Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. 4. 2010

O utrpení

Proč Pán Bůh dovolí,Obrazek aby spadlo letadlo plné lidí? Proč je Pán Bůh neochránil? A proč Pán Bůh nezasáhne a neochrání pronásledované křesťany v Číně? Proč musí být mučeni a vězněni pro víru? A hlavně, jak může Pán Bůh dovolit, aby byly týrané a zabíjené děti? Kde je Pán Bůh, když se to všechno děje? To jsou velmi důležité otázky a jsou zároveň velmi aktuální a to právě z důvodu neštěstí, které potkalo sousední národ.

Audio záznam naleznete zde.

 Lidé se ptají: „Jak můžete věřit, že existuje Bůh, který je všemohoucí a milující a který zároveň dopustí takové tragédie. Tyto tragédie jsou důkazem, že Bůh buď neexistuje, nebo není milující nebo není všemohoucí.“

 To jsou velmi zásadní námitky, se kterými přicházejí mnozí lidé. A pravděpodobně i my křesťané nad tím, někdy uvažujeme. Dnes Vám určitě nedám nějakou lehkou jednovětou odpověď, která všechny odzbrojí, ale chci společně s vámi nad tématikou utrpení přemýšlet. A toto přemýšlení bych chtěl začít jedním krátkým veršem.

 

Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. (Římanům 12:15)

 

 To první, co chci říci, když mluvíme o utrpení je to, že musíme rozlišit službu lidem a doktrínu. Doktrína nám vždy pouze oznamuje jakási fakta. Kdežto služba lidem z těchto fakt vychází a je především charakterizována láskou k člověku. Služba lidem neznamená, že člověku musíte hned říci vše, co je o něm pravda. A to platí i u těch, kdo trpí. Když člověk trpí, tak mu asi nepomůže, když mu začnete vysvětlovat biblické učení o utrpení a radit mu, jak má vypadat trpící křesťan. Ne, takhle přistupovat nemáme. Vlastně přesně takhle přistupovali i přátele Joba a Pánu Bohu se to rozhodně nelíbilo. Takže s trpícími máme v prvé řadě plakat a sloužit jim. Až potom přichází vše ostatní. A já vás prosím, abyste to měli na mysli, když se dnes budeme bavit o utrpení.

 Položme si tedy první otázku: Proč vůbec Bůh dovolí utrpení?

 Pokud chceme nalézt odpověď na tuto otázku, musíme se vrátit na první stránky Bible. Tam čteme, že Bůh stvořil člověka. Čteme také, že se Bůh podíval na člověka a řekl, že je to velmi dobré. Ale tady se na chvíli musíme zamyslet a položit si otázku, kdo je člověk. Co činí člověka člověkem? Co jej odlišuje od zvířat? Čteme, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Mohli bychom dlouze diskutovat o tom, co to všechno znamená, ale dovolte, že zmíním alespoň jednu zásadní věc. To, že jsme stvořeni k obrazu Božímu, znamená, že jsme byli stvořeni se svobodnou vůlí. Člověk je teda bytost, která může dělat rozhodnutí. A pokud je schopen dělat rozhodnutí, tak se může také rozhodnout neposlechnout Pána Boha. A jak všichni víte, člověk si takovou cestu opravdu zvolil. A důsledek tohoto rozhodnutí je katastrofální a jedním z důsledku je právě utrpení. Do dne, kdy poprvé zhřešil, člověk vůbec nevěděl, co je to utrpění. Utrpení je to, co si člověk vybral, když se vzbouřil proti Bohu. Ve chvíli, kdy Adam s Evou pojedli ze zakázaného ovoce, zhřešili a zvolili si cestu utrpení. Utrpení je tedy ovoce hříchu. Bůh oznamuje utrpení pro ženu, při rození dětí a při její touze po muži. Muži oznámil utrpení v zajišťování obživy, v umírání. Země se stala prokletou, stala se místem utrpení. To si vybral člověk.

 My žijeme tisíce let po těchto událostech, ale tyto události jsou nezvratně spjaty s naším bytím. My se totiž rodíme na tento svět jako lidé, kteří volí špatně, jako lidé, kteří volí neposlušnost vůči Bohu, jako lidé, kteří volí utrpení. A svým chování způsobujeme, že lidé trpí. Není to Pán Bůh, kdo může za války a koncentráky, jsou to lidé. Není to Pán Bůh, kdo ničí přírodu, jsou to lidé. Lidská činnost je spojena s hříchem a utrpením.

 Takže na tu původní otázku, proč Bůh dovolil utrpení, musíme odpovědět, že člověk si vybral utrpení. Utrpení je důsledkem hříšnosti člověka.

 Pak je tady druhá otázka. Proč už Pán Bůh to utrpení neukončí? To je důležitá otázka. Věřím, že Pán Bůh jednoho dne všechno utrpení ukončí. O onom dne čteme: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. ... A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.“ (Zjevení 21:1,4) Takže víme jednoznačně, že toto utrpení má svůj konec. Ale proč s tím Bůh neskončí už teď? Je to jistě tajemství, ale pomoci nám může verš, který zapsal apoštol Petr: Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2.Petr 3:9)

 Opravdu nemáme jiné vysvětlení než to, že Pán Bůh je mnohem moudřejší než my a drama tohoto světa ještě neuzavřel. Někteří lidé se rozhodují, že Ho za to odsoudí. Někteří se rozhodnou, že řeknou, že v takovém případě v Boha nevěří. Ale to nic nemění na faktu, že On existuje a ve své neskonalé moudrosti ještě s tímto světem neskončil.

Dovolte ještě třetí otázku, která se často vyskytuje: Tak proč Bůh neubere alespoň to nejhorší zlo? Proč Bůh nezakázal alespoň ty koncentrační tábory či násilí na dětech? Tahle otázka je tak trochu zavádějící. Jak totiž můžeme vědět, kolik zla už Bůh působením své moci odebral? Jak můžeme vědět, že Bůh to největší zlo už neodstranil? Jinými slovy, představte si, že by Bůh nedovolil, aby byly koncentráky a násilí na dětech. V tom případě byste o těch věcech nevěděli a jiné utrpení byste považovali za největší. A dokud by na tomto světě bylo nějaké utrpení, lidé by se stále ptali, proč Bůh neubere alespoň to největší utrpení. Hřích a utrpení na tomto světě buď jsou nebo nejsou. A zatím jsou a jednou nebudou.

 To byly některé základní otázky týkající se lidského utrpení? Dovolte, že teď ještě zmíním tři časté reakce na utrpení a na nebezpečí z nich plynoucí. Tyto reakce vypadají nesmírně zbožně, ale přitom mohou nadělat moc škody.

 Někteří lidé trpícímu člověku řeknou: Čiň pokání! Toto je samozřejmě výborná výzva, která vychází z Bible. Možná si vzpomenete na situaci, kdy Ježíš hovoří o katastrofách. Připomíná dvě. Jednak připomíná situaci, kdy v Siloe spadla věž a zabila 18 lidí. Také připomíná situaci, kdy Pilát nechal brutálně povraždit skupinu Galilejců. Ježíš na to řekl: „Nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ (Lukáš 13:3) Takže určitě i my máme volat k pokání. Ale to, co je zde velmi zavádějící je to, že tuto výzvu někteří říkají trpícím lidem a takto jim naznačují, že utrpení, kterým procházejí je důsledkem jejich hříchu a že kdyby činili pokání, tak by se jim to nestalo. To ale Ježíš vyvrací. Ve stejném textu čteme: „On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne!“ (Lukáš 13:2-3) Ježíš ukazuje, že toto neštěstí se nestalo proto, že tito lidé byli větší hříšnici než ostatní. Někdy to tak může být. Vzpomeňte si třeba na sluhu proroka Elíše. Jmenoval se Gechází a onemocněl malomocenství, protože lhal. Tady je utrpení přímý důsledek hříchu, ale není tomu tak vždy. A Ježíš to důrazně připomíná.

Ano, utrpení je vždy důsledkem toho, že žijeme ve hříšném světě, ale nemusí být trestem za osobní hřích. Dovolte malý příklad. Když manželé nemohou mít dítě, tak to automaticky neznamená, že je v jejich životě tajný hřích. Ano, neplodnost je důsledkem hříšnosti lidstva, ale není nezbytně důsledkem konkrétního hříchu toho jednotlivce, který zrovna nemůže mít děti. Dovolte ještě jeden biblický příklad. „Učedníci se Ježíše zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.“ (Jan 9:2-3). Nemoc existuje, protož tento svět je hříšný. V ráji nemoci nebyly. Ježíš tady jasně ukazuje, že v tomto případě nebyla slepota důsledkem konkrétních hříchů toho člověka či jeho rodičů.

 Na tu výzvu, aby lidé činili pokání, velice blízce navazuje rada, kterou někteří lidé trpícím dávají: Když se budeš opravdově modlit a když budeš mít silnou víru, tak Pán to utrpení odebere. Zase musíme říci, že je určitě dobré modlit se a posilovat víru. Ale jak jsme si už ukázali na začátku, stále žijeme ve zkaženém světě a dokud to tak bude, budeme všichni prožívat utrpení. A to, zda jednotlivé utrpení skončí dříve nebo později, to je v rukou našeho Pána. Ano, určitě se máme modlit, ano určitě máme věřit, že nám Pán dokáže pomoct. Ano, někdy Pán Bůh odstraní utrpení, když se konečně naučíme Mu důvěřovat. Ale to neznamená, že vždy, když budeme Pánu Bohu blízko, tak On potom odstraní veškeré utrpení.

 Zdůrazňujeme to proto, protože někteří lidé, kteří prochází utrpením stále hledají nějaký starý zapomenutý hřích, aby se už konečně toho utrpení zbavili. Nebo naopak propadají depresi. Představte si rodiče, kteří nemohou mít děti a nějací chytráci jim řeknou, že se musí modlit ještě více a že jejich víra musí být silnější. To je tragédie. Nejenže takoví rodiče prožívají bolest z toho, že nemohou mít dítě, navíc ještě začínají pochybovat o své víře. A to přesně chce ďábel.

Ježíš po nás nechce, abychom se svou duchovní silou utrpení zbavili. Utrpení nás jednou provždy zbaví On sám. Ale On teď touží po tom, abychom Ho následovali a v Jeho síle snášeli cokoliv, čím musíme v životě projít. Takovým povzbudivým veršem pro čas utrpení je verš z 1.Korintským 10:13 „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ Všimněme si, že tady není napsáno, že Bůh je věrný a proto pokud Mu budeme opravdově věřit, tak to utrpení odstraní. Ne! Tady je napsáno, že Bůh je věrný a že nám dá sílu to utrpení unést. Když žijeme vírou a jsme naplňováni Duchem svatým, tak to neznamená, že nebudeme zažívat utrpení, ale znamená to, že Pán nás skrze to utrpení povede. V tom je naše naděje.

 Dovolte ještě poslední radu, která může moc uškodit. Někteří lidé trpícímu člověku řeknou: Uvidíš, že ti to bude k dobrému! Toto je další nebezpečná odpověď. Ano. Pán Bůh je mocný a On i zlé skutky Satana dokáže obrátit v požehnání. Například právě to, jak křesťan snáší utrpení, je často takovým svědectvím, že druzí přijdou k víře v Ježíš Krista. Ale jak může být někomu k dobrému to, že ho pošlou do koncentráku a do plynové komory? Jak je to člověku k dobrému, když prochází utrpením a ztratí při tom víru? A přitom jsou někteří lidé schopni říci rodičům, kteří přišli o dítě: „Nebojte, Pán Bůh si to použije k dobrému!“ To je nesmírně necitlivá odpověď a na taková slova klidně odpovězte slovy „Odstup ode mne Satane!“ Já vím, že to je také necitlivé, ale chci jen vyjádřit míru mého rozhořčení nad tím, když někdo nedobře používá biblické principy.

Ano, Pán Bůh si i utrpení může použít ke své slávě, ale není to vždy a všude. Musíme si pořád pamatovat, že utrpení je důsledkem hříchu.

 Bratři a sestry, otevřeli jsme otázku utrpení a pokusili jsme se najít odpovědi na některé těžké otázky. Stále však musíme vyznávat, že naše chápání je jen částečné, a že pouze Bůh ví vše. Možná vám něco z toho, co jsme dnes hovořili bylo k užitku, možná se vám vybavilo ještě více otázek. Hledejme odpovědi v Božím slovu. Čtěme jej a prosme Boha o milost, abychom chápali. Utíkejme k našemu Pánu Ježíši. Připomínejme si, že On dobrovolně procházel utrpením kvůli nám! Prosme Boha o milost, abychom pamatovali na Kristovu oběť a takto motivováni abychom uměli být těmi, kteří pomohou trpícím. Protože to je jeden ze zásadních úkolů, ke kterým nás Pán povolal. A tak se radujme s radujícími a plačme s plačícími!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

PODĚKOVANI---

EDITA, 28. 4. 2010 17:25

ZA DNEŠNI POCHŘEB-NĚBORY
JEJI DĚTI NEVI ŽE MAMKA ZESNULE NAS TADY ADOPTOVALA JAK JSME BYLI BĚŽENCI Z WARSZAWY A NAKONEC TADY ZUSTALI I GDYŽ NAM TOTALITA JEŠTĚ PŘIDALA UTRPENI........ OTAZKA KŘTU JE NEPŘESNA ...
JAK JSEM SE K MESIAŠI VRATILA TAK PRO MNE BYL ---BAPTISTO---KROKEM KTERY MOU SMLOUVU S NIMPOTVRDIL A TAKE JSEM ZEMŘELA ZJEŠUOU---AMEN
ON OJSOU JEŠTĚ DALŠI KŘTY DUCHEM+OHNĚM JETO ALE TA CESTA PRAVDA A ŽIVOT Z OTCEM..........SALOM Edita