by užívat zaslouženého odpočinku. A ony tam těch pět dní od rána do odpoledne stojí na nohách a makají. To je oběť. Proč ji přinášejí? Protože to dělají pro Pána, který se obětoval pro ně. Protože věří, že Boží slovo, které zní na příměstském táboře, může změnit život člověka a zásadně ho ovlivnit. Použil jsem příklad kuchařek, ale v našem sboru je spousta dalších, kdo přinášejí takovéto či podobné oběti. A není jedna důležitější než druhá a my lidé to ani nejsme schopni zhodnotit. To samozřejmě patří Pánu.
Nicméně Petr nám říká, že máme identitu svatého kněžstva. A svaté kněžstvo slouží tak, že přináší oběti. Bez toho by to nešlo. Když ztratíme dobrovolníky, kteří by obětavě sloužili, tak pohřbíme náš sbor, pohřbíme naše svědectví. Kéž by nám Pán Bůh dal sílu přinášet oběti.
Dovolte ještě jeden příklad. Vybavuje se mi několik lidí, od kterých jsem v poslední době slyšel, že do nějaké služby vůbec nechtěli jít, ale když se modlili, tak došli k závěru, že Pán Bůh je tam chce. A tak tu službu přijali. Jedním z nich je Bruce z USA, který tento týden sloužil na našem táboru. Druhou je sestra Karin, která kdysi chodila na naši mládež a nyní přijala roli vedoucí církevního střediska Beskydská oáza.
Někdy máme pocit, že nějaká služba není vůbec pro nás. Neříkejme ne příliš ukvapeně, ale modleme se. Tím určitě nic nezkazíme. Mnohdy zažijeme překvapení, když zjistíme, že nás Pán Bůh posílá někde, kde bychom sami vůbec nešli.
Ale to kněžstvo má ještě jeden úkol, o kterém jsme četli. Máme vydávat svědectví. Máme hovořit o tom, co pro nás udělal Pán Ježíš Kristus. To je naše poslání. A tak je důležité, aby tato svědectví znělo na bohoslužbách, na setkáních dorostu, mládeže či na skupinkách.
Ale samozřejmě je důležité, abychom toto svědectví ve srozumitelné formě předali i těm, kdo Pána Ježíše neznají. Třeba těm, se kterými se seznámíme na naší dovolené. Může vám pomoct i to, že sebou nosíte jednoduchý letáček s vysvětlením evangelia.
Naší identitou je, že jsme svaté kněžstvo, které přináší oběti a vydává svědectví o Pánu Ježíši.
3. obraz: Cizinci
Živý kámen a svaté kněžstvo zní celkem pozitivně, ale cizinci? Jak to píše Petr? „Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu 'v den navštívení'.“ (v.11-12)
Naší třetí identitou má být to, že jsme cizinci bez domovského práva. Petr nám říká, že jsme tady na návštěvě. A tak když jsme na té životní cestě, tak máme pamatovat, že toto ještě není domov. Domov je u Něj. Tady jsme cizinci. Nezabydlujme se tady příliš. Ale také příliš neplačme, když odcházíme. Vždyť víme, kde máme domov. A proto přes pláč zažíváme i tu živou naději, když naší blízcí odcházejí ve víře v Pána.
Jak se chováme, když jsme na návštěvě? Většinou trochu uctivěji než doma. Petr povzbuzuje křesťany k tomu, aby se chovali vzorně a i na zlo reagovali dobrem. To si totiž Pán Bůh může použít, aby i druzí zatoužili po věčném životě. Přátelé, identita křesťana je i v tom, že tady na tomto světě jsme cizinci a vyhlížíme pravý domov. Ale dokud jsme tady, máme žít uctivě vůči těm, kdo tady jsou s námi.
Apoštol Petr nám dnes připomenul, jaká je naše identita. Jsme živé kameny, jsme svaté kněžstvo a jsme tady cizinci. To vše vychází z toho, že naše identita je v Něm. Bez Něj bychom byli jen mrtvé kameny. Bez Něj bychom nebyli schopni žádné oběti a žádného svědectví. Bez Něj bychom nemohli očekávat domov. Tedy On je tvůrcem naší identity. A my Mu chceme děkovat, že si nás zamiloval a dal nám věčný život. Kéž je náš život oslavou toho, kdo nám dal hodnotu, kdo nás nazval svými dětmi. Kéž oslavujeme Pána Ježíše Krista. Amen.
