Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí
Dnes začínáme letošní postní sérii a i letos se chceme dívat především na kříž Ježíše Krista a rozjímat nad výroky, které Pán Ježíš řekl z kříže. Je jich cekem sedm a my se na ně zaměříme v 6 postních nedělích a potom na velký pátek.
Modlil jsem se, abychom v nich čerstvě a nově uviděli velikost Pána Ježíše, abychom uviděli realitu svého života a abychom uviděli Boží vztah k nám.
Přečtěme si tedy první výrok Pána Ježíše z kříže a to v kontextu dvou veršů z Lukášova evangelia.
Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." (Lukáš 23, 33-34)
První Ježíšova slova jsou tedy prosbou o odpuštění těm, kdo Jej zabíjejí. Stejná slova o několik let později vyřkl diákon Štěpán, když byl kamenován. Chtěl bych se tedy dnes s vámi podělit o tři aplikace těchto slov pro naše životy.
1. Nedochází nám, co činíme
Když čtěme tento text tak nám ta první slova Ježíše kladou minimálně jednu otázku. Za koho se tady Ježíš přimlouvá? Přimlouvá se za ty vojáky, kteří provedli to ukřižování? Znamená to, že vojáci nevěděli, že Ježíš si nezaslouží smrt? Nebo je ta prosba mnohem širší?
O několik veršů později čteme vyznání setníka pod křížem. Ten následně řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ (v.47) On neříká pouze, že si nezasloužil ukřižování. Tato věta spíše vyjadřuje to, že se přesvědčil o tom, co o Ježíši slyšel už před tím. Takže se zdá docela nepravděpodobné, že by vojáci o Ježíši nic nevěděli a že by si nebyli vědomi toho, že se děje velká křivda. I oni jistě tušili, že to není v pořádku. Stejně tak to tušil i Pilát, ale ze strachu vyhověl Židům. Stejně tak to vlastně věděli i náboženští vůdcové. Stejně tak ti, co kamenovali Štěpána, věděli, že to není v pořádku.
Na základě toho se spolu s dalšími biblisty domnívám, že tato Ježíšova prosba není jen za vojáky, ale za všechny, kdo Ho dovedli na kříž. Takže, když Pán Ježíš ve své přímluvě volá o odpuštění těm, kdo nevědí, co činí, tak On neprosí za ty, kdo netuší, že dělají něco zlého. Pravděpodobně všichni účastníci exekuce Ježíše asi tušili, že to není v pořádku, ale nedocházelo jim, že tady jde o Božího Syna, kterého zabíjejí. Zabít nevinného člověk je jistě hrozný hřích. Ale zabít Božího Syna?
Když o této Ježíšově modlitbě hovoří pastor John Piper tak otevírá citlivé téma umělých potratů. Říká, že účastníci potratu, muži i ženy, vlastně moc dobře vědí, co dělají, ale ve skutečnosti jim plně nedochází, co činí a jaké to má důsledky. I oni zabíjejí lidskou bytost, která dostala život, aby žila k Božímu obrazu. I za ně se Ježíš modlí. On se modlí za každého člověka.
Otázkou, kterou toto otevírá je, v čem jsme my jiní. Neptám se, jak bychom se zachovali my na místě těch, kdo zabili Ježíše. Ptám se, v čem jsem já dnes jiný, přestože toto vše vím. Jsem přesvědčen, že ani mne někdy nedochází, co činím. Lidem dnes nedochází, jak uráží a vlastně křižují Krista. Samozřejmě, všichni přikývneme a řekneme, že když se někdo směje z Ježíše a pohrdá jim, že vlastně neví, co činí a kým Ježíše je. Taky bychom asi souhlasili, že člověk, který si žije bez víry, bez Ježíše, křižuje Krista. Ale uvědomujeme si, že křižujeme Krista, když se nestaráme dobře o naši duši? Že křižujeme Krista, když máme pocit, že stačí tak trochu věřit? Že křižujeme Krista, když děláme kompromis v nějaké oblasti života? A můžeme zmínit právě etická témata potratu, nevěry, hrubosti na dětech. Nicméně můžeme jít dále. Uvědomuji si, že křižuji Krista, když se zase neovládnu a řeknu něco, co zraní druhého? Uvědomuji si, že křižuji Krista, když jsme netečný k bolesti druhého? Uvědomuji si, že křižuji Krista, když sloužím ve sboru s nastavením, že zase na mne vyšla řada nebo že zase po mně něco chtějí? Uvědomuji si, že křižuji Krista, když místo abych se věnoval dětem, strávím hodiny brouzdáním na internetu?
Bratři a sestry, my jsme ti, kdo tak často nevědí, co činí. My jsme ti, kterým nedochází, jak hrozně Pána Boha bolí náš hřích. My jsme ti, kteří tak lehce Ježíše křižují. Takže Ježíš se z kříže vlastně modlí: Otče, odpusť Michalovi, protože neví, co činí. Otče, odpusť třineckým evangelíkům, protože nevědí, co činí. Otče, odpusť Rusům, protože nevědí, co činí. Otče, odpusť Putinovi, protože neví, co činí.
Když to řeknu, tak všechno ve mně křičí, že přece Putin moc dobře ví, co činí. Za něj se přece Ježíš nemá modlit. Ale nejsem ve své podstatě stejný jako Putin? Nevím i já moc dobře o svém hříchu? A za mne se má modlit? Nechci relativizovat hrůzy války a vinu tě, kdo je vyvolávají. Nicméně, nikdo si nezasloužíme odpuštění. Nikdo si neodpustíme sami. Všichni ho potřebujeme a všem ho Ježíš nabízí. A to je Boží milost. On nabízí odpuštění každému. Dostal ho zločinec na kříži, dostal ho apoštol Pavel, který pronásledoval křesťany. Dostali ho mnozí, dostal jsem ho i já. Nikdo z nás si to nezasloužil, protože jsme byli lepší. Pán Bůh se smiloval.
Nedívejme se spatra na druhé. Ať už by byli jacíkoli, i náš hřích má nakonec ve vztahu k Ježíši stejný důsledek. Zabíjí Ježíše.
2. Ježíš za nás prosí
Pokud jsme tedy my těmi, kdo křižují Krista, tak jsme také těmi, za které Pán Ježíš prosí. A to je úžasně osvobozující zpráva. My totiž vždy budeme potřebovat odpuštění. A tady je ten nejvyšší, kdo se staví jako náš přímluvce.
A všimněte si opět toho, co se děje. Ježíš je nespravedlivě mučen, týrán a nakonec přibit na kříž. A co říká? Nespílá všem těm, kdo mu ubližují. Neprosí o pomoc. Nehrozí těm zlým lidem. Nemluví o soudu a trestu. On se za ně modlí. Za ty, kteří Mu tak ublížili. Za ty, kdo jsou plní jedu a zla. Prosí za ty duchovní pokrytce, kteří Ho vydali Pilátovi. Prosí za zbabělého Piláta, který podlehl davu. Prosí za hrubé vojáky, kteří poslušně vykonávají nespravedlnost. Prosí a modlí se za ně.
Tady se naplňuje proroctví, které vyřkl už Izajáš, když hovořil o oběti Ježíše. Na konci té známé 53 kapitoly Izajáš zapsal: „On to byl, kdo nesl hřích mnohých a za viníky se postavil.“ (Izajáš 53, 12; B21) Polský překlad říká, že se přimlouvá za viníky. Na kříži se to proroctví naplnilo.
Ano, Ježíš se z kříže přimlouvá za viníky a já k nim patřím na prvním místě. Milí přátelé, to je ta obrovsky dobrá zpráva. Ježíš za nás prosí. Ježíš prosí o naše odpuštění. Ano, my sice máme obrovskou vinu, protože jsme se provinili proti Ježíši. Naše hříchy Ho dohnaly na kříž. Ale On sám za nás prosí. A to je hrozně významné.
Dovolte malou ilustraci. Na Tři krále hrál v Třinci Litvínov. Třinčané prohrávali, ale měli přesilovku 5 proti 3. V té chvíli odpískal rozhodčí faul třineckého útočníka Tomáše Marcinka na gólmana litvínovských hokejistů Denisa Godlu. Ten ale udělal neobvyklé gentlemanské gesto. Přimluvil se, aby rozhodčí nevylučoval. Rozhodčí tak avizovaný trest odvolal.
Jsem si jistý, že kdyby se přimlouvala třeba i celá třinecká lavička, rozhodčí by trest neodvolal. Trest by platil. Možná by nepomohla ani přímluva litvínovských hráčů. Ale když se přimluvil ten, kdo měl být postižený, rozhodčí mu vyhověl.
Ježíš je ten, kdo je postižený našim hříchem. A nikdo menší než On sám se za nás nepřimlouvá. Ano, je tady jistý rozdíl. Brankář rozhodčímu řekl, aby nevylučoval, protože to faul nebyl. Ježíš nepopírá náš hřích, Ježíš ale prosí o naše odpuštění. Nicméně On má v rukávu mnohem větší trumf. Říká: Já ten trest odpykám sám. A to také v následujících okamžicích udělal, když na kříži za naše hříchy zemřel.
Milí přátelé, ať jste udělali cokoli, Ježíš prosí za vaše odpuštění. Třeba jste zabili dítě při potratu. Nebo rozbili rodinu. Nebo propadli závislosti. Nebo ublížili blízkému. Nebo jste si uvědomili, že jste leniví či pomlouvační. Nebo vám dochází, že ve sboru nesloužíte kvůli Pánu, ale kvůli sobě. Mám pro vás dobrou zprávu. Ježíš už za vás prosí. On prosí za vaše odpuštění. On prosí i za ty, kdo si tu potřebu odpuštění ještě ani neuvědomují. A to nejlepší, co my můžeme udělat, je sklonit se před Ním a litovat svého hříchu, prosit o odpuštění a vírou to odpuštění přijmout. A v tomto pokání pak žít každý den.
3. Otec nám odpouští
Proč Ježíš prosí Otce, aby nám odpustil? Protože ví, že On je Bohem milosrdenství a On odpustí. On odpustí, protože tady byl jeden spravedlivý, který se obětoval za nespravedlivé. A pokud tomu věří Ježíš, tak tomu můžeme věřit i my.
Pamatujete, jak se Abrahám přimlouval za Sodomu? On prosil, aby Pán Bůh nezničil ty zlé sodomské a dal jim ještě šanci, pokud se tam najde 50 spravedlivých. A potom to číslo snižuje a nakonec prosí, aby Sodoma byla zachráněna pro 10 spravedlivých. Ale v Sodomě se 10 spravedlivých nenašlo.
Pán Bůh se smiloval nad tímto hříšným světem pro jednoho spravedlivého, Ježíše Krista. Pán Bůh se smiloval, protože tento Ježíš prosí za mé odpuštění. Pán Bůh se smiloval, protože kříž je důkazem, že Ježíš se obětoval za nás.
Možná je tady někdo, kdo žije v neodpuštění. Možná vás stále trápí staré hříchy. Možná máte pochybnosti, zda i vám bude odpuštěno. Dnes vás Boží slovo ujišťuje, že pokud svůj hřích přinesete Ježíši, On je odpustí. A pokud jste Ho už Ježíši přinesli, tak On ho už dávno odpustil. Přijměte to vírou.
Žijme jako ti, kterým bylo odpuštěno, radostně a vřele odpouštějme druhým a dívejme se na všechny lidi očima Ježíše, který prosí, aby jim Otec odpustil, protože nevědí, co činí.
