Oslavujeme Hospodina
Dnes máme poslední neděli prázdnin a zakončujeme sérii kázání nazvanou Léto s žalmy. Pro to zakončení jsem vybral žalm, který je žalmem oslavným. Když se podíváme na knihu žalmů, tak podobných žalmů najdeme spoustu. I když čteme jiné části Bible, vidíme, že Boží lid oslavoval Hospodina.
Přemýšlím, zda by nějaký host, který by přišel mezi nás na bohoslužbu, viděl naše shromáždění jako oslavu, jako slavnost. To asi není slovo, které by použil, aby tu naši bohoslužbu popsal. Samozřejmě se trochu můžeme vymluvit na naše charaktery. My jsme národem, který nepatří mezi temperamentnější, v projevování emocí jsme spíše chladnější. Když se podíváme na bohoslužby třeba v Tanzanii, tak to více připomíná slavnost. Ale možná stačí přijít na romské bohoslužby a i tam to bude jiné.
Ano, mnozí rozumíme a vírou přijímáme to, že nás Pán Bůh milostivě zachránil skrze Pána Ježíše Krista. Ano, věříme, že On je s námi a chce nás vést a děkujeme Mu za to. Ano, toužíme po tom, aby nás proměňoval, a prosíme o to. Ano, chceme Ho více poznávat, a usilujeme o to. Ale přesto si zároveň myslím, že na našich shromážděních potřebujeme více radosti z Hospodina, více oslavy. A více radosti z Hospodina, více oslavy bude na bohoslužbách tehdy, když toto nastavení bude v našich srdcích, když s ním tady budeme přicházet.
Zároveň jsem přesvědčen, že tu oslavnost v nás probouzí Boží slovo. Přečteme si dnes Žalm 95 a prosme, aby nám Pán Bůh dal srdce, které Jej slaví.
Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou.
Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy. Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí! (Žalm 95)
Žalm, který jsme přečetli je vlastně pozváním k oslavě Hospodina, ale nejen pozváním, on vlastně je oslavou Hospodina. Co máme na mysli, když mluvíme o oslavě? V českých překladech Bible máme pro to více různých slov. Mohli bychom použít třeba slovo uctívání Hospodina, vyvyšování Hospodina či podobně.
Než začneme přemýšlet nad tím příkladem z tohoto žalmu, dovolte, že připomenu, že každý člověk něco či někoho uctívá. I ateista. Člověk může uctívat úspěch, peníze, zdraví, rodinu, vzhled, kamarádské vztahy, své děti i kdeco. Téměř vše se může stát předmětem uctívání. A i my křesťané si musíme přiznat, že i my často selháváme v tom prvním přikázání, protože některé z těchto předmětů uctívání i v našich životech mohou narůst přílišného významu a náš vztah k nim je nezdravý. Příliš lpíme na zdraví, příliš lpíme na kariéře. A dosaďte si tam, co chcete. A když potom o něco přijdeme, tak jsme z toho hrozně zdrcení a máme pocit, že život ztratil smysl. Pomocí je právě to, že se opět zahledíme na Hospodina a posílíme naše uctívání Jeho. Uctívání Hospodina nás léčí, ale také chrání od uctívání toho, co pomíjí.
Dovolte, že zmíním pět znaků zdravého uctívání Hospodina, jak je vidím v dnešním textu.
1. znak: Společenství
Jak ten náš žalm začínal? „Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů!“ (v.1-2) Všimli jste si toho? Všechno je napsáno v množném čísle. Pokračuje to skrze celý žalm. A není to jediné místo, kdo to tak vidíme. Tím jistě nechceme říct, že člověk nemůže oslavovat Pána Boha sám. Nicméně, Bible svědčí o tom, že je nesmírně důležité, abychom Pána Boha oslavovali společně. Proč? Protože ve společenství poznáváme, jaký Pán Bůh opravdu je. Protože i skrze druhé poznáváme Pána Boha. A čím různorodější společenství, tím lepší poznávání Pána Boha, tím hlubší je Jeho uctívání. A tak je obrovským požehnáním, když tady máme různorodost původu. Máme tady ty, kdo byli k víře vedeni od dětství a třeba ty, které Pán Bůh našel, když se v závislosti dostali na úplně dno. Máme tady ty, kteří už jsou na sklonku života a ty, kteří jsou zřejmě na jeho počátku. Máme tady Čechy a Poláky a teď dokonce i Ukrajince či Uganďanky. A musím říct, že i jejich přítomnost obohacuje můj duchovní život, koriguje mojí víru. A výsledkem je radostnější uctívání Hospodina.
Ano, společenství je důležitým znakem uctívání Hospodina. A ideální je, když můžeme mít to větší společenství, kde spolu Hospodina uctíváme a také to menší, kde máme prostor, abychom se spolu modlili. K tomu vás povzbuzuji.
A když o tom mluvíme, dovolte i slovo k těm, kteří do kostela moc nechodí, ale poslouchají na internetu. Ano, jsem moc rádi, že máme možnost vysílat přenos bohoslužeb. Je to velký dar. A vím, že je spousta těch, kteří z důvodu stáří či nemoci nemohou mezi námi být a tak nás s velkou vděčností poslouchají na internetu. Ale jsou asi i takoví, kteří by tady či jinde v kostele být mohli. Ale z nejrůznějších důvodů nechtějí. Možná jde pouze o pohodlí. Možná jde o to, že jsou na někoho nahněvaní nebo jsou jinak zranění a nechtějí do církve chodit. Možná se to týká vás, kdo teď posloucháte. Boží slovo nám i dnes říká, že to osobní společenství je nesmírně důležité. Překonejte, cokoliv vám brání, a přijďte. Pokud potřebujete o něčem mluvit, kontaktujte mne, můžeme si popovídat osobně. Nicméně nedělejte tu chybu, že byste se odstřihli od osobního společenství. A vy, kdo jste nemocní a jste sami, ozvěte se nám, zavolejte. Rádi vás navštívíme, abyste alespoň takto mohli společenství zažívat.
2. znak: Pravda
Druhým znakem biblického uctívání či oslavy je pravda. Vzpomínáte si na rozhovor Ježíše se samařskou ženou? Ježíš ji řekl: „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ (Jan 4, 24) Pravda je pro uctívání zásadní. Ale možná namítnete, že v našem žalmu se to slovo vůbec neobjevuje. A já musím souhlasit. Kde tu pravdu vidím? Budu číst od verše třetího: „Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.“ (v3-5)
Co to tady čteme? Co tady v tom uctívání či oslavě vidíme? Vidíme, že autor tohoto žalmu vyznává pravdy o Pánu Bohu. Vyznává, že je Králem, že je Stvořitelem, že má vše ve svých rukou. A když čteme žalmy, tak tam nacházíme spousty takovýchto deklarativních vyjádření. Říkáme: toto je pravda. Takový je Bůh. Ano, spoustu věcí nechápeme, spoustu věcí nevíme. Ale Pán Bůh nám v Bibli zjevil něco o sobě, něco o nás a něco o svém vztahu k nám. A naše uctívání stojí na těchto pravdách.
Nejde Boha uctívat, když si vyzobáváme pravdy, které nám vyhovují, a přizpůsobujeme si je sobě. „Ano, věřím, že Ježíš zemřel za mé hříchy, ale nevěřím, že by mu vadilo, že žiji s někým na hromádce.“ Uctívání vychází z upřímné touhy pravdu znát a pravdu žít.
3. znak: Pokora
Občas se stane, že mi nevěřící lidé vytknou právě to lpění na pravdě. Oni řeknou, že oni jsou pokornější, že oni by nedokázali tvrdit, že to, čemu oni věří je určitě pravda. Mají pocit, že to naše tvrzení je pyšné a nepokorné.
Pokud bychom se my těch pravd dopátrali sami, tak by to bylo pyšné. Ale my jsme naši víru dostali darem. Pokud bychom říkali, že za to, jak jsme dobří, nám Pán Bůh dal víru, tak by to také bylo pyšné. Ale víra není Boží odměnou za naše dobro. To bychom nikdy neuvěřili. Je nezaslouženým darem.
Uctívání Hospodina vyžaduje pokoru. V této pokoře vyznáváme, že vše dobré máme pouze z Boží milosti a od Něj. A k této pokoře volá i náš žalm: „Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou.“ (v.6-7) Uctívání nemůže existovat, kde je pýcha. Uctívání jde ruku v ruce v pokoře.
4. znak: Boží přítomnost
V tom naposledy citovaném verši jsme četli, že máme přistoupit k Pánu Bohu. A na začátku jsme četli: „vstupme před jeho tvář.“ (v.2) Ale vždyť Bible nás jasně učí, že Pán Bůh je všude. Tak proč ještě někde vstupovat. K čemu jsme tady volání? Bible učí, že přestože Pán Bůh je všude, my můžeme dělat kroky k tomu, abychom vstupovali do Jeho žehnající přítomnosti. U samařské ženy Ježíš mluvil, že máme uctívat v Duchu. A myslím, že to vstupování do Boží přítomnosti má souvislost s přítomností Ducha svatého. I toho máme všichni, ale Bible říká, že jim můžeme být naplňování, že Ho můžeme mít více nebo Páně, že Pánu Bohu můžeme být blíže nebo dále.
Uctívání a oslava Hospodina je přicházením do Boží blízkost. Může a nemusí to být spojeno s emočním prožitkem, s uvědoměním si nějaké pravdy o Pánu Bohu, s prožitím pokání a naší malosti nebo třeba s vděčností za Boží dobrotu.
Oslava Hospodina je spojená se vstupem do Jeho žehnající přítomnosti.
5. znak: Citlivé srdce
To je poslední znak uctívání Hospodina. Při uctívání potřebujeme zároveň poslouchat a reagovat na Boží hlas. V závěrečné části žalmu jsme četli: „Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.“ (v.7-8) Pán Bůh k nám často hovoří právě v době oslavy a uctívání. Někdy nás vede k pokání. Někdy nás vede k důvěře, někdy ke konkrétnímu činu – třeba, abychom se zašli s někým smířit. Pán Bůh v čase uctívání často mluví. A v dalších verších je varování, abychom nedopadli jako Izraelci na poušti, ale abychom došli do opravdového odpočinutí.
Tato pasáž je citována a probírána v knize Židům a říká, že toho skutečného odpočinutí dosáhneme v Pánu Ježíši Kristu. On nám ho přinesl a tak pokud Mu věříme, tak to odpočinutí do jisté fáze můžeme zažívat teď, ale na věčnosti ho budeme zažívat dokonale. A proto je důležité mít citlivé srdce.
Milí přátelé, toužím, aby náš sbor byl místem uctívání Hospodina. Kéž bychom všichni v tomto uctívání rostli. A jako sbor porosteme, pokud v uctívání porosteme jako jednotlivci. Modleme se o to. Modleme se, abychom Jej opravdově ctili. Možná se někdo může modlit, aby našel jasnější místo v našem společenství. Někdo může prosit, aby rostl v poznání pravdy, aby jeho srdce bylo pokornější, abychom zažívali Boží žehnající přítomnost nebo abychom byli citliví na Boží hlas. A možná nám k tomu všemu může pomoct to, že se ve svém čase modlitby se budeme modlit slovy žalmů, třeba i slovy tohoto žalmu.
Kéž se Pánu Bohu naše slavení líbí!
