Nic není nemožné
Kolikrát jste v letošním roce použili slovo „neuvěřitelné“? Já asi docela dost krát. Především, když se objevil coronavirus a na jaře se všechno zastavilo. Opravdu, kdyby mi o pár měsíců dříve někdo řekl, že budeme mít zákaz vycházení, že se zavřou všechny služby a obchody, že se zastaví většina dopravy, nevěřil bych. Bylo to pro mne neuvěřitelné a opravdu jsem to slovo často používal.
Ale možná jsme to řekli i u jiných příležitostí, kde jsme zažili velké překvapení.
Mám rád sport a rád se také na něj dívám. Už to budou tři roky, od závodu, kdy Ester Ledecká vyhrála na lyžích super obří slalom na olympiádě. Podle mne jedno z největších sportovních překvapení zimních olympijských her posledních dekád. Celá jízda trvala asi minutu dvacet. Někdy od poloviny začalo divákům docházet, že jede výborně. Komentátor na českém Eurosportu v posledních 20 vteřinách jízdy a krátce po ní použil slovo neuvěřitelné 5x. Bylo to prostě neuvěřitelné. Nikdo to nečekal. Byl to šok.
My jsme v adventu tady na nedělních bohoslužbách četli ten příběh o adventním zvěstování a hovořili jsme, jak toto poselství přináší pokoj, naději, radost a lásku. Dnes ten příběh dočteme do konce a já vás povzbuzuji, abyste přemýšleli, jak nesmírně neuvěřitelně to v uších Marie muselo znít.
Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť 'u Boha není nic nemožného'." Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel." (Lk 1, 26-35)
Milí přátelé, to andělské zvěstování vrcholí tím vyjádřením: „U Boha není nic nemožného!“ (v.37) Tady anděl končí a odchází. A já bych chtěl to dnešní zamyšlení právě opřít o toto prosté vyjádření! U Boha není nic nemožné. A byl bych moc rád, abychom se na tuto pravdu vírou spolehli a aby nám to přineslo velké povzbuzení do našich životů. A chci k tomu přidat dvě pozorování z toho našeho textu, které jsou důležité pro naší vlastní víru, a to nejen o Vánocích.
1. Nemusíme Bohu rozumět
Člověk je zvídavou bytostí. Tak nás Pán Bůh stvořil. Snažíme se ve věcech zorientovat, pochopit je. A díky těmto naším schopnostem existuje věda a vývoj jako takový. Na druhé straně je zároveň pravda, že naše poznání je jen částečné. Tak to říká v Bibli apoštol Pavel. Nevíme všechno, nerozumíme všemu. Chtěli bychom vědět, kdy se zbavíme covidu. Chtěli bychom vědět, jaký bude příští rok. Chtěli bychom pochopit motivaci našich politiků a mnoho dalších věcí, které možná nikdy plně nepochopíme.
Proč to říkám teď, ve vánočním kázání? Protože vánoční příběh pro některé lidi může být neuvěřitelný. Spíše ho považují za první vánoční pohádku.
Naše kultura nás totiž vede k tomu, abychom nevěřili v nadpřirozeno. Proto je to pro běžného člověka pohádka. Pokud to tak zní i někomu z vás, tak chci říct, že si myslím, že pro Marii to určitě také znělo, jako něco naprosto nereálného. Ti lidé žili prostě, ale nebyli to hlupáci. Otěhotnět bez muže? To nedává smysl. I proto se Josef chystal s Marií rozejít. Ale potom zažil i on specifické setkání s Božím poslem a přestal pochybovat.
Ale je tady větší problém, kterému Marie s Josefem museli čelit. Jejich kultura je vedla k tomu, že Bůh je kategoricky jiný než člověk. Myšlenka, že by dokonalý Bůh měl smrtelné lidské tělo, byla pro věřícího Žida rouháním, zneuctěním. Prostě bylo to něco nepřijatelného. Pro ně to bylo jistě stejně nemožné, jako je pro českého ateistu nemožné přijmout zázračné početí panny Marie.
I pro Marii to byl šok a nemohla to pochopit. Gabriel říká, že není jediná, která zažívá něco nepochopitelného. Anděl ji říká, že její příbuzná Alžběta, neplodná žena v letech, je těhotná. To je další naprosto nepochopitelná věc. Jak může takto stará žena otěhotnět?
A do šoku z toho, že se tu prý děje něco neuvěřitelného, zaznívá ono „Neboť 'u Boha není nic nemožného.“ (v.37) A v tom momentu už se Marie více neptá. Znamená to, že vše pochopila? Určitě ne.
Nicméně když čteme evangelia tak vidíme, jak ji evangelisté popisují jako ženu, která se stále snaží pochopit. Ale v tento moment plně nechápe, ale přesto se rozhodne věřit. Spolehla se na to, že u Boha není nic nemožného.
Možná tady dnes sedíte a máte v hlavě plno otázek. Možná se díváte zpátky na tento rok a mnohým věcem nerozumíte. Možná se ptáte, proč Pán Bůh dovolil covid. Ale možná jsou vaše otázky mnohem osobnější. Proč Pán Bůh dovolil, abych přišel o práci? Proč mou sestru srazilo auto? Proč se můj manžel stal závislý na alkoholu? Proč Pán Bůh nepomohl, když jsem se tak moc modlil? Proč je můj život takový chaos? Nebo někdy i naopak: Proč zrovna já jsem s autonehody vyvázl nezraněný, když druzí mají doživotní následky?
Je mnoho oblastí, které nechápeme. Je mnoho nezodpovězených otázek. I křesťan je jistě člověkem, který má mnoho nedopovězených otázek, a to i v oblasti vlastní víry. Měli jsme teď konjunkci Saturnu a Jupiteru. Někteří říkají, že to je ta Betlémská hvězda. Ale jak mohla hvězda vést? Jak je vůbec možné, že se Bůh stane člověkem? Jak je možné, že panna se stane matkou? Jak je možné, že při večeři Páně v chlebu a víně přijímáme Ježíše Krista? Jak je možné, že mne Ježíš volá k tomu, abych se znovu narodil, a zároveň říká, že On už před stvořením světa vyvolil, kdo uvěří. Každý, kdo se snaží porozumět Bohu má spoustu nezodpovězených otázek. A to je v pořádku.
Abychom mohli věřit Ježíši, nepotřebujeme všechny odpovědi. Křesťan není člověk, který všemu rozumí. Křesťan je ten, kdo věří. Marie neměla všechny odpovědi, přesto věřila. Věřila, že u Boha není nic nemožného.
Ale podobně tomu je vlastně v mnoha dalších oblastech našeho života. Přestože jsem se už o autech za ty roky dost naučil, pořád je na autě spousta věcí, kterým vůbec nerozumím. A asi ani nikdy neporozumím. Přesto autu věřím, sedám do něj a jedu. (Tedy, tomu mému až tak moc nevěřím. To se úplně nepovedlo. Ale obecně jim věřím.) Podobně to je s lékem nebo i s vakcínou, o kterých se teď tak mluví. Před deseti dny jsem dostal vakcínu proti tyfu, kterou potřebuji při cestách do Afriky. Přiznám se, vůbec jsem o té vakcíně nic nezjišťoval. Nevím, kdo ji vyrábí, nevím, jak dlouho je na trhu a jak je vyzkoušená. Ale věřím, věřím výrobcům, kontrolním úřadům i lékařům. V životě všemu nerozumíme, ale věříme. Stejně tak nemusíme rozumět v duchovní oblasti všemu. Důležité je věřit. Ale samozřejmě je fajn, když se snažíme pochopit stále více. Díky covidu vím teď o vakcínách mnohem více, než jsem kdy věděl. A ty informace posilují mojí víru.
Ale pojďme zpátky, tedy, aby člověk mohl být křesťanem, nemusí všemu rozumět a všechno chápat. Cesta k Bohu nejde primárně přes to, že všechno pochopíme. Studovat je jistě dobré, ale cesta k Bohu vede jinudy. A Marie nám to ukazuje. Cesta k Bohu vede skrze spolehnutí se na Boží slovo. „Neboť 'u Boha není nic nemožného.“ (v.37) Marie tomu věřila.
2. Můžeme Bohu věřit
A to se dostávám k té druhé části mého kázání. To andělské zvěstování nás ujišťuje, že Bohu můžeme věřit. Dovolte, že se teď vrátím v tom příběhu o několik měsíců zpátky. Pamatujete, jak ten stejný Gabriel zvěstoval Zacharjášovi, že se mu narodí Jan Křtitel? Zacharjáš také nechápal. I on pochyboval a měl doplňující otázky. A jak to dopadlo? Čteme: „Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“ (Lukáš 1,20) V čem je rozdíl mezi Zacharjášem a Marií? Proč je Zacharjáš tak zásadně pokárán a Marie ne? Oba byli zbožní lidé. Oba dva měli své otázky, obě měli své nejistoty, oběma to připadlo neuvěřitelné, oběma se to zdálo jako pohádka.
O Zacharjášovi čteme, že neuvěřil. Kdežto Marie uvěřila. Jasně to vyjadřují její závěrečná slova: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ (v.38) Marie uvěřila Božímu slovu, uvěřila tomu, kdo to slovo poslal, uvěřila Bohu.
Milí přátelé, chci vám v tento vánoční čas přát tuto víru. Chci vám přát, abyste věřili Pánu Bohu, i když všemu nerozumíte. To je víra, která nás nese životem a která nám dává pokoj.
Člověk by se mohl ptát, zda ta víra tím pádem nestojí na blátě. Člověk by se mohl ptát, zda tato víra není slepá, naivní, hloupá, dětinská. Proč mám věřit, že se panně narodil syn? Proč mám věřit, že Bůh se stal člověkem? Proč mám věřit, že Bohu na mně záleží? Proč mám věřit, že mne má Bůh rád? Proč mám věřit, že je tady dobrá věčnost po smrti?
Ne, není to proto, že mám důkazy ani proto, že jsem vše pochopil. Je to proto, že Bůh mluví. Boží slovo je tím pevným základem, ze kterého roste naše víre. Marie uvěřila Božímu poselství. Marie se spolehla na to, že u jejího Boha není nic nemožné. Věřila v to ujištění, kterého se jí dostalo. I když nerozuměla, spolehla se na Boží slovo.
A Marie se v životě přesvědčovala, že volila dobře. I když si zažila nesmírně těžký život a viděla tu hrůznou smrt svého Syna na kříži. Ani tehdy asi plně nechápala. Ale věřila. A později i pochopila, že se stala matkou Božího Syna, aby On svoji smrtí zachránil každého, kdo věří. A ona věřila. Ona byla zachráněna.
Milí přátelé, každé Vánoce jsou především pozvánkou k víře. Každé přemýšlení nad Božím slovem je pozvánkou k víře. Kéž Pán Bůh posílí naší víru v Něj.
Nevím, co nám další rok přinese. Ale už teď vím, že jistě přijdou chvíle, kdy nebudeme rozumět tomu, proč Pán Bůh dopustil to či ono. Ale já se rozhoduji Pánu Bohu věřit. Prosím Pána Boha, aby posílil moji víru, abych i v takových situacích Jemu věřil. A to stejné přeji i vám. Přeji nám všem, abychom si vzpomenuli na Marii, která mnohému nerozuměla, ale věřila. Kéž bychom i my byli těmi, kteří věří a to i tehdy, když úplně nerozumí.
