Michal Klus - Je psáno...

Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mat. 18:19-20)

O modlitbě mluvíme často. Učíme se o ní od druhých, máme s ní vlastní zkušenosti. Říkáme, že modlitba je pro křesťana srovnatelná s dýcháním, což znamená, že křesťan nemůže existovat bez modlitby. Ale stále si nejsme jisti, zda to, jak se modlíme, je v pořádku. I zbožní učedníci měli na mysli otázku: „Jak se máme modlit?“ V dnešní době se ptáme stejně, protože často modlitbu nechápeme. Ten dnešní text mluví o společné modlitbě a to v souvislosti s církevní disciplínou. Napomínání člověka žijícího v hříchu, má jít ruku v ruce s modlitbou. Nicméně si myslím, že pravdy o modlitbě, které zde najdeme, platí i ve všech ostatních oblastech modlitebního života. A tak se zamysleme nad následujícími třemi pravdami o modlitbě.

1. Modlitba nemůže být jen soukromou záležitostí

Devatenáctý verš mluví o tom, jak významné je, když se dva lidé modlí spolu. V Písmu dále vidíme spoustu příkazů, vyzývajících nás ke společné modlitbě, ale také spoustu příkladů společných modliteb. To vidíme především v prvotní církvi, kde byl důraz na společné modlitby nesmírně významný. Bible nám říká, že modlitba není určena jen do soukromí. Samozřejmě Ježíš také kritizoval ty, co se velkolepě veřejně modlili a takto hráli své pokrytecké divadlo. Písmo nás tedy učí, abychom v našem modlitebním životě měli rovnováhu. Potřebujeme jak ten soukromý modlitební život, tak také ten upřímný modlitební život s dalšími.

Přátelé, jaký je ten váš soukromý modlitební život? Když se učedníci měli modlit v zahradě Getsemane před Ježíšovou smrtí, tak jim Ježíš řekl: „Váš Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Nestačí nám jen odhodlání. Nestačí jen vědět, že modlit se je dobré. Musíme se rozhodnout a zároveň musíme plánovat. Pokud si nenaplánuji ráno čas na modlitbu, tak mi na něj nezbude čas. Pokud se nerozhodnu modlit se každý večer před spaním, pak na to nebudou síly. Pokud si nedám předsevzetí, že před každým jídlem poděkuji Bohu, pak nám bude trapně před spolupracovníky.

Zdaleka nechci tvrdit, že se máme modlit jen tehdy, kdy to máme naplánováno. Je třeba se modlit co nejčastěji. A právě to, kolikrát denně se spontánně začneme modlit, je jistým znamením toho, jak na tom duchovně jsme. Ale základem všeho je pravidelnost. Není náhodou čas udělat nějaké rozhodnutí? Není náhodou čas dát svému modlitebnímu životu řád?

Chtěl bych však zdůraznit fakt, že modlitba není jen soukromou záležitostí. Kromě toho, že s Bohem komunikuje soukromně, tak se také modlíme s druhými. V prvé řadě je to s manželkou či manželem. Drazí přátelé, jak to vypadá s vašimi modlitbami? Modlíte se spolu? Je to nesmírně důležité. Náš text používá frázi „shodnou-li se dva.“ Základem této fráze je v originále řecké slovíčko, z kterého máme slovo symfonie. Bůh touží slyšet takovou symfonii. A touto symfonií je, když si manželé spolu sednou, přečtou si Boží slovo, řeknou si, o co se chtějí modlit a potom se ve shodě modlí. Toto je pro Boha symfonie, která produkuje něco lahodného Božímu uchu. To On touží slyšet. Pokud tady dnes jste jako manželé a nemodlíte se spolu, promluvte si dnes o tom, zda to nechcete zkusit. Bůh touží slyšet vaši symfonii. A co pokud jste svobodní nebo ovdovělí? Najděte si někoho blízkého, souseda, spolužáka, přítele – někoho, kdo se touží modlit. Najděte si někoho, s kým se budete pravidelně modlit.

Přestože tento text mluví o dvou lidech, tak to neznamená, že musí být jen dva. Máme se modlit jak v menších, tak i ve větších skupinách. Na bohoslužbách není technicky proveditelné, aby se mohl veřejně modlit každý, kdo chce. A to je jeden z důvodů, proč máme biblické hodiny a modlitební skupinky. Chceme se společně modlit. A myslím si, že vy, kdo nenavštěvujete podobné pravidelné modlitební setkání se o moc okrádáte. Porozhlédněte se kolem, zeptejte se dalších a najděte si místo, kdo se budete moci s dalšími modlit. 

2. Modlitba neslouží k manipulování Boha

Tou druhou pravdou je, že modlitba neslouží k manipulování Boha. A přestože se nám to zdá jasné, mnozí takto modlitbu používají. Někdy si takto totiž vykládáme mnohé Biblické verše, které říkají, že Bůh vždy vyslyší naše prosby. I v tom našem textu je řečeno, že „shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.“ Když ale čteme další místa v Bibli, pak je nám jasné, že Bůh jedná absolutně suverénně a nemůže být manipulován.

Jeden mladý muž, který vyrůstal v křesťanském prostředí, řekl své svědectví: „Když jsem byl dítě, modlil jsem se každý večer o kolo. Potom jsem zjistil, že modlitba takhle nefunguje. A tak jsem kolo ukradl a modlil jsem se k Bohu, aby mi prominul.“ Tahle krátká historka nám ukazuje, jak lidé chtějí použít modlitbu k manipulaci Boha. Pro tohoto člověka byla modlitba něco jako nápojový automat. Když si sami nemáte kde uvařit kávu, pak najdete nápojový automat. Vhodíte tam deset korun a zvolíte přesně to, co chcete: velké presso s mlékem a s dvojitým cukrem. Zmáčknete knoflík a potom si jen vezmete, co jste si objednali. Někteří mají stejnou představu o modlitbě. Někdy se dostaneme do situace, kdy si neumíme pomoci sami. Jde o nemoc, konflikty, manželské či finanční krize. Potom si vzpomeneme na Boha. Nadiktujeme mu, co bychom chtěli a čekáme, co se stane. Pokud nám odpoví podle našeho přání, tak se radujeme, pokud ne, tak se ptáme po příčinách toho, že nám Bůh neodpověděl. Toto je ale falešná představa o Bohu a o modlitbě. Bůh není jen někdo, kdo plní naše méně či více významná přání. Bůh je svrchovaná bytost, kterou nemůžeme manipulovat.

Podobným nešvarem nás, kdo jsme vyrostli v křesťanském prostředí může být to, že jsme vypočítaví. Jsou tací, kteří Boha ignorují a neposlouchají Jeho doporučení a potom jen Bohu řeknou, ať jim to odpustí a slovy o odpuštění a vyznání hříchů odpálkují i případné kritiky z řad dalších křesťanů. Takoví lidé spoléhají na to, že Bůh je láska a že jim vždy odpustí, když Ho o to požádají. Ano, Bůh je sice láska, ale On taky pozná vypočítavost a neupřímnost. Při své práci s dorostem a mládeží si mi zdá, že někteří mladí lidé žijí právě takovýmto rozpolceným životem. Nedokáži se vzepřít svému prostředí a přestože vědí, co Bible nazývá hříchem, tak se tomu nevyvarují. Potom Boha poprosí o odpuštění a myslí si, že jsou v pořádku. Boha v žádném případě nelze kontrolovat a manipulovat.

Představme si jednoduchou situaci. Věřící zemědělec se modlí o déšť, protože když nezaprší, tak bude mít slabou úrodu. Ve stejné chvíli se modlí jiní křesťané o hezké počasí, protože připravují pro děti z nedělní besídky výlet. Obě dvě strany to myslí upřímně, obě dvě strany usilují o to nejlepší. Ale Bůh se nerozhoduje podle toho, kdo má v jeho očích větší hodnotu. Bůh je absolutně suverénní a činí to, co ve své moudrosti už dávno rozhodl. On dělá to, co je absolutně nejlepší.  A někdy to může znamenat neúrodu, jindy déšť při výletů dětí. Bůh se nenechá manipulovat. A proto nezapomínejme ve svých modlitbách na známou větičku a modleme se slovy: „Buď vůle Tvá.“

3. Modlitba je setkáním s Bohem

Možná se teď zeptáte, čím je tedy modlitba. Pokud už Bůh dávno věděl, co učiní, proč se máme modlit. A tady řeknu tu třetí dnešní pravdu: Modlitba je setkání s Bohem. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. V modlitbě k nám přichází Bůh a my Mu otevíráme své srdce a vyznáváme Jeho svrchovanost v jednotlivých oblastech našeho života. Modlíme se, abychom mohli být blíže k Bohu, abychom mu mohli říci vše co je na našem srdci, abychom mu řekli co nám dělá radost a co nás zarmoutilo, abychom mu řekli, že nechápeme, proč se některé věci dějí. Modlitba je čas, kdy mu znovu vyznáme svou hříšnost a kdy mu znovu poděkujeme za Golgatský kříž, na kterém On nám vydobyl odpuštění hříchů a život věčný.

Pokud chceme pochopit modlitbu, měli bychom číst Žalmy. Tam vidíme krále Davida, který vyznává hřích, který prosí u milost, který prosí o pomoc v problémech, ale který se také hádá s Bohem a vyčítavě se ptá tu těžkou otázku „proč?“. V Žalmech vidíme modlitby, které jsou absolutně upřímným sdílením toho, co měli autoři žalmů na srdci.

Jaký je váš modlitební život? Pokud je má modlitba jen něco automatického, co vám nedělá radost a do čeho se  musíte nutit, pak je zde podezření, že se nesetkávám s Bohem, ale jen sám se sebou. Modleme se, aby nás Pán učil modlit se, změňme svůj modlitební život, prosme Boha o čerstvost a čiňme pokání z toho, že se neumíme modlit.

Bůh touží po každém člověku, touží po tom, abychom k němu přicházeli a říkali mu, co máme na srdci. Náš text nám zároveň říká, že můžeme přijít s „jakoukoli věcí.“ Bůh chce slyšet cokoli, jen když k Němu přijdeme s pokorným srdcem. Pamatujme, v modlitbě je nejpodstatnější samotný fakt, že se modlíme. Jak a o co se modlíme, je až druhotné. Modlitba je totiž setkání s živým a svatým Bohem.

Setkávejte se s Ním! Setkávejme se s Ním společně! Setkávejme se s ním bez toho, abychom mu chtěli diktovat, co má dělat! On je svrchovaný Bůh!