Nebát se smrti
Dnes si bohoslužbou připomínáme památku zesnulých. Budeme hovořit o smrti. Mnozí lidé mají ze smrti nezdravý strach. Cizím slovem se tomu říká thanatofobie. Podle odborníků se strach ze smrti projevuje především tím, že se lidé bojí mluvit o smrti, mají zvýšené úzkosti a stresy, často trpí neustálou starostí o bezpečí své či svých blízkých, bojují s hypochondrií, tedy s tím, že se nadměrně sledují, zda nemají projev nějaké nemoci. A asi bychom našli další příznaky.
Jak žít život, aby nás přemýšlení o smrti neparalyzovalo? I o tom chceme dnes přemýšlet. A pravdu o životě a smrti budeme hledat v knize Kazatel.
Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.…Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. (Kazatel 12, 6-7 a 13-14)
Milí přátelé, dnes přemýšlíme nad slovy, která zapsal král Šalamoun, o kterém Bible říká, že byl nejmoudřejší ze všech lidí. Jeden z důvodů, proč je důležité přemýšlet a mluvit o smrti je ten, abychom se smrti nebáli. Podle našeho textu se smrti nebojí ten, kdo pamatuje, že jednou přijde konec, kdo pamatuje, že se jednou postaví před Soudce, a kdo pamatuje na svého Stvořitele.
- Pamatuj, že jednou přijde konec
Šalamoun nám připomíná, že konec je součásti lidského života. A Šalamoun byl umělec a tak nám to podává velmi hezky a básnicky. Hovoří o tom, že stříbrný provaz se přetrhne, zlatá mísa se rozbije, džbán se roztříští, kolo u studny se zláme.
Tak to na světě chodí. Kazí se spotřebiče, kazí se auta, kazí se potraviny, kazí se vztahy, kazí se téměř vše. Kazí se naše zdraví. Žasneme nad tím, co všechno lékaři díky moderní vědě už dokáží opravit. V našem prostředí se třeba v posledních 30 letech objevily a rozšířily třeba laparoskopické chirurgické operace, laserové operace očí či transplantace orgánů. To generace před námi neznala.
Výměnu kyčle nebo kolene loni v naší zemi podstoupilo více než 30.000 obyvatel. O tom se naším předkům mohlo pouze zdát. Mohli bychom také mluvit o očkování, které vymýtilo mnoho nemocí, a o dalších kvalitních léčivech. Ano, musíme být vděčni.
Nicméně ani špičková medicína nedokáže ovlivnit, že se dále kazíme a nakonec to u všech končí smrtí.
Proč se všechno na světě se kazí? Proč se i ty naše těla kazí? Co to působí? Bible má jasnou odpověď. Příčinou je hřích! Příčinou je zlo! V ráji bylo vše dokonalé. Hřích Adama a Evy otevřel zlu dveře a zlo deformovalo Boží dokonalé stvoření. Proto jsme smrtelní. Apoštol Pavel zapsal: „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“ (Řím. 5, 12)
Všichni zhřešili. Hřích není pouze problémem Adama a Evy, ale každého z nás. Žijeme ve světě, kde hřích a smrt mají místo.
Jsou lidé, kteří žijí jako by smrti nebylo. Snaží se smrt nepřipomínat, snaží se ji ignorovat, na pohřby nechodí, snaží se před informací o smrti chránit své děti. To je hrozně nešťastné.
Smrt je realita. A na smrt je připraven ne ten, kdo před ní utíká a nemyslí na ni, ale ten kdo s ní počítá. To neznamená, že bude oslavovat kulturu smrti, jak to někteří dělají třeba při Halloweenu. Myslím, že je to pouze další pokus, jak před realitou smrti utéct. Prostě někteří si myslí, že když budou smrt zesměšňovat a parodovat, že to odstraní tu bodavou realitu existence konce. Ale tak tomu není!
Smrt je tady. Smrt je tragická. Smrt bolí. Smrt nás odděluje od těch, které máme rádi.
Co o smrti napsal Šalamoun? „A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.“ (v.7) Když si to přečteme takto, tak to nakonec nevypadá až tak zle. Je tady naděje. Náš duch se vrátí k Bohu a to nezní špatně. Proto i lidé, kteří víru neřeší, vyprávějí svým dětem o tom, že babičkám a dědečkům je dobře tam někde v nebíčku. Ale Šalamoun tady nekončí. On pokračuje.
- Pamatuj, že potom přijde soud
Šalamoun píše: „Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“ (v.14)
Mezi smrtí a tím „nebíčkem“ je ještě soud. Ano, ti, kdo tvrdí, že každý člověk půjde k Bohu mají pravdu. Každý člověk přijde po smrti před Boha, ale před Boha soudce. On bude soudit život každého.
Šalamoun nám říká, že Bůh bude soudit vše – i to, co je utajeno. Všechno to, co tajíš a tajím, vyjde před Božím soudem najevo. On uvidí úplně všechny tvé činy. Zazní tam všechna tvá slova, i ty, co jsi doufal, že nikdy nikdo další neuslyší. Přečtou se tam všechny tvé zprávy. Ukážou se tam všechny filmy, na které ses díval a všechny navštívené webové stránky. Vše bude zjeveno.
Možná máš ve svém životě zlé věci, které se ti podařilo utajit přede všemi, ale tam to všechno vyjde najevo. Tady jde různé věci zamaskovat, schovat. Ale je to jen dočasné.
V letech 2018 až 2022 jedna úřednice na našem magistrátu zneužívala sociální dávky tak, že si je nechávala posílat na účty svých známých a ti ji je potom přeposílali zpět. Přivydělala si tak 3 mil. Kč. Pět let hezkého příjmu navíc. Ale potom přišel soud a rozsudek. Když to bylo tajné, vše se zdálo dobré, ale potom přišel soud a dopadlo to velmi zle, byla odsouzena.
Jsou věci, které tady na zemi nikdy najevo nevyjdou. Možná krádeže, možná nevěra, možná podvody, ale možná také závist, hněv, pýcha. Ale potom přijde soud. To všechno Bůh postaví před soud. Každého z nás postaví před soud. Každý z nás před Ním bude stát, a sám Bůh vynese rozsudek. Jaký pocit máte, když si to představíte? Všichni máme pocit hanby. A co s tím? Co udělat, aby nám tam nebylo trapně?
- Proto pamatuj na Stvořitele
Šalamoun má jednoznačnou odpověď. „Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.“ (v.6-7)
Než zemřeš, než se postavíš před ten soud, pamatuj na svého Stvořitele. Proč? Protože potom už bude pozdě. Kdy s tím tedy začít? Šalamoun říká, že máme pamatovat na Stvořitele, než zemřeme. Jak vědět, že už je čas? Ten čas je dnes! Nemáme čekat na dobu před smrtí, ale dnes, v přítomnosti, máme pamatovat na svého Stvořitele.
Poslechněte, jak to Šalamoun píše v jiné části této kapitoly: „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení."“ (Kazatel 12, 1)
Z toho je jasné, že nás Šalamoun nevyzývá, abychom si na Pána Boha stihli vzpomenout před smrtí. Ani to neznamená, že si máme vzpomenout jednou za čas, třeba o Vánocích nebo vždy v neděli. Není tady řeč o občasných vzpomínkách, ale o životním stylu. Máme pamatovat, že nám Stvořitel život dal a že nás také jednou v čase, který dávno určil, odvolá na věčnost. Máme s ním počítat denně.
Jak na Něj máme pamatovat? Vysvětluje to apoštol Pavel, který napsal: „Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium.“ (2Tim. 2,8)
Pamatuj na Ježíše Krista. Pamatuj na to, že zemřel. Proč Ježíš zemřel? My si před Božím soudem zasloužíme ostudu a odsouzení, protože takoví jsme. Pán Bůh by na tom našem životě našel spoustu špíny. Na každém z nás. Nikdo z nás by na tom soudu neobstál. Všichni bychom slyšeli stejný rozsudek. Vinen.
Je jen jeden, který mohl slyšet jiný rozsudek. Ježíš Kristus. Ten se stal člověkem, a tak podléhal soudu svého Otce. A On jediný by slyšel, že je nevinen.
Nicméně On ze své velké lásky vzal na sebe tu moji a tvoji vinu. Tu špínu, kterou tak často kryjeme, On naložil na svá bedra. A s tím vším mým a tvým hnusným hříchem se postavil před svého Otce. A ten řekl: vinen.
A tento Ježíš umírá za všechnu tu naší špínu na kříži jako ten, kdo je vinen. A protože umřel za všechno to naše zlo, tak nám nabízí, že se my můžeme obrazně „obléct“ do té Jeho spravedlnosti. Pavel napsal: „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“ (2.Kor 5, 21)
Kdo může mít tu Kristovu spravedlnost? Slovy Šalamouna, ten kdo teď pamatuje na svého Stvořitele. Slovy nového zákona ten, kdo věří Ježíši Kristu. Ten se nemusí bát smrti. Ten se nemusí bát soudu. Když se takový člověk postaví před Boží soud, tak se o žádné jeho či její špíně mluvit nebude. Ta už je totiž odsouzena v Kristu. Pokud se věřící člověk postaví před Boží soud, bude shledán dokonale čistým, protože jej dokonale očistil Ježíše Kristus. A tak se nemusíme soudu bát, protože se tam stydět nebudeme.
Ten dnešní text nás opět zve, abychom nečekali, až nám Pán Bůh ukáže na náš hřích na posledním soudu, ale abychom Mu svůj hřích přinášeli v pokání. A zároveň nás zve, abychom věřili v milostivé odpuštění díky dobrotě Pána Ježíše Krista. Krásně to zapsal apoštol Jan: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“
(1Jan 1,9)
Ti, kdo věří Ježíši, se nemusí bát ani smrti ani soudu, protože Ježíš už na sebe vzal veškerou hanbu hříchu a smrti. Ti, kdo věří Ježíši, se mohou těšit na věčnost, protože vědí, že jdou za tím, komu vděčí za vše.
