Jdi na obsah Jdi na menu
 


Otec, Duch, Syn a naše vyvolení

16. 6. 2019

a.jpgDnes máme neděli svaté trojice. Koncept svaté trojice je jedním ze základních konceptů křesťanství. Věříme v jednoho Boha, který je ve třech osobách. Nejde o tři Bohy a nejde o jednu osobu. Tento koncept rozhodně není jednoduchý.

Známý presbyteriánský teolog přelomu 19. a 20. století, B. B. Warfield napsal: „Neexistují žádné analogie k Trojici v přírodě, dokonce ani v duchovní přirozenosti člověka, který je utvořen k obrazu Božímu. Ve svém trojičním módu bytí je Bůh jedinečný; a v tomto ohledu neexistuje ve vesmíru nic jako On, a proto není nic, co by nám mohlo pomoci Mu plně porozumět.“

Někdy slýcháváme přirovnání k vodě, která může mít formu páry, tekutiny či ledu. Nebo se to přirovnává k člověku a k tomu, že máme ducha, duši a tělo. Ale jak píše Warfield, žádný z těchto obrazů není dost dobrý. Prostě není nic a nikdo jako Bůh. Bůh je jedinečný.

Text, který jsem vybral na dnešní neděli, ukazuje, jakou roli hrají všechny tři osoby trojice v našem křesťanském životě. Jde o první dva verše prvního listu apoštola Petra:

 

Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením Jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti. (1. Petr 1,1-2)

 

Apoštol Petr tady píše především křesťanům z Židů, kteří žijí roztroušeni v oblasti dnešního Turecka. Petr je nazývá vyvolenými. A tím se dotýká další velké doktríny. Jde o doktrínu o vyvolení neboli předurčení. Dnes se nám tedy spojí dvě velké doktríny – trojice a vyvolení. Všimněte si, že Petr v druhém verši vysvětluje, že vyvolený člověk je ten, kdo je Otcem vyhlédnut, Duchem posvěcen a Kristu poslušný a Kristem očištěný. Kdybychom to přeložili s tím, že tam přidáme i předložky, které jsou v originálním textu, tak jsme vyvoleni podle vyhlédnutí Otce, skrze posvěcení Duchem, k poslušnosti Kristu a k očištění Kristem. To je celkem těžké, že? Ono nejde mluvit o trojici jednoduše. A ani otázka vyvolení není úplně jednoduchá. Dnes vás tedy docela potrápím hutnější teologií s nadějí, že nás to ještě více povede k vyjádření vděčnosti Bohu Otci, Synu i Duchu svatému. A pokud všechno nechytnete, tak to určitě nevadí. Můžete si to znovu poslechnout nebo přečíst, nebo se mne zeptejte. Je to totiž moc důležité.

 

1. Jsme vyvoleni podle věčného vyhlédnutí Otcem

Petr začíná tím, že říká, že jsme „předem vyhlédnuti od Boha Otce“. V prvním verši používal slovo vyvolit. Slovo „vyvolit“ znamená „vybrat“. My si často také vybíráme. Vybíráme si životního partnera. Vybíráme si v obchodě, co si koupíme na sebe. V restauraci si vybíráme, co si dáme na večeři. Vybíráme si, do jaké banky dáme peníze.

A v tom druhém verši Petr používá slovo „předem vyhlédnout. Z originálu by se to dalo přeložit jako „předzvědět“, tedy vědět něco už dopředu. Je to zvláštní slovo. A tady bych vám připomenul to, co jsme zde už říkali mnohokrát. Kdykoli v Bibli narazíte na slovo znát nebo vědět, je dobré zbystřit pozornost. V tehdejší mysli totiž slovo znát nebo vědět většinou neznamenalo pouze to, že máme informace. A tak Petr tady neříká jen to, že jsme vyvoleni na základě informací, které Pán Bůh měl už předem. Petr tady používá slovo vědět či znát ve smyslu „mít blízký vztah“. A když používá slovo předzvědět, tak vlastně říká, že s námi už předem vstoupil do blízkého vztahu.

To stejné slovo používá Petr i o Ježíši i ve dvacátém verši této kapitoly. Tam o Něm čteme: „Byl k tomu předem vyhlédnut (předzvěděn) před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.“ Kdy tedy Bůh Otec vstoupil do vztahu s Ježíšem i s námi? Čteme, že to bylo před stvořením světa. Už před stvoření světa Bůh jednostranně vstoupil do vztahu s námi. Pro Něj už to bylo jasné. Bylo jasné, že bude našim Otcem a Vykupitelem.

Náš překlad říká, že si nás „předem vyhlédl“. Ale ten význam je, jak jsme si vysvětlili, ještě silnější. Jen to asi nejde přeložit jedním slovem. Tedy pamatujme, že Bůh Otec si nás nejen předem vyhlédl, On předem vstoupil do vztahu s námi.

Boží vyvolení začíná tedy tím, že s námi Bůh Otec vstoupil do vztahu. Nicméně tato doktrína se pro některé stává jakýmsi strašákem. Potkal jsem se s několika lidmi, kteří když viděli svoji hříšnost, tak je přepadly pochyby o tom, zda jsou či nejsou vyvoleni, někteří dokonce došli k závěru, že nejsou vyvoleni a vzdali zápas o svoji víru. To je velmi smutné.

Dovolte, že k tomu přidám jen jednu poznámku. Ten, kdo vyvolil je Bůh Otec. A naší rolí není, abychom zkoumali, kdo je či není vyvolený. Naší rolí není ani to, abychom zkoumali, zda jsem či nejsem vyvolený já. Naší rolí je to, abychom věřili Božímu slovu a následovali Pána Ježíše.

Je moc důležité si uvědomit, proč Bible o vyvolení hovoří. Pán Bůh o vyvolení hovoří, aby lidé věřili a měli naději. Ta doktrína o vyvolení vlastně říká, že pokud si nás Pán Bůh vyvolí, tak s Ním budeme navěky. A ani to, že zrovna prožíváme krizi, na tom nic nezmění. Ta doktrína nás má povzbudit. V Bibli máme spoustu příkladů. Vzpomeňte si na apoštola Pavla, byl Božím nepřítelem. Ale Pán Bůh jej vyvolil a před stvořením světa vstoupil do vztahu s ním a on uvěřil a stal se Jeho následovníkem. Nebo si vzpomeňte na zločince na kříži. Ten prožil život na cestě zla. Ale Pán Bůh před stvořením světa vstoupil do vztahu s ním a on uvěřil, i když až v posledních minutách svého života.

A tak když přijdou pochybnosti, neponořme se do přemítání o tom, zda jsme nebo nejsme vyvolení, ale jděme v modlitbě za Ježíšem, prosme Jej o milost a věřme zaslíbení, že kdo uvěří a je pokřtěn, bude zachráněn. (Marek 16,16) To je bezpochyby Boží vůle pro náš život.

 

 2. Jsme vyvoleni skrze posvěcení Duchem svatým

Teď nám apoštol Petr ukazuje roli Ducha svatého. Bůh Otec s námi před stvoření světa vstoupil do vztahu. Duch svatý se zapojuje do toho procesu tím, že nás posvětí. O čem je tady řeč? Je zde řeč o momentu, kdy nás učiní svatými. Kdy se my stáváme svatými? Když uvěříme! To je dílo Ducha svatého. V ten moment díky Duchu svatému my vstupujeme do vztahu s Bohem. Otec s námi vstoupil do vztahu před stvořením světa. A díky Duchu svatému jsme my vstoupili do vztahu s Ním, když jsme uvěřili.

Dovolte, že tady připomenu verš z listu Efezským: „V Něm (v Kristu) byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.“ (Ef. 1,13-14) Tento verš nám to potvrzuje. Ve chvíli, kdy jsme uvěřili, Duch svatý nás prohlašuje za svaté a stává se jakousi pečetí – tedy potvrzením toho, že patříme Pánu Bohu.

A opět připomínám, že když Bible říká, že jsme svatí, tak neříká, že náš život je dokonalý. Není! Svatí jsme proto, že jsme v dvoustranném vztahu s dokonalým Bohem. Svatí jsme proto, že nám Pán Bůh všechno odpouští. Za svaté jsme tedy prohlášeni ve chvíli, kdy jsme skrze působení Ducha svatého uvěřili, ve chvíli, kdy jsme vstoupili do vztahu s Bohem, ve chvíli, kdy jsme se ze tmy obrátili do světla, ze smrti do života. Tehdy nás Duch svatý učinil svatými.  

Kdy přesně to bylo ve vašem životě? Kdy jste vy vstoupili do vztahu s Bohem? Věřím, že mnozí si ten moment ani nepamatujete, protože jste byli od útlého věku vedení k víře, vaši rodiče vás pokřtili a vy jste později i vědomě vyznali či vyznávali svoji víru. Ale na druhé straně je tady mnoho z vás, kteří jste přesně schopni říci, kdy se to odehrálo. V životě některých z vás to byl moment v dospělosti, kdy jste došli do bodu, kdy jste před Pánem Bohem poprvé poklekli, vyznali Mu své hříchy a poprosili Ho, aby se stal Pánem vašeho života. Tímto jste díky Duchu svatém vstoupili do vztahu s nebeským Otcem. A věřím, že my všichni za to Pánu Bohu děkujeme.

Znáte nějaké vtipy či hlášky o Chucku Norrisovi. Jsou docela populární. A většinou mají podobný styl a opěvují jeho výjimečné schopnosti. Třeba se říká, že Chuck Norris je jediným člověkem, který dokáže zazpívat duet sám. Taky se říká, že když Abraham Bell vynalezl telefon, zjistil, že má 2 zmeškané hovory od Chucka Norrise.

Před časem jsem slyšel rozhovor právě s hercem, ale také autorem několika křesťanských knih, Chuckem Norrisem o tom, jak se on dostal k víře. A tentokrát to nebude vtip. Sdílel, že ho k víře vždy vedla jeho maminka. Ale když se dostal do Hollywoodu, tak se k Pánu Bohu obrátil zády. Stal se velmi úspěšný, ale pro Pána Boha už prostor neměl. V devadesátých letech, několik let po rozpadu jeho prvního manželství, se setkal s ženou, která se jmenovala Gene O´Kelly a všiml si, že měla před sebou otevřenou Bibli. Tak se ji na to zeptal a ona mu řekla, že každý den začíná tím, že si čte z Bible. Podle slov Chucka Norrise to byl impulz k tomu, aby se i on vrátil ke čtení Bible a skrze to se vrátil i k Pánu Bohu. Pokud tomu tak bylo, tak tehdy i jej Duch svatý posvětil. On vstoupil do vztahu s Pánem Bohem, který vstoupil do vztahu s ním ještě před stvořením světa.

Tedy opakuji, že Bůh Otec nás dávno před stvoření světa vyhlédl, tedy vstoupil do vztahu s námi, a Duch svatý nás v den, kdy jsme uvěřili, posvětil, učinil svatými, tedy my jsme díky Božímu Duchu odpověděli na tu Boží nabídku vztahu a vstoupili do vztahu s Ním. Podívejme se tedy na poslední osobu trojice, na Pána Ježíše.   

3. Jsme vyvoleni k poslušnosti Kristu a k pokropení krví Krista

Připomenu znovu ten text: „(vyvoleni) … byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením Jeho krví.

Když je řeč o Pánu Ježíši, pak je řečeno, že jsme byli vyvoleni k něčemu. Tedy byli jsme vyvoleni podle vyhlédnutí Otcem, skrze posvěcení Ducha. A teď je řeč, že všechno to vyvolení je k něčemu. Byli jsme vyvoleni k tomu, abychom poslouchali Pána Ježíše Krista a abychom byli skrápěni krví Ježíše Krista. To první je celkem jasné. Byli jsme vyvoleni k poslušnosti Kristu. (Ekumenický překlad tam přidává slovo a mění význam.) To asi chápeme. Ale co s tou druhou částí? Byli jsme vyvoleni k pokropení krví Krista. My samozřejmě víme, že jsme spaseni díky Kristově oběti. Ale ta logika té věty je poněkud divná. Byli jsme vyvoleni k tomu, abychom byli pokropeni krví Krista? Co s tím?

Myslím, že Petr nám o několik veršů později vysvětluje, co tím myslel. Podívejme se na verše 18 – 19: „Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.“ Tady je řeč o tom, co také působí krev Ježíše Krista, tedy Jeho oběť. A není tady primárně řeč ani o odpuštění hříchů a spasení. Je tady řeč, že ta Kristova krev nás vysvobozuje z prázdného způsobu života. Co to je prázdný způsob života? No to je život bez Krista. A jaký je opak života bez Krista? Je to život v poslušnosti Kristu. Petr tady spojuje Kristovu oběť s naší poslušností. On tedy říká, že díky Kristově oběti jsme schopni žít život, který není prázdný, tedy jsme schopni žít život v poslušnosti Pánu Ježíši Kristu.

Vraťme se teď tedy k našemu textu. Petr tedy tvrdí, že jsme byli vyvoleni k poslušnosti Pánu Ježíši Kristu, ale jedním dechem dodává, že tu schopnost poslouchat Pána Ježíše Krista máme jen díky Jeho oběti na kříži. Bez této Jeho oběti bychom Ho nikdy poslouchat nedokázali. Ježíš není pouze příjemce naší poslušnosti, On je také její zdroj. A tak se i Boží Syn připojuje k tomu aktivnímu přístupu Boha Otce a Boha Ducha v našem vyvolení.

Proč tuto náročnou pasáž Petr dává hned do prvních veršů jeho dopisu, tedy do vstupního pozdravu? Protože to považuje za to stěžejní. Ty křesťany, kteří žijí v cizině, jsou daleko od svého národa a své země, ty on povzbuzuje tím zásadním. Říká jim, že to zvládnou, protože byli Bohem vyvoleni. Říká jim, že ve všech těžkostech je Bůh s nimi, protože už před stvořením světa vstoupil do vztahu s nimi, skrze Ducha svatého je dovedl do vztahu s Ním. A připomíná jim, že je vyvolil, aby poslouchali Ježíše Krista, ale jedním Dechem dodává, že tento Ježíš je svoji smrti vede k této poslušnosti.

Jinými slovy jim říká, že mají na své straně Boha Otce, i Ducha i Syna Ježíše Krista. A pokud to byla pravda pro křesťany v Turecku před 2000 let, pak je to pravda i pro křesťany v Třinci dnes. Pán Bůh vás vyvolil. Otec, Duch i Syn aktivně působili, působí a budou působit ve vašem životě ať se děje, co se děje. Bůh Otec dávno vstoupil do vztahu s vámi, Duch svatý způsobil, že jste uvěřili a Ježíš Kristus svoji smrtí způsobil, že můžete žít v poslušnosti Jemu, Božímu Synu. To je velký Boží dar. To je velké povzbuzení na naší cestě životem. To je naší silou. To je naší nadějí. To je důvod k vděčnosti!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář