Jdi na obsah Jdi na menu
 


27. 2. 2012

Neplýtvej Boží milosti

a.jpg

Audio záznam naleznete zde.

Dovolte, že dnes začnu malou ilustrací. Představte si, že byste potřebovali místo k bydlení a objevil by se někdo, kdo by vám řekl, že pro vás má dům. Vzal by vás do auta a zavezl by vás třeba na Kamionku. Tam by zastavil před úplně novým domem za 4 milióny a předal by vám klíče. Dvě sady klíčů. Klíče od domu a klíče od auta a řekl, že to je dar pro vás a že ho máte dobře využít. Vy byste srdečně poděkovali. Pak byste si sedli na patník a obvolali všechny přátele a dělili se s radostnou novinou o tom, jak byl zázračně vyřešen váš problém s bydlením,  a jak jste dostali mnohem víc, než jste si přáli. No a pak byste se vrátili, odkud jste přišli. V dalším týdnu byste se na svůj dům a na své auto ještě zašli dvakrát podívat, drželi byste obličej ve dlaních a po tváři by se vám kutálely slzy vděčnosti. Možná byste ještě zavolali dárci a znovu poděkovali. A představte si, že tím by vše skončilo. Ano, před druhými byste občas řekli, že máte skvělé auto a nádhernou vilu, ale už byste se na ně ani nepřišli podívat a vše by tam bez užitku pustlo a chátralo. Takové chování bychom určitě považovali za šílené. Jak mohl někdo pohrdnout tak vzácným darem. Ale je možné, že někteří z nás se takto chovají k daru Boží milosti. Dostali jsme Boží milost, ale necháváme ji ladem, nevyužíváme tento vzácný dar. A přesně o tom, je dnešní text.

 

Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: 'V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.' Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy! Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně, procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše. (2.Korintským 6:1-10)

 

Apoštol Pavel začíná celý tento text výzvou, abychom nepřijímali Boží milost na prázdno. On nás vyzývá, abychom Boží milostí neplýtvali. Co to znamená? Vstupujeme do postního období a připomínáme si, co pro nás Pán Ježíš udělal. Obětoval se a v mukách zemřel za naše hříchy na kříži. Dal nám tím tu obrovskou milost odpuštění našich hříchů. A apoštol Pavel říká, abychom touto milostí neplýtvali. A to je jediný rozkaz, který nám v tomto textu dává: Neplýtvejte Boží milostí! Co to znamená? On říká, že tato Boží milost se musí nějak projevit v našich životech. A dává nám tady dvě konkrétní situace, kde se projevuje milost v životě těch, kdo patří Kristu. Podívejme se spolu na tyto dva projevy Boží milosti.

 

1.    projev Boží milosti: Nedáváme záminku k pohoršení

Přesně toto říká apoštol Pavel v našem textu: „Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu.“ (v.3) Dát příležitost k pohoršení znamená udělat něco, kdy si jiní lidé oprávněně řeknou: „Tak pokud toto znamená být křesťanem, tak s tím Kristem nechci mít nic společného.“ A samozřejmě že se mnozí lidé urazí a pohorší neprávem. Ale to teď nemusíme řešit. Ten důraz není na ně, ale na mne, na nás. Žijme tak, aby ostatní lidé neměli oprávněný důvod být pohoršeni.

A všimněte si té Pavlovy nekompromisnosti. Používá slova „nikomu“ a „v ničem“. Jinými slovy, člověk, který přijal Boží milost, touto milostí nepohrdá tím, že neuvádí jméno Kristovo v hanbu. Křesťan, to je totiž ten, kdo tady na zemi chodí v dresu Ježíše Krista.

Představte si, že se v zahraničí odehrává nějaký turnaj. Třeba mistrovství světa v hokeji. A teď se nějaký fanoušek v českém dresu opije a rozbije výlohu v obchodě, napadne další lidi a potom ještě lahví rozbije přední sklo policejního automobilu. Objeví se to ve zprávách různých zemí, a co tam bude? Nikdo nebude řešit jeho jméno, jeho rodinu či vesnici, ze které je. Všichni budou hovořit o tom, že Čech řádil. Jeho dres ho jasně spojuje s naší zemí. A to nemluvím o to, kdyby to udělal přímo nějaký reprezentant.

My jsme reprezentanti Ježíše Krista, a pokud my někoho pohoršíme, uvádíme tak ve výsměch jméno Ježíše Krista. Nejde jen o vaše jméno, nejde jen o vaši ostudu, jde o Krista. Takže nemrhejme Boží milosti a neuvádějme v pohrdání jméno Krista.

A je tam tedy řečeno, že tu příčinu k pohoršení nemáme dát nikomu. Víte, co znamená nikomu? Nikomu znamená nikomu. Je to jasné! Nikomu znamená rodičům, dětem, rodinným příslušníkům, spolupracovníkům, spolužákům, učitelům, sousedům, bratrům a sestrám ze sboru a všem ostatním. Nikomu znamená nikomu. Nejsou výjimky! Nikomu by se dalo rozdělit na dvě skupiny. Nikomu totiž znamená jak věřícím ve sboru tak nevěřícím. A pro obě skupiny je to extrémně důležité.  

Pamatujete si na ta slova Ježíše: „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.“ (Marek 9:42) A tak si dejme pozor, abychom nepohrdali Boží milostí tím, že svými činy svedeme k hříchu ty, kdo věří. Mohli bychom tady dávat spoustu praktických příkladů, ale myslím, že nejvíce jich najdeme v oblasti vztahu v církvi. Svým chováním vůči dalším sborovníkům, můžeme nadělat mnoho škody. Mnoho škody můžeme nadělat pomlouváním, lhaním či odsuzováním. A tady si musíme všichni šáhnout na svědomí. Ale mnoho škody můžeme nadělat i opačně, když mlčíme k hříchu, když bratra se vší láskou nenapomeneme, když mu nepomůžeme vstát, když klopýtl. Ale to vše musí být dle biblických principů a především v lásce. A tak ve vztahu k Boží milosti, nedávejme záminku k pohoršení.

Nicméně nedávejme záminku k pohoršení ani těm, kdo jsou nevěřící. A tady jde především o oblast naší integrity. Tím nejhorším pohoršením je to, když o sobě mluvíme jako o křesťanech a presentujeme nějaké křesťanské hodnoty, ale nežijeme je. A tady bychom mohli jmenovat příklady, které jsme už jmenovali, ale mohli bychom přidávat i další. Jednou z nejvýznamnějších oblastí je to, jak snášíme bolest a utrpení. Zde se v praxi projeví, kdo je pro nás Kristus. Můžeme být obrovským svědectvím o Kristu nebo naopak způsobit pohoršení tím, že budeme považováni za nedůvěryhodné. Ale jsou i další oblasti. Mohli bychom mluvit o tom, jak umíme splnit sliby, dodržet slovo, jak jsme pilní, poctiví či ochotní. To vše jsou oblasti, kde můžeme být svědectvím, nebo naopak pohoršením. Bratři a setry, jak je to v našem životě, co lidé kolem nás vidí. Je v mém životě vidět, že mi Boží milost nebyla darována nadarmo?

 

2.    projev Boží milosti: Vždy přistupujeme jako služebníci

Boží milostí nepohrdáme tehdy, když k druhým přistupujeme vždy jako služebníci. To je významný rozměr křesťanského života a to je opět něco, co je proti naší přirozenosti a co v nás působí Boží milost. Pavel v našem textu říká: „Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci.“ (v.4)

Milí bratři a sestry, plýtváme Boží milosti, pokud jsme ve vztazích, ve kterých druhým nesloužíme. Zamyslete se nad jakýmkoli vaším vztahem a dejte si otázku, zda tomu člověku sloužíte. Ptejte se na váš vztah k dětem, k rodičům, k lidem kolem vás, ke komukoli. A položte si otázku, zda tomu člověku sloužíte. Jinými slovy hledejme cestu jak jim sloužit, a ta cesta existuje v každém vztahu. A to i ve vztahu k lidem, kteří nás zranili či na které se hněváme. Pokud chcete uzdravení vztahu, hledejte příležitost, jak jim s pokorou posloužit. Určitě si vzpomenete na známá slova Ježíše: „Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.“ (Lukáš 6:27)

Bratři a sestry, jestli nechceme pohrdat Boží milosti, tak služme. Služme modlitbou, dobrým slovem či činem. Včera bylo neslavné výročí tzv. vítězného února. Den, kdy v této zemi přišli k moci komunisté. V tomto týdnu jsem slyšel svědectví o jednom věřícím člověku z naší země, který byl za komunismu ve vězení. Vězněn byl pro své evangelizační aktivity. Když byl uvalen do vazby, nutili ho dozorci stát na špičkách. Kdykoliv polevil a došlápl na patu, dostal obuškem přes ledviny nebo pěstí do tváře. Trvalo to několik hodin. Později mu dovolili, aby se umyl a odváděli ho na celu. Na rozloučenou daný křesťan podal všem přítomným ruku a popřál jim „příjemnou dobrou noc.“ Sloužil jim laskavým slovem. Tento muž neplýtval Boží milosti, kterou od Boha přijal. On ji rozdával a Pán se k tomu přidal a mnozí dozorci byli zasaženi.

Bratři a sestry, jako ti, kdo jsme přijali Boží milost, neplýtvejme jí, ale služme druhým. Služme všem. A apoštol Pavel dále popisuje, že ta naše služba má být vytrvalá, má být viditelná i když procházíme soužením, tísni a úzkostmi. Dokonce máme takto sloužit, i když jsme biti a ve vězení. Máme sloužit, když zažíváme nepokoje, když jsme vyčerpáni, když nemůžeme spát, když sami hladovíme. Dále máme sloužit v bezúhonnosti, v poznání, trpělivě a dobrotivě. Naše služba musí být vedena Duchem svatým, motivována nepředstíranou láskou, pravdou a realizována díky Boží moci. A ta služba má být jak k útoku pro Boží království tak k jeho obraně. A musíme pamatovat na to, že při takové službě budeme zažívat slávu i pohanu, budou o nás mluvit dobře i špatně. Přestože budeme mluvit pravdu, někteří nás prohlásí za svůdce, budeme neznámí, a přesto o nás budou vědět. Někteří budou umírat, a přesto budou na živu, někteří budou týráni a přece nebudou vydáni smrti. Při takové službě se budeme často rmoutit, a přesto se budeme stále radovat. Mnozí jsme chudí, a přesto budeme mnohé obohacovat, nic nemáme, a přesto nám patří vše. Taková je služba, která neplýtvá Boží milostí. Tak to zapsal Pavel ve verších 4 – 10.

Bratři a sestry, možná si nyní řeknete, že ten náš křesťanský život moc neodpovídá tomu, jak ho tu apoštol Pavel popisuje. Možná si uvědomujete, že vlastně plýtváte Boží milosti tím, že dáváte záminku k pohoršení a nepřistupujete k druhým jako služebníci. Ale to je dobře, že si to uvědomujete. Protože, když si to uvědomíme, tak dobře využíváme Boží milost. Je to Boží milost, která nás vede k rozeznání našich hříchů a k pokání. A my potřebujeme toto pokání právě dnes. Právě teď. A právě teď nás sám Ježíš Kristus upokojuje zaslíbením, které jsme zde četli v druhém verši: „V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc. Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!“ Bratři a sestry, nyní můžeme Bohu vyznat, že plýtváme Jeho milostí, že ji nevyužíváme, tak jak nás volá. Dnes to všechno můžeme složit pod ten postní kříž, ke kterému směřujeme a přijmout odpuštění a sílu k dalšímu životu, kde bychom věrně žili z Boží milosti a neplýtvali jí. Další alternativou je jít domů, jako by se dnes nic nestalo. Jakou cestu si dnes vyberete? Kéž by Pán dal svou milost a my šli s Ním a za Ním.

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář