Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. 10. 2021

Nehledej hranici

Bratři a sestry, když jsem si přečetl, jaký je text určený na dnešní neděli, tak jsem si řekl, že musím vybrat jiný, že se to nehodí na neděli, kdy volíme pastora. Ale potom jsem si řekl, že bych neměl zbaběle od toho textu prchat. Ale nebude to lehké. Hodně jsem se s přípravou pral. Na druhé straně, je docela možné, že někteří budete po tomto kázání na mne nahněvaní, některé to zabolí, někteří možná uroníte slzičku. Ale nemůžeme si vybírat pouze texty, které nám voní. A tak pojďme do toho.

 

Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit." Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření 'Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"

V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství." (Marek 10, 2-12)

 

 

Dovolte, že nejprve popíšu okolnosti tohoto setkání. Je to opět typická situace, kdy farizeové zkoušeli nebo testovali Ježíše. A položili Mu otázku týkající se rozvodu. Konkrétně: „ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.“ (v.2) Je zvláštní, že Matouš to otázku zapsal ještě trochu podrobněji: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ (Matouš 19,2)

Abychom lépe pochopili, v čem spočívá ta zkouška farizeů, bude dobré, když zmíním, že v té době byly k otázce rozvodu dva rozdílné přístupy, které zastávali významní rabíni Ježíšovy doby. Základní rozpor byl v tom, jak chápat Mojžíšovo nařízení o rozvodu. V Zákoně čteme: „Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu.“ (Deuteronomium 24,1)

Celá rozepře mezi těmi dvěma rabínskýma přístupy se týkala toho slůvka „něco odporného“. Toto slovo se v hebrejské literatuře zachovalo jen tady a tak se vedly debaty, co to slovo znamená. Ten nejrozšířenější názor zastával rabín Hilel, který tvrdil, že to může být cokoli odporného. Tedy, manžel se může rozvést, když najde na manželce cokoli odporného. Třeba mu přijde odporná polévka, kterou uvařila.

Ježíšův vrstevník, rabín Šamaj, s tím zásadně nesouhlasil a tvrdil, že tento text  jasně odkazuje na cizoložství té ženy. Tedy, byl přesvědčen, že pouze cizoložství ženy je důvodem pro to, aby se s ní muž rozvedl.

A v našem příběhu farizeové chtějí vědět, jak to vidí Ježíš. Ježíš reaguje slovy: „Pro tvrdost vašeho srdce vám (Mojžíš) napsal toto ustanovení.“ (v.5)

1. Máme tvrdé srdce

To je to první, co si v debatě o rozvodu potřebujeme uvědomit. Máme tvrdé srdce. Proč to Ježíš říká? Protože to je realita lidského života po tom, co lidstvo padlo do hříchu. Pán Bůh nás stvořil jako muže a ženy a řekl, že muž a žena spolu mají vytvořit manželskou jednotu a takto jsou pak společně obrazem Božím.

Na druhé straně musíme říci, že Ježíš svým vlastním životem ukázal, že smysluplný život nežijí pouze ti, kdo jsou manželé, mají uspokojivý sexuální život a plodí děti. Sám Ježíš byl svobodný, byl panic a jistě mi dáte za pravdu, že žil smysluplný život. A v novém zákoně bychom takových příkladů našli více.

Ale pojďme zpátky k manželství. Hřích zničil vše. Hřích zničil i dokonalé manželství. A tak manželství je spojením dvou hříšných osob podléhajícím pokušením a kdejakým hříšným touhám. A to se ve vztazích projevuje. Žádné manželství na to není imunní. A tak tvrdé srdce je zdrojem nenaplněných potřeb, nedorozumění, konfliktů, nedobré komunikace, vzájemných zranění, ale také mnohdy i neodpuštění, ponižování, urážení, osamění, rutiny, nezájmu, násilí, nevěry či dokonce opuštění. Mohl bych tady popisovat spoustu důvodů, kdy tvrdost srdce jednoho či obou manželů způsobuje, že se v manželství žije těžce.

Teď to musím trochu vyvážit, aby mi tady mladí svobodní přátelé neřekli to, co učedníci řekli Ježíši. Ti řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“ (Matouš 19, 10) I manželství dvou nedokonalých lidí s tvrdým srdcem může přinášet obrovské požehnání. A sám jsem přesvědčený, že pokud je to manželství usazené v Boží milosti, pak je manželství něčím úžasným.

V pátek jsem psal toto kázání a uvědomil jsem si, jak dobře mi je v manželství, když jsem po obědě s Šárkou dostal pořádnou pusu a vřelé oběti. Manželství je nádherný dar.

Nicméně, a to se vracíme k našemu tvrdému srdci, pro některé se manželství stává zdrojem velké bolesti. Někteří o manželství mluví dokonce jako o pasti či jako o vězení, protože v něm ať už chybou svou, chybou partnera či chybami obou zažívají velkou bolest. Ježíš říká, že právě naše tvrdé srdce je důvodem, proč Mojžíš umožnil rozvod. A to nás vede k druhé důležité pravdě.

 

2. Zákon má chránit před důsledky tvrdého srdce

Když přemýšlíme o době, ve které žil Mojžíš, tak si musíme uvědomit, že se lidé znovu učili žít v důvěře v Pána Boha. Byli na cestě z otroctví v Egyptě, kde přijali nejrůznější návyky. Pán Bůh dává těmto lidem také desatero a kromě toho další instrukce. Rabíni jich našli 613. A z těchto 613 pravidel pouze dvě mluví o rozvodu.

Jaká byla ta pravidla? Jaký měla smysl? Dovolte, abych to ilustroval na jiném pravidle. V Zákoně čteme: „Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu.“ (Exodus 21,24) Jaký byl smysl tohoto zákona? Znamená ten zákon, že Boží vůli je, abychom vyražené oko oplatili vyraženým okem viníka? Chce Pán Bůh, abychom zmrzačenou ruku pomstili zmrzačením ruky? Jistě všichni řeknete, že ne. Tak proč takový zákon? Pro tvrdost lidského srdce! Víte, jak se okolní národy a i Izraelci chovali před tím, než měli tento zákon? Za zmrzačenou ruku viníka klidně i zabili. Za vypíchnuté oko vyvraždili jeho rodinu. Pán Bůh tedy dává zákon, kterým řekl, že výkon spravedlnosti či pomsta musí mít své limity. Nemůžeš uškodit více, než ti bylo uškozeno. Ten zákon měl dopomoct tomu, aby zlo ještě více neeskalovalo.

Věřím, že zákon o rozvodu patří do úplně stejné kategorie. Mojžíš na popud samotného Pána Boha dovolil rozvod, aby nedocházelo k ještě větší eskalaci zla a k větší destrukci. Izraelský zákon připouštěl rozvod především proto, aby ochránil ženy od dalšího trápení. Muž totiž mohl ženu bezdůvodně vyhodit bez zaopatření. Nebo si mohl muž prostě vzít další ženu a tu původní úplně ignorovat. Rozvodový zákon zaručoval ženě, se kterou se muž rozvedl, nějaké jistoty. Jinak ji šlo doslova o život, protože neměla z čeho být živa. Rozvod měl svá pravidla a nedovoloval neřízený chaos a eskalaci zla. Ježíš jistě nesouhlasil s tím, že se muž může zbavit ženy z jakéhokoli důvodu.

Bible jasně ukazuje, že rozvod je hrozná katastrofa. V knize Malachiáše nás Pán Bůh vyzývá: „Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, Bůh Izraele.“ (Malachiáš 2,16) Rozvod je strašný, děsivý a žalostný důkaz tvrdosti lidského srdce. Ta tvrdost se v manželství neprojevuje pouze při vzniku problémů, ale vidíme ji mnohdy také v neochotě a neschopnosti hledat usmíření a obnovu vztahu. Ježíš pak popisuje ty zoufalé důsledky dalších kroků, když říká: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“ (v.11-12) Ježíš ukazuje, že rozvod často vede k životu v cizoložství. Je to velmi smutné čtení.

Ano, Ježíš ukazuje, že Pán Bůh skrze Mojžíše povolil rozvod, aby nedošlo k ještě horším katastrofám. Nicméně, Ježíš nás volá k něčemu jinému než k životu v menších katastrofách. A s touto myšlenkou jdeme k našemu poslednímu bodu.

 

3. Ježíš nás obrací ke Stvořiteli

Ježíš nám tady opět připomíná, že žádné z těchto zákonů nám nepřinesou dokonalý život. A na tom zákonu o rozvodu to je vidět ideálně. To, že se rozvedeme, nikdy nezpůsobí, že budeme zažívat ráj na zemi. Vůbec ne.

Současní psychologové a sociologové nám také potvrdí, že v době masivní rozvodovosti většina rozvodů nevede ke zlepšení životní situace, ale naopak ke zhoršení  a to velmi často pro všechny zúčastněné strany. Rozvodů s dobrými konci mnoho není. Často rozvod přinese ještě více problémů než život v problematickém manželství. A to nemluvím o děsivých dopadech na děti.

Jaká je tedy Ježíšova reakce? Přečtěme si znovu tu ústřední pasáž: „Od počátku stvoření 'Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (v.6-9)

Ježíš nás volá k soustředěnému pohledu na Pána Boha. Když Ježíš mluví o manželství, pak mluví o tom, co dělá Pán Bůh. Pán Ježíš připomíná, že Pán Bůh stvořil muže a ženu. A že Pán Bůh je slučuje v nerozlučitelné manželství. Pán Bůh je ten, kdo jedná a řešením na tvrdé srdce je život soustředěný na Pána Boha.

Co to v praxi znamená ve vztazích? Znamená to, že si nekladu otázku, co mohu udělat, abych tím ještě Pána Boha nenaštval, ale že se ptám, co mohu udělat, abych Mu udělal radost. A když mluvíme o rozvodu, tak by to mohlo znamenat, že se nemám ptát, Pane Bože, za jakých okolností mi ten rozvod u tebe projde, ale mám se ptát, Pane Bože, jak v této zoufalé situaci mohu oslavit Tebe, živého Boha. Ptát se, kde je ta hranice, mezí tím, co ještě projde a co už ne, znamená, že se pohybuji velmi těsně u území, které už patří ďáblu. Ale já se mám dívat přece úplně na druhou stanu. Mám se dívat na Pána Boha. Mám mít hranici za zády a mám se tlačit k Němu. Mám mít pohled upřený na Ježíše.

Dovolte, že použiji příklad z jiné oblasti. Mladí lidé, kteří spolu chodí, se často ptají, jak daleko můžeme dojít v intimnostech, aby to nebyl hřích, abychom Pána Boha nenaštvali. To je zase špatný typ otázky. Je to otázka na to, kde jsou hranice. Ptáme se, jak daleko mohu dojít po slabém ledu od okraje rybníka, aby to neprasklo. Ale my máme být otočení naopak a ptát se, jak Mohu oslavit Pána Boha i vztahem se svoji dívkou, se svým chlapcem.

Musím přidat ještě jedno varování. My si dokážeme vsugerovat, že Boží vůle je shodná s tou naší. Jeden z nejdrsnějších příkladů, který jsem zažil, bylo, když mi vdaná žena, která opustila manžela a žila se svým milencem, říkala, že konečně teď ví, že jde cestou, která se líbí Pánu Bohu. Předchozí manželství považovala za omyl, současný nemanželský vztah za Boží vůli. A podobných příkladů jsem, žel, zažil mnoho. Hřích nás dokáže dokonale zaslepit. Nedejme na emoce, dívejme se, co je v Božím slovu a ptejme se dalších bratří a sester, zda to vidí stejně jako my.

Mluvili jsme o mnoha trápeních a katastrofách, které Pána Boha hrozivě zraňují. Nicméně, jedním dechem musíme připomenout, že Pán Bůh je milostivý. I z katastrof nalézá východiska. I když jsme jim pohrdli v důležitých chvílích a dělali si věci po svém, On nám chce dát naději. I když námi druzí pohrdli, On nám chce dát naději. Není situace, kdy by nad námi zlomil hůl. Není hřích, ze kterého by nezachránil. Ano, důsledky mnohdy zůstanou, ale On nabízí dokonalé uzdravení. A tak dneska nás všechny, rozvedené i nerozvedené, svobodné i ženaté, ty, kdo jsou ve vztazích šťastní i ty, kdo v nich těžce bojují, nás všechny Ježíš zve, abychom viděli Jej. Toho, kdo nás miluje natolik, že se pro nás obětoval. Toho, kdo se sklání do bahna hříchů a podává nám ruku. Toho, kdo nás i dneska zachraňuje a přináší dokonalé uzdravení. Podívejme se na Něj a kéž nám z Boží milosti Pán Ježíš opět zazáří, jako ten nejvzácnější poklad. On je lék na naše tvrdé srdce. On je lék na každé tvrdé srdce.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář