Jdi na obsah Jdi na menu
 


29. 10. 2012

Nebuďme otroky! Žijme ve svobodě!

a.jpg

 

Proto stůjte v té svobodě, [ke] které nás Kristus vysvobodil, a nezaplétejte se znovu do otrockého jha. Hle, já Pavel vám říkám, že budete-li se obřezávat, Kristus vám nijak neprospěje. Každému člověku, který se nechává obřezat, pak znovu dosvědčuji, že je povinen dodržovat celý Zákon. Zbavili jste se Krista, [vy] všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti! My přece očekáváme naději spravedlnosti skrze Ducha na základě víry. Vždyť v Kristu Ježíši nic nezmůže obřízka ani neobřízka, ale [jen] víra projevující se láskou.(Galatským 5:1-6; B21)

 

                Milí bratři a sestry, dovolte, že se dnes u příležitosti neděle reformace spolu zamyslíme nad tímto textem a že toto přemýšlení na základě tohoto textu rozdělím do tří částí.

 

1.       Kristus nás vysvobodil pro svobodu

Vezměme to od začátku. Člověk byl stvořen pro svobodu. Adam a Eva byli stvořeni pro svobodu. Jak se ta svoboda projevovala? Projevovala se tím, že měli dokonalou kontrolu nad svoji vůli. My tu svobodu nemáme! Já nemám svobodu, protože moje přirozenost je zkažena. A tak i když se ráno modlím, že chci byt na všechny milý a srdečný, tak se stane, že jsem jednou nevrlý na manželku, podruhé přehnaně přísný na děti a potřetí třeba odtažitý k přátelům. Já jsem se nerozhodl být nevrlý, přehnaně přísný nebo odtažitý. To jednala moje hříšná přirozenost. Já jsem to nechtěl, ale neovládnul jsem to a udělal jsem to, co jsem nechtěl. Tento stav popisuje i apoštol Pavel a říká: „Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.“ (Římanům 7:15) A dále Pavel pokračuje: „Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.“ (Římanům 7:19-20) My prostě nevládneme nad svoji vůli. Musíme ji cvičit. Musíme ji cvičit celoživotně.

 Adam s Evou na tom byli jinak. Oni v tom problém neměli. Oni měli svobodnou vůli a dělali, co chtěli dělat. Rozhodnutí k neposlušnosti nebyla slabost jejich vůle, ale byla to jejich volba. Ale ta volba měla tak zásadní dopad, že všichni lidé, co se od té doby narodili, ztratili tuto svobodnou vůli. Od té doby je vůle každého člověka zotročena a neovládáme ji. Ztratili jsme tu svobodu. Ale co víc, spadli jsme do okovů zákona, který říká, že mzdou hříchu je smrt. Ten zákon říká, že pouze ten, kdo dodrží veškerý zákon, může přijít k Bohu.

A dnes tady čteme, že Kristus nás osvobodil pro svobodu. Doslovně jsme vyzýváni: „Proto stůjte v té svobodě, [ke] které nás Kristus vysvobodil.“ (v.1) A přestože je to řečeno věřícím lidem, je to nabídka pro naprosto každého člověka. Jinými slovy, čteme tady, že věřící člověk už není svázán zákonem. Luther, jak mu to je vlastní, používá silná slova, když popisuje náš současný postoj k zákonu. Říká, že máme zákonu říct, ať „zavře hubu“. Zákon nad námi nemá moc. Zákon už nám nemůže připomínat, že „mzdou hříchu je smrt“, protože my můžeme odvážně říci „ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši našem Pánu.“ (Římanům 6:23)

Kristus nás osvobodil pro svobodu. Jak nás osvobodil? Tím, že se jako ten, kdo dokonale dodržel zákon a nedopustil se hříchu, za nás obětoval, aby tak vzal na sebe naše hříchy.  A dnešní text nám to říká, abychom si uvědomili, jakého Boha máme. A jsou dvě možnosti, jak reaguje člověk, který přijme tuto osvobozující pravdu. Jeden před tímto Bohem padne s radostí na kolena, děkuje Mu a touží být v Jeho blízkosti, touží žít, jak chce On. Druhý řekne, tak to je super, že mám svobodu, to si to užiju a sebestředně žije svůj život v užívání si. Takže samotný fakt, že někdo věří v Kristovo odpuštění, ještě neznamená, že svůj život žije ve svobodě. V opravdové svobodě žije ten, kdo pochopil, že má svobodu žít pro Krista a s Kristem.

 

2.       Snaha zachovávat zákon ke spasení nic neprospěje

Potom v tom našem textu apoštol Pavel hovoří k těm, kteří opouštějí tuto Kristovu svobodu. Mluví o těch, kteří znovu sklouzávají do dodržování židovských rituálů. Je zde řeč především o obřízce. A Pavel je celkem důrazný a ukazuje, co vlastně tito lidé dělají: „Proto stůjte v té svobodě, [ke] které nás Kristus vysvobodil, a nezaplétejte se znovu do otrockého jha.“ (v.1) Ten Pavlův obraz je jasný. Pavel říká, že se galatští chovají jako lidé, kteří jako bývalí otroci znovu se zbavují svobody a dobrovolně se stávají opět otroky. Byli svobodni, přesto si zase nechávají navléct otrocké jho. Tito lidé zase začínají dodržovat nejrůznější rituály a říkají, že je to nezbytné pro spasení.

Dovolte jiný příklad. Představte si, že umíráte na nevyléčitelnou nemoc. Nicméně, velkým zázrakem jste uzdraveni a vrátili jste se do nádherného života. Všechno je skvělé, ale vy jste se rozhodli, že si necháte vpravit do těla znovu tu smrtelnou bakterii, protože si prostě myslíte, že tak je to lepší. To je hrozná ďábelská lež. A ďábel to zkoušel v době první církve a zkouší to i dnes.

Pavel mluví k těm, kdo se nechávali obřezat a začali dodržovat další židovské zákony, a říká jim: „Budete-li se obřezávat, Kristus vám nijak neprospěje.“ (v.2) Apoštol Pavel říká, že pokud chtějí jít touto cestou, pak jediná šance jak dosáhnout svobody je tím, že se ten zákon naplní beze zbytku. Když se tedy člověk vzdá spoléhání na zásluhy Krista a začne spoléhat sám na sebe, tak musí stejně jako Kristus dodržet veškerý zákon. Proto Pavel říká: „Každému člověku, který se nechává obřezat, pak znovu dosvědčuji, že je povinen dodržovat celý Zákon.“ (v.3)

Teď mi někdo ale může namítnout, že se taky snaží žít podle desatera, že se snaží žít tak, jak učí Kristus, prostě že se snaží dodržovat zákon. A já se přidám, protože i mou touhou je žít tak, jak to říká Boží slovo. Tak proč to tedy apoštol Pavel tak hrotí? Proč tady mluví tak tvrdě? On sám to vysvětluje v nadcházejícím verši a říká galatským: „Zbavili jste se Krista, [vy] všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti!“ (v.4) Tady tkví ten problém! Oni se ospravedlňují zákonem! To znamená, že oni říkají to stejné, co říkal ten mladý bohatý muž, který Ježíši říká, že desatero dodržoval od své mladosti. I on se ospravedlňoval zákonem. A i dnes je mnoho těch, kdo se zákonem ospravedlňují. Potkávám mnoho těch, kdo říkají, že žijí dobrý život, že nikomu nic zlého neudělali nebo třeba že chodí do kostela a ke zpovědi. Jenže jak dopadl ten mladý muž? Odešel od Krista. Co říká Pavel takovým lidem? Říká: „Zbavili jste se Krista.“ (v.4) A zbavit se Krista je tragédie. Vždyť Boží slovo jasně deklaruje: „Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1.Jan 5:12)

Milí přátelé, stavíte svůj život na Kristu nebo na tom, že se před Bohem ospravedlňujete sami? Nazval vás spravedlivými Kristus, který vás dokonale obmyl, nebo se vy sami považujete za spravedlivé, protože žijete dost dobrý život? Máme neděli reformace a reformace znovu církvi vrátila ten důraz na Boží připsanou spravedlnost, na Boží milost. Památku reformace si nepřipomínáme, abychom byli hrdi na to, že jsme lepší než katolíci, kteří kšeftují s odpustky. V katolické církvi jsou ti, kdo spoléhají na Boží milost a na jeho spravedlnost. A na druhé straně v evangelické církvi, v našem sboru a bojím se, že i dnes v tomto kostele, jsou ti, kdo se stále snaží zalíbit Bohu svými vlastními skutky a zbavili se Krista. Čiňme z toho pokání a spoléhejme na Boží milost.

 

3.       Rozhodující je víra projevující se láskou

Potřebujeme Krista. Pokud se Ho zbavíme, jsme ztraceni. Naší naději je totiž pouze Jeho spravedlnost, která nám je Bohem připsána. Pavel dále pokračuje: „My přece očekáváme naději spravedlnosti skrze Ducha na základě víry. Vždyť v Kristu Ježíši nic nezmůže obřízka ani neobřízka, ale [jen] víra projevující se láskou.“ (v.5-6)

Jen víra projevující se láskou nás může na toho Krista napojit. Připomeňme si známá slova Pavlova o Abrahámovi: „Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.' Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.“ (Římanům 4:3-5) Kdo věří, že Bůh dává spravedlnost, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. A tak si to znovu můžeme zopakovat. Dodržování zákona spravedlnosti nikdy nedosáhneme, protože prostě nejsme a nemůžeme být moc dobří. Ale protože Kristus žil dokonalý život a na kříži zemřel za naše nedokonalosti a hříchy, můžeme vírou přijmout tento fakt. A každému, kdo takto věří, Bůh díky Kristově oběti odpouští a připisuje mu Kristovu spravedlnost a tímto ho prohlašuje za spravedlivého. A naše skutky k tomu spasení nic nepřidají.

Ale pozor, dobré skutky nejsou bezvýznamné. Čteme, že víra se projevuje láskou. (v.6) Opravdovou víru následují skutky vycházející z lásky ke Kristu. Ty skutky nevycházejí z touhy odplatit to Kristu, jako dlužníci splácejí svůj dluh. To bychom nikdy nesplatili. Ty skutky vycházejí z lásky k Bohu. Apoštol Pavel dokonce říká, že když jsme přijali tu svobodu a byli osvobozeni od zákona, tak jsme tu pro to, abychom z lásky k Němu dělali to, co pro nás On připravil. V listu Efezským čteme: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Efezským 2:8-10)

A tak u toho, kdo věří a přijímá Kristovu spravedlnost lze na skutcích vidět, že miluje Ježíše. Láska se totiž projevuje poslušností. Jan zapsal: „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ (1.Jan 5:3)

Ve stejném duchu hovoří i Jakub, když říká: „Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.“ (Jakub 2:17-18)

A tak milí přátelé, nespoléhejme na to, že si odpuštění a věčný život zasloužíme. Nezasloužíme! Snaha zasloužit si odpuštění znamená zbavení se Krista. A člověk může žít bez Krista, přestože Ho má plná ústa. Ale život bez Krista je katastrofou. Pokud takto dnes žijete, čiňte pokání a proste Boha o víru. Proste o to, abyste se mohli ve víře spolehnout na to, že Jeho oběť je dostatečná.

A pokud zažíváte různé pokušení vracet se k zákonu a pochybovat o svém spasení, tak jako Luther zákonu řekněte, ať zavře hubu, že vy máte Krista. A pokud spoléháte na Krista, tak Mu děkujte a proste Ho o více lásky a více vydanosti Jemu a přitom se ptejte, zda Vaše skutky jsou svědectvím o tom, že Ježíše milujete a že Mu věříte. Amen.

 Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář