Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 3. 2012

Nestyď se vydávat svědectví

Dna.jpges máme neděli, která se latinsky jmenuje Reminiscere. A je to vlastně volání křesťanů k Bohu, aby na nás pamatoval, se svojí milostí. Církev tak vyznává, že bez Boží milosti by byla ničím. Já dnes ten důraz jemně změním. Určitě chceme i dnes volat k Pánu, aby na nás pamatoval a dal nám svoji milost, ale zároveň se chci zeptat, zda i my pamatujeme. Zda pamatujeme a zda nám dochází, co Ježíš Kristus pro nás udělal. Jsme v postu, budeme končit velkým pátkem a víme, co se tam stalo. Ale otázka je, zda na to pamatujeme v našem každodenním životě a zda to má na něj nějaký dopad.

Audio záznam naleznete zde.

A dnešní text nám říká, že máme na tyto pravdy pamatovat i ve styku s těmi, kdo nevědí, co pro ně Bůh udělal. A Boží slovo nám říká, že to nemusíme dělat s obavami, nejistotou a strachem. Ale naopak, s velkou odvahou a troufalostí. Proč? I o tom je náš dnešní text.

Ještě než budeme číst, připomenu, že tento text napsal apoštol Pavel během svého druhého uvěznění, pravděpodobně v roce 67 po Kristu. Ve chvíli, kdy píše tento dopis, je už smířen s tím, že brzo zemře a tento dopis je jeho rozloučením s Timoteem. Přečtěme si tedy, co píše Pavel tváří v tvář smrti.

 

„Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy. Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu; ani za mne, jeho vězně, se nestyď, nýbrž snášej spolu se mnou všechno zlé pro evangelium. K tomu ti dá sílu Bůh, který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu. K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem. Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.“

(2Timoteovi 1:6-12)

 

Apoštol Pavel začíná tím, že vyzývá Timotea, aby rozněcoval oheň Božího daru. Povzbuzuje ho, aby to, co v jeho životě dělá Bůh, ještě podporoval. A hned dodává, že Bůh nám nedal ducha bázlivosti či zbabělosti, ale ducha síly, lásky a rozvahy. Bůh nám nedal zbabělost. On nám dal svoji sílu, lásku a rozvahu. A Pavel tedy říká, že Timoteus má pamatovat na to co má od Boha, na sílu, lásku a rozvahu a rozmnožovat to. Pamatujete na to podobenství, kdy majitel dal majetek svým služebníkům a prosil je, aby s tím hospodařili a tak to rozmnožili? Majitel byl nesmírně zklamán tím, kdo se svěřeným majetkem nehospodařil a kdo mu jen vrátil to, co dostal. A ve stejném duchu tady Apoštol Pavel říká Timoteovi, že i on má rozhojňovat sílu, lásku a rozvahu. Jak se to rozhojňuje? Tak, že se to používá! Jak se to používá? Tak, že se křesťan nestydí vydávat svědectví. Tak se to používá. Stydět se tedy má ten, kdo nevydává svědectví a kdo Bohem svěřené dary zakopává.

A tak dnešní text je výzvou, která říká, že pokud nechceme zakopávat Boží dary, tak je musíme používat a to tak, že se v Boží síle, s Jeho láskou a rozvahou postavíme strachu a budeme vydávat svědectví. Svědectví o čem? Svědectví o tom, že postní období ukazuje, co pro nás udělal Ježíš Kristus na Golgatě. A mojí obrovskou touhou je, aby přemýšleli a pamatovali na to slovo, které nám dnes říká, abychom se nestyděli vydávat svědectví. A já se modlím, aby nám Pán Bůh to slovo připomínal každý den nového týdne. Modlím se, aby mně i vám nedal pokoj, protože potom roznítíme oheň Božího daru. A představte si, co by se stalo, kdyby my všichni, kdo jsme tady, kdybychom se nestyděli a promluvili. Promluvili v Boží síle, se vší láskou a rozvahou. To by byla úžasné. A Pavel Timoteovi říká: „K tomu Ti dá sílu Bůh.“ (v.8) „K tomu Ti dá sílu Bůh.“ „K tomu Ti dá sílu Bůh.“ … On ji dává i dnes. A věřím, že nás chce posílit i skrze tento text.

A právě v tomto dnešním textu apoštol Pavel, který očekává smrt, ukazuje Timoteovi, proč si je jistý svou službou. A říká Timoteovi, že i On může mít tuto jistotu a že tedy i my ji můžeme mít. A já dnes zmíním 3 důvody, proč si je Pavel jistý ve vydávání svědectví a proč si můžeme být jistí i my!

 

1.       zdroj jistoty: Bůh nás spasil

Tím prvním zdrojem jistoty apoštola Pavle je fakt, že ho Bůh spasil. Pavel Timotea povzbuzuje k odvážnému vydávání svědectví a říká: „K tomu ti dá sílu Bůh, který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista.“ (v.8-10)

Pavel Timoteovi říká, že tou jistotou, o kterou se může opřít, je to, že ho Bůh spasil. Používá tady ještě jeden popis toho spasení, říká, že ho Bůh milostivě povolal.

A pokud Pavel mohl svoji jistotu čerpat z faktu, že jej Bůh spasil, tak tuto jistotu může mít i každý další křesťan, který byl zachráněn Pánem Ježíšem Kristem. Já mohu čerpat tu jistotu pro vydávání svědectví z faktu, že mne svatý Bůh zachránil pro věčnost a z faktu, že kdybych teď měl odejít do nebe, tak vím, že půjdu k Němu. Někdo mi teď může namítat, že mluvím velmi pyšně a hrdě. Jak mohu mít tu jistotu spasení? Vždyť nejsem dokonalý. Pavel to tady vysvětluje. Nejsme spaseni „pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši.“ (v.9) Spasení není za zásluhy. Je to Boží dar. A ten Boží dar musí být v našem životě vidět? Je vidět v mém životě? Je vidět ve vašem životě? Pokud máte pochybnosti, volejte k Pánu, aby Vám přidal víry a v poslušnosti jej následujte.

Pokud tedy o nás platí, že nás Bůh spasil, můžeme se touto jistotou obrnit. Máme si to připomínat. Máme si říkat, že pokud Bůh zachránil i mne, tak má určitě dost lásky a milosti pro mé sousedy, pro mé spolupracovníky, pro mé spolužáky, pro členy mé rodiny. To je ta jistota. Bůh člověka zachraňuje. Nezachraňuje ho proto, že je člověk dost dobrý, ale proto, že je On, Bůh, dost dobrý. A Pavel připomíná, že ta Boží milost, Jeho dobrota, tady byla vždycky, ale byla zjevena především v příchodu Pána Ježíše Krista. Bratři a sestry, připomínejme si, že Ježíš Kristus přišel pro ty kolem vás, kdo ho neznají. Prosím, řeknete jim o tom? Řeknete jim o tom?

Apoštol Pavel nám tedy připomíná, že to, že nás Bůh spasil, je naši jistotou, abychom se nestyděli vydávat svědectví. Naopak, měli bychom se stydět, když vhodně nevyužijeme Bohem danou příležitost ke svědectví.

               

2.       zdroj jistoty: Evangelium je živé

Apoštol Pavel uvádí další zdroj jistoty, který mu pomáhá, aby odvážně vydával svědectví. Tím druhým zdrojem je fakt, že evangelium je živé. A když říkáme, že evangelium je živé, tak tím myslíme, že dává život. Pavel o Kristu říká: „On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu.“ (v.10) Ježíš Kristus je ten, kdo zjevil nepomíjející, věčný život v evangeliu! Jak to zjevil? Tím, že řekl a stalo se. Malomocnému řekl: „Buď čist!“ a malomocenství se hned ztratilo. Chromému řekl: „Odpouštějí se ti hříchy! Vstaň a choď!“ A tento člověk zažil odpuštění a chodil. Jinému Ježíš řekl: „Pojď a následuj mne!“ a on nechal všeho, vstal a šel. Mrtvému chlapci řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ a on se posadil, začal mluvit a byl vrácen své matce. Ale především řekl: „Dokonáno jest!“ a dokázal, že evangelium je živé a že zachraňuje životy nejen lidí žijících na přelomu věků, ale že zachraňuje i dnes. On vstal z mrtvých a dokázal, že evangelium je živé. A to je Pavlova jistota. Jeho jistotou je, že Bůh promluvil skrze Ježíše Krista. Jeho jistotou je, že Bůh se stal slovem. Jeho jistotou je, že Boží slovo je zapsáno, že ho můžeme mít, že ho můžeme hlásat a že ono přináší život. To je Pavlova jistota.

Bratři a sestry, my dnes máme stejné evangelium. To evangelium je živé a mění lidské životy. Evangelium mění lidské životy i dnes. Zrovna včera jsem si přečetl svědectví Philipha Vandera Elsta. Jde o holandského politologa, který vystudoval v Oxfordu. Velice se mu líbila jedna žena. Imponovala mu její inteligence. Když ji oslovil, zjistil, že je křesťanka. Rozhodl se, že musí zjistit, na čem ta víra opravdu stojí. Nejprve četl mnoho knih C. S. Lewise, pak se pustil do studia Nového zákona. Zjistil, že evangelium je pravda a toto evangelium mu přineslo život. Uvěřil a stal se křesťanem, který ukazuje, že evangelium je pravda a že mu lze věřit. Evangelium je stále i dnes živé. Boží slovo mění člověka. A to byla jistota apoštola Pavla. To je i naše jistota. Evangelium má moc a přináší lidem život, proto se nemusíme stydět vydávat svědectví, naopak bychom se měli stydět, když vhodně nevyužijeme Bohem danou příležitost ke svědectví.

 

3.       zdroj jistoty: Bůh má moc

Hovořili jsme, že naším zdrojem jistoty je fakt, že nás Bůh spasil a také to, že evangelium je i dnes živé. Apoštol Pavel přidává ještě jeden zdroj jistoty, který můžeme mít. On říká, že Bůh má moc. A v tom vidí svoji jistotu a sílu proto, aby vydával svědectví a volal k vydávání svědectví i další.  V našem textu čteme: „Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.“ (v.12)

Apoštol Pavel říká, že se nestydí vydávat svědectví, protože má zdroj jistoty ve faktu, že Bůh má takovou moc, že je schopen jej chránit až do dne, kdy odejde z tohoto světa na věčnost. To říká apoštol Pavel na sklonku svého života. Říká, že jeho jistotou je Boží moc, která ho chrání. Jak ho Boží moc chránila? Přečtěme si ty známá slova, která napsal Korintským: „Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?“ (2. Korintským 11:23-29)

Víte, kdyby neznalý člověk četl tato slovo, tak by Pavlovi možná řekl: „Vždyť ty jsi blázen! Bůh tě nechránil. Nechal tě být a ty Mu ještě důvěřuješ?“ A Pavel by odpověděl „Ano, důvěřuji.“ A v tom dnešním textu dodává, že věří, že „On má moc chránit, co mi svěřil“. (v.12) Pavel zažíval, že jej jeho Spasitel, Ježíš Kristus ve všech těchto trápeních neopustil. Naopak, Ježíš byl tou silou, která mu dovolila jít dál a nestydět se za evangelium. Ježíš byl tou silou, díky které Pavel řekl, že všechny tyto těžkosti a tragédie snáší a pokračuje ve sdílení evangelia.

Přátelé, Boží moc může být i naší silou, abychom mohli vydávat svědectví. Otázkou je, zda se o ní přesvědčujeme v našem životě. Co ve svém životě vidíte? Vidíte problémy a těžkosti nebo vidíte Boží moc uprostřed problému a těžkostí. Žijeme ve světě plném bolesti a trápení a to nám dává příležitost vidět Boží moc.

Ve filmu Motýlí cirkus, který jsme pouštěli na posledním sborovém obědě, řekne ředitel cirkusu Willovi, který je bez rukou a nohou, šokující větu: „Ty máš před ostatními výhodu.“ To řekl muži bez rukou a bez nohou. A po této šokující větě dodává: „Čím větší je utrpení, tím je větší triumf.“ Je to v souladu s tím, o čem tady mluvíme. Čím více těžkostí člověk zažívá, tím více Boží moci může vidět. Vidíte Boží moc nebo pouze těžkosti a problémy? Co vidíte?  

Mějme otevřené oči! Přesvědčujme se o této Boží moci a naložme s ní stejně, jako apoštol Pavel. Použijme ji jako základ pro to, abychom se nestyděli a odvážně vydávali svědectví, protože máme o čem vydat svědectví.

Bratři a sestry, jsme v postním období. Postní období má být obdobím speciálně odděleným pro Boha. Připomínejme si tedy, že máme úžasné zdroje jistoty v tom, že nás Bůh spasil, že evangelium je stále živé a že Bůh je stále mocný. A využijme tyto jistoty k tomu, abychom druhým ukázali no to, kde je pravda. Ukažme v tomto postním období někomu Ježíše Krista. Modleme se, aby sám Pán připravil situaci a dal nám sílu vydat svědectví. Modleme se o to každé ráno, když vstaneme z postele. A věřím, že si to Bůh použije k našemu požehnání, ke spáse druhých a k oslavě jména Ježíš. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Modlitba

Monika, 7. 3. 2012 11:42

Dobrý den, moc Vám děkuji za další krásné kázání a povzbuzení jak ve víře, tak ke každodenní modlitbě. Můžu Vás požádat o radu, jaký tip modlitby je v začátcích (pro začínajícího křesťana)nejvhodnější? Je vždy nejlepší se řídit svým pocitem a hledat svoje vlastní slova, nebo je dobré používat nějaké ovědčené modlitby? Doporučil by jste mi nějakou? Děkuji za Vaši užitečnou práci a zájem o lidi:-)

Re: Modlitba

Michal, 8. 3. 2012 22:15

Zdravím Vás Moniko. Dovolím si doporučit jednu „metodu“. Přečtěte si kousek Písma, a potom se modlete nad tím úsekem. Nejprve se ptejte, zda Vás to, co čtete, z něčeho obviňuje. Jinými slovy, dívejte se, z čeho byste mohla činit pokání. Potom se na stejný úsek podívejte znovu a ptejte se, za co můžete Bohu děkovat či ho oslavovat. A nakonec to projděte znovu a ptejte se, za co můžete prosit, o co Boha žádat. Věřím, že samotné Písmo Vás bude učit, jak se modlit. Dejte mi vědět, jak Vám to jde.