Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. 12. 2010

Pokání - příprava na příchod Spasitele

jan.jpg

Dnes budeme číst text o Janu Křtiteli. Jan Křtitel začíná svoji službu výzvou „Čiňte pokání!“. Stejnými slovy začíná svoji službu Ježíš. Když Ježíš potom vysílá svých dvanáct a později sedmdesát, aby šli a kázali království Boží, tak jim přikázal, aby volali k pokání. Výzvy pokání vidíme také v kázáních Petra a Pavla, jak je máme zapsána v knize Skutků. A tak vidíme, že volání k pokání je základem našeho křesťanského zvěstování!

Pravděpodobně to nebudeme dělat tak, že se oblečeme do zvířecí kůže, postavíme se na náměstí a bude volat na kolemjdoucí, aby činili pokání, jako to dělal Jan Křtitel. Určitě potřebujeme Boží vedení a Jeho moudrost, abychom uměli přizpůsobit formu našeho zvěstování prostředí, ve kterém žijeme. Ale to nejdůležitější je, aby pokání bylo naším vlastním životním stylem. To je totiž poslání adventu. Jen ten, kdo činí pokání, je totiž připraven na příchod Spasitele. Přečtěme si, jak na příchod Spasitele připravoval lid Jan Křtitel.

 

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů", jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží.' Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!' Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?" On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." (Lukáš 3:1-14)

 

            V tomto textu čteme o Janu Křtiteli, který byl, stejně jako starozákonní proroci, povolán k zvěstování Božího slova lidem. Jan se pohyboval v okolí Jordánu a největší důrazy jeho zvěsti se pravděpodobně daly shrnout do jedné věty: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ A přestože toto je velmi nepopulární věta, je jasné, že se Pán Bůh skrze zvěst Jana Křtitele dotýkal mnohých, protože čteme o zástupech, které přicházely.

            Podívejme se společně, co se o pokání dovídáme z toho dnešního textu. A dovolte, že vyberu dva základní důrazy Jana Křtitele.

 

1.důraz: Pokání zachraňuje od věčného zatracení

Přesně toto je jedno ze zásadních poselství tohoto textu. Ano, Jan Křtitel přišel s výzvou k pokání a touto svoji službou připravoval cestu Tomu, kdo dal pokání smysl, Ježíši Kristu. A Jan sám to připomíná a vztahuje na sebe slova proroka Izajáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží.“ (v.4-6)

Jan se považuje za toho, kdo narovnává cesty pro Ježíše. Ve starověku často cestě významného panovníka předcházela cesta úředníka, který zajišťoval, aby se urovnaly cesty. A lidé bydlící v okolí měli za úkol vybrat kameny, zasypat díry – prostě vyrovnat cesty. Něco podobného jsme viděli v Africe. Tam byly jen cesty z udusané hlíny a ti, kdo bydleli blízko měli za úplatu za úkol cestu udržovat. Čistili příkopy, zasypávali díry, odstraňovali balvany.

A svým voláním k pokání Jan Křtitel připravuje cestu pro Ježíše Krista, který přichází a stává se tím obětním Beránkem, který na sebe bere hříchy všech a platí za ně svým životem. A proto má smysl činit pokání, protože pokání činícímu člověku může být jeho hřích odpuštěn, jelikož Ježíš Kristus už za ten hřích přijal spravedlivý trest, kterým je smrt. A tak nás pokání zachraňuje od věčného zatracení.

Jan Křtitel tuto myšlenku opakuje v tomto textu několikrát. A nutno dodat, že jeho slovník je docela drsný. Říká: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?“ (v.7) A tímto ukazuje, že bez pokání je člověk odsouzen k věčnému hněvu. A používá další přirovnání a říká: „Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ (v.9). A opět ukazuje na ten hrozný úděl zničení. Po smrti už není druhá šance a proto Jan volá ty žijící, aby činili pokání a byli zachráněni z věčného zatracení, z pekla.

Koncept pekla je pro mnohé nepřijatelný. Ano, zdaleka nechápeme všechno týkající se věčnosti, ale Bible učí zřetelně, že na konci staneme před Bohem a ten bude soudit. A Ježíš sám řekl, co z Jeho úst mnozí lidé uslyší. Ježíš jim řekne: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům.“ (Matouš 25:41) A tady Ježíš jasně lidem říká, že toto odsouzení, peklo, bylo připraveno pro ďábla a jeho následovníky a že je věčné. To je strašlivá realita. A proto Jan Křtitel tak důrazně káže a volá k pokání. Volá k pokání, aby byl člověk zachráněn pro věčnost.

Jak Křtitel se tady také zaměřuje na jedno konkrétní nebezpečí. Ďábel bude vždycky chtít, abychom pokání nečinili a bude nám namlouvat, že se to nás netýká, že se to týká těch ostatních. Právě proto Jan říká: „Nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!'“ (v.8) Co tím Jan myslí? Myslí tím, že se nemáme vymlouvat na náš původ a na historii. Když nás Boží Duch volá k pokání, tak si nemáme říkat: „Ale vždyť já jsem evangelík! Vždyť já chodím do kostela, na mládež, na biblické hodiny!“ Nic z toho neobstojí, pokud nejsme lidmi, kteří v pokání vyznávají, že jsou hříšníci a touží žít pod vedením Božího Ducha.

A tak milí shromáždění, otázka zní, zda si umíme přiznat svoji hříšnost. Umíte? Nebo máte pocit, že vás farář či Bible pořád jen kritizuje. Mnozí lidé říkají, že v kostele jsou pořád jen kritizováni. Člověk, který ví, jaký je Bůh, rád tuto kritiku Božím slovem přijme, protože ví, že takto se mu otvírá cesta k odpuštění a věčnému životu. Přicházejme tedy k Ježíši v pokání!

 

2.důraz: Pokání přináší změnu a ovoce

To je ten druhý důraz, který v kázání Jana Křtitele vidíme. On ukazuje na to, že pokání není pouze nějaký rituál. Nejde pouze o to, že přijdeme někde do předu a necháme se pokřtít v Jordánu. Nejde o to, že přijdeme ke Zpovědi a Večeři Páně. On říká, že to pokání se musí nějak projevit. Slovo pokání doslova znamená změna směru. A když změníte směr, tak to musí být vidět. Když jdete ve sněhu, tak na stopách je vidět, když člověk změní směr. A musí to být vidět i v životě člověka. Pastor Santarius kdysi říkával, že i ten dobytek ve chlévě musí poznat, že člověk uvěřil. Musí být vidět ovoce pokání. Zástupům poslouchajícím Jana to došlo a tak se ptají: „Co jen máme dělat?“ (v.10) A Jan konkrétně odpovídá.

Nejprve hovoří k prostým a chudým lidem a říká: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ (v.11) Zaujalo mne, že právě toto řekl těm chudým. Potom se ptali celníci a vojáci a těm neříká, aby dávali. Je to zvláštní. Já bych skoro čekal, že těm bohatým celníkům řekne, aby dávali. Ale ne, jim to vůbec neříká! Říká to těm chudým, co mají jen dvoje oblečení a říká, aby jedno dali. Proč těm chudým říká právě toto? Myslím si, že je pouze jedno vysvětlení. Říká to proto, že právě tito lidé si zvykli na úlohu chudáků a štědrost měli za výsadu bohatých. A myslím, že i v dnešní době to je podobně. Mnozí si řeknou, no my jsme chudí, my si nemůžeme dovolit něco dát. Ať dávají ti bohatí. Tak lehce si omluvíme svoji pasivitu. Ale Jan jim tady říká, že mají dát polovinu toho, co mají. Máte dvoje oblečení, dejte jedno! Máte co dát.

Bratři a sestry, jsem si jist, že Janovi tady nejde v prvé řadě o dávání. Janovi jde o srdce. Jde mu o srdce, které vidí člověka v nouzi a neřekne si, ať ti pomůže někdo jiný. Jde mu o to, abychom se byli ochotni rozdělit i o to poslední, co máme, abychom pomohli tam kde je třeba.

Já jsem nesmírně vděčný za mnohé z vás, kteří toto činíte. A i v našem sboru máme mnoho štědrých lidí a já vám děkuji, protože je to povzbuzením i pro mne. Máme tady vdovy, které nejsou v lehké finanční situaci, a přesto se rozhodly investovat do dětí v Tanzanii, aby mohly chodit do školy. Je pro mne velkým potěšením vám oznámit, že na projekty v Tanzanii jsme letos vybrali více než 450.000 Kč. To je úctyhodné číslo.

Ale vraťme se k Janu Křtiteli. Těm chudým lidem on říká, aby dávali. A tak je to výzva pro každého z nás, abychom byli štědří a podporovali Boží dílo. Ale nejen štědří finančně, ale štědří třeba i časově.

Potom za ním přicházejí i celníci a těm on říká: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“(v.13) Dovolte, že znovu připomenu, kdo byli oni celníci. Byli to osoby, které vybíraly clo. To clo se vybíralo za použití silnic, za vstup do města a za další úkony. Clo se vybíralo pro Římany. A celníci byli známi tím, že vybírali víc, než byl předpis a takto se obohacovali. A jim tedy Ježíš přikazuje, aby byli poctiví a spravedliví. To je určitě významné ovoce pokání. Člověk, který činí pokání už nechce být nepoctivý. A opět bychom mohli říci, že na toho politika v televizi či na jiné veřejné osoby rádi ukážeme prstem, ale teď jsme voláni k poctivosti my.

A potom přichází poslední skupina a to jsou vojáci a i oni se ptají na to, co mají činit. Jan jim říká: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“ (v.14) I tady vidíme velice praktické rady. Když Jan říká, že nemají činit násilí, neříká tady, že mají složit uniformy. Vždyť potřebujeme, aby v armádě a v policii byli křesťané. Ale je tady řeč o tom, aby svoje postavení nezneužívali. Aby se nedopouštěli křivdy, aby nebrali úplatky. Jak moc aktuální je to i v naši společnosti i pro dnešní lidi. A potom říká, aby se spokojili se svým žoldem. I to je něco velmi aktuálního. Byl bych moc zvědavý, co by Jan Křtitel řekl stávkujícím odborářům. Ne, Jan tady neříká, abychom se nechali vykořisťovat, ale na druhé straně vyzývá ke spokojenosti ve vztahu k zaměstnancům.

Bratři a sestry, to byly jen příklady toho, jak se projevuje pokání v životě křesťana. Takový křesťan touží být štědrý, spravedlivý, touží nezneužívat svého postavení, touží být spokojený. Co nám to tady ale říká? Nakládá tady Jan na ty lidi nějaké břímě? Ne, on říká, jaké ovoce produkuje pokání. To není ovoce, které se člověk nutí plodit. To je ovoce, které Pán Bůh dává těm, kdo si uvědomují svojí hříšnost a Boží lásku a dobrotu k člověku. Pán Bůh se své milosti potom člověku dává sklízet takovéto plody. Pokud budeme svůj hřích přinášet před Pána Boha a pokud budeme mít touhu jej poslouchat, tak On nám potom dá takové ovoce. A toto ovoce učiní v prvé řadě náš život šťastným. Protože není nic krásnějšího, než vidět, jak mne Pán proměňuje a připravuje na Jeho příchod. A právě o tom je advent. Přeji Vám hodně radosti z pokání, které přináší ovoce. Ať je Pánu vzdána chvála. Amen.

 

Audio záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Povzbuzení

Tomáš, 13. 12. 2010 12:12

Skvělé povzbudilo mě to. S pozdravem

Re: Povzbuzení

Michal, 13. 12. 2010 13:12

Dík. Taky mně to povzbudila.