Nestane se ti nic zlého
Máme za sebou památku reformace a zároveň památku zesnulých. Když jsem se připravoval na toto kázání, znovu jsem si uvědomil, jak moc se Luthere věnuje smrti a umírání. Už jsem něco prozradil i na reformačním koncertu.
V roce 1519 vyhlásil Luther kázání o tom, jak se připravit na smrt. Začíná velice prakticky a radí, aby každý měl jasnou závěť, aby mezi pozůstalými nedošlo ke sporu. Dále říká, že je nutné uzavřít všechny křivdy a zranění a poprosit o dopuštění tam, kde je to třeba. A potom dává jednu zajímavou radu: „Měli bychom se seznámit se smrtí během našeho života, pozvat smrt do naší přítomnosti, když je stále daleko a ještě se neblíží. V době umírání je to však nebezpečné a zbytečné, protože smrt se stejně sama o sobě vynořuje. V tu hodinu nemáme myslet na smrt … “ A potom dodává, že máme vyhlížet Krista.
Jinými slovy, Luther říká, že za svého života potřebujeme o smrti přemýšlet, potřebujeme ji zažívat, potřebujeme žít s realitou naší smrtelnosti. Ale ve chvíli, kdy odcházíme, potřebujeme vidět Pána Ježíše.
Když Lutherovi umírala dcera, zeptal se ji: „Magdalénko, má dceruško, vím, že bys tady radostně zůstala se mnou, se tvým otcem. Jsi také ráda, že odcházíš ke svému Otci do nebe?“ Třináctiletá Magdaléna odpověděla: „Ano otče, jak si Pán přeje.“
Většina nás otců doufá, že tuto situaci nezažijeme. Smrt Magdalény byla pro Luthera těžkou ranou a přes jasné přesvědčení, že je v nebeském domově, se dlouze vypořádával se zármutkem po jejím odchodu.
Když Luther hovoří o přípravě na smrt, hovoří především o tom, abychom se drželi zaslíbení Božího slova. Pojďme se tedy i dnes do něj začíst. Dnes to bude druhá část Žalmu 91.
Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka. Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu. (Žalm 91, 9-16)
Tento žalm může působit dojmem, že pokud opravdu věříme, tak prožijeme bezproblémový život. Ale my víme, že tak to není. Víme, že je tady smrt. Je tady smrt dětí. Jsou tady další ohromná utrpení. Potřebujeme se tedy na tento žalm podívat podrobněji. Potřebujeme totiž pochopit, jak máme věřit zaslíbení, že se nám nestane nic zlého.
1. Zlé věci se dějí
Jak jsem již řekl, naše osobní zkušenost to potvrzuje. Ale potom čteme tento verš: „Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.“ (v.9-10)
Přátelé, vy kdo jste věřící, stalo se vám, že na vás padlo něco zlého? Stalo se vám, že pohroma přišla do vašeho života? Vím, že mnohé z vás potkaly velmi těžké věci. Lutherovi se to stalo také. Zemřely mu dvě děti. Třanovskému zemřely také dvě děti. Kolik křesťanů zažilo hrozné zlo a pohromy.
Takže, co se tady děje? Člověk chce věřit Božímu slovu, ale najednou jakoby to bylo v konfliktu s realitou. Jak zní ten verš? „Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.“ (v.9-10)
V tomto okamžiku někteří křesťané začnou mít pochybnosti o své víře. Pán Bůh tady říká, že se mi nestane nic zlého, když v Něm budu mít své útočiště. Ale mně se stalo něco zlého. Takže to asi znamená, že v Něm nemám své útočiště. To je velmi logický závěr a takový člověk kromě toho, že zažívá obrovskou bolest, zažívá i velkou krizi víry a pochybnost o svém vztahu k Pánu Bohu.
Samozřejmě se může stát, že člověk se otočí k Pánu Bohu zády a nemá v Něm útočiště. Nicméně, jsem si jistý, že po tomto světě chodilo a chodí milióny těch, kteří v Hospodinu své útočiště mají, a přesto zažili zlo a pohromy. Tak co tady nehraje?
Podívejme se znovu na ten náš žalm. Čteme tady o tom, že i ti, kdo Pánu Bohu věří, budou mít soužení, o tom, že je Pán Bůh bude bránit, že jim dá vyváznout, že jim bude hradem. To všechno je jazyk těžkostí a trápení. A nakonec vítězství.
Tedy, ten žalm ukazuje, že ty těžkosti tady jsou. Ten žalm ukazuje, že se věřícím dějí zlé věci. Ten žalm ukazuje, že věřící jsou pod velkým tlakem, že jsou vystaveni velmi nepříjemným situacím, kdy volají Pána Boha o pomoc. Tedy i tento žalm potvrzuje naši zkušenost, že i věřícím se dějí zlé věci.
Ten, kdo chce, abychom si mysleli, že se nám nebudou dít zlé věci je ďábel. Byl to ďábel, kdo při pokušení Ježíše na poušti citoval právě tento text, aby svedl Ježíše k myšlení, že se Mu nemůže stát nic zlého.
Jak to ďábel říkal: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!“ (Mat.4,6) Ďábel touží po tom, abychom se zaměřili pouze na sebe. Chce, abychom Pána Boha měli pouze jako plniče našich přání a zajišťovače bezproblémového života. Ale toto není víra, jak ji prezentuje evangelium. Toto je ďábelská čili falešná víra. Potkal jsem více lidí, kteří nad Pánem Bohem zlomili hůl, protože je potkala nějaká těžkost a oni Mu vyčítali, že je před ní neochránil. Měli za to, že když věří, tak budou mít bezproblémový život. Ale Bible je plná příkladu těch, kdo věřili a přesto trpěli.
Milí přátelé, bratři a sestry, být křesťanem rozhodně neznamená, žít život bez problému, bez zlých věcí. Ale stále tady zůstává ta otázka, co znamená to zaslíbení, že se nám nestane nic zlého, které jsme četli.
2. Co je zlo?
Jaké zlo se nám tedy nestane? Dovolte, že to zkusím přiblížit na přikladu z osobního svědectví spisovatelky Vaneetha Rendall Risnerové. To popisuje, jak od dětství uměla ten žalm zpaměti. Prožila však zdrcující bolest, když ji opustil manžel. Ve svém svědectví popisuje, jak tento žalm vždy před spaním recitovala své dceři. Ale zmiňuje právě ten zmatek, který měla ve svém nitru. Říká, že ji ten žalm na jedu stranu přinášel úlevu, když se skrze něj modlila, ale na druhou stranu nerozuměla tomu, proč to nezažívá. Ptala se, proč má v životě tolik zla.
Pomohl ji mimo jiné i verš, který zapsal apoštol Pavel. „Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen.“ (2Tim. 4,18) To napsal Pavel, který prožíval vězení a nakonec byl popraven. Vaneetha si uvědomila, že to zlo, o kterém je řeč, je zlo, které spočívá v tom, že přijdeme o Boží království, tedy o Boží přítomnost. To je to velké a věčné zlo. Všechno ostatní zlo je pouze dočasné. A právě o problému zla a bolesti táto autorka píše. A ona také ukazuje, jak se dívat na žalmy jako je ten náš dnešní. Říká: „Mnoho z žalmů jsou nádhernými modlitbami pro tento život, nicméně jejich zaslíbení jsou pouze pro věčnost.“ Ona tedy radí, ať se těmito žalmy modlíme, ale ať svoje očekávání směřujeme na věčnost.
Tedy ještě jednou: „Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov,
nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.“ (v.9-10) Tedy tím zlem a tou pohromou není nic jiného než to, že ztratíme Boha a už ho nebudeme mít na své straně. Zlo je nebýt v Boží blízkosti.
A ještě jeden citát od paní Risnerové: „Boží blízkost v problémech pro mne byla mnohem lepší než relativně bezproblémový život bez Boha.“
A to je přesně to, o čem ten žalm mluví. Život bez Boží blízkosti, to je zlo. Je děsivé si představit, že by člověk stál nad lůžkem umírající dcery a neměl žádnou naději v Bohu. Je děsivé procházet různými dalšími životními neštěstími a nemít se o koho opřít. Pán Bůh nám zaslibuje svoji blízkost.
A nechci říct, že to potom nebolí. Nechci říct, že nepřijdou pochybnosti, strachy, že vše bude jasné a že se to lehce přijme. Vůbec ne. Emoce s námi cloumají, zažíváme bolest, nerozumíme. A přesto je obrovské požehnání v tom, že v těchto chvílích jsme v Boží náručí, ze které nás nic nedokáže vyrvat.
3. Bůh zachraňuje
Podívejme se na závěr toho žalmu. Jsou to Boží slova pro ty, kdo Mu věří: „Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.“ (v.15-16)
Ta první vyjádření se jistě týkají života tady na zemi. Pán Bůh nás ujišťuje, že odpoví, když budeme volat. A tak je to povzbuzení, abychom k Němu volali, abychom prosili o pomoc, abychom Mu řekli o svých zmatcích, obavách či o své bolestí. On odpoví. A dále zaslibuje, že s námi bude v našich souženích. Nejsme sami. On na své věrné nedopustí zlo toho, že by nás nechal osamocené. Je s námi. A dále nám zaslibuje slávu, věčnost a spásu.
Dovolte ještě jeden příklad. Známy pastor Charles Spurgeon začal svoji službu v Chicagu v roce 1853. O rok později udeřila na město asijská cholera, při které zemřelo téměř 1.500 obyvatel. Spurgeon píše, že téměř denně sloužil pohřby, navštěvoval umírající, potěšoval zarmoucené. Mezí zemřelými bylo také mnoho jeho přátel. Říkal, že se dostal na samé dno fyzických i psychických sil. Měl pocit, že více už nezvládne. Jednoho dne se v takovém stavu vracel z pohřbu a všiml si vývěsky za oknem ševcovské dílny. Nevypadalo to jako inzerát. A když přišel blíže, tak četl: „Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.“ (v.9-10) A poslechněte si, jak to komentuje dále: „Účinek na mé srdce byl okamžitý. Vírou jsem si přivlastnil tento text. Cítil jsem se v bezpečí, svěží, opásaný nesmrtelností. Pokračoval jsem ve své návštěvách umírajících v klidném a pokojném duchu. Necítil jsem strach ze zla a neutrpěl jsem žádnou škodu. … Při vzpomínce na toto zázračné posílení vzdávám chválu Bohu, mému Pánu.“
Milí bratři a sestry, přivlastněme si i my stejnou vírou toto zaslíbení. A klidně i uprostřed dočasného zla a pohrom pamatujme, že ten, který za nás zemřel a vstal, Ježíš Kristus, přijal to hrozné zlo hříchu, tu pohromu naší hříšnosti. On to vše vzal na kříž. On přijal to prokletím, kterým je oddělení od Boha, on přijal to největší zlo, abychom my mohli být tohoto zla a této pohromy ušetřeni.
Ve víře tedy vyznávejme: Mám útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se mi nic zlého, pohroma se k mému stanu nepřiblíží. Amen.
Otázky:
1. Jak se cítím, když přichází těžkosti do mého života? Jak reaguji vůči Pánu Bohu?
2. Jak se projevuje ďáblovo pokušení v této oblasti v mém životě?
3. Co mi pomáhá ve chvílích těžkých zkoušek a trápení?
4. Co dnes potřebuji znovu čerstvě vírou uchopit?
