Pavel na Aeropagu
Máme před sebou relativně dlouhý text a tak vás bez dalších úvodů rovnou pozvu k naslouchání tomuto textu. Ale také vás prosím, abyste si při čtení textu všímali toho, jak Pavel přistupuje ke vzdělaným lidem, kterým je křesťanství naprosto cizí. V tomto textu se totiž budeme učit evangelizaci. A teď už čtěme:
Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: "Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: 'Neznámému bohu'. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji: Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. 'Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme', jak to říkají i někteří z vašich básníků: 'Vždyť jsme jeho děti.' Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."
Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: "Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy." A tak Pavel od nich odešel. Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní. (Skutky 17, 22-34)
Na začátku karantény jsem se dočetl velmi zajímavá fakta ke kontextu přečteného příběhu. Dovolte tedy, že první část dnešního kázání strávím tím, že vám budu vyprávět příběh, který nám pomůže lépe pochopit Pavlova slova.
Přeneseme se do Atén roku 593 před narozením Krista, tedy více než 600 let před tím, než tam byl Pavel. V té době už tři roky Atéňany kosil mor. Umírala spousta lidí. O tom, co se v této situaci v Aténách odehrálo, píše Díogenés Laertios ve svém díle „O životě a učení slavných filosofů“. Zajímavé detaily k těmto událostem přidávají také Aristoteles, Pausaniás či Filostratos.
V tom roce 593 před Kristem navrhl člen senátu Nicias, aby do Atén pozvali Epimenidése z Kréty, jednoho z nejslavnějších mužů své doby, spisovatele, věštce. Epimenidés přijal pozvání a přijel. V Aténách se nacházely oltáře pro více než 700 různých bohů, přesto Epimenidés tvrdil, že jim nějaký bůh chybí. Představil senátu své teze, ve kterých řekl, že tady musí být velký a mocný bůh, kterého ještě neznají. A pak vyslovil naději, že pokud je tento velký a mocný bůh také dobrý, tak se ukáže a zachrání město.
Epimenidés požádal, aby mu druhého dne ráno přivedli stádo vyhladovělých ovci, které nedostaly celý den nic žrát, a potom potřeby ke stavbě oltářů a přinášení obětí. Druhého dne ráno, když se všichni na Areopagu shromáždili, se po krátkém úvodu Epimenidés začal modlit k Neznámému bohu a prosil jej za odpuštění, že je nepoznali a neuctívali. Zároveň prosil, aby je zachránil od moru a nabídl oběť ovcí a prosil, aby ukázal, kde chce, aby mu obětovali. To místo měli poznat tak, že si tam hladové ovce lehnou, místo toho aby se pásly na louce, kde je vypustí.
Mnozí byli skeptičtí, přesto nemálo ovcí místo toho, aby se pásly, došly na nějaké místo a tam si lehly. Fakt, že se mnohé z hladových ovcí nepásly, ale lehly si, byl pro shromážděné obrovským důkazem nadpřirozeného zásahu. Epimenidés nechal ta místa označit a dotyčné ovce oddělit. Na těch místech postavili oltáře a ty ovce na nich obětovali. Na tyto oltáře nechal Epimenidés místo jména boha napsat „agnosto theo“ – Neznámému bohu. Podle Díogenése, se do týdne z moru uzdravil poslední nemocný a nemoc už se nevrátila.
Když se tedy Pavel postavil o šest století později na Areopag a mluví se vzdělanými stoickými a epikurejskými filosofy, tak je téměř jisté, že oni dobře věděli, co pro ně Epimenidés, respektive Neznámý bůh udělal. A je téměř jisté, že tu historii znal i Pavel. Dovolte, že připomenu Pavlova slova Titovi: „Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: 'Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha.' A je to pravdivé svědectví. Proto je přísně kárej, aby měli zdravou víru.“ (Titovi 1,12-13) Kdo, že je ten krétský prorok, kterého zde Pavel cituje? Dobová literatura ukazuje, že Epimenidés. A toto je jeho slavný citát, který později dostal název Epimenidesův paradox. Kréťan se nás totiž snaží přesvědčit, že Kréťané jsou lháři a nemáme jim věřit. Tento známy konstrukt studovali žáci logiky a Pavel jej zjevně znal. Je tedy docela pravděpodobné, že Pavel byl seznámen s jeho životem a s tím, co vykonal v Aténách.
Jaké aplikace tedy můžeme z tohoto textu vyvodit, když navíc známe i ten historický kontext? Chtěl bych jich dnes zmínit 5 lekcí a bude to muset být stručné. Jde o lekce, které nám mohou pomoci uvědomit si, jak nekřesťanům přinášet evangelium. A tady se jedná asi především o ty přemýšlivější. Samozřejmě to není jediná možná cesta, ale ty lekce nám jistě pomohou v jakémkoli přístupu.
1. lekce: Pavel nekritizuje, ale hledá průsečík
První věta, kterou v knize Skutků čteme, když Pavel přišel do Atén, bylo to, že jej velice znepokojovalo, kolik je v Aténách modlářství. Kolik nadšených křesťanů by to při první příležitosti vmetlo místním do tváře a nazvalo Atéňany modláři a bludaři, a volalo by je k zřeknutí se svých božstev, ke spálení oltářů a k pokání. Pavel tak rozhodně nezačíná. Pavel hledá místo, na kterém se může s lidmi jiné kultury spojit. Hledá průsečík. Hledá něco, na co by mohl navázat. Nechci tady říci, že následování Ježíše není naprostým obrácením. Určitě je. A určitě nelze být křesťanem a mít další sadu božstev. Ale to často není to první, co potřebují lidé slyšet.
Nedovolme, aby naše evangelizace spočívala v kritizování jógy, homeopatik či stejnopohlavních sňatků. Lidé potřebují Pána Ježíše. On se pak postará o zbytek!
Pavel ten průsečík našel v oltáři Neznámému bohu a hledá příležitost, jak lidem říci, že za tím, co uctívají je ještě někdo větší.
Jenže dnes lidí na zahradě nemají oltáře neznámým bohům. Tak jak začít? Pojďme na druhou lekci!
2. lekce: Pavel představuje Boha, který je naplněním našich tužeb
Lidé mají své tužby. Ať jde o lidi antiky nebo o současného postmoderního člověka. Věřím, že jsou to tužby po Bohu. Ale oni to nevědí a naplňují je tím, co je v dosahu. Dovolte tedy pár příkladu Neznámého boha v dnešní kultuře.
Zamyslete se se mnou. Co lidé uctívají, aniž by to znali? To je otázka, kterou si musíme klást, pokud chceme oslovit současného člověka. Dovolte pár příkladů odpovědí. Lidé uctívají krásu. Neberme jim tuto touhu, ale hledejme, jak ukázat, že to je Bohem darovaná touha a představme jim toho, kdo je opravdu Nádherný. Vždyť lidská touha po kráse je touha po Bohu, která se zasekla na něčem menším. Další příklad. Lidé uctívají nesmrtelné hrdiny. Neberme jim tuto touhu. Ukažme jim moudře, kde je tím Hrdinou, který je mocnější než smrt. A mohl bych pokračovat. Nezačínejme tím, že lidem rozbijeme jejich přesvědčení. Neřekněme jim, že jsou hlupáci, když jim jde jen o krásu! Řekněme jim, proč jim jde o krásu. Neřekněme jim, že jsou dětinští, když obdivují fantasy hrdiny. Řekněme jim, proč je obdivují. A mohl bych pokračovat.
Hledejme, kde se můžeme napojit. Ukažme jim, že se zasekli na půl cesty, ale mohou jít dál. Je tady totiž Bůh, který je naplněním jejich tužeb!
3. lekce: Pavel se orientuje v jejich kultuře
Přátelé, Pavel se opravdu vyzná. Jak jsem již řekl, je zjevné, že Pavel ví, jaká je historie oltáře Neznámému Bohu a že znal Epimenidése. Ve svém snad minutové promluvě Pavel necituje Starý zákon. Starý zákon pro stoiky a epikurejce neměl žádnou zásadní váhu. Cituje řecké básníky. Řekl: „Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. 'Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme', jak to říkají i někteří z vašich básníků: 'Vždyť jsme jeho děti.'“ (v.27-28)
Hádejte, kdo je autorem prvního citátu. Asi už to tušíte. Jan Zlatoústý ve svém komentáři píše, že toto jsou slova Epimenidése, jak je zaznamenal v básni nazvané „O Mínovi a Rhadamanthysovi“. Toto je další potvrzení, že Pavel Epimenidése dobře znal. Možná lze říct i více. Pavel byl buď vynikající znalec, nebo se na tuto debatu velmi dobře připravil. Nebo obojí. J Každopádně se orientoval ve světonázoru těch, ke kterým mluvil. To je pro nás obrovská výzva, abychom naslouchali dnešním lidem a mluvili jejich jazykem. Pokud chceme jako jednotlivci a jako sbory oslovovat dnešního člověka, musíme mu rozumět a musíme chápat jeho pohnutky, jeho smýšlení, jeho hodnoty. To je domácí úkol pro každého z nás!
4. lekce: Pavel představuje milosrdného Boha
Podívejme se na třicátý verš: „Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.“ (v.30) Pamatujete Epimenidesovu modlitbu? On činil pokání z toho, že lidé Neznámého boha neuctívali a neznali. Prosil o odpuštění a prosil, aby se Bůh ukázal. A to stejné hlásá Pavel. Navazuje na zkušenost, kterou oni už měli. Představuje Boha, který je neodsoudil. Představuje Boha, který promíjí a chce promíjet! Pavel zvěstuje milostivého Boha.
Na druhé straně, tento Bůh nyní skrze Pavla zvěstuje všem, aby své neznalosti po vzoru Epimenidesově litovali a obrátili se k Němu. Bůh totiž odpouští minulost těm, kdo litují své neznalosti a kdo se k Němu obracejí. Bůh čeká na to, abychom se k Němu obrátili. Je to Bůh milosrdný, který promíjí a volá k sobě.
5. lekce: Pavel ukazuje vzkříšeného Ježíše
Jdeme k vyvrcholení Pavlova kázání. Pavel ukazuje, že Pán Bůh nebude promíjet na věky. Pavel zvěstuje: „Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ (v.31) Boží milost je časově ohraničená. Jednou přijde ten Den. Den soudu. A bude to spravedlivý soud. A soudce bude Muž k tomu určený. To, že tento Muž je oním soudcem, bylo potvrzeno Jeho vzkříšením. Ano, Pavel jde vždy ke vzkříšení Ježíše Krista. Křesťanská zvěst je nerozlučně spjata se vzkříšením. Vzkříšení je důkazem Božího vyvolení! Bez Kristova vzkříšení to nejde. K tomu směřujeme.
Tady se láme chleba. Vzkříšení je příliš silné sousto pro mnohé. Mnozí Pavlovu zvěst odmítají, ale jsou tady ti, kdo byli zasaženi a uvěřili. A to je zázrak Boží milosti.
Bratři a sestry, vize našeho sboru, která je vyjádřena naším logem, zní: Byt pod křížem a přivádět tam další! Důvod, proč nás tady na tomto světě Pán Bůh nechává je ten, abychom byli svědectvím druhým lidem a to i těm přemýšlivým. Pavel v našem příběhu ukazuje, že je velmi dobře připravený na svoji promluvu. Investujme i my do přípravy a učme se, jak být svědectvím lidem kolem nás. Ano, chceme spoléhat na Ducha svatého, ale musíme se také připravovat. A pamatujme, že potřebujeme vést ke vzkříšenému Ježíši. A pokud bude pán Bůh milostivý, tak lidé uvidí Jeho rány, které jim poví, jak hrozný je jejich hřích a jak je On miluje. A pak budou i oni pod křížem. Buďme pod křížem a přivádějme tam další.
