Pomoc z kříže
Pokračujeme sérii založenou na tom, co řekl Ježíš Kristus v době, kdy visel na kříži a tak se připravujeme na letošní Velikonoce.
Minule jsme hovořili o tom, jak Ježíš prosí, aby bylo odpuštěno těm, kdo Ho poslali na smrt a řekli jsme si, že se to svým způsobem vlastně týká nás všech. My všichni jsme svými hříchy Ježíše ukřižovali. Na druhé straně ale za nás všechny Ježíš prosí a díky smrti Ježíše Krista je Bůh Otec připraven odpustit. To je úžasná zpráva evangelia. Odpuštění je dostupné pro každého.
Dnes uvidíme Ježíš do velké míry jako člověka. Uvidíme krásu Jeho lidství a to, že mu záleželo na Jeho nejbližších. Přečtěme si ten druhý výrok z kříže, který zapsal evangelista Jan.
U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (Jan 19, 25-27)
Rozhovor Ježíše s Marií je obrovským příkladem toho, že z kříže přichází pomoc. Právě v tomto textu vidíme, že Ježíš se stará o člověka jako o bytost. Vidíme, že se stará o všechny tři oblasti našeho života, stará se o duševní, tělesné a duchovní potřeby. Cílem mého kázání je, abychom si uvědomili, že oběť Ježíše Krista je odpovědí na naše duševní, tělesné i duchovní potřeby.
1. Duševní potřeby
Zkusme si v duchu vyobrazit tu scénu. Evangelista Jan zaznamenal, že u kříže stojí skupina Ježíšových nejbližších. Ostatní evangelia mluví vždy o tom, že Ježíšovi přátelé vše sledovali z povzdáli. A tak je pravděpodobné, že měli krátkou příležitost být blízko kříže, ale potom byli donuceni vzdálit se. V našem textu čteme, že je tedy Ježíšova matka Marie, další tři ženy a Jan. Možná tam byli i další, nevíme. Někdy máme představu, že Ježíš visel někde hodně vysoko. Dle historiků je velmi pravděpodobné, že nohy ukřižovaných byly pouze 30 až 60 cm nad zemí. Hned vedle cesty, kde procházeli poutníci. Takže to vypadá, že Marie, Jan a další byli od Ježíše vzdálení jen na dotek ruky.
Umíte si představit matku, která je tak blízko svého syna, který umírá za strašlivých bolestí. Byla tak blízko, že dobře viděla všechny Jeho krvácející rány, slyšela každý bolestivý vzdech.
Marie byla ženou, která do té doby zažila dost bolesti. Určitě zažila spoustu ponižování, protože čekala dítě jako svobodná žena. Určitě zažila obrovskou bolest, když jí zemřel manžel – Josef. Určitě mnoho trpěla, když viděla, že Ježíšovi sourozenci v Něj nevěří. A přes tu všechnu bolest, toto bylo to nejhorší. Bolest matky, která vidí umírajícího syna. A jak umírajícího. Odsouzeného jako zločince a nesmírně trpícího. Ostatní se Mu vysmívají a ponižují Ho. Určitě to byl pocit zoufalství a agónie bezradnosti.
Je velmi pravděpodobné, že si Marie vzpomněla na proroctví, které vyřkl Simeon o 33 let dříve. Čteme, že Marie byla žena, která vždy uchovávala v mysli takto vyřčená slova. Simeon tehdy prorokoval: „I tvou vlastní duši pronikne meč.“ (Lukáš 2, 35) Jsem přesvědčen, že Simeon mluvil právě o tomto okamžiku. A Marie jistě bytostně prožívala meč bolesti ve své duši.
A právě v této tak složité situaci se Ježíš obrací k Marii a s myšlenkou na Jana říká: „Ženo, hle, tvůj syn!“ (v.26) V těchto jednoduchých slovech dokazuje, že Mu na ní záleží. Neoslovuje Marii jako matku, ale jako ženu. Nechce ještě prohlubovat její duševní utrpení. Oslovení „ženo“ bylo oslovení, které symbolizovalo úctu a respekt. Králové a vládci takto oslovovali své manželky, když je chtěli poctít. Ježíš takto ukazuje na svou vděčnost a lásku ke své matce.
Zdaleka nejde jen o oslovení. Ježíš dává své matce nového syna. Syna, který se postará o její duševní potřeby. Syna, který jí byl už v té chvíli oporou, protože stál blízko ní, aby ji podpíral a povzbuzoval v její bolesti. Ježíš se postaral o duševní potřeby své matky. Dal ji vědět, že Jemu na ní záleží.
Jaké jsou dnes vaše duševní potřeby? Z čeho vás bolí srdce? Co potřebujete, aby Ježíš vyléčil? Možná potřebujete, aby i vám řekl: „Hle tvůj syn.“ Možná máte syna, ale váš vztah není vztahem syna a otce a je třeba to napravit. Možná potřebujte, aby řekl: „Hle tvá dcera.“ „Hle tvá manželka.“ „Hle tvůj manžel.“ Možná potřebujte z kříže slyšet to slovo, které vás dovede k obnově vztahu s nejbližšími. Možná chce Ježíš z kříže vyléčit vaše rodinné vztahy. Možná vám chce dát nového syna. Možná chce, abyste našli nového duchovního bratra nebo abyste vyléčili vztah k tomu, kdo vám byl bratrem. Ježíš chce vyléčit vaši duši. Dovolte mu to. Přicházejte co nejblíže ke kříži. Tam je totiž slyšet ten Boží hlas. A jak přicházet? Čtěte Boží slovo, modlete se, přicházejte pravidelně mezi další křesťany. Tak se přiblížíte kříži.
2. Tělesné potřeby
Ježíš se stará o více než jen duševní potřeby, On se stará i o ty tělesné. Jak jsem již zmínil, Mariin manžel Josef byl už zřejmě po smrti, nejstarší syn Ježíš umírá, ostatní děti nechápou, kdo je Ježíš. Jako nejstarší syn, Ježíš měl být ten, kdo se měl o svou matku postarat ve stáří. A teď tady visí na kříži a umírá.
Ježíš se určitě mohl o Marii postarat nějakým zázračným způsobem a mohl ji finančně zajistit pro stáří. On to nedělá. Místo toho říká: „Ženo, hle, tvůj syn!“ (v.26) Ježíš Marii oznamuje, že Jan bude jejím synem. Jan, přítel, kterého Ježíš miloval nejvíce, se bude starat o Marii, ženu, kterou Ježíš miloval nejvíce. A Ježíš to neoznamuje jen Marii, ale obrací se na Jana a říká: „Hle, tvá matka!“(v.27) Ježíš nevyzývá Jana, aby opustil svou matku, která stála vedle něj, ale volá jej, aby se postaral také o tělesné potřeby Jeho – Ježíšovy stárnoucí matky. A Jan poslechl. V Písmu čteme: „V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.“ (v.27) V tu hodinu, v tu chvíli ji Jan přijímá za svou. Přijal ji do své domácnosti, do své rodiny.
Nevíme určitě, jak to bylo dále. Ale vše nasvědčuje tomu, že se Jan opravdu o Marii staral. Historikové tvrdí, že Marie zemřela v Efezu, kde byl Jan pastorem. A tak je velmi pravděpodobné, že se Jan o Marii staral až do její smrti. A tak se vlastně Ježíš postaral i o Mariiny fyzické potřeby tím, že poprosil Jana, aby za Něj tuto odpovědnost převzal.
Ježíš má zájem postarat se i o tělesné potřeby každého člověka. Jeho golgatské vítězství nad smrtí dokázalo, že je mocnější než smrt. Pokud je Ježíš mocnější než smrt, tak je také mocnější než rakovina, mocnější než neplodnost, mocnější než covid. Zdaleka tady nechci tvrdit, že Bůh nás vždy uzdraví. On je suverénní a udělá to, co uzná za vhodné. Bible nás vyzývá, abychom Pánu Bohu přinášeli všechny naše prosby, včetně proseb o uzdravení, finance, zaměstnání i cokoliv jiného. Řekněme Bohu o svých tělesných potřebách a poprosme Jej, aby se děla Jeho vůle. Jemu na nás záleží.
Přicházejte co nejblíže ke kříži a tam Mu o svých potřebách říkejte. A jak přicházet? Čtěte Boží slovo, modlete se, přicházejte pravidelně mezi další křesťany. Tak se přiblížíte kříži. A tam najdete pomoc.
3. Duchovní potřeby
Když tady tak rozebíráme těch několik krátkých slov, které Ježíš řekl Marii a Janovi, musíme si dobře uvědomit ten kontext, o který jde. Ježíš mluví z kříže. Právě v této chvíli se Ježíš nestaral jen o Mariiny duševní a tělesné potřeby, ale především a na prvním místě o její duchovní potřeby.
Přestože se Marii stala ta obrovská milost, že se stala matkou Božího Syna, i ona byla stejně hříšná jako kterýkoli jiný člověk. I ona měla úplně stejné duchovní potřeby jako kdokoli jiný. I ona potřebovala Spasitele.
Snažil jsem se představit si tu situaci na Golgotě. Ježíš se svou matkou. Situaci kdy jsou si tak blízko a přitom tak daleko. Kdy se dívají jeden druhému do očí při tom ohromném utrpení. Ježíš nazývá svou matku „ženou“ a tím ustanovuje úplně nový vztah. Ano, je pořád jejím synem, ale stává se něčím mnohem větším, stává se jejím Spasitelem.
Jsem přesvědčen, že Marie, která tak často chápala, pochopila i v této chvíli. A pokud ne hned, tak brzy poté. Věřím, že se jí vybavovala slova andělů, pastýřů, mudrců a Zachariáše. Věřím, že se jí vybavovala slova samotného Ježíše, který toho řekl tak mnoho o svém utrpení a smrti. Možná si připomíná tu chvíli, kdy ji taky oslovil slovem „ženo“. Bylo to na svatbě v Káně Galilejské. Tehdy řekl: „Ženo, co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ (Jan 2, 4) A teď tady Marie stojí pod křížem a dochází jí, že ta hodina už přišla. Pro tuto hodinu se její syn narodil. Přišel, aby zemřel. Přišel, aby zemřel za hřích každého člověka.
My máme naprosto stejné duchovní potřeby, jako měla Marie. Jsme hříšníci závislí na Boží milosti. A právě dnes si připomínáme to, jak se o nás Ježíš postaral. Na kříži zemřel, aby tak na sebe vzal trest, který jsme měli dostat my. Trest smrti jsme si za své hříchy, za zlo v nás, zasloužili my. Díky oběti Ježíše můžeme vírou přijmout fakt, že na základě našeho pokání nám Bůh hříchy odpouští. A pokud si nejste jisti tím, zda i váš hřích je odpuštěn, pokud potřebujete duševní, tělesnou nebo duchovní pomoc, pokud si potřebujete promluvit, neváhejte a přijďte za mnou, nebo za dalším z pastorů nebo za kýmkoli ze sester a bratří.
Přicházejte co nejblíže kříži, na kterém umíral Ježíš. On se tam chce postarat o vaše duševní, tělesné i duchovní potřeby. A jak přicházet? Čtěte Boží slovo, modlete se, přicházejte pravidelně mezi další křesťany. Tak se přiblížíte ke kříži. A pomoc přichází jedině z kříže.
