Nedat se vést bájemi
Na webu českého rozhlasu jsem četl rozhovor z jedním z našich nejznámějších religionistů, s panem Zdeňkem Vojtíškem. On mimo jiné opět zmínil, že v Česku jsme nad evropským průměrem ve víře v okultní praktiky, v léčitelství, apod. A potom vyslovil hypotézu, dle které platí, že čím méně lidí je spojeno s nějakou náboženskou institucí, tím více lidí věří v okultní praktiky. Jinými slovy, lidé hledají duchovno. A jsou ochotni je hledat kdekoli. A možná je docela překvapivé, že se to netýká nějakých slabších sociálních vrstev, ale jde to napříč společností. Lidé totiž potřebují nějaké ujištění, že cesta, po které jdou, je ta správná.
A tak třeba i náš pan premiér Babiš se netají tím, že svá rozhodnutí konzultuje s vesmírem, tedy, že si nechává věštit z karet. Pan prezident Zeman kdysi zase hovořil o tom, jak čerpá sílu vesmíru při objímání stromů. Klíčovou otázkou je to, zda křesťanská víra je v něčem jiná nebo je to pouze další projev toho stejného. Podle apoštolů naše víra nestojí na bájích, jako některé jiné systémy, ale na osobě Ježíše Krista. A právě o tom je i ten náš dnešní text.
Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.
Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. (2. Petrův 1,16-21)
Apoštol Petr nám v tomto textu předkládá 2 klíčové důkazy, proč víra v Krista není víra v nějakou bajku, ale je životodárným základem lidské existence.
1. důkaz: Osobní zkušenost apoštolů
Podívejme se na ten text: „Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.“ (v.16) Tedy Petr říká, že to, co apoštolové přinášejí nejsou báje. Ale co, přinášejí? Petr říká, že zvěstují „slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista.“ A zvěstují to, protože byli očití svědkové. Takže bychom si logicky mohli myslet, že nám zvěstují to, že Ježíš se stal člověkem, že tady po této zemi chodil, že zemřel a že vstal z mrtvých. A to je určitě pravda. Ale myslím, že Petr tady mluví ještě o něčem jiném. V českém překladu to nevidíme, ale v řečtině je pro ten jeho slavný příchod použito slovo parousia – paruzie. A to je slůvko, které si spojujeme s druhým příchodem Ježíše Krista. V souvislosti s příchodem Pána Ježíše je použito 18 x, ale vždy to má vazbu na druhý příchod a nikdy na první. Takže lze předpokládat, že i zde Petr hovoří o tom, že zvěstují slavný příchod Pána Ježíše, když se podruhé vrátí na tuto zem. Tedy, Petr říká, že nezvěstujeme báje, ale druhý příchod Pána Ježíše Krista. To je pro něj důležité.
Někdy mám dojem, že se hodně díváme zpátky, na kříž, na prázdný hrob, ale ne nedíváme se dostatečně do budoucnosti, na druhý příchod Pána Ježíše. Stejně jako vidíme kříž a prázdný hrob, potřebujeme vírou vidět i přicházejícího Krista, potřebujeme vidět jeho paruzii. Tak Ježíše totiž vidí apoštolové a první církev.
Ale zpátky k tomu důvodu, proč druhý příchod není báje. Petr tedy říká, že oni byli svědky jeho velebnosti. Co má na mysli? To nám odhaluje ten další verš: „On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.“ (v.17-18)
Petr tady mluví o zkušenosti, kterou měli na hoře proměnění. Ten texy jsme četli dnes z oltáře. To je pro něj důkaz Kristovy velebnosti a Jeho druhého příchodu. Ten Petr, který zažil tolik zázraků, ten Petr, který viděl prázdný hrob, ten Petr, který se setkal se vzkříšeným Kristem, ten Petr, který na vlastní uši opakovaně slyšel od Pána Ježíše, že přijde znovu, ten Petr, který viděl vystupovat Pána Ježíše na nebesa, ten Petr bere jako důkaz Ježíšova druhého příchodu to, co zažil na hoře proměnění. Proč? Protože tam viděl Jeho velebnost. Protože tam, slyšel Boha Otce. Protože tam zažil náznak toho, kdo je opravdu Pán Ježíš ve své velebnosti. Když Pán Ježíš chodil po zemi, vzdal se své slávy, stal se člověkem. Vypadal jako každý druhý. Ale na hoře proměnění Petr zažil, kým Ježíš opravdu je a viděl, slyšel a zažil, jaký Ježíš se pro nás jednou vrátí. Viděl Ježíše v Jeho velikosti.
Petr tedy křesťany ujišťuje, aby se nebáli. Ujišťuje je, že křesťanství nestojí na nějaké báji. On to totiž na vlastní kůži zažil. On je ten svědek. A on o tom mluvil, kdekoli přišel. Povzbuzoval lidi, aby uvěřili v Ježíše Krista a čekali na Jeho příchod. A byl o tom tak přesvědčen, že byl ochoten za toto přesvědčení obětovat i svůj život; a spolu s ním i další apoštolové.
Bratři a sestry, osobní zkušenost Petra a dalších apoštolů je důkazem, že nevěříme bájím. Přestože nikdo z nás nezažil Pána Ježíše tak jako Petr, i naše zkušenost může být pro někoho důkazem, že dobrá zpráva o druhém příchodu Pána Ježíše není báje, ale realita. To naše svědectví nemá váhu svědectví apoštolů, ale stejně tak si Pán Bůh po tisíce let používá svědectví Kristových následků, aby lidé pochopili, že zpráva o Ježíši není báje, ale životodárné poselství o realitě.
A tak přestože mým cílem je dnes především povzbudit naši víru k radostnému očekávání Ježíšova příchodu ve slávě, tak vás chci zároveň znovu povzbudit, abychom se přidali k Petrovi a přinášeli lidem zvěst o tom, že Ježíš Kristus je opravdu Pánem. A mojí modlitbou je, aby naše životy byly pro lidi důkazem, že se nejedná o báje, ale že Pán Ježíš je živý a jednou přijde.
2. důkaz: Prorocké Boží slovo
Petr říká, že ta osobní zkušenost apoštolů potvrzuje jiný důkaz a tím důkazem je prorocké Boží slovo. Čteme: „Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte.“ (v.19) Petr tedy říká, že to, co apoštolové zažili, přesně odpovídá tomu, o čem vydává svědectví Boží slovo, které měli díky službě proroků. A dále Petr přidává důležitá slova, která nám vysvětlují, proč může věřit tomuto slovu proroku, tedy Bibli: „Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.“ (v.20-21)
Toto je nesmírně důležitý text, který nám říká, že to, co máme v Bibli, nejsou pouze lidská slova, ale že všichni ti autoři byli poslání Pánem Bohem a mluvil skrze ně Boží Duch. A tak to, co máme v Bibli je Boží slovo. Tedy, je tam přesně to, co tam Pán Bůh chtěl mít. A Petr říká, že na toto slovo se můžeme spolehnout. Když tedy čteme Bibli, nečteme lidské báje, ale čteme Boží poselství pro člověka.
To poselství má nejrůznější formy, projevuje se tam různorodost autorů, různorodost kultur, ve kterých žili. Jsou části, které jsou lehce srozumitelné a jasné, jsou části, které jsou velice kompilované. Jsou části, které mají formu prózy, jsou části, které jsou poezii. Jsou části, které popisují události, jsou části, které obsahují kázání, proroctví či jsou osobními dopisy. Ale toto vše je Božím slovem, které nám odhaluje pravdu o Pánu Ježíši Kristu, včetně pravdy o tom, že On slavně přijde.
Petr nás tedy povzbuzuje, abychom se na toto Boží slovo spolehli, protože nejde o báje, ale o životadárné poselství od Pána Boha. Občas narážím na lidi, kteří zažívají pochybnosti, nejistoty, neví, jak řešit životní problémy. Připomenul bych citát Jiřího Voskovce: „Čtěte Bibli, tak to všechno je.“ A abych ještě zdůraznil význam tohoto svědectví Bible, přidám citát kazatele Spurgeona. Ten řekl: „Bible, která se rozpadá, obvykle patří tomu, kdo se nerozpadá.“
Petr nám tedy dává dva důkazy, proč druhý příchod Ježíše Krista v slávě není báje. Dovolte, že zmíním příběh člověka, který také hledal důkaz. Tím člověkem byl muž, který vystudoval žurnalistiku a potom získal doktorát na právech na prestižní Yale univerzitě. Po studiích pracoval jako novinář v Chicago Tribune, kde připravoval pravidelnou kriminalistickou rubriku. Za svou novinářskou práci získal řadu ocenění. Byl zapřisáhlým ateistou. Někteří jste už možná poznali, že jde o Lee Strobela. Tohoto muže velmi nahněvalo, že se jeho manželka díky svědectví sousedky začala zajímat o víru. Rozhodl se, že se zaměří na vzkříšení Ježíše Krista a že jednou provždy dokáže, že je to báje. Udělal masivní výzkum, konzultoval téma s odborníky v nejrůznějších oborech, s historiky, archeology, lékaři, lingvisty, filosofy či podobně. Výsledek svého pátrání vyjádřil těmito slovy: „Došel jsem k závěru, že na základě laviny důkazů, které směřují tak mocně ve prospěch pravdivosti křesťanství, bych potřeboval větší víru, abych si udržel svůj ateismus, než abych se stal křesťanem.“ Lee Strobel poznal, že nejde o báji a to změnilo jeho život. Na základě svého výzkumu napsal i knihu, která se jmenuje Kauza Kristus a máme ji i v češtině. V roce 2017 byl na základě jeho příběhu natočen stejnojmenný film.
Chtěl bych zakončit veršem, který jsme neprobrali do konce. Petr napsal: „Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.“ (v.19)
Bratři a sestry, život bez Krista je život v temnotě. Nikdo nechce žít v temnotě. Život postavený na svědectví apoštolů a proroků je život u svíce. Zpráva o Kristu nám přinesla světlo. A přestože svíčky jsou romantické a rádi si je zapálíme, nikdo bychom nechtěli žít pouze se svící. Každý chceme více. Víme, jak nádherné je vidět krajinu zalitou sluncem, jak nádherné jsou východy slunce na horách či u moře, jak nádherná je svěžest jara, jak úžasné jsou barvy podzimu, jak krásně ve světle září čerstvě napadaný sníh. Kdo bych chtěl žít bez slunce? Kdo by chtěl žít jen při svíčce?
V té duchovní oblasti už nežijeme v temnotě, ale při svíčce Božího slova. Ale Petr nám připomíná, že není báje to, že Ježíš přichází. Už nebudeme pouze u svíce, ale zažije krásu života ve světle v novém nebi a na nové zemi. A to je naše křesťanská naděje. Na to se těšíme. To vyhlížíme. Maranatha. Přijď Pane Ježíši! Amen.
