Michal Klus - Je psáno...

Audio záznam naleznete zde.  

Na jedné křesťanské škole mívali vždy jednou týdně sbírku na misii. Byli vždy určeni studenti, kteří tuto sbírku přepočítali, zatímco ostatní studenti a učitelé šli na oběd. Vybraní studenti potom vzali peníze ze sbírky a spolu s lístkem je zanesli do kanceláře pokladníkovi. Jednou se zjistilo, že ten pokladník už několik týdnů tu sbírku nedostal. Myslel si, že žádná sbírka nebyla a tak to nikde nehlásil. A tak až později zjistili, že ty peníze někdo kradl. V příštím týdnu si tam počíhali a jaké bylo jejich překvapení, když při krádeži přistihli chlapce, který vyhrál první cenu v učení se veršů zpaměti. On se jich naučil nejvíce. Tento chlapec sice znal tyto verše, byl vzorným studentem biblické školy, ale Boží Slovo neovlivnilo jeho srdce. Byl duchovním pokrytcem, který měl na ústech něco jiného než v srdci.

Text, který dnes budeme číst mluví o duchovním pokrytectví. Mluví o tom, že se tváříme jako zbožní, ale ve skutečnosti tu pravou zbožnost nemáme. O tom, že Bůh nám chce žehnat, ale neudělá to pokud jsme pokrytci.

Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými. Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: »Jak se máme vrátit?« Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: »Jak tě okrádáme?« Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod! Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů. Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů."

Malachiáš 3:6-12

Jak jsem řekl, tento text mluví o tom, že Pán Bůh nám chce žehnat. Tento text nám, ale také říká, že Bůh nežehná těm, kdo žijí v neposlušnosti. Co máme tedy dělat, abychom dostali Boží požehnání? Tento text nám dává tři rady.

1. Uvědomme si, kdo jsme

Náš text začíná slovy, kdy Bůh připomíná Izraelcům, kdo je On a kdo jsou oni. Hospodin říká: „Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými.“ (v.6) Pán Bůh Izraelce, ale i nás ujišťuje, že On je stále stejný. Stále nenávidí hřích, stále miluje spravedlnost. On také připomíná Izraelcům a i nám, že my jsme stále stejní. Říká, že jsme nepřestali být syny Jákoba. Co to znamená být syn Jákoba? V první řadě to znamená být dědicem zaslíbení. Máme zaslíbení, že Hospodin bude našim Bohem a že my budeme Jeho lidem. Máme zaslíbení Boží přízně. To je fantastické!

Uvědomit si toto by ale ještě nebyl takový problém! To my si rádi uvědomujme! Ale v tom, že jsme nepřestali být synové Jákobovi, v tom musíme vidět i tu Jákobovu podlost. Pamatujete jak ošidil svého bratra a ukradl mu požehnání? Nejenže jsme dědicové požehnání, ale jsme dědicové podlosti, lsti a zákeřnosti. Ani to se nezměnilo. Pořád jsme hříšníci jako Jákob. To je naše přirozenost – jsme hříšní. Pokud chceme obdržet Boží požehnání, a Pan Bůh nám chce požehnat, musíme si uvědomovat tento náš stav.

Verš sedmý nám jasně ukazuje, kde tkví náš problém: „Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně.“ Ten problém tkví v tom, že už naší otcové byli hříšní. A otcové našich otců byli hříšní. A naši synové budou hříšní. A synové našich synů budou hříšní. Protože na světě není ani jeden, kdo by hříšný nebyl. Tomu se říká dědičný hřích. Dříve než jsme schopni udělat něco špatného, dříve než jsme schopni myslet, hýbat se a mluvit, už jsme hříšní. Ještě než se narodíme, už jsme hříšní. Tento hřích jsme zdědili a vždy na sobě neseme pečeť hříchu.

Druhá část sedmého verše říká: „Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám.“  I ten fakt, že se máme vrátit, ukazuje, že jsme tam, kde bychom neměli být. Hříšný stav není ten, který Pán pro nás připravil. On nás volá k návratu. On nás volá zpátky k sobě.

2. Uvědomme si, co děláme

Na konci toho sedmého verše čteme otázku, kterou Bohu kladli Izraelci: „Jak se máme vrátit?“ Pán Bůh jim dává jeden konkrétní příklad a říká, že ho nemají okrádat. Lidé zase reagují otázkou: „Jak tě okrádáme?“ (v.8). Je nesmírně důležité, abychom se Pána ptali, co děláme špatně. Ano, víme, že jsme hříšníci. Víme, že jsme se jako hříšníci narodili. To už nás naučili v nedělní besídce. Ale musíme se ptát, co v našem životě děláme špatně. Potřebujeme si uvědomit, kde selháváme. A to je mnohem těžší.

Někteří lidé si myslí, že když jsou křesťany, tak už nehřeší. Oni nekradou, nezabíjejí, … oni jsou v pořádku. To je duchovní pokrytectví! Ti lidé v našem textu reagují úplně stejně. Říkají: „V čem se máme navrátit, vždyť my jsme v pořádku.“ Nevidí žádný svůj hřích. Říkají, že jsou věřící. Tak je to někdy s námi. A někdy právě starší lidé s tím mají zvlášť problém. Říkají: „Vždyť my jsme věřící, my neděláme ty hrozné hříchy jako ti druzí.“

Musíme tedy k Pánu v pokoře volat a ptát se: „Co děláme špatně? Bože, ukaž nám to!“ A Pán Bůh ukázal Izraelcům jednu konkrétní věc. Řekl jim, že problém je v tom, že Ho okrádají „na desátcích a na obětech pozdvihování.“ (v.8) A dále jim říká: „Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod!“ (v.9)

Pán Bůh tady ukazuje příklad toho, jak hřeší ti Izraelci. Určitě by se toho našlo více, ale On mluví o jednom konkrétním hříchu. Mluví o tom, že Ho okrádají. Lidé okrádají Pána Boha a okrádají sami sebe, protože nepřinášejí desátky a oběti. Pán Bůh vyžadoval, aby mu lidé dávali 10 % z příjmu + dobrovolné oběti, dary. Oni to nedělali.

Možná to je problém i některých z nás. Možná jsou i tady někteří, kteří jsou lakomí a nemají štědré srdce. Možná jsou tady někteří, kteří si myslí, že dávají dost, až moc. Před nedávnem jsem dostal anonymní dopis, ve kterém mi jeden návštěvník našeho kostela vyčítá, že pořád chceme jen peníze a oznamuje mi, že do našeho kostela už nevkročí.

Milí přátelé, pokud tady někdo smýšlí podobně, tak Vám chci říct, že nemáme zájem o Vaše peníze. Chceme dary pouze od těch, kteří je dají dobrovolně, s radostným srdcem a s touhou sloužit Bohu. Pokud to není Váš přístup, tak rozhodně nemusíte nic přispívat.

Každý člověk si to musí nějak urovnat sám v sobě. Ale dejme si pozor, aby i nám Pán jednou neřekl, že Ho okrádáme. Základní problém je, že si mnoho lidí neuvědomuje, že vše patří Pánu Bohu. Nejen to, co dáme na sbírku, ale i to, co nám zbude. Ono totiž nezáleží na tom, co si myslíte vy nebo já, ale na tom, co si myslí ten, který vidí do srdce, Hospodin. Mnoho lidí svou lakotou okrádá i dnes Pána Boha. Ale lidé tím okrádají sami sebe o požehnání. Ale finance jsou jen jeden konkrétní problém.

K někomu z nás by Pán dnes mluvil o pomluvách. K jinému o tom, jak hospodaří s časem. Dalšímu by řekl o nepoctivosti v práci. Jinému by třeba vyčetl, že je lhostejný k neštěstí druhých. Tady zdaleka nejde jen o peníze. To je jen příklad.

Také si potřebujeme uvědomit, jaký je důsledek života v hříchu. V tom našem textu jsme četli: „Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod!“ (v.9) Nejme i my stiženi kletbou? Není náš sbor stižen kletbou?

Určitě si všichni dokážeme představit, že by tento sbor vypadal jinak. Dokážeme si představit, že by tento kostel byl plný. Dokážeme si představit, že by tady v předu sedělo deset lavic mládežníků. Dokážeme si představit, že by všichni konfirmandé po konfirmaci zůstali ve sboru a že by jich bylo sto. Dokážeme si představit, že by všichni rodiče, kteří přichází ke křtu vodili své děti do nedělní besídky. Není tady třeba problém v tom, že jsme stejně jako Izraelci stiženi kletbou, protože neposloucháme? Já nechci říci, že jsme, ale musíme si takovou otázku položit a musíme se ptát, kde je náš hřích. Musíme číst Boží slovo a prosit, aby nám jej Pán ukázal.

3. Navraťme se k Hospodinu

Toto je třetí a závěrečná rada. Dnes máme neděli pokání. Dnes můžete skoncovat z hříchem, který je ve vašem životě. Dnes můžete skoncovat s neposlušností. Pán Bůh říká: „Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám.“ (v.7)

Jak se tedy máme navrátit?

a, čiňme pokání! Dnes k tomu máme opět příležitost. Vyznejme Pánu svůj hřích a přijměme odpuštění. On nám odpustí. Odpustí nám, protože to zaslíbil. Odpustí nám, protože poslal svého Syna, který zemřel za naše hříchy. Zemřel, za to, že Ho okrádáme, zemřel za naši Jákobovskou podlost, zemřel za jakýkoli čin. Opravdu za jakýkoli a za každý.

b, skoncujme s hříchem! Nestačí hřích vyznat, je třeba s ním přestat. Pokud nás Boží slovo usvědčilo z toho, že nedáváme Pánu to, co Mu máme dávat, tak to změňme. Pokud nás obvinil z čehokoli jiného, hleďme to napravit. Ano, může se to zdát těžké, ale věřme Mu. Pokud to nevládneme sami, vyhledejme pomoc. Vyhledejme pomoc dalšího křesťana, pastora či někoho jiného. Ale nesmiřme se z hříchem.

Podívejme se na to jaký má důsledek, když činíme pokání a když skoncujeme s hříchem. Ten náš text říká: „Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů. Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů.“ (v.10-12)

Pán Bůh bohatě požehná. Víc, než si dokážeme představit. A opět musím říct, že to platí v každé oblasti. Ano, nám se život v hříchu někdy může jevit jako jednodušší a příjemnější. Ale to je ďáblova lest. V důsledku to nikdy není pravda. Zkuste Hospodina a uvidíte, že není nic krásnějšího než žít v poslušnosti Jemu.

Audio záznam naleznete zde.