Nebojme se konců
Už nevím přesně, jak to tehdy bylo. Od někoho jsem dostal nebo vyhrál v tombole sáček Himalájské soli. Četl jsem si tam popis, jak hrozně je himalájská sůl zdravá, čemu všemu prospívá, s jakou péči a úctou je ručně těžená apod. A pak mne udeřila do očí zmínka, že tato sůl je 500 miliónů let stará. Já osobně nevěřím, že je země tak stará, ale chápu, že někteří ano, tak to mne také ještě tak úplně z míry nevyvedlo. Ale to, co působilo velmi legračně, bylo to, že hned pod tím bylo dotištěno: Minimální trvanlivost: prosinec 2018. Chápu, že jsou tady nějaké zákony a že vytěžená sůl se nějak chová, ale vyznělo velmi komicky, že něco, co je prý 500 miliónu let staré, se musí spotřebovat do několika měsíců od zakoupení.
Přesně v takovém světě žijeme. Mnohé věci mají omezenou životnost. Čas hraje důležitou roli. A i proto jsme dneska tady. Životnost tohoto roku je skoro u konce. Už za pár hodin bude rok 2018 minulostí.
Text, který dnes přečteme, nám dnes znovu připomene, že jsou věci, které pomíjí a že jsou věci, které jsou věčné. A to si dnes spolu chceme připomenout.
Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou. (Židům 1, 10-12)
Chtěl bych dnes na základě těchto několika veršů připomenout tři důležité principy o konečnosti a potom si odpovědět na otázku, co to znamená pro nás.
1. princip: Ježíš je věčný
To je první důležitý princip, který tady vidím. První kapitola listu Židům, ze které jsme četli, je jakousi obhajobou božství Ježíše Krista. A tady autor cituje Žalm 102 a tvrdí, že tato slova jsou proroctvím o Ježíši. A co se o Něm tedy říká? Přečtu začátek a konec toho, co jsme četli: „Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. … tvá léta nikdy neustanou.“ (v.10,12)
Bible tady, ale i na dalších místech, jasně ukazuje, že Ježíš neměl svůj počátek v jesličkách v Betlémě. Ježíš je věčný a tento text ukazuje, že Ježíš byl společně se svým Otce tím, kdo stvořil tento svět. Svatá trojice existovala vždycky. Bůh jako Otec, Syn a Duch svatý existoval věčně. Bůh nemá počátek.
Občas se možná také dostanete do debaty s lidmi, kteří se zeptají, kdo tedy stvořil Boha nebo kde se tady ten Pán Bůh vzal. Ta otázka plyne z toho, že si Pána Boha představujeme příliš lidsky. Ale On je jiný. On tady byl vždycky. Něco tady muselo být vždycky. Toto vše by nevzniklo z ničeho. Něco tu muselo být vždycky a tím něčím je Pán Bůh. Ptát se po vzniku Boha je jako ptát se, jak voní modrá barva. Ale modrá nespadá do kategorií věcí, které mají vůni. Stejně tak Bůh nespadá do kategorií stvoření, které má počátek. Bůh je věčný a nemá počátek. A ten počátek tedy nemá ani Ježíš. A to je nás první princip.
2. princip: Tento svět má svůj konec
Věčný Bůh na počátku stvořil nebe a zemi. Pán Bůh stvořil tento svět. Stvořil vše od maličkých atomů, ve kterých je naprostý řád. Stvořil DNA pro každého živého tvora. Stvořil tu fascinující živou říši. Stvořil naši sluneční soustavu, naši galaxii a milióny dalších galaxií. Vše s přesným a dokonalým řádem. Dívejte se na vesmír a najdete perfektní smysl a řád ve všem. Dívejte se na stavbu molekul a najdete to stejné. Čím více poznáváme stvoření, tím více žasneme.
Jako vrchol stvoření učinil Pán Bůh člověka. Tomu dal intelekt, svobodnou vůli, dal mu emoce, dal mu schopnost přemýšlet a tvořit, dal mu mnoho skvělých darů.
Celé toto stvoření má svůj počátek. Není věčné. Toto stvoření také podléhá změnám v čase. Vidíme to sami na sobě. Stačí k tomu zrcadlo. A to nám ukazujeme, že vše živé směřuje k jakémusi svému konci, tedy ke smrti. Ale nejde pouze o to živé. V našem textu jsme četli: „Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, svineš je jako plášť a jako šat se změní.“ (v.10-12)
Tento text nám tedy ukazuje, že celý stvořený svět směřuje ke svému konci a jednou pomine. Je zde řeč, že tento svět se rozsype jako starý oděv. Tento svět bude svinut a odložen jako starý kabát. A tak jako vyměňujeme staré oblečení za nové, bude tady nový svět.
Bible nám opravdu na mnoha místech hovoří, že přijde nová země a nové nebe. Tedy dalo by se říci, že nepřijde absolutní konec, ale přetvoření starého světa v nový, dokonalý svět, kde už nebude hřích a zlo. Hezký obraz nám vykresluje kniha Zjevení, kde čteme: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly … A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."“ (Zjevení 21, 1 a 3-4)
Tedy tento svět bude přetvořen v něco dokonalého, nového. A Ježíš nás ujišťuje, že to bude úžasné a že už se nikdy nebude opakovat katastrofa lidského hříchu, zla a trápení. A to očekáváme.
3. princip: Ježíš se nemění
To je ten poslední princip, který tady máme. Mluvili jsme, že celé stvoření bude proměněno v nové. Nicméně, Pán Bůh, a zde konkrétně Ježíš, se nikdy nezmění. Čteme: „Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.“ (v.11-12) Jakoby ty změny stvoření byl v kontrastu se stálosti Ježíše. Autor říká, že starý svět pomine, ale Ježíš zůstává. Píše, že ten šat, ten svět se změní, ale Ježíš je stále stejný.
Proč tady autor připomíná Ježíšovu neměnnost? Proto, aby nám znovu ukázal, že přestože se stal člověkem, je zároveň Bohem a nepodléhá změnám. On je věčný. On tady byl od věčnosti. V jistém čase se stal člověkem, aby nás vykoupil. Ale zůstává stále stejným Bohem. Nemění svůj charakter, nemění své plány, nemění svůj přístup k člověku. Ježíš je stále stejný.
A teď se dostávám k té závěrečné aplikaci. Jak můj život může ovlivnit fakt, že Ježíš je věčný a neměnný a že tento svět má svůj konec. Proč je dobré si to uvědomit? Tou základní odpovědí je, že díky těmto pravdám se nemusíme bát konců. Ježíš přesně ví, jaký svět stvořil a kde tento svět směřuje. A On se nemění. Jeho milosrdenství se nemění. A ten, kdo zná to Jeho milosrdenství, ten se nemusí bát. Nemusí se bát konce roku a toho co přinese nový. Nemusí se bát konce dovolené. Nemusí se bát konce v zaměstnání. Nemusí se bát konce svého života.
V internetové televizi DVTV jsem po Vánocích poslouchal rozhovor s Marií Svatošovou. Je to žena, která je spoluautorkou hospicového hnutí u nás. Tedy doprovází lidi v jejich umírání. A na přímý dotaz zda se ona bojí smrti, odpověděla, že ne. A pak to vysvětlila a řekla: „Strašně bych se smrti bála, kdybych nevěřila v Boží milosrdenství.“
Potom pokračovala a mluvila o tom, že vlastně celý život byla věřící, ale tu svoji původní víru nazvala primitivní vírou. Sdílela něco ze svého života a řekla: „Ve stavu mé primitivní víry mne zastihla smrt sestry. … Ale ta víra mi byla nanic. … Teprve pak jsem začala hledat, potkala jsem živého Boha, začala jsem s Ním žít.“
Milí přátelé, můžete znát všechny teorie o Boží věčnosti a neměnnosti a o tom, jaké má Pán Bůh plány pro budoucnost. Můžete v Boha věřit. Nicméně pokud osobně nepotkáte živého Boha, tak vám ta víra bude nanic, jako byla na počátku nanic paní Svatošové. Kdo jste se s živým Pánem Bohem setkali, tak víte, co to znamená věřit Bohu. A vy se nemusíte bát žádných konců. Ani těch těžkých, bolestných či tragických. Máte totiž u sebe Ježíše, který je milosrdný.
A vy kdo jste se s živým Bohem ještě nesetkali, tak vírou přijměte Jeho ujištění, kdy říká: „hledejte a naleznete.“ A tak Jej hledejte. Nespokojte se s mrtvou vírou, která je nanic. Hledejte Jej v Bibli. Hledejte Jej ve ztišení při modlitbě. Hledejte Jej ve shromáždění křesťanů. On je věrný a dá se nalézt těm, kdo Ho opravdově hledají. On chce, abyste se nebáli konců, ale radovali se s toho, že Mu můžete důvěřovat. Kdo se setkal s živým Ježíšem, nemusíme se bát konců! Amen!
